Vybrané texty – Absolventi 2010

ŠKOLNÍ ROK 2008/2009

Studenti píší noviny (duben, květen 2009)

Následující text vznikl v rámci projektu MF Dnes „Studenti píší noviny“

Kam směřuje naše společnost

Jsme opravdu společností, jejíž hlavní hodnotou je konzum, nebo je to jinak? Nejprve by bylo dobré uvést na pravou míru to záhadné slovo konzum. Slovník říká, že konzum je za a) synonymum pro slovo konzumace, což je spotřeba nějakých věcí a za b) hovorové označení spotřebního družstva. Když už se tedy ví, co je konzum, je vcelku jasné, že se asi nebudeme zabývat tím, jestli naše společnost opravdu tolik bazíruje na spotřebních družstvech.
V následujících řádcích bude řeč o tom, jestli jsme skutečně spotřební společnost. Tedy společnost, která jen něco konzumuje. Nic nevytváří, o nic se nezajímá, nemá řekněme žádné ušlechtilejší zájmy a cíle. Měřítkem úspěšnosti totiž nejsou vaše myšlenky a vaše mravní ušlechtilost. Jste neustále většinou společnosti posuzováni podle movitého majetku. Zjednodušeně řečeno, je fajn, že jste hodný a dobrý člověk, ale mnohem důležitější je, jakou máte značku auta atd.
Konzumní společnost je vlastně takový začarovaný kruh. Nebo spíš koloběh – koloběh peněz. Neustále se opakující postup: Pracuj, vydělávej, utrácej, pracuj, vydělávej, utrácej, pracuj, vydělávej, utrácej… Nic jiného mezi tím. Žádná literatura, tedy snad jen ta, která je zrovna in, žádná muzika, tedy až na tu, která zrovna „letí“, a hlavně – žádný vlastní názor. V konzumní společnosti není pro vlastní názor místo, tedy snad jen pokud chcete víc konzumovat.
Z toho, co píšu, by se mohlo zdát, že celá naše společnost je konzumní stádo, které neuznává žádné „šlechetné“ hodnoty. Částečně je to pravda, ale částečně taky ne. Tedy vyjádřeno matematicky je to tak 60 ku 40. Těch 60 procent jsou zlí konzumenti, kteří navštěvují McDonald’s a u toho čtou Michala Viewegha a těch zbylých 40 procent jsou tak nějak normální lidé jako vy a jako já ( vycházím z toho, že kdo tohle čte, není konzument :). Čteme normální knihy, stravujeme se… no, stravujeme se různě a sem tam si dopřejeme nějakou tu konzumní zábavu, ale jak se říká, všeho s mírou.
Jsme konzumní společnost. Převážně. A není se co divit, když na nás působí tolik negativních vlivů. Nezbývá než doufat, že se společnost začne bránit a stane se nekonzumní. Nebo alespoň méně konzumní. Takže to je konec. Řekla jsem snad všechno. Musím jít. Za moment totiž v McDonald’s nedostanu polední menu 🙂

Kristýna K.

Projekt Příběhy bezpráví – projekce filmu „Ó, ty černý ptáčku“ a následná beseda s režisérem filmu Břetislavem Rychlíkem

(…) Abych se přiznal, o holocaustu Romů jsem nevěděl vůbec nic (…) Zajímavé byly i reportáže z míst, kde původně tyto tábory smrti byly. Závěrečné vyprávění bylo moc poutavé.

Luděk (K1)


(…) Téma druhé světové války mi přišlo vhod, protože ráda zjišťuji informace o tom, co a jak se dělo v této době (…) Bylo smutné vidět, jak jedna paní chodí po koncentračním táboře a ukazuje, kde a co se dělo.

Katka P. (K1)


(…) Velmi mě zarazila rodina Danielových, že nikdo kromě matky Růženy nepřežil, vždyť to muselo být hrozné žít s myšlenkou, že přežila všechny své děti, a co mě ještě srazilo na kolena byl věk těch dětí. A co mi přišlo jako největší trest a nejhorší vzpomínka Rómů, bylo to tetování, které prostě měli až do konce života.

Nikola (K1)


(…) Film i komentář k němu se mi velice líbil, navíc se zabývá tématem, které bylo podle mě velmi žádoucí nějakého zpracování, než zemřou poslední pamětníci (…) Velký dík patří panu Břetislavu Rychlíkovi, že to tak věcně zpracoval a zároveň poukázal na absurditu dnešního neonacismu v kontextu s událostmi z dob fašistické diktatury.

Franta (K1)


(…) Nejvíc mě zarazilo, že pan režisér neměl dost peněz na to, aby film natočil najednou a musel ho točit po částech (…) Podle mého názoru by se takové projekty podporovat měly (…)

Katka K. (K1)


(…) Bylo to velmi zajímavé, podle mého názoru je velká škoda, že se o romském holocaustu ví méně než o židovském, jelikož i tento národ velmi trpěl (…) Zarazily mě i ukázky dnešních neonacistů, protože asi nikdy nepochopím, jak může být někdo tak omezený, aby se hlásil k takovým zvěrstvům a měl za ikonu sice inteligentního, ale dle mého názoru duševně narušeného člověka.

Tomáš P. (K1)


(…) O téma druhé světové války se zajímám, ale přiznávám, že o tom, že se do koncentračních táborů zavírali speciálně i Romové, jsem nevěděla (…) Stále nemohu pochopit, jak Češi, lidé, kterým nacisté velmi ublížili, mohou vyznávat a uctívat kult Hitlera.

Šárka (K1)


(…) Myslím si, že Příběhy bezpráví byly zajímavé, alespoň pro mě. Tématika holocaustu je totiž jednak důležitá a jednak zajímavá (…) Na základní škole jsme o tom často mluvili a dokonce jsem byli i v Osvětimi, kde nám vyprávěli, co všechno se tam dělo.

Eva K. (K1)


(…) Tento program se mi celkově velice líbil, dozvěděla jsem se opět něco nového z naší historie. O zavírání Romů jsem věděla, ale byl to jen mlhavý dílek toho všeho. A jsem skutečně potěšena, že jsem byla tímto příjemným a vcelku nenásilným způsobem obeznámena s touto skutečností.

Anna (K1)

Příběhy bezpráví

V rámci projektu „Příběhy bezpráví“ si studentivybrali dokumentární film „Ó, ty černý ptáčku“, který v 90. letech natočil Břetislav Rychlík. Po projekci studenti K1, K3 a K4 besedovali se samotným režisérem filmu. Mluvilo se o tom, jak film vznikal, dále o romském holocaustu a současném neonacismu.

Návštěva německých studentů

V pátek 11. června na naši školu zavítala dvacetičlenná skupina studentů v doprovodu tří pedagogů z berlínské školy Oberstufenzentrum Handel 1.
S počtem 6000 žáků patří tato škola k největším v Evropě a je největší školou v Německu a jedním z oborů, který se na této škole vyučuje, je knihkupecká činnost. Společně se studenty K3 a profesorem Krausem jsme vytvořili powerpointové prezentace o naší škole.
Němečtí studenti měli také pro nás připravenou zajímavou prezentaci, a tak jsme mohli porovnat studium i praxi našeho oboru v České republice a Německu. Z hovoru vyplynuly četné rozdíly, na příklad že berlínští studenti vstupují na školu již vybaveni maturitou. Jejich škola je tedy zhruba na úrovni české vyšší odborné školy. Podmínkou ke studiu je smlouva studenta se zaměstnavatelem v oblasti knižního obchodu. Studijní týden zahrnuje 12 hodin výuky ve dvou dnech a třídenní praxi. Studium trvá 3 roky, někdy je možné ukončit školu dříve. Důležitou součástí studia je tvorba projektů na různá témata spojená s knihkupeckým oborem (např. v minulých letech to byla témata české literatury, fiktivního knihkupectví). Během studia skládají studenti určitou „mezizkoušku“, která je předpokladem pro vykonání závěrečné zkoušky zahrnující oblasti knihkupectví, organizace práce, účetnictví, ekonomiky, občanské výchovy a orientace na zákazníka.
Po prezentaci německých studentů došlo k živé diskuzi mezi všemi zúčastněnými. Na závěr jsme dostali otázku, zda bychom nechtěli přijet do Berlína. Taková nabídka se rozhodně neodmítá a určitě této možnosti v budoucnu využijeme.

 

Mgr. Lucie Srovnalíková


Na závěr setkání nám předali němečtí učitelé dárky a přání, jehož znění si můžete přečíst:

Liebe Frau Kryzova, liebe Frau Srovnalikova,
unsere Klasse und unsere Lehrer, wir freuen uns alle, dass sie uns empfangen und dass wir eine Buchhandler/innengruppe aus Prag treffen konne. Vielen Dank und herzliche Grü3e – wir lieben Prag.
i.A. Kersten Franke

 

Exkurze do národní technické knihovny

V pátek 14. května navštívili studenti K1 a K2 Národní technickou knihovnu, která byla otevřena poměrně nedávno. Je to moderní budova kruhovitého tvaru, usazená mezi vysokoškolskými budovami. Nejdříve jsme se usadili v dětském koutku tamní pobočky Městské knihovny a poslechli si autorské čtení Ivy Procházkové, po kterém následovala i beseda s touto autorkou. Pak se nás ujala milá paní knihovnice a vzala nás do samotné super moderní technické knihovny. Dozvěděli jsme se, že je to stavba ekologická (víme několik technických podrobností) a pokud jste dychtivi studia, můžete zde trávit 24 hodin denně. Na fotce uvidíte kousek z interiéru knihovny, který zachytila Anička S.

Den země 2010

V úterý 27. dubna 2010 se naše škola přidala k oslavám Dne Země. Vyrazili jsme vlakem na výlet na Zbraslav, kde jsme se v místech starého oppida snažili zjistit něco o životě starých Keltů. Stoupali jsme na zalesněný kopec na akropoli a cestou si povídali o keltských kmenech a vnímali všemi smysly přírodu. A to doslova. Každý si mohl nejdříve bez pomoci a posléze s pomocí zraku najít svůj strom a dokonce si určit své znamení podle stromoskopu. Na vrcholu se našel čas k zamyšlení nad tím, jaký způsob života vedli Keltové a jak mnoho se ten dnešní konzumní od něj liší. Našlo se ale i pár věcí, které nám Keltové zanechali. Například svátky a zvyky, které nám zůstaly dodnes, jak jsme se mohli přesvědčit už pár dní na to při pálení čarodějnic, které se vyvinuly ze svátku Beltine. A aby nikdo neodešel s prázdnou, mohl si každý vyrobit svůj šperk z drátků a korálků. Dopoledne příjemně uteklo a tak jsme, naštěstí ještě za sucha, sešli na zbraslavské náměstí, odkud jsme se už rozjeli na Smíchovské nádraží a odtud každý svou cestou.

Mgr. Štěpánka Huňáčková

Den knihy 30. března 2010

…Myslím, že jsme prožili fajn den a že nápad na Den knihy má velký potenciál do budoucnosti této školy…
…Celý den byl velice zajímavý, nemám námitky. Naopak myslím, že to bylo velmi povedené a mělo by se to příští rok pořádat znovu…
…Bylo to hezké a příjemné strávení dne. Akorát by to mohlo být kratší…
…Více času mezi programy (např. více času pro provoz čajovny :))…
…Obdivuji všechny odvážlivce, kteří vystupovali…
…Možná by stálo za to příště Den knihy uspořádat v lepším, kulturnějším prostředí (DDM Ulita), aby lépe vyzněly některé složky programu (dramatizace) a odpadlo neustálé přesouvání…
…Moc se mi to líbio, skvělý nápad! Už se těším na další ročník 🙂 pokud se bude konat…
…Mohl by být větší výběr filmů, „Má nejblíbenější kniha“ by se mohla rozšířít (např. dětská, beletrie, historická atd.). Jinak musím pochválit organizátory za výbornou práci:)…
…Bylo to prima…
…Je pozitivní, že celá tato akce vznikla a mohlo by jich být ua celý rok i více…
…Chválím dobrý nápad, organizaci a zajímavý program. Těším se na příští ročník :)…
…Vcelku zajímavé zpestření by byla dramatizace učitelů. Jinak se mi to moc líbilo, nevšední zážitek (hlavně návštěva spisovatelky)…
…Moc mi nevyhovovalo neustálé přebíhání ze třídy do třídy…
…Celkově to nebylo špatné, ale docela vyčerpávající a moc dlouhé. Filmy bych klidně vynechala, na ty se můžu kouknout doma. Dramatiza prváků byla nejlepší!…
…Nápad velice dobrý a myslím si, že je jen otázkou času, než bude doveden k dokonalosti. Jen tak dál!…
…Doporučil bych, aby se dramatizace, čtení a beseda nekonaly hned po sobě, jelikož všichni nejsme zrovna divadelní a rozdělit tyto body programu během dne by, myslím, nebylo na škodu…
…Líbila se mi dramatizace literárních textů i autorské čtení bylo dobré. U filmové projekce bylo velmi dobré, že jsme si mohli vybrat jaký jsme chtěli film. Ta beseda s autorkou byl dobrý nápad, ale byla škoda, že jsem její kníhy neznala. Beseda s absolventy byla také zajímavá. Dobrý nápad byl literární kvíz…
…Moc se mi líbila beseda s absolventy – nic nám necpali a přesto se jim povedlo mě přesvědčit, jak moc mi mohou některé předměty v budoucnu pomoct a celkově jak je soustavná příprava na hodiny důležitá…
…Autorské čtení je jistě zajímavé, ale pro některé moc nudné. Jinak to bylo velmi pěkné, možná organizační plán moc „přitažený za vlasy“. Věřím, že rok od roku to bude lepší:)…
…Hodnotím spíše program jako takový – ne výkony účinkujících. Ty by se mohly v mnohém zlepšit – některým nebylo pří hraní či autorském čtení moc rozumět. Nicméně jsem si den užila a velmi se mi líbil – více takových dní, víckrát ročně!…
…Chtěla bych poděkovat všem z K1, kteří byli ochotní a spolupracovali na dramatizacích. Bez Vás bychom seděli chcíple v hledišti jako většina starších ročníků. Děkuji Vám za Váš čas a síly vložené do této akce. Ať svítí světla reflektorů a jeviště je stále živé!…
…Všechno šlo celkem po drátkách, jen toho sezení bylo spousty. Chtělo by to pohodlnější sedátka, i když nevím, jak by to šlo zařídit, takže asi nic…
…I když jsem byla zpočátku proti, tak se mi tahle akce docela líbila. Vlastě na to, že to bylo poprvé, to bylo dobré. Přijde mi, že se docela „utužil“ celoškolní kolektiv (celá škola byla v jedné místnosti:)). Jen mi bylo líto, že tu nebyli všichni profesoři…

 

Den knihy 2010

V úterý 30. března se na naší škole uskutečnil Den knihy a program byl nabitý. Začali jsme dramatizacemi literárních textů, které připravili studenti K1 a K2. Viděli jsme Fregolitta od Pierra-Henriho Cami, Pygmaliona, Svatou noc podle Čapkových apokryfů a Metterlingovy seznamy od W. Allena. Pak jsme se přesunuli na besedu s pěti absolventy SŠKNP, kteří hovořili o svých současných profesích (knihovník, knihkupci, šéfredaktorka nakladatelství, redaktorka ve zpravodajské televizi) i o svých školních letech. Opět jsme se přesunuli, tentokrát na Opasek autorských čtení, a slyšeli jsme povídky, básně a sérii originálních herních pravidel v podání studentů K1, K3 a K4. Na kytaru všechny, až na sebe, doprovázel Pavel J. z K3. Po velké přestávce, ve které jsme mohli navštívit Antikvariát U Karla, výstavu výtvarných prací K1 či čajovnu U Dana, následovala beseda se spisovatelkou Petrou Neomillnerovou. Po besedě paní profesorka Srovnalíková vyhlásila anketu o nejoblíbenější knihu a paní profesorka Mrázová vyhodnotila literární kvíz. Na úplný závěr akce jsme se rozdělili do tříd podle toho, jaký film s knihkupeckou tematikou jsme chtěli zhlédnout. Zhruba vyrovnaný počet studentů se díval na britský seriál Black Books a film Notting Hill, méně studentů se dívalo na českou komedii Vrchní prchni. A to byl konec Dne knihy…