ŠKOLNÍ ROK 2008/2009
Studenti píší noviny (duben, květen 2009)
Následující text vznikl v rámci projektu MF Dnes „Studenti píší noviny“
Kam směřuje naše společnost
Jsme opravdu společností, jejíž hlavní hodnotou je konzum, nebo je to jinak? Nejprve by bylo dobré uvést na pravou míru to záhadné slovo konzum. Slovník říká, že konzum je za a) synonymum pro slovo konzumace, což je spotřeba nějakých věcí a za b) hovorové označení spotřebního družstva. Když už se tedy ví, co je konzum, je vcelku jasné, že se asi nebudeme zabývat tím, jestli naše společnost opravdu tolik bazíruje na spotřebních družstvech.
V následujících řádcích bude řeč o tom, jestli jsme skutečně spotřební společnost. Tedy společnost, která jen něco konzumuje. Nic nevytváří, o nic se nezajímá, nemá řekněme žádné ušlechtilejší zájmy a cíle. Měřítkem úspěšnosti totiž nejsou vaše myšlenky a vaše mravní ušlechtilost. Jste neustále většinou společnosti posuzováni podle movitého majetku. Zjednodušeně řečeno, je fajn, že jste hodný a dobrý člověk, ale mnohem důležitější je, jakou máte značku auta atd.
Konzumní společnost je vlastně takový začarovaný kruh. Nebo spíš koloběh – koloběh peněz. Neustále se opakující postup: Pracuj, vydělávej, utrácej, pracuj, vydělávej, utrácej, pracuj, vydělávej, utrácej… Nic jiného mezi tím. Žádná literatura, tedy snad jen ta, která je zrovna in, žádná muzika, tedy až na tu, která zrovna „letí“, a hlavně – žádný vlastní názor. V konzumní společnosti není pro vlastní názor místo, tedy snad jen pokud chcete víc konzumovat.
Z toho, co píšu, by se mohlo zdát, že celá naše společnost je konzumní stádo, které neuznává žádné „šlechetné“ hodnoty. Částečně je to pravda, ale částečně taky ne. Tedy vyjádřeno matematicky je to tak 60 ku 40. Těch 60 procent jsou zlí konzumenti, kteří navštěvují McDonald’s a u toho čtou Michala Viewegha a těch zbylých 40 procent jsou tak nějak normální lidé jako vy a jako já ( vycházím z toho, že kdo tohle čte, není konzument :). Čteme normální knihy, stravujeme se… no, stravujeme se různě a sem tam si dopřejeme nějakou tu konzumní zábavu, ale jak se říká, všeho s mírou.
Jsme konzumní společnost. Převážně. A není se co divit, když na nás působí tolik negativních vlivů. Nezbývá než doufat, že se společnost začne bránit a stane se nekonzumní. Nebo alespoň méně konzumní. Takže to je konec. Řekla jsem snad všechno. Musím jít. Za moment totiž v McDonald’s nedostanu polední menu 🙂
Kristýna K.
