Dokumentární snímek festivalu „ Jeden svět“ „Nazi Pop Stars“ je sondou do života hudební skupiny „Pruská modř“ z USA. Členkami jsou čtrnáctiletá dvojčata Lamb a Lynx. Píší a zpívají texty o nadřazenosti lidí s bílou pletí. Obdivují je neonacisté z celého světa. Avšak za celou mašinerií se skrývá jedna šedá eminence. Je to matka dvojčat April. To ona tahá za nitky a nutí obě dívky k neonacistické image. Dříve jí manipulovat se svými dětmi procházelo, ale Lamb a Lynx si začínají uvědomovat skutečnosti…..
Co se týče postižení tématu, shledávám ho mírně nepovedeným. Pokud byl cílem nějaký preventivní účinek proti nárůstu neonacismu v Evropě a zvláště Česku, moc se to na příkladu amerických holčiček nepodařilo. Celé to spíše bylo o tom, jak rodiče dokážou manipulovat se svými dětmi. Řemeslně je však dokument téměř na výbornou. Je zde znát schopnost autora improvizovat. Hlavně ve chvílích, kdy se snaží zachytit momenty, kdy jsou dívky bez dozoru April. Tyto chvíle využívá k tomu, aby se zeptal na to, co si dvojčata skutečně myslí o „Pruské modři“. Možná tu přece jen chybí více záběrů z koncertů kapely.
Je dobře, že zde zaznělo varování před evropským turné této kapely. Přitom, jak se neonacismus po celém starém kontinentě vzmáhá, je to varování před tím, o jak manipulativní ideologii se jedná. Doufám, že „charizmatu“ této kapely nepropadne v Evropě větší počet lidí. Jsme tu přeci jen náchylnější než v USA. Děkuji autorovi za varování. Doufám, že se dočká více díků.
Bára Z.
Co se týče filmu, měl jsem velká očekávání a byl jsem zvědavý, jak bude pojat a vůbec co zajímavého se bude možno dozvědět.
Písničkářské duo, „Pruská modř“, dvě pohledné mladé dívky – sestry, které získaly věhlas svou hudbou, hudbou se společensky „nevhodným“ podtextem, významem, posláním. To je to, co se nalézá pod titulkem filmu, který zkoumá zákulisí a prostředí vzniku tohoto novodobého a svým způsobem originálního úkazu na hudební scéně.
Film je jakýmsi náhledem do života na první pohled normální americké rodinky očima kameramana, který se dostává do tohoto prostředí a objektivně na něj pohlíží a komentuje, rozmlouvá s aktéry a postupně odkrývá okolnosti a naráží na situace, kdy „to celé velmi skřípe“.
To je celé velmi zajímavé, film ale pohlíží na celou problematiku pouze z hlediska této rodiny – vztah matky sveřepě razící svou extremistickou ideologii a jejích postupně se umírňujících dcer je v něm to hlavní, a podle mého názoru v něm chybí ukázky „z terénu“, z koncertů, kde se to hemží vyholenými hlavami neonacistů a zdviženými pravicemi. Absenci těchto prvků částečně vynahradila pozdější debata se zástupkyní organizace Jeden svět a policistou zaměřeným na boj proti extremismu. Obojí bylo zábavné, ale myslím si, že typická senzacechtivá mysl nebude tímto uspokojena zcela. A senzace a šokující vhledy a informace jsou právě tím, co nejvíce hýbe lidmi ve větším měřítku. Co se týče přítomných diskutérů, zdají se být jako dobří lidé na svých místech, ale měl jsem pocit, že i já sám bych jim již před pár lety mohl úspěšně udávat akce, o kterých nevědí a proti kterým bojují. Ale celá akce BYLA rozhodně zajímavá a myslím si, že celkově vzato, nikdo neodešel výrazně nespokojen.
Ondřej P.
