Projekt Příběhy bezpráví 2010 – projekce filmu The Plastic People of the Universe a poté beseda s jedním ze zakládajících členů této skupiny Josefem Janíčkem

Dokument o kapele The Plastic People of the Universe se mi líbil a beseda s Josefem Janíčkem také. Nejvíce obdivuji, že i když se tehdejšímu režimu nelíbily dlouhé vlasy nebo třeba anglický název kapely, tak stejně je nikdo nedonutil ke změně. Hlavně mi přišlo nesmyslné, že člověk mohl jít za mříže jen kvůli tomu, co hraje za muziku (…)

Natálie (K3)


Beseda se mi moc líbila. I letošní námět. Host byl velice přátelský a vstřícný a odpovídal bez problémů na naše dotazy. Film se mi zdál kratší než obvykle. Nevím, zda mi to rychle uteklo, že mě to bavilo a nebo že to bylo opravdu krátké. V místnosti dokonce panovalo překvapivé ticho. Bylo to poutavé. Škoda, že už tu na další ročník nebudeme (…)

Lucka (K4)


Projekt byl bezpochyby úspěšný. Řada žáků získala povědomí o kulturně-umělecké perzekuci za dob komunismu. Host nemohl být bližší tématu a tedy žáci měli bezprostřední možnost se s ním setkat a ptát se. (…)

Sandro (K4)


Myslím, že tyto besedy jsou studentům velmi prospěšné. Pro mě osobně to bylo velmi poučné, protože mě zrovna hudba 60. a 70. let s politickým kontextem tady u nás velmi zajímá. Pan Josef Janíček, zakládající člen PPU je opravdový hrdina, protože neuhnul od svého pohledu na svět, i když za to musel sedět ve vězení. Tady nejde už ani o hudbu, ale spíše o názor na postoj totalitní doby. Tito lidé, kteří se nebáli, jsou velké osobnosti a alespoň v něčem malém by nám měli být vzorem, i kdyby nám hudba Plastiků byla cizí. Jsem velmi rád, že jsem si s panem Janíčkem mohl otevřeně o tom všem popovídat… (…)

Pavel (K4)


Ačkoli jsem se na besedu nejprve vůbec netěšila, tak mě příjemně překvapila. Dějiny je dobré znát a udělat si na ně vlastní názor. Dnes už si ani nedokážeme představit, že bychom šli na koncert oblíbené kapely, odkud by nás násilím vyvedla STB a některé možná pozatýkala. Je dobře, že se v naší době nemlží a nezatajuje, jako tomu bylo před revolucí. Nezbývá nám, než si to uvědomit, nezapomenout a POUČIT SE! (…)

Dominika (K4)


Když jsem zaslechl slova jako Plastic People, nezůstal mi rozum stát, ale rozběhl se cestičkami úvah o tom, jak to bude vypadat. Šok byl pro mě zvláště, když jsem za dveřmi zahlédl postavu, která tuto skupinu spoluzaložila a je v ní dodnes členem. Moje mysl byla doslova odstřelena, když jsem měl možnost s takovou osobou skutečně mluvit, byť jen krátce, ale přece. Toto pro mě nezůstane jen obyčejnou přednáškou, ale něčím, co si mohu doslova zarámovat. (…)

Dan (K3)


Beseda se skupinou The Plastic People (tedy s jedním z jejích členů) mne velice zaujala a svým způsobem bavila. Bylo zajímavé dozvědět se, jak obtížné bylo bojovat v komunistickém režimu o práva člověka, o svobodu a její vyjádření a to přímo od osoby, která se díky tomuto boji dostala mnohokrát do konfliktu se zákony a byla i vězněna za své projevy. Zajímavostí pro mě bylo i zjištění faktu, že jeden z dílů Majora Zemana měl být právě o této skupině. Kdyby mi to nebylo řečeno, ani bych na to nepomyslel… (…)

Tomáš (K3)


Přednáška se mi moc líbila. Myslím, že to byla jedna z nejlepších školních akci v mém studentském životě. Pán byl velmi milý a líbila se mi jeho bezprostřednost… (…)

Honza (K3)