ŠKOLNÍ ROK 2008/2009
Slohové práce z českého jazyka
Úvaha: Krásný, štíhlý, úspěšný, opálený – symbol člověka dnešní doby
V našem životě nás obklopují různé vlivy, jež formují náš způsob vnímání okolního prostředí a světa, v němž žijeme. Současná společnost vyžaduje od člověka, aby plnil stále více nároků, musí se stát živoucím ideálem krásného, úspěšného jedince, deroucího se stále vpřed, na vyšší pozice, za vyšším platem, větším a luxusnějším autem či domem, nikdy nesmí být zcela spokojen. Jen takový člověk může dosáhnout úspěchu a uznání. Trochu mi to připomíná Darwinovu teorii vývoje druhů o tom, že jen ti nejdravější a nejsilnější přežijí. To by však znamenalo, že se lidé chovají jako zvířata, ponoukáni svým egoismem a pudem sebezáchovy, bez ohledu na potřeby a životy ostatních.
Opravdu jsme tak špatní?
Myslím, že ne, jen jsme se dostali do slepé uličky, kam nás zahnaly kroky dřívějších generací, leč bylo by špatné svalovat vinu jen na ně. V současnosti máme sice problémy, které vyplývají z našeho nehospodárného, neuvědomělého a sobeckého způsobu jednání se světem i se sebou samými, je pravdou, že na každém kroku jsme zaplavováni plytkými produkty moderní kultury, jež vede mnohé z nás do služeb mamonu, a že se stále více podřizujeme ikoně krásných, bohatých obchodních makléřů, buď abychom se jimi někdy v budoucnu sami stali, nebo aby nás okolí nevyloučilo ze svých řad jako cosi zvrhlého, zkaženého a nenormálního, takzvané nepřizpůsobivé jedince.
Leč položme si otázku, opravdu se v onom moři kalu nenajde perla, je veškeré dobro odsouzeno zaniknout jednoho dne v temnotách? Snad je můj názor příliš idealistický, snad nejsem schopen vidět problém v celé skutečnosti, leč myslím, že ani největším tvůrcům současné pokleslé bulvární kultury se nepodařilo, a doufejme, že ani nepodaří, pohltit všechny citlivé mysli tohoto světa, toužící po skutečném poznání, umění a krásnu. Je stále mnoho těch, kteří dávají přednost skutečným, trvanlivým hodnotám před zlacenými náhražkami, za něž nás privilegované koncerny nabádají vyměnit nemódní a zastaralé ideje. Z tohoto konfliktu, neboť střet těchto dvou natolik rozdílných myšlenkových proudů a zájmů nemůže vést k ničemu jinému, zatím žádná strana nevzešla jako vítěz. Je jen na nás, jaký způsob života si zvolíme, jaké prvky přijmeme, či odmítneme, leč měli bychom se rozhodovat vždy jen svým rozumem a smyslem pro to, co je dobré a správné, nebo špatné. Myslím, že je na první pohled jasné, co má skutečnou hodnotu, a co je jen pouhým stínem v Platónově jeskyni.
Co by podle vás mělo mít větší cenu, nové, nablýskané auto, reznoucí časem zapomenuté v garáži, či myšlenky umělců, filozofů a dalších velkých tvůrců, jejichž díla uchvacují svou vnitřní vybroušeností i v dnešních dobách? Oč živější je Ilias a starodávné eposy a hrdinské písně před současnými autory, píšícími jen pro lesk a slávu, a nikoliv pro umění samotné.
Proč jsem se rozvyprávěl právě o tom? Podle mého, možná mylného, názoru je právě kultura zrcadlem, v němž se odráží pravá podoba lidí všech vrstev, národů a věků. Zdá se mi, že současnost v některých ohledech ztrácí něco pro mě velmi důležitého, smysl pro lepší stránku člověka. Nevím, co bychom s tím mohli dělat, ale zdá se mi to smutné.
Martin S.
ŠKOLNÍ ROK 2007/2008
Studenti si pro slohovou práci vybrali určitou věc, kterou popisovali očima někoho (či něčeho) jiného.
Věc: stůl
Pohled: zamilovaná židle
Ne, již to nemohu dále tajit. Rozhodla jsem se popsat svou jedinou, tajnou lásku.
Je nádherný, vyšší než já. Když mi někdo nebrání ve výhledu, jsem schopná ho pozorovat celý den. Bohužel to není příliš časté, neboť si ho celá rodina oblíbila. Nesnáším je. Když vidím, jak s ním nakládají, a co na něm provádějí, musím ho jen obdivovat, že si dokáže udržet svou hrdost.
Občas mi dovolí se ho lehce dotýkat. V tu chvíli cítím, jak je pevný, a vím, že se o něj mohu opřít. Krutí lidé, kteří mě od něj odtrhnou a dají z dohledu. Pak mi ani nevadí, že po mně šlapou, jen toužím být zase s ním.
Je starobyle přitažlivý – má důstojný, starý vzhled a tajemné ornamenty dávají jeho tmavému tělu rafinovanou eleganci. Má nádherně tvarované nohy a, ach, jeho boky… Jeho boky skrývají víc, než by se mohlo na první pohled zdát – různé záhadné skrýše a zákoutí…
Myslím, že ke mně také něco cítí. Když ke mně tiše shlíží, vidím v jeho pohledu jakousi něžnou starostlivost. Bojím se ale, že ještě truchlí po své bývalé družce – nádherném stvoření, které nyní žije s panem Klavírem. Nedokázala ho plně ocenit. Stejně věřím, doufám, že jednou přijde den, kdy si vyjevíme své city a budeme spolu žít šťastně až do smrti. Jediné, co mě trápí, je to, jak si je poslední dobou blízký se slečnou Lampou. Asi žárlím.
Celá léta stojí na jednom místě – v jeho tichém stínu našly skrýš při hře na schovávanou už celé generace dětí. Má je rád, a když jsou nešťastné a jdou se k němu vyplakat, nabídne jim chápavé objetí, i když pár dnů před tím tytéž děti vyrývaly své iniciály do jeho těla.
Každopádně je obdivuhodný a nezbývá mi, než modlit se a doufat v naši společnou budoucnost.
Marie D.
Věc: slunce
Pohled: rostlina
Dobrý den, milé rostliny!
Jsem velice ráda, že mi bylo umožněno udělat přednášku ve zdejších prostorách. Taktéž bych Vám všem s radostí poděkovala, neb takový počet posluchačů jsem snad nikdy nikde neměla.
Jak pravil náš prorok – Slunce je naším stvořitelem. Až přijde čas, uvrhne naši říši do temnoty. Nás všechny i s našimi předky odvede s sebou do Země věčné zeleně a vláhy. Navzdory přesným popisům této neznámé prorocké rostliny, není přesně určeno, kdy jsme byly stvořeny a, což je pro některé z Vás nejspíše podstatnější, kdy si pro nás přijde Slunce. Naštěstí si mezi sebou mnoho generací našich předků předávalo veškeré informace potřebné pro život a službu našemu Pánu.
Ve chvíli, kdy začne Stvořitel vycházet, nesmí žádná rostlina, ba ani úplně malinká rostlinka, zahálet a měla by ho co nejsrdečněji pozdravit. Těšit se z jeho přítomnosti je samozřejmostí. Za odměnu bude každá rostlina, těchto pokynů poslušna, zahrnuta jeho přízní a zájmem. S citlivou péčí nám pomůže s obnovením tolik potřebné energie. Jakmile toto vykoná, vyzve nás k rituálu, jež má uctít jeho velikost. Rituál přeměny je každá z nás povinna provádět celý den – během práce jsme neustále pod dohledem našeho laskavého Pána, jenž nás svým dotykem drží při životě.
Vidím, že na mnoha tvářích mé sdělení vyvolalo pousmání, ale pamatujte: Kdokoli z Vás, kdo nebude poslušen mých rad, zemře a nedostane se do Země věčné zeleně a vláhy, nýbrž ho pohltí Komposty pekelné!
Jakub N.
