Adaptační kurz (K1) a sportovní kurz (K3) ve Stráži nad Nežárkou

Ve dnech 5. 9. – 8. 9. 2022 se uskutečnil jednak adaptační kurz třídy K1, jednak sportovní kurz třídy K3 ve Stráži nad Nežárkou. Cílem adaptačního kurzu bylo, aby se studenti K1 blíže poznali; tomu napomohly seznamovací hry, aktivity tmelící kolektiv, ale i výlet do Třeboně, který se konal společně s K3 poslední den kurzu.  Pod odborným vedením PhDr. Dušana Blažka, Ph.D. probíhaly sportovní aktivity na kurzu K3. Zahrnovaly nejen tonizační cvičení a strečink, ale i míčové hry. Kolektiv studentů K3 se též stmelil, čemuž napomohly humorněji laděné aktivity jako běhací diktát, ale bez pochyb i středeční diskotéka, divadelní scénky nebo pěší túra k zámku Jemčina. Následující fotogalerie napovídá, jaký byl průběh kurzu.

 

Názory studentů K1 na adaptační kurz:

Student A: Adaptační kurz se mi líbil, seznámila jsem se s lidmi, o kterých jsem si myslela, že si nebudeme rozumět, ale ukázalo se, že jsou fajn. Všichni jsou milí a ochotní. Hry se mi líbily.

Student B: Adaptačního kurzu jsem se velmi bála, ale spolužáci i profesoři byli vstřícní a brzy jsem si zvykla. Program mě osobně bavil, ale jídelna nebyla úplně nejlepší. Seznamovací hry a hrané scénky nás donutily se rychleji seznámit a víc komunikovat.

Student C: Bylo to zábavné a naučné, ale pořád si nepamatuji jména svých spolužáků.

Student D: Adaptační kurz nebyl špatný. Většina her nás opravdu stmelila. Jídlo nebylo moc dobré.

Student E: Lépe jsme se jako třída seznámili.

Student F: It was nice. It also helped me a lot to feel more comfortable around my classmates and find new friends. Our room was very quiet, but I have no complaints about that.

Jaké měli na sportovní kurz názory studenti K3, se můžete dočíst zde:

Student A: Kurz jako celek se mi líbil. Nejvíce zajímavá byla odpolední rozcvička rozdělená do dvou skupin. Nejvíce bych pochválil učitele TV, který mluví velmi kultivovaně a své práci rozumí, toho si vážím.

Student B: Líbily se mi aktivity: diskotéka, vycházka, divadlo a výlet do Třeboně. Mrzelo mě, že diskotéka se nekonala každý den a že jsme neměli pokoj jen pro nás dva.

Student C: Na kurzu jsem nenašla nic, co by mi vyloženě vadilo, pouze jsem neměla ráda rozcvičky, jelikož jsem byla v tu dobu ještě rozespalá. Jinak jsem byla se vším v pohodě.

Student D: Jsem ráda, že jsme jeli, bylo to super. Jela bych zase.

Student E: Velice jsem si zacvičila a začnu víc cvičit doma. Příroda byla pěkná, jídlo už tolik ne. Bylo by se mi bývalo líbilo víc, kdybychom byli bývali cvičili s hudbou. Proč byla večerka již ve 22 hodiny? Byla bych uvítala více výletů.

Student F: Jsem ráda, že jsme měli možnost společně vyrazit a poznali jsme se vážně dobře. Určitě nám to pomohlo, byla spousta legrace a mentálního odpočinku. Myslím, že jsme si i s učiteli udělali hezké vztahy, jezdila bych takto pořád.

.

Seznamovací workshop K1

Dne 2. 9. proběhl tradiční seznamovací workshop ve třídě K1, kde je třídní učitelkou Mgr. Bára Vencálková. Workshop s ní vedl metodik prevence PhDr. Radek Vít, Ph.D. Dostavili se všichni studenti K1 a vedle házení míčem si při představování zahráli také seznamovací bingo a další hry.

Průběh workshopu dokumentuje následující fotogalerie:

Jaký názor na seznamovací workshop měli studenti K1, se můžete dočíst zde:

Student A: Bylo to super. 9.5/10

Student B: Workhop byl určitě velmi sociální, a proto se povedl. Určitě jsme se při něm mnohé o sobě navzájem dozvěděli.

Student C: Jsem ráda, ze jsme se seznámila a poznala, kdo má největší ucho. 7/10

Student D: Bylo to fajn.

Student E: Bylo to fajn, konečně se trochu známe a můžeme se bavit o svých zájmech!

Student F: Bylo to dobré, jen bylo občas složité si zapamatovat jména ostatních. Všechny aktivity byly zábavné.

Student G: I did not enjoy this. Sorry.

Student H: Myslím si, že všechno probíhalo v pořádku a líbí se mi, že nikdo nikoho do ničeho nenutil. Řekla bych, že si i jména pamatuji lépe.

Student I: Hezké, přínosné, účinné.

Student J: Byl to jeden těch lepších workshopů. Ty hry nebyly ani moc trapné, ale zase to nebyla největší zábava na světě. Paní učitelka a pan učitel byli moc fajn.

Student K: Myslím si, že nás to sblížilo. Líbily se mi nápady her.

Student L: Dnešek byl super, rychle to uteklo a bavilo mě to. Pomohlo mi to zapamatovat si některá jména a dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí.

 

 

Jeden svět – film Buď můj hlas

K2

Dne 29. 3. se studenti tříd K1-K4 zúčastnili festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. V kině Oko zhlédli film Buď můj hlas.  Poté se konala beseda s organizátory festivalu, jak dokumentuje následující fotogalerie.

Zde je několik reflexí studentů naší školy na snímek, který viděli.

Student A
Film byl podle mě kvalitně zpracovaný, hodně mě zasáhl. Diskuse po něm byla zajímavá a podnětná, dozvěděla jsem se o různých nových věcech. Základní informace jsem o situaci v Iránu měla, ale film byl zajímavý vhledem do této problematiky. Velmi emotivní.

Student B
Bylo to mrazivé. Myslím, že je to problematika, o které se stále dost nemluví.

Student C
Dnešní film byl velmi emočně vypjatý. Byla jsem ovšem ráda, že se neřešil pouze feminismus, ale celková problematika lidských práv na Blízkém východě. Myslím, že celý film by se měl zařadit do společenských věd a pouštět při výuce.

Student D
Dnešní projekce se mi líbila. Ač to bylo hodně smutné téma, myslím si, že je dobře, že se o tom mluví. Doufám, že lidé, kteří zažívají v Iránu denně takové peklo, budou mít lepší budoucnost.

Student E
Jeden svět mám ráda, k takovému filmu bych se totiž jinak nedostala. Bylo děsivé vidět lidi i dnes tak utlačované. Moc mě mrzí, že si spousta lidí myslí, že feminismus není potřeba a že už jsme vše dokázali, protože pak vidím něco takového a láme mi to srdce.

Student F
Film zpracovával neobvyklé téma a byl velmi emotivní, v jedné části mě dokázal i rozbrečet.

Student G
Je až děsivé vidět, co se děje ve světě, a je určitě dobré, že se o tom můžeme dozvědět. Zanechalo to ve mně opravdu silné pocity.

Student H
Myslím, že mi ten film pomohl uvědomit si, co se děje ve světě za obrazovkami. Ne všude žijeme tak, jak jsme zvyklí. Jsem ráda, že o tom vím, a budu se snažit toto sdílet s ostatními a tím snad pomoct.

Student G
Díky dokumentu jsem si uvědomila, že jsou lidé, kteří mají mnohem horší problémy, ale i tak se nevzdávají.

Student I
Tento film ukázal, jak křehká je svoboda jednotlivce. Náboženství by mělo být osvobození, ne nástroj k útlaku.

 

Beseda o první pomoci (K1)

Dne 8. 10. nás tradičně navštívila v rámci Úvodu do praxe paní Bernatová z Červeného kříže se svou besedou o první pomoci. Studenti K1 se dozvěděli něco o tom, jak a kdy provádět první pomoc, čeho se vyvarovat, ale hlavně měli možnost si vše prakticky vyzkoušet. Níže si můžete přečíst názory některých studentů:

Beseda se mi velmi líbila. Zopakovala jsem si základy první pomoci. Nejvíce se mi líbil trénink masáže srdce.

Návštěva z Červeného kříže mě potěšila, nejvíce to, že jsme si mohli nechat namaskovat falešná zranění. Chtělo by to ještě jednu hodinu, bylo to příliš krátké!

Podle mě byla beseda velmi informativní a často i vtipná. Paní instruktorka to vysvětlila skvělou formou. Sami jsme si mohli vyzkoušet různé situace, takže to rozhodně nebylo nudné!

Program se mi velmi líbil. Myslím, že je důležité znát základy první pomoci. Každý by si měl projít podobným školením. Jediné mínus je snad je to, že to netrvalo déle.

Průběh akce dokumentuje následující fotogalerie:

Jak studenti K1 hodnotí adaptační kurz

V písemné anketě studenti K1 zhodnotili adaptační kurz, který se konal ve dnech 6. 9. – 9. 9. 2021 ve Stráži nad Nežárkou. Zde jsou některé z jejich reflexí.

Student A

Program byl skvělý, hodně her a zábavy, které nás jako třídu hodně sblížil. Pobyt byl taky celkem v pohodě. Moc se mi líbilo, jak jsme se všichni povzbuzovali a spolupracovali, ať už v týmu, nebo ne.

Student B

Podle mě to byla velmi dobrá zkušenost. Hry byly všechny povedené a zábavné. My jsme se všichni při nich i mimo ně sblížili. Užila jsem si to!

Student C

Bylo to skvělé. Ze začátku jsem sice byla trochu nervózní, ale potom jsem si to užívala až do konce.

Student D

Tenhle adaptační tábor se mi fakt líbil, jsem ráda, že jsem měla možnost se víc seznámit s ostatními a moc doufám, že tenhle školní rok bude stejně zábavný.

Student E

V penzionu byla hrozná zima. A na tomto pobytu se mi líbily různé aktivity a hlavně jsem ráda, že jsem se seznámila s tak úžasnými lidmi jako jsou moji spolužáci. Místo pobytu bylo krásné. Snídaně, obědy i večeře byly moc dobré. Nakonec jsem si tento pobyt užila.

Student F

Na adaptačním kurzu se mi moc líbilo. Seznámila jsem se se svými spolužáky, udělala si kamarády a vytvořili jsme spolu dobrý kolektiv. Hry byly zábavné a užitečné na zapamatování jmen. Celkově to byl nezapomenutelný pobyt a těším se na naše další společné zážitky.

.

Sportovní kurz (K3) 2020/2021

Sportovní kurz, jehož se ve šk. roce 2020/21 zúčastnila třída K3, se konal od 2. 9. do 3. 9. První den jsme byli na túře v Divoké Šárce, kde jsme i cvičili, druhý den jsme byli v pražské zoo, kde jsme se procházeli a rovněž cvičili. Následuje reflexe žáků naší školy na tento kurz.

Sportovní kurz se mi líbil a byla to zábava. Procházka v Divoké Šárce byla moc pěkná, všude kolem nádherná příroda. V zoo se mi líbilo ještě více, měli jsme nádherné počasí a myslím, že se tam líbilo každému z nás. Byly to moc fajn dva dny.  J. H.

Sportovně-turistický kurz se v rámci možností vydařil, počasí nám přálo, program a místa, která jsme navštívili, byla v pohodě. Návštěvu zoo poslední den jsem si užila nejvíc. Mohli bychom jezdit na výlety častěji.  F. L.

Sportovní kurz byl fajn! První den jsme byli v Divoké Šárce, kde jsme se pořádně prošli a zahráli si fajn hry. Druhý den jsme navštívili zoo, která byla skvělá. Viděli jsme mnoho druhů zvířat a projeli jsme se lanovkou. Celkově to bylo fajn a všichni si to užili. Příště bych vynechala rozcvičky a bylo by to dokonalé.      M. S.

Sportovně-turistický kurz se mi v rámci možností líbil. Ve středu jsme se vydali na procházku do Divoké Šárky, kde jsme, mimo kochání se přírodou, hráli hry a užívali si krasného počasí, které se velmi vydařilo.  J. H.

Sportovní kurz se mi líbil. V Divoké Šárce je krásná krajina a mohli jsme si to tam v klidu projít. Druhý den jsme navštívili pražskou zoo, která nám poskytla mnoho nových informací. Oba dny jsme zároveň využili ke sdělení zážitků z prázdnin a celkově jsme si popovídali o této složité situaci.  R. F.

.

Adventní zájezd do Regensburgu – 6. 12. 2019

V pátek 6. prosince 2019 jsme se vypravili na předvánoční zájezd do bavorského Regensburgu neboli Řezna. Cesta autobusem byla dlouhá, ale zpříjemnil nám ji sympatický pan průvodce, který nám vyprávěl o historii města a také nám mimo jiné barvitě vylíčil bavorské vánoční zvyky a tradiční pokrmy. Všechny překvapila zima, která sice vykouzlila malebně vypadající stromy obalené jinovatkou, ale „vykouzlila“ i promrzlé ruce a červené tváře. Z památek jsme viděli například monumentální památník Walhalla, Kamenný most (Steinerne Brücke) a skvostnou Katedrálu sv. Petra. Adventní atmosféru dokreslovaly vánoční trhy.

Mgr. Jana Hegrová

Sraz: 6.40 na parkovišti Wilsonova – u skleněných kopulí, Hlavní nádraží Praha
Odjezd:  7:00
Začátek programu: 11:00
Konec programu: 16:00
Návrat: cca 20:00 na stejné místo

Program:
11:00-12:00 prohlídka památníku Walhalla
12:00-12:30 přesun do centra města
12:30-16:00 komentovaná prohlídka města, rozchod na adventních trzích, nákupy

Následují reflexe dvou žáků, kteří se zájezdu zúčastnili:

Dlouho jsem se těšil na tento výlet a mohu říci, že se z mého pohledu tento zájezd velice vyvedl. Ačkoliv jsem kvůli tomuto výletu musel vstávat už v 5 hodin ráno, protože se tam jelo +/- 4 hodiny a zpátky totéž, což ale byla jen jediná záporná stránka tohoto výletu. Cesta byla velice příjemná, všichni byli v dobré náladě a těšili se na prohlídku Wallhally a Řezna (německy Regensburg). Plus bych rád zdůraznil, jakého skvělého jsme měli průvodce, který nám tuto cestu také dokázal velice zpříjemnit. Někdy okolo 11. hodiny jsme dojeli k památníku Wallhalla, museli jsme vyjít pár schodů, ale ten výhled stál za to. Až jsme si říkali, že by to bylo super, buď bydlet přímo pod tím památníkem, protože by mohlo být zajímavé každý den vstát a podívat se na tuto nádheru, nebo si udělat nějaký stánek přímo u toho památníku, jelikož okolo toho nic nebylo (což tomu ale také přidávalo na efektu). Uvnitř tohoto památníku bylo něco přes 130 bust a pár desítek pamětních desek. Udělali jsme několik fotek a museli vyrazit dál. Dalším cílem bylo tedy samotné město Řezno. Nejdříve jsme měli komentovanou prohlídku městem, kde jsme si ukázali památky jako například Prétorskou bránu (nejstarší kamenná stavba v Německu), Zlatou věž nebo Skotský kostel sv. Jakuba. Poté byl asi dvou hodinový rozchod. Všichni jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme pak chodili po městě. Asi každý měl ty samé cíle, najít něco dobrého k snědku, udělat nějaké pěkné fotky, ale hlavně najít nějakou dobrou kavárnu, kde by se dalo schovat před zimou. Jakmile však nadešla naše chvíle, museli jsme se rychlým krokem odebrat k autobusu a namířit si to zpět do Prahy. Čekal jsem, že kvůli pátečnímu provozu bude cesta horší, ale nejspíše jsme měli štěstí, protože jsme projeli docela v pohodě. Ve 20:00 jsme dojeli na Hlavní nádraží, vystoupili, rozloučili se a vydali se vstříc naším praxím, ale nejdříve však víkendu.

Budík zvoní, vypínám ho. Kolik je? Displej ukazuje 5:15. Zrníčka instantní kávy padají do hrnku. Zalívám je horkou vodou, dolévám mléko. Ke snídani si pustím muziku. Vyrážím ven. Je hluboká tma, přerušovaná kužely světla od lamp, a reflektory aut. Výhodou je, že metro není přeplněné. Opomenul jsem nabít sluchátka, to mne mrzí. Příští stanice: Hlavní nádraží. V trafice kupuji vodu a časopis. Setkávám se se spolužákem. Oba jsme rozespalí. Volám Matějovi. Kde jsi? Dobře. Dorazíme k autobusu, zdravíme ostatní. Co to vidím? Jí je zima. Obejmu jí, ať se zahřeje. Pevně se mě drží, mě to ale není nepříjemné. Naopak. Ostatní přicházejí. S kamarádem se snažíme odlehčit atmosféru. Funguje to. Nastupujeme, vyrážíme. Před námi čtyři hodiny cesty. To bude dlouhá jízda. Lukáš spustil svůj vyčerpávající monolog. Ano, mám tvoje číslo Lukáši, určitě ti zavolám. Vychází slunce, nastává nový den. Východ slunce je tak romantický. Proč tu sedím zrovna s ním? Zastávka u McDonald’s, kávu jsem měl ráno, volím místo ní horkou čokoládu. Další cesta, krajina se míhá za oknem. Za hranicemi vidíme krásně zasněžené lesy. Je to nádhera.
Stavíme u Walhally, vidíme prvky klasicismu. Musíme před paní profesorkou působit, že víme naprosto přesně, na co se díváme. Monumentální vnitřek, krásné busty. Jdeme ven. Chci se proletět okolní krajinou, být volný jako pták. Mám skočit? Tak prý ne, možná jindy. Jdeme zpět, nyní směr Regensburg. Jdeme ven, je opět zima. Most. Vypadá jako Karlův most, jen má jednu sochu a málo turistů. Není to Karlův most. Jdeme na něco, co vypadá jako náplavka. Není to náplavka. Příští zastávka: katedrála sv. Petra. Mozaiky, chrámová loď, obrazy, krypta. Strašidelné. Jdeme dál. Věž. Pěkná věž. Cože Lukáši? Tohle je vyšší než ta katedrála? Nevěřím. Jde se dál. Náměstí. Der Platz. Stánky. Poslední volitelná zastávka – kostel sv. Jakuba. Komornější, ale pěkný.
Máme volno, jdeme si to prohlédnout. Vybíráme na trzích, je nám zima. Mám svíčku. Je nám zima víc, hledáme kavárnu. Všechno je moc malé, nebo zarezervované. Je nám zima víc a víc, přestávám cítit končetiny. Ještě že chodíme, abychom se trochu zahřáli. Konečně volný podnik. Teplo. Dane, pojď, jdeme si něco objednat. Trochu drahé, ale nevadí. Výborná káva. Mocha Macchiato, ano prosím. Je čas se vrátit. Vracíme se, už jsme měli odcházet, ale samozřejmě, že někdo chybí. Jdeme k autobusu, vyrážíme domů. Ještě poslední čtyři hodiny cesty. Cože? Vy se chcete prohodit? No tak tedy dobře, hlavně že sedíme. Ona říká, že nechce spát, že nebude spát. O pět minut později mi leží na ruce. Je to sice krásné, ale au moje ruka. Vískám jí ve vlasech. Již je tma. Na chvíli se probudila, pozice se změnila, tohle je dokonalé. Kilometry ubíhají, míříme hlouběji do nitra noci. Zastávka na benzínové stanici před Plzní. Nechci ani chodit ven. Zvoní mi telefon. Jsme za Plzní a asi za hodinu budeme v Praze, neboj se. Dojeli jsme. S někým jsme se rozloučili na dlouhý měsíc. Jedeš metrem, viď? Tak pojedeme spolu. Vystupuji a přeji jí krásné svátky. Dorazím domů, vyprávím zážitky, pozřu večeři, jsem unavený, jdu si rovnou lehnout. Vlastně ne, ještě dám fotky na Instagram. #nestydímsečíst. Přemýšlím o dnešku, bylo to vyčerpávající, ale krásné. Těším se na další exkurzi. Poslouchám Linkin Park. Oči se mi klíží, víčka padají. Konečně jsem dost unavený, že usnu bez nekonečného koukání do zdi. Padám, padám do nekonečných hlubin snového vesmíru. Myšlenky létají jedna přes druhou. Spím (po dlouhé době) s úsměvem na tváři.

.

Představení KMD Relativita v Divadle v Řeznické – reflexe žáka K3

kmd

Kdo by neznal Miroslava Táborského, výborného českého herce a dabéra, kterého můžeme vidět ve filmech jako jsou například Vratné lahve, Lotrando a Zubejda, Probudím se včera nebo Tmavomodrý svět či Četnické humoresky. Nikdy jsem ovšem neviděl pana Táborského živě na divadelních prknech, a proto pro mne toto představení bylo jasnou volbou (tedy ihned poté, co se velice rychle rozebraly vstupenky na Bratry Karamazovy od Dostojevského).

Večer ve čtvrtek 5. 12. jsem se tedy společně s mým kolegou, předním divadelním kritikem Jakubem, vypravil do Divadla v Řeznické. Již ve škole jsme dostali od paní ředitelky informaci o tom, že toto divadlo je komornějších rozměrů, netušili jsme ovšem, jak moc pravdivé toto tvrzení bylo. Poté, co jsme divadlo objevili, jsme zjistili, že divadlo sice disponuje šatnou, již jsme ochotně využili, ovšem hlediště byla opravdu malá místnost s několika řadami sedadel bez místenek. Navíc v těch vyšších řadách byl i strop zasazen docela nízko, jelikož je to situováno v podzemních prostorách.

A nyní již samotné představení s názvem Relativita. Děj byl v podstatě prostý. Albert Einstein již v pokročilém věku pracuje jako profesor na americké univerzitě v Princetonu. Jednoho dne ho zastaví mladá slečna s tím, že by s ním ráda udělala interview pro Židovský deník. Einstein zpočátku odmítá, ale dívka ho přesvědčí o své vysoké inteligenci a on ji pozve do svého bytu. Zde se odehrává podstatná část představení; vtipné pasáže a diverzitu představení zajišťuje postava Helen Dukasové, Einsteinovy hospodyně, uklízečky a „sekretářky”. Postupem času přijdeme na to, že dívka, jež se představila jako Margaret Hardingová, vůbec neexistuje a ve skutečnosti nepracuje pro Židovský deník, ale je dcerou samotného Einsteina, kterou měl se svou první manželkou Milevou Marićovou. Tato dcera prý záhadně zmizela, ale ve skutečnosti se Albert Einstein rozhodl svěřit ji do rukou jiných lidí, kteří by ji, dle jeho mínění, vychovali lépe než on sám, a navíc, což bylo pro něj nejspíš i důležitější, by mu nebránila ve výzkumu. Jeho dcera pro něj má ovšem ještě jedno překvapení. Její syn je extrémně chytrý, prakticky génius, svůj talent tak nejspíš zdědil po dědečkovi. Jenže je stejný jako on – geniální, ale asociální.

Drama dokonale popisuje věčnou otázku, kam až je možné posunout hranice morálky a humánnosti. Co je větším přínosem pro lidstvo? Vychovat tři děti, mít dům a zemřít, nebo zkoumat otázku, která pomůže vyřešit problematiku pochopení vesmíru? Každý máme jiné priority, je tomu tak i dnes. Buď se soustředíme moc na rodinu a nikdy ničeho nedosáhneme, nebo jsme až moc velcí kariéristé a ztrácíme rodinu, přátele a postupně i sami sebe. Einstein byl v těchto ohledech velmi obětavý, svůj život zasvětil bádání a zkoumání, zapomínal však na to, co je podle mého také velmi důležité, a to jsou mezilidské vztahy. Dle mého osobního názoru každý potřebujeme někoho, s kým zajdeme na skleničku, nebo si jen popovídáme, obejmeme se navzájem, a řekneme si tu krásnou „uklidňující” lež o tom, že všechno bude dobré.

Herecký výkon pana Táborského s manželkou Kateřinou (Helen Dukasová) byl dokonalou souhrou, takže představení, okořeněné i o ztvárnění postavy Margaret Hardingové Lucií Štěpánkovou, bylo zkrátka nezapomenutelným zážitkem. Dokázali nám, že i malé divadlo dokáže odehrát báječné přestavení.

Tadeáš Novák, K3

.

Výsledky ankety o nejoblíbenější program Dne naruby 2019

Každý z 21 programů dostal ve studentském hlasování aspoň 1 hlas. Nejvíc hlasů, 17, a první místo získala přednáška Jakuba Röslera (K4) o organizaci Schutzstaffe. Na druhém místě skončila s počtem 16 hlasů přednáška Valerie Hykešové (K3) na téma Psychické poruchy. Na třetím místě se s počtem 13 hlasů umístil program Jana Škuty (K2) o Charlesi Bukowském. Čtvrté a páté místo se shodným počtem 11 hlasů obsadily Duely a historické souboje Jaroslava Zetka (K1) a LARP Hany Matochové (K1) a Jakuba Mazla (K3). Vysokou kvalitu ale měla drtivá většina programů. Děkujeme!

.

Klub přátel vážné hudby 2019 – reflexe žákyně K3

ikona

„Velcí skladatelé tvoří hudbu, díky které můžeme nahlédnout do jejich duše. Do toho tajemného prostoru, ve kterém se promítá a zároveň je z něj směřován život člověka – jeho přemýšlení, city, rozhodování a boje.“ – oficiální stránky České filharmonie o programu Čtyři kroky do nového světa

Čtyři kroky do nového světa (u nás ve škole Klub přátel vážné hudby) je jedním z mnoha vzdělávacích programů organizovaných Českou filharmonií, která se tímto způsobem snaží rozšířit hudební obzory nové generace. Tento konkrétní program je koncipován jako čtveřice koncertů doprovázených komentáři Petra Kadlece, průvodce, a Marka Ivanoviće, dirigenta, pod jehož taktovkou při těchto koncertech hraje Česká studentská filharmonie. Při interpretaci některých děl se k nim připojí například i pěvci z Národního divadla nebo další hudební soubory.

Díla se rok od roku liší, v loňském roce jsme mohli slyšet například Beethovenovu symfonii č. 5, zvanou též „Osudová“, nebo Dvořákovu devátou symfonii, známější jako „Novosvětská“. Letos jsme zatím navštívili dva koncerty, a to Janáčkovu Její pastorkyni a Beethovenovo a Kabeláčovo Mystérium času. V druhé polovině školního roku nás čeká Dvořákovo dílo Stabat Mater a Čajkovského Romeo a Julie a Labutí jezero.

Její pastorkyňa je pravděpodobně jedna z nejznámějších oper Leoše Janáčka, a to nejen u nás, ale i ve světě. Práci na této opeře započal Janáček v roce 1894 a dokončil ji o deset let později. Předlohou byla Janáčkovi stejnojmenná divadelní hra Gabriely Preissové, poprvé uvedená v Národním divadle v roce 1890. I přesto, že tvorba Její pastorkyně nebyla nic snadného, stala se úspěšnou nejen u nás, ale i po celém světě. Ještě za Janáčkova života byla uvedena třeba v New Yorku, Vídni nebo Berlíně.

Mystérium času od Miroslava Kabeláče a Egmont od Ludwiga van Beethovena spolu na první pohled nemají mnoho společného, už jen proto, že Miroslav Kabeláč byl českým skladatelem minulého století a Beethoven spadá do období přelomu mezi klasicismem a romantismem. Na pohled druhý si ale člověk určitých podobností všimne. Egmont byl skutečná historická postava, muž, který bojoval za nezávislost Holandska, a Kabeláč se svou tvorbou snaží taktéž v jistém smyslu bojovat za nezávislost na komunistické straně.

Dle mého soudu má tento program smysl a dovolila bych si i říci, že mezi našimi studenty je poměrně oblíbený, neboť i když většina z nás klasickou hudbu neposlouchá každý den, máme všichni své oblíbené dílo.

Anežka Šubrtová, K3

Zdroje:

https://www.ceskafilharmonie.cz/pro-rodiny-a-skoly/pro-skolky-a-skoly/ctyri-kroky-do-noveho-sveta/

https://www.ceskafilharmonie.cz/koncert/21381-janackova-jeji-pastorkyna/?source=education

https://www.ceskafilharmonie.cz/koncert/22184-beethovenovo-akabelacovo-mysterium-casu/?source=education

Leoš Janáček Její Pastorkyňa (výběr z opery) – brožura

Beethoven Egmont Kabeláč Mystérium času – brožura