Na týdnu v Poříčí mě mrzelo, že jsem přišla o první tři dny. Moc fajn bylo, že jsme se víc poznali, ale škoda, že až těsně před prázdninami. Moc se mi líbily výlety do Hoslovic na mlýn a do Písku. Bylo příjemné vidět profesory jako rodiče. Mám radost z navázání nového přátelství. Jsem ráda, že jsem tam jela.
Gabriela Rossi, K1
Celkově se mi týdenní sportovně turistický kurz moc líbil. Areál byl pěkný, dobře vybavený, ubytování uspokojivé a jídlo více méně výborné. I když nejsem zrovna dvakrát sportovní typ, floorball, basket i pětiboj mě moc bavily. Líbil se mi také výlet do Strakonic, kde jsme navštívili nádherný hrad. Za těch sedm dní jsem si užila spoustu legrace, zasportovala si, opálila se a odpočinula si od Prahy. Bylo to vážně moc fajn.
Andrea Denemarková, K1
Jediné, co bych výletu do Poříčí vytknul, je, že trval jen týden. Dny ubíhaly rychle, ale každý z nich jsem si užil. Bylo příjemné být přes den v méně početné skupince cyklistů a trávit čas se svými spolužáky, které jsem tak mohl lépe poznat, neboť když jsou lidé delší dobu spolu, přestávají se přetvařovat, odhazují své „masky“ a ukazují se takoví, jací jsou. Také jsem byl vděčný za to, že jsem měl možnost poznat nové lidi ze školy.
To, že pokoje byly malé a nepohodlné, že snídaně nebyly tak úplně podle mého gusta, mi nevadilo, protože na takovýchto akcích to jsou pro mě jen nedůležité maličkosti. Po této stránce jsem si zapamatoval spíše ty dobré věci (sprchy byly fakt luxusní). Místo bylo vybráno také dobře, protože „Pražáci“ si možná někdy ani neuvědomují, jak se žije na vesnici.
Takže se mi výlet líbil a už se těším na příští rok.
František Vaculík, K1
Můj první „výlet“ s knihkupeckou střední mě velice překvapil, a to jen v dobrém smyslu. Popravdě se mi tam nejdříve moc nechtělo, raději bych zůstala doma, ale dobře, že jsem to neudělala.
Počasí sice nebylo zrovna moc příznivé, ale zato kolektiv byl super. Poznala jsem i ostatní lidi ze školy, a to jsem moc ráda. Všichni byli fajn, milí a dobře jsem si s nimi „pokecala“. Dokonce i jídlo tam bylo skvělé, záchody a sprchy byly nové, takže to byl opravdový luxus. Postele byly pohodlné, a i ty výlety jsem přežila ve zdraví, jen s několika puchýři. Byli jsme v Písku, v různých muzeích, ve starodávném mlýně, ve vodní elektrárně… Bylo toho moc a bylo to „super“. Popravdě se mi pak ani nechtělo domů. Mám z výletu dobrý pocit. Dal nás, podle mě, dohromady.
Johana Prošková, K1
Z odjezdu na sportovní kurz jsme měly rozporuplné pocity. Datum odjezdu pátek třináctého a špatné počasí neslibovaly nic dobrého.
První zastávkou byl zámek Orlík. Interiéry i exteriéry byly hezké, ovšem průvodkyně byla nudná (divná ). Na oběd se Jelly stavila v restauraci, kde si dala předraženou svíčkovou ( pouze 4 knedlíky a málo brusinek ). Jelly byla naštvaná a zbytek cesty poslouchala šumění ve sluchátkách, protože neznala žádné jihočeské rádio. Ivča na lavičce v parku dojedla svačinu z domova.
Po příjezdu se opět muselo asi čtvrt hodiny čekat (jako vždy, jsme přece knihkupci, ne?). Pak nám dědek v boudě zdvihnul mandle při rozdávání klíčů a povlečení. Večer pokračoval v negativním duchu. Oznámení, že i plnoletí musejí být do osmi v táboře, bylo zarážející. Jelly potěšilo a Ivče to bylo jedno, že bylo dovoleno konzumovat pivo k večeři ( i po večeři ) v rozumné míře v místním bufetu.
První dva dny se celkem povedly. Počasí bylo hezké a míčaři si zahráli pár her. Jelly si ráda zahrála floorball a v neděli jí to už šlo. V pondělí dopoledne pršelo, a tak se odehrál turnaj v pingpongových čtyřhrách a šipkách družstev. Ivča byla dvakrát druhá a Jelly dvakrát třetí. Odpoledne se počasí umoudřilo, a tak se mohla uskutečnit soutěž v knihkupeckém pětiboji. Urputné zápolení skončilo pro Ivču pátým místem (první v ženách) a pro Jelly sedmým místem (druhé v ženách). Jelly byla opět naštvaná. V úterý přišla návštěva od policie ČR. Jelly byla, hádejte co? Už je totiž v prváku viděla. Novinkou pro ni bylo představení Červeného kříže. Studenti (i učitelé ) si mohli zkusit masáž srdce a umělé dýchání nebo stabilizovanou polohu. Ve středu se odehrál pěší výlet míčařů do Strakonic. Jelly ho shrnula do třech slov: CAL ( confused, angry, lost ). Byl to typický knihkupecký výlet. Jeho nejsvětlejším bodem byl rozchod na pozdní oběd. Ivče chutnal a Jelly byla naštvaná, protože neměli svíčkovou, ale objednané kung–pao jí nakonec také chutnalo. Ve čtvrtek se šlo pouze 2 km ( zaplať Pánbůh ) do Střelských Hoštic do muzea voroplavby, kde nic nebylo. Nakonec všichni skončili se zmrzlinou před Jednotou. Odpoledne se připravoval táborák, který si prosadili míčaři. Jelly se musela chopit pily a řezat klády. Ivča přitáhla pár větví a pak dělala, že tam není. Potom byla volná zábava. Někdo šel k vodě, někdo hrál hry. Večerka byla díky ohni posunutá o hodinu. Jelly si vydělávala pečením buřtů, aby měla na pivo. Ostatní se bavili podle libosti a užívali si posledního večera.
Odjezd byl jako všechny odjezdy. Čekalo se na autobus (jako obvykle ). Jelly byla unavená z dlouhého nočního spánku a Ivča z prohýřené noci. V autobuse všichni pospávali a čekali, až dojedeme do Prahy.
Ivča si myslí, že to tam bylo docela fajn a je ráda, že se konečně rozhoupala a jela. Nelituje, že šla na míče, protože na pěších by asi umřela. Jelly sice vypadala permanentně naštvaná, ale sportovní kurz má ráda.
Ivana Baňacká a Anna Jelínková, K3a
Z Prahy jsme vyrazili opět se zpožděním, krásným, téměř už středověkým autobusem. Cestou jsme si prohlédli zámek Orlík, kde jsme se dozvěděli něco o jeho historii. Do Poříčí jsme dojeli odpoledne a ubytovali jsme se.
Ve skupince turistů jsme v sobotu šli pěšky do Střelských Hoštic, kde jsme navštívili muzeum Otavy a vorařství. Líbily se nám fotografie vody, dřevěné sošky a model splavování dřeva po Otavě. Povedené byly i obrázky dětí, které namalovaly vodníky. Odtamtud jsme pokračovali do Horažďovic, kde jsme šli do zámku. Tam byl asi nejzajímavější strop, který byl z jednoho kusu dřeva.
Po pauze na oběd jsme vlakem jeli zpátky do tábora, kde se už každý věnoval své zábavě. V neděli jsme navštívili muzeum vlakových modelů a železnice. Bylo to velmi zajímavé, protože vše vyrobil pán, který nás výstavou provázel. Ukázal nám různé typy vlaků a pověděl nám, kdy jezdily. Na památku jsme všichni dostali staré jízdenky, které jsme označili datem a orazili razítkem. Dále jsme šli do Nepomuku, kde jsme chtěli navštívit muzeum, které však bylo zavřené, a tak jsme se vlakem vrátili zpátky do tábora.
V pondělí jsme dojeli autobusem do Strakonic, odkud jsme šli pěšky k Žižkově mohyle u Sudoměře, kde se mezi rybníky udála významná bitva. U obrovské kamenné sochy Jana Žižky z Trocnova jsme se vyfotili a šli do Sudoměře na vlak.
V úterý jsme měli odpočinkový den a zůstali jsme v táboře. Dopoledne jsme vyslechli přednášku policistů o drogách, kriminalitě a zbraních. Odpoledne jsme se dozvěděli spoustu známých, ale i nových věcí o první pomoci. V praxi jsme si vyzkoušeli vázání tlakového obvazu, masáž srdce a umělé dýchání na figuríně a nový typ stabilizované polohy. Ovšem někteří neodvážní odešli, aby na ně nepřišla řada.
Ve středu jsme byli v Hoslovicích ve starodávném mlýně, který fungoval ještě donedávna, protože tam až do roku 2004 žil pán starým způsobem života. Nechtěl podporovat stát, a tak si vše vyráběl sám, až na tři věci, které musel kupovat. Za komunistů měl problémy, ale dožil se vysokého věku.
Poslední den, ve čtvrtek, jsme jeli do Písku. Šli jsme se podívat na nejstarší most v Čechách a na Cipískoviště. Tam bylo u Otavy postaveno několik soch z písku, na počest autora večerníčkových postaviček, například Rumcajse. Prohlédli jsme si muzeum na náměstí, kde dříve stával hrad. Bylo velmi zajímavé, jen jsme je nestihli projít celé. Líbily se nám živé ryby a výstava, jak šly dějiny od pravěku do současnosti. Poté jsme šli do první vodní elektrárny v Čechách, kde František Křižík začal používat obloukovou lampu. Turbína pohánějící dynamo byla docela děsivá, protože byla obrovská a točila se hrozně rychle. Prohlédli jsme si město a jeli vlakem zpátky. Večer se konal táborák, kde se hrálo na kytary a na bonga.
Celkem byl kurz velmi hezký, až na počasí, které se zlepšilo teprve ve středu.
Kateřina Korbelová a Marek Hovorka, K3a
