Adventní zájezd do Regensburgu – 6. 12. 2019

V pátek 6. prosince 2019 jsme se vypravili na předvánoční zájezd do bavorského Regensburgu neboli Řezna. Cesta autobusem byla dlouhá, ale zpříjemnil nám ji sympatický pan průvodce, který nám vyprávěl o historii města a také nám mimo jiné barvitě vylíčil bavorské vánoční zvyky a tradiční pokrmy. Všechny překvapila zima, která sice vykouzlila malebně vypadající stromy obalené jinovatkou, ale „vykouzlila“ i promrzlé ruce a červené tváře. Z památek jsme viděli například monumentální památník Walhalla, Kamenný most (Steinerne Brücke) a skvostnou Katedrálu sv. Petra. Adventní atmosféru dokreslovaly vánoční trhy.

Mgr. Jana Hegrová

Sraz: 6.40 na parkovišti Wilsonova – u skleněných kopulí, Hlavní nádraží Praha
Odjezd:  7:00
Začátek programu: 11:00
Konec programu: 16:00
Návrat: cca 20:00 na stejné místo

Program:
11:00-12:00 prohlídka památníku Walhalla
12:00-12:30 přesun do centra města
12:30-16:00 komentovaná prohlídka města, rozchod na adventních trzích, nákupy

Následují reflexe dvou žáků, kteří se zájezdu zúčastnili:

Dlouho jsem se těšil na tento výlet a mohu říci, že se z mého pohledu tento zájezd velice vyvedl. Ačkoliv jsem kvůli tomuto výletu musel vstávat už v 5 hodin ráno, protože se tam jelo +/- 4 hodiny a zpátky totéž, což ale byla jen jediná záporná stránka tohoto výletu. Cesta byla velice příjemná, všichni byli v dobré náladě a těšili se na prohlídku Wallhally a Řezna (německy Regensburg). Plus bych rád zdůraznil, jakého skvělého jsme měli průvodce, který nám tuto cestu také dokázal velice zpříjemnit. Někdy okolo 11. hodiny jsme dojeli k památníku Wallhalla, museli jsme vyjít pár schodů, ale ten výhled stál za to. Až jsme si říkali, že by to bylo super, buď bydlet přímo pod tím památníkem, protože by mohlo být zajímavé každý den vstát a podívat se na tuto nádheru, nebo si udělat nějaký stánek přímo u toho památníku, jelikož okolo toho nic nebylo (což tomu ale také přidávalo na efektu). Uvnitř tohoto památníku bylo něco přes 130 bust a pár desítek pamětních desek. Udělali jsme několik fotek a museli vyrazit dál. Dalším cílem bylo tedy samotné město Řezno. Nejdříve jsme měli komentovanou prohlídku městem, kde jsme si ukázali památky jako například Prétorskou bránu (nejstarší kamenná stavba v Německu), Zlatou věž nebo Skotský kostel sv. Jakuba. Poté byl asi dvou hodinový rozchod. Všichni jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme pak chodili po městě. Asi každý měl ty samé cíle, najít něco dobrého k snědku, udělat nějaké pěkné fotky, ale hlavně najít nějakou dobrou kavárnu, kde by se dalo schovat před zimou. Jakmile však nadešla naše chvíle, museli jsme se rychlým krokem odebrat k autobusu a namířit si to zpět do Prahy. Čekal jsem, že kvůli pátečnímu provozu bude cesta horší, ale nejspíše jsme měli štěstí, protože jsme projeli docela v pohodě. Ve 20:00 jsme dojeli na Hlavní nádraží, vystoupili, rozloučili se a vydali se vstříc naším praxím, ale nejdříve však víkendu.

Budík zvoní, vypínám ho. Kolik je? Displej ukazuje 5:15. Zrníčka instantní kávy padají do hrnku. Zalívám je horkou vodou, dolévám mléko. Ke snídani si pustím muziku. Vyrážím ven. Je hluboká tma, přerušovaná kužely světla od lamp, a reflektory aut. Výhodou je, že metro není přeplněné. Opomenul jsem nabít sluchátka, to mne mrzí. Příští stanice: Hlavní nádraží. V trafice kupuji vodu a časopis. Setkávám se se spolužákem. Oba jsme rozespalí. Volám Matějovi. Kde jsi? Dobře. Dorazíme k autobusu, zdravíme ostatní. Co to vidím? Jí je zima. Obejmu jí, ať se zahřeje. Pevně se mě drží, mě to ale není nepříjemné. Naopak. Ostatní přicházejí. S kamarádem se snažíme odlehčit atmosféru. Funguje to. Nastupujeme, vyrážíme. Před námi čtyři hodiny cesty. To bude dlouhá jízda. Lukáš spustil svůj vyčerpávající monolog. Ano, mám tvoje číslo Lukáši, určitě ti zavolám. Vychází slunce, nastává nový den. Východ slunce je tak romantický. Proč tu sedím zrovna s ním? Zastávka u McDonald’s, kávu jsem měl ráno, volím místo ní horkou čokoládu. Další cesta, krajina se míhá za oknem. Za hranicemi vidíme krásně zasněžené lesy. Je to nádhera.
Stavíme u Walhally, vidíme prvky klasicismu. Musíme před paní profesorkou působit, že víme naprosto přesně, na co se díváme. Monumentální vnitřek, krásné busty. Jdeme ven. Chci se proletět okolní krajinou, být volný jako pták. Mám skočit? Tak prý ne, možná jindy. Jdeme zpět, nyní směr Regensburg. Jdeme ven, je opět zima. Most. Vypadá jako Karlův most, jen má jednu sochu a málo turistů. Není to Karlův most. Jdeme na něco, co vypadá jako náplavka. Není to náplavka. Příští zastávka: katedrála sv. Petra. Mozaiky, chrámová loď, obrazy, krypta. Strašidelné. Jdeme dál. Věž. Pěkná věž. Cože Lukáši? Tohle je vyšší než ta katedrála? Nevěřím. Jde se dál. Náměstí. Der Platz. Stánky. Poslední volitelná zastávka – kostel sv. Jakuba. Komornější, ale pěkný.
Máme volno, jdeme si to prohlédnout. Vybíráme na trzích, je nám zima. Mám svíčku. Je nám zima víc, hledáme kavárnu. Všechno je moc malé, nebo zarezervované. Je nám zima víc a víc, přestávám cítit končetiny. Ještě že chodíme, abychom se trochu zahřáli. Konečně volný podnik. Teplo. Dane, pojď, jdeme si něco objednat. Trochu drahé, ale nevadí. Výborná káva. Mocha Macchiato, ano prosím. Je čas se vrátit. Vracíme se, už jsme měli odcházet, ale samozřejmě, že někdo chybí. Jdeme k autobusu, vyrážíme domů. Ještě poslední čtyři hodiny cesty. Cože? Vy se chcete prohodit? No tak tedy dobře, hlavně že sedíme. Ona říká, že nechce spát, že nebude spát. O pět minut později mi leží na ruce. Je to sice krásné, ale au moje ruka. Vískám jí ve vlasech. Již je tma. Na chvíli se probudila, pozice se změnila, tohle je dokonalé. Kilometry ubíhají, míříme hlouběji do nitra noci. Zastávka na benzínové stanici před Plzní. Nechci ani chodit ven. Zvoní mi telefon. Jsme za Plzní a asi za hodinu budeme v Praze, neboj se. Dojeli jsme. S někým jsme se rozloučili na dlouhý měsíc. Jedeš metrem, viď? Tak pojedeme spolu. Vystupuji a přeji jí krásné svátky. Dorazím domů, vyprávím zážitky, pozřu večeři, jsem unavený, jdu si rovnou lehnout. Vlastně ne, ještě dám fotky na Instagram. #nestydímsečíst. Přemýšlím o dnešku, bylo to vyčerpávající, ale krásné. Těším se na další exkurzi. Poslouchám Linkin Park. Oči se mi klíží, víčka padají. Konečně jsem dost unavený, že usnu bez nekonečného koukání do zdi. Padám, padám do nekonečných hlubin snového vesmíru. Myšlenky létají jedna přes druhou. Spím (po dlouhé době) s úsměvem na tváři.

.

Výsledky ankety o nejoblíbenější program Dne naruby 2019

Každý z 21 programů dostal ve studentském hlasování aspoň 1 hlas. Nejvíc hlasů, 17, a první místo získala přednáška Jakuba Röslera (K4) o organizaci Schutzstaffe. Na druhém místě skončila s počtem 16 hlasů přednáška Valerie Hykešové (K3) na téma Psychické poruchy. Na třetím místě se s počtem 13 hlasů umístil program Jana Škuty (K2) o Charlesi Bukowském. Čtvrté a páté místo se shodným počtem 11 hlasů obsadily Duely a historické souboje Jaroslava Zetka (K1) a LARP Hany Matochové (K1) a Jakuba Mazla (K3). Vysokou kvalitu ale měla drtivá většina programů. Děkujeme!

.

Listopadová akademie 2019

 Program listopadové akademie 2019

  •  Živé obrazy v podání studentů z K1 a K3
  • „Kdyby byla druhá světová válka na facebooku“ – hra z pera Slávka F. v podání studentů K4
  • „České nebe“ – hra Divadla Járy Cimrmana v podání studentů K3
  • Modlitba pro Martu a další písně v podání Terezy P. z K3
  • „Ze života SŠKK“ – pásmo v podání studentů z K3

Fotografie z jednotlivých částí programu listopadové akademie.

.

.

Následují reflexe některých žáků tříd K1 – K4 na školní akademii:

Školní akademii jsem si velice užila. Bylo úžasné, že byl někdo ochotný předstoupit a něco předvést, a že to zvládli secvičit a zorganizovat. Děkuji moc za zážitek.

 

Všechna představení na letošní listopadové akademii byla povedená. Nejvíc se mi líbilo pěvecké vystoupení Terezy Podzemské, ale vůbec nejlepší bylo závěrečné představení Ze života SŠKK, kde byli naprosto dokonale ztvárněni nejvýraznější kantoři naší školy. I přes jistý nedostatek řádných kulis představení nepůsobila amatérsky a bylo znát, že na všech se pečlivě a zodpovědně pracovalo. U vás nejprve panovala jistá skepse, ale nakonec se, z pobavení publika, ukázalo, že i vaše představení sklidilo značný úspěch.

 

Akce se mi velmi líbila. Na to, že chyběli někteří herci, to bylo podáno hezky a alespoň jsme se pobavili. Líbila se mi zvolená témata, hlavně České nebe, protože jsou mi díla Járy Cimrmana velice blízká a bylo to skvěle a vtipně zpracované. Zpěv T. Podzemské se mi líbil nejen pro její hlas, ale i pro tematicky zvolené písně na 17.11. V dramatu o naší škole bylo hodně výstižných a vtipných věcí. Těším se na další rok.

 

„Živé obrazy“

Originální vystoupení, které pobavilo a připomnělo důležité události v české historii.

„Kdyby byla druhá světová válka na facebooku“

Zábavné vystoupení K4, které komickou formou vylíčilo průběh 2. světové války a změny v hranicích.

„České nebe“

Divadelní hra by potřebovala o trochu víc času, ale herci zvládli všechny nečekané a nepředvídatelné komplikace.

Tereza Podzemská

3 písně v podání Terky byly krásné a navázaly na nedávné oslavy Sametové revoluce.

 

Letošní, a tedy poslední Akademie, byla takovou perličkou na konec. Nejlepší výstup snad měla K3 s parodií na učitele (opravdu přesnou). Zároveň zpěv Terezy Podzemské byl velmi krásný a mrazivý. Atmosféra byla uvolněnější než roky předešlé, ale mrzelo mě, že se nezúčastnilo více učitelů.

 

Toto byla moje první školní akademie na této škole. Musím říci, že za mě se opravdu vyvedla. Obdivuji lidi, kteří do toho jdou a zapamatují si dlouhé texty. Vůbec nevadí, že mají občas výpadky, kdo je nemá. Už se moc těším na příští rok.

 

Mně se třeba moc líbilo, že nebyla jen divadelní stránka, ale i to, že dokázali využít elektroniku, ta hudba tomu dodala šmrnc, ale ten herecký výkon některých herců byl vážně bomba. Třeba Tadeáše nebo Matěje. Ztvárnění historie na jedničku a hudební vystoupení tam moc hezky oživilo program. No, a jestli můžu, tak bych řekla, že by mohlo být úžasné ztvárnění nějakého příběhu knižního nebo i skutečného. Nejlépe něčeho, co nebylo zfilmováno. Nejvíc obdivuju jejich odvahu vystoupit před ostatní a hrát.

 

Myslím, že se akademie dokola opakuje, podobně jako dějiny. J v prváku jsme (z donucení) zpívali s celou třídou německy, ve druháku jsme sice nic nedělali, ale to si už určitě nikdo nepamatuje, ve třeťáku jsme měli Baladu o Průšovi a dnes jsme opět mluvili německy, vyžívali se v jemně černém humoru. Ale pokud bych to měla porovnávat, tak tato Akademie byla asi nejlepší. Ať už co se atmosféry týče, tematikou, vystoupením nebo kvalitou her – ve všem byla nejlepší. Jen nám pamětníkům se stýská po starých prostorách. Ale udržujte tuhle tradici, je skvělá.

 

Myslím si, že letošní Akademie byla zábavná. Ano, měla pár svých much, ale řekla bych, že převažovala pozitiva. Příští rok mám v plánu se opět zúčastnit.

 

Copak recenze, ale JMELÍ!

 

Akademie se mi líbila. Příjemně jsem se pobavila a i přes moji obtíž udržet pozornost jsem si toto tříhodinové představení užila. Technické problémy mi nevadily. Naopak to působilo přirozeně a některé byly i vtipné. Rozhodně se těším na další ročník.

 

Tento rok se naše třída rozhodla zapojit do školní akademie s divadelní hrou. Jsem velice ráda, jak naše hra za daných okolností dopadla. Všichni se svých úloh zhostili velmi dobře. Dále mě zaujalo pásmo Ze života SŠKK z K3. Některé scény byly výstižné. Zpěv Terezy Podzemské byl také velmi pěkný. Je obdivuhodné, že se do toho sama pustila. Letošní Akademie se přes veškeré problémy pěkně vyvedla.

 

Asi nejlepší bylo poslední vystoupení – zvláště pak „představení“ pana prof. Hoffmanna a pana Víta – to bylo přímo fenomenální. Dále také Tadeášova „transformace“ prof. Mrázové – skoro jsem smíchy odpadla. Všichni jsme si to, doufám, užili a věřím, že se další ročníky nenechají zahanbit a příští rok nás překonají. Jen tak dál!

 

„Živé obrazy“ byly pěkně znázorněné, některé vtipnější (Ženy Karla IV.), některé smutnější (Okupace 68´) a některé dojemnější (Sametová revoluce 89´).

 

Bylo to fajn. Hlavou se mi toho honí spousta. Bylo to zajímavé od začátku do konce. Jako účinkující na to budu mít subjektivnější názor. Jsem se svým výkonem spokojená, s vyvrtaným zubem, teplotou 37.6 stupňů a knedlíkem v krku. Nejvíce mě pobavila Slávkova hra. Byl to humor na úrovni České sody a moc se mi to líbilo. Mělo to poselství.

 

.

 

 

Program Jak se nestat obětí sociálních sítí v Divadle U Hasičů (K3) 15.11.2019

Dne 15. 11. 2019 se třída K3 vypravila do Divadla U Hasičů, kde shlédla program Jak se nestat obětí sociálních sítí. Zde následují reflexe žáků K3 na tento program:

„Na této přednášce se mi nejvíce líbila uspořádanost témat, ale mrzí mne, že to nebylo zaměřeno více na naši věkovou kategorii.“

„Přednáška mi nepřišla úplně dobře podaná. Ačkoli přednášející se snažil, nemělo to dle mého soudu tak dobrý účinek, protože upřímně mi přišlo, že přednáška je zaměřena proti Facebooku a moc si nevybavuji, že by tolik mluvil o samotném tématu tolik, jako mluvil o Facebooku. Nápad a téma byly dobře zvoleny, jen špatně podány.“

„Bylo to zajímavé. Myslím, že jsem se nedozvěděla mnoho nových věcí, avšak utvrdilo mě  to v tom, že stojí za to omezovat čas na sociálních sítích.“

„Přednáška byla určitě přínosná. Dozvěděla jsem se tam některé nové věci, které jsem ještě v ten den uvedla do praxe. Byla velmi zajímavá a vsuvky z psychologie byly zábavné.“

.

Příběhy bezpráví 2019 (K3, K4) 12. 11. 2019

V úterý 12. 11. se žáci tříd K3 a K4 zúčastnili pořadu Příběhy bezpráví 2019 s Mgr. Michalem Sedláčkem.

Zde následují reflexe několika žáků na tuto akci:

„Film mi přišel záživný, dozvěděl jsem se hodně o tom, jak to vlastně fungovalo, když chtěl člověk na sklonku 50. let vycestovat. Beseda byla příjemná, pán působil sečtěle a světoznale, ostatně světoznalost je v jeho profesním poli. Nepůsobil strojeně či nudně.“

                                                                                                                                                D.

„Film se mi velice líbil. Byl velice hezky zpracován a končil dobře. Druhou hodinu byla beseda s p. Sedláčkem o jeho vzpomínkách na listopad (i říjen) 1989. Vždy si ráda vyslechnu i jiné zážitky o zkušenosti tohoto data od někoho jiného, než jsou moji rodiče. Beseda se mi též velice líbila, protože se p. Sedláček příjemně poslouchá a mluvil zajímavě o své profesi v zahraničí a o svých vzpomínkách na r. 1989. Jsem ráda, že jsem byla ve škole, abych se besedy zúčastnila.“                                                                             T.

 

„Film byl především dobře sestříhaný. Příběh mě zaujal, je odlišné se něco dozvídat skrz vyprávění, a ne z učebnic. Docela mě překvapilo, že utíkali i mladí lidé (velmi mladí) – s tím jsem nějak nepočítal. Dokážu si představit, že bych v té době chtěl z Čech pryč, ale nevím, jestli bych se v tomto věku odvážil jet naprosto sám někam do neznáma.“               M.

 

Tento film se mi moc líbil. Je hezké slyšet o odvaze lidí, kterým se podařilo uniknout z komunistického vězení jménem Československo. Nejvíc mě zajímala ta část, co dělal, když se dostal do Francie. Petr zanechal skoro všechno, co měl, ale ve Francii byl více spokojenější s tím málem, a jak se mu zpočátku moc nevedlo. Mnohokrát jsem slyšel o lidech, kteří unikli, ale už se moc nemluví o jejich životě v cizině. Samotná beseda byla taky dobrá. Trochu mě překvapil věk pamětníka, který byl tehdy na VŠ a nyní je diplomatem a vyslancem. Dozvěděl jsem se něco o diplomacii i o názorech a vztahu USA k České republice.                                                                                                                            M.                

Film, který jsme viděli, byl zajímavý a hezký, bylo to opravdu zajímavé takhle vidět osud jednoho konkrétního člověka, který se snažil emigrovat a potom jak žil ve Francii a vlastně tam žije napůl ještě dodnes. Dozvěděli jsme se, že to nebylo tak jednoduché, aby mu vůbec dovolili odcestovat do cizí země, a že měl i docela štěstí, že se mu to takhle podařilo, prošel přes všechny kontroly a nakonec se opravdu do té Paříže dostal. Také bylo zajímavé pozorovat, jak se snažil v té Francii žít a jak pro něj bylo nejdříve těžké naučit se francouzsky, potom si třeba také najít práci. A bylo také zajímavé vidět, jak ti lidé vnímali rok 89, když byla ta revoluce, jak tomu někteří nejdřív nechtěli ani věřit, že se to tentokrát už vydaří. Debata po filmu byla také zajímavá a přínosná, také jsme se toho hodně dověděli.                                                                                                                                    A.

                                                                                                                                                  

Film se mi líbil. Zpracování mi přišlo zajímavé a chvilkami byl velmi dojemný. Nedávno jsem dělala rozhovor s pamětnicí o Sametové revoluci a dověděla jsem se pár nových zajímavých informací. Bylo fajn to vidět z dalšího úhlu a spatřit, slyšet další příběh z této doby.  Rozhovor byl také zajímavý, ale mrzí mě, že více nevyprávěl o té době. Samozřejmě něco povídal, ale mrzelo mne, že jsem se nedozvěděla víc o událostech z jeho pohledu.

                                                                                                                                                      A.

Film mě zaujal už jen svým originálním zpracováním. Kombinace úhlu pohledu člověka, který raději emigroval, a jeho rodiny a přátel, kteří zůstali v ČS, byla zajímavá. Z celého filmu mě překvapilo nejvíce to, že komunistický režim padl dříve i v Bulharsku než u nás. A vzhledem k tomu, že nyní jsou komunisté opět ve vládě, to podle mě i něco o našem národu vypovídá. Beseda s panem Sedláčkem byla aspoň po mne přínosná tím, že ČR má stabilní zahraniční politiku nehledě na výroky různých domácích politiků.                                                                                                                                                                                    T.

V úterý 12. listopadu nám byl promítán film 1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu. Film byl moc hezky zpracovaný, bylo zajímavé vidět film složený z dopisů. Některé scény byly velmi dojemné. Myslím si, že je potřeba vidět tyto události očima více lidí, každý měl trochu jiný příběh. Hlavně si to neumíme ani představit. Diskuse s hostem byla velmi zajímavá. Mě osobě baví, když lidé vypráví své vzpomínky.

                                                                                                                                                       E.

Jsem ráda, že na naší škole jsou přednášky a besedy v rámci projektu Příběhy bezpráví. Film jsem viděla podruhé, ale husí kůže a vlhké oči byly jako při prvním zhlédnutí. Karlovi Strachotoví se moc povedl. Myslím si, že moji generaci a mladší zaujme film svými prvky – střihy, hudba (př. Mluvilo se o Francii a Paříži – dobové záběry a typická hudba). Líbí se mi myšlenka na konci: svobodná Evropa – domov hlavního hrdiny. Beseda s panem Sedláčkem byla zajímavá, paní profesorka vedla debatu profesionálně a kladla zajímavé otázky. Je zajímavé, jaké má diplomat zkušenosti. Netušila jsem, že vytvořil zákon o ČT s Ladislavem Jaklem. O demokracii je třeba bojovat a chránit ji a je důležité připomínat si boj za demokracii v historii, protože člověk může rychle zapomenout. Někteří nezapomněli a nezapomínají. A za to jim patří velký dík!                                                                 T.

.

Pořad Drogová kriminalita a my v Divadle U Hasičů (K1, K2)

Dne 22. 10. 2019 se žáci tříd K1 a K2 vypravili do Divadla U Hasičů, kde shlédli pořad Drogová kriminalita a my.  Následující odstavce zachycují jejich reflexi na zmiňovaný pořad.

In my opinion, this event was good. In the beginning, I was pretty bored, because the speaker was just reading facts, but then it started to be very exciting. The best thing were the real stories from his experience.“ (M. from K1)

„It was useful and I learnt new things, and I am grateful for it. It was a bit monotonous at first, but overall I enjoyed it.“ (J. from K1)

„It was surprisingly good. I liked it; the main guy was funny and seemed to know a lot about drugs. He showed us pictures of drugs and even dead people. I would go there again.“ (E. from K1)

„Today, we learnt about something unusual – about drugs. A policeman was telling us about different drugs and mostly about their effects on human beings. We were shown several photos of victims of drugs and told a lot of stories. It was really interestings. (A. from K1)

.

Klub přátel vážné hudby – Janáčkova „Její pastorkyňa“ (K2-K4)

Dne 16. 10. 2019 jsme se se žáky tříd K2-K4, kteří jsou členy Klubu přátel vážné hudby, vydali do Rudolfina na Janáčkovu Její pastorkyňu.  Následující odstavce zachycují reflexe žáků naší školy na toto představení.

„Na této středeční filharmonii nám byla představena opera Její pastorkyňa. Pokaždé se mi líbí, jak moderátor i dirigent komunikují s publikem. Posluchače se vždy snaží zapojit. Mně osobně se velmi líbila část opery, kde byla slyšet nejvíce harfa. Zvuk harfy je jeden z nejkrásnějších.“ (V. z K4)

„Dne 16.10. jsem se svými spolužáky zhlédla Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Bylo to pojaté velmi inovativně a nikdo v sále se nenudil a věnoval tomu všechnu svou pozornost. Bylo to akorát tak dlouhé s jednou kratší pauzou. Určitě to nebyla moje poslední návštěva a těším se na další.“ (T. z K4)

.

Kurz první pomoci (K1)

Dne 4. října proběhl v K1 již tradičně kurz první pomoci. Nejednalo se jen o teoretickou přednášku, ale studenti si mohli vyzkoušet také resuscitaci v praxi na „Andulách“, tedy na cvičných figurínách. Jak to probíhalo, nejlépe vystihují fotografie a reflexe některých studentů.

„Nejlepší na této akci bylo to podání. Na mě to působí jako tíživé téma a vtipné poznámky paní záchranářky nechaly atmosféru bez starostí. Dozvěděl jsem se informace, které nám paní podala tak, že nebylo obtížné si je zapamatovat.“

„Kurz první pomoci formou ´Takže kdybyste chtěli někoho, koho nemáte rádi, dostat do bezvědomí, jak byste to udělali?´ je myslím naprosto ideální způsob výuky. Paní byla ohromně milá a všichni si kurz užili, i když někteří v průběhu přišli o oko.“

„Tento kurz byl podle mě mnohem lepší než jakýkoliv jiný, který jsem zažila. Paní byla velmi příjemná a dokázala udržet naši pozornost vtipnými poznámkami. Dozvěděla jsem se nové věci ohledně resuscitace a jsem za ně vděčná!“

„Paní z Červeného kříže nás toho myslím hodně naučila, protože jsme si to vše mohli vyzkoušet v praxi a díky tomu to bylo zábavnější. Všechno se mi líbilo a zaujalo mě, jak nám tvořila rány z hmoty a navzájem jsme je ošetřovali.“

„Jelikož už jsem jedním kurzem prošla a dokonce se stejnou záchranářkou, myslela jsem si, že to mám v malíku. To jsem se ovšem mýlila. Zapomněla jsem úplně všechno. Bylo příjemné si mé znalosti oživit a navíc to byla sranda. Moc jsem si to užila.“

 

 

 

.

KMD: Bedřich Smetana The Greatest Hits (reflexe K3)

Tento měsíc jsme v rámci školního klubu KMD navštívili představení Bedřich Smetana: The Greatest Hits v divadle ABC. K jeho zhodnocení jsem si přizvala váženého člena školní divadelní skupiny dramatického kroužku SŠKK Tadeáše Nováka z K3.

  1. Když sis vybíral, na jaké představení tento měsíc půjdeš, proč ses rozhodl zrovna pro Bedřich Smetana: The Greatest Hits? Co jsi od toho očekával?

Znám některá díla Bedřicha Smetany a zajímalo mě zpracování v podání činoherního divadla. Navíc druhá možnost mě příliš nelákala.

  1. Jde o moderní pojetí všech devíti Smetanových oper, líbilo se ti hudební aranžmá Ivana Hlase a Jiřího Janoucha, nebo dáváš přednost spíše klasické podobě?

Rozhodně jsem byl překvapen, jak dobře zněly některé pasáže určené pro orchestr na elektrické kytaře a kompozice všech písní byla velmi energická, a věřím, že prožitek z nich měli všichni diváci.

  1. O humor v tomto muzikále určitě nebyla nouze. Co tě pobavilo nejvíc?

To je pravda. Nejvíc jsem se asi nasmál na závěrečném odhalování tajemství jednotlivých postav, jež eskalovala jedno za druhým a připomínala mi svým způsobem staré mexické novely – např. „Já jsem tvůj otec, ale převlékl jsem se za ženu, abych tě našel.“ nebo „My ale nejsme sestry!“

  1. Vystupovalo zde mnoho postav, která ti byla nejsympatičtější a proč?

Je neskutečně těžké vybrat jednu – grandiózní byl výkon pana Radima Kalivody jako šermíře, který chtěl za každou cenu dostat do inscenace rytířský souboj, nebo herecký um paní Veroniky Gajerové, která ztvárnila Libuši a úžasně vysvětlila pověst o tom, jak Libuše viděla Prahu, ale za mě na plné čáře vyhrál pan Zdeněk Vencl, představitel Stařenky, jenž nám všem ukázal, jak dokáže správný herec bez sebemenších problémů ztvárnit ženskou roli a navíc jeho postava byla od začátku až do konce nejvtipnější.

  1. Jaké pocity v tobě představení zanechalo?

Byl jsem neskutečně nadšený, rozhodně jsem načerpal inspiraci pro náš školní dramaťák a po dlouhé prázdninové pauze jsem si první letošní představení vážně užil. Navíc mne vždy hrozně potěší jednak to, že dnes stále lidé hojně navštěvují divadla, ačkoliv je tu mnoho jiných věcí, které upoutávají naši pozornost (velkou konkurencí dnešní doby jsou především kina nebo možnost sledování filmů a seriálů z pohodlí domova), a druhak úspěšná inscenace, ať už sám hraji nebo jsem divákem a je to pro mne vždy jedinečný zážitek. Už teď se těším na další představení.

 

Děkuji za rozhovor. Nezbývá než dodat, že se všichni velmi těšíme na další kulturní zážitky, které nám tento školní rok přinese.

Tereza Koudelková, K3

.

Adaptační a sportovní kurz září 2019 – reflexe našich žáků

Žáci K3 hodnotí proběhnuvší adaptační a sportovní kurz, který se konal od 4. do 7. září 2019 v Albrechticích v Jizerských horách. Účastnili se ho třídy K1 a K3.

Sportovní kurz
Od sportovního kurzu jsme zřejmě každý očekávali něco jiného. Jednou z prvních náročných věcí hned na začátku bylo přepravit sportovní náčiní z budovy školy do blízko přistaveného autobusu, což byl úkol vskutku nelehký, ale několik z nás mělo alespoň za sebou rozcvičku na rozehřátí.
Poté, co to vypadalo, že autobus odjede pouze se zavazadly, nebo že se snad ani nevejdeme, se nakonec situace uklidnila a sympatický řidič vyrazil.
Cesta probíhala poklidně, v průběhu jízdy jsme mohli obdivovat okolní krajinu, případně si navzájem sdělit naše očekávání. Dorazili jsme kolem poledne, ještě první den jsme všichni zvládli výstup na Špičák, což je nedaleký vrch s výškou 810 m. n. m. Některé z nás odrovnalo už úpatí kopce, jiní se vydali poklidnou chůzí stoupat vzhůru, někteří jedinci se překonali a do kopce téměř vyběhli s lehkostí, jakou by jen málokdo čekal.
Následujících několik dní proběhlo v duchu sportovních aktivit, část z nás se bavila dobře, část méně, ale osobně si myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře. Kromě klasických sportovních odpolední jsme také jako hrdinové společně s K1 zdolali Mariánské schody, viděli překrásný vodopád nebo se – to už ovšem bez přítomnosti K1 – podívali do firmy DETOA, což je místní výrobce dřevěných hraček, zde jsme toho moc neslyšeli, ovšem o to více jsme si prohlédli.
Podvečery ve společenské místnosti byly také kapitola sama pro sebe. Nejprve jsme prvákům ukázali krátkou sérii scének, abychom jim dali nahlédnout pod pokličku našeho každodenního života na SŠKK, následně nám oni předvedli své scénky na zadané témata – při těchto scénkách jsme okamžitě objevili adepty na nové členy divadelní skupinky – a na závěr celého kurzu byla báječná diskotéka, na které jsme si pustili pecky z místního jukeboxu, pěkně jsme si zatancovali a užili si společně zábavu.
Nakonec nás čekala znovu klidná a poměrně plynulá cesta zpět do Prahy, kde jsme byli všichni v autobuse rozespalí a zároveň unavení z náročného, ale příjemného zážitku, kterým pro nás tento kurz určitě byl, každopádně na nás musel být velmi vtipný pohled. Závěrem bych rád uvedl, že zpočátku jsem si nebyl moc jistý tím, že jedeme společně s prváky, kteří se mají mezi sebou seznamovat. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že jsme se všichni seznámili napříč ročníky, užili jsme si spoustu legrace a alespoň už jsme se druhý týden školy znali o něco lépe. Myslím si, že udržovat dobré vztahy mezi ročníky je důležité, a tak jako poslední chci poděkovat paním profesorkám Mrázové, Hegrové, Kuncové a panu profesoru Vítovi za to, že se odhodlali s námi někam vyrazit a připravili pro nás velmi pestrý program.

.

Sportovní kurz K3
Ve dnech 4. až 7. září se v Albrechticích třída K3 zúčastnila sportovního kurzu společně se třídou K1, která zde strávila svůj adaptační pobyt.
V den příjezdu obě třídy absolvovaly výlet na Špičák, kde následně hrály seznamovací hry. Po večeři bylo žákům K3 oznámeno, že si mají připravit scénku pro K1, aby jim přiblížili život na SŠKK.
Druhý den jsme se vydali na výlet k vodopádům, ke kterým vedla velmi dobrodružná a nebezpečná cesta přes velmi pofidérní schody. Tím výlet ovšem neskončil. Po cestě jsme zjistili, že vodopády jsou o několik kilometrů dál, než jsme si původně mysleli. SŠKK se rozdělila na dvě skupiny: na ty, kteří chtěli domů, a ty, kteří chtěli pokračovat k vodopádům. Odpoledne jsme společně hráli sportovní hry a po večeři přišlo na řadu velkolepé představení K3.
Třetího dne se K3 vydala do továrny na dřevěné hračky, ke které bylo připojeno malé muzeum. Prohlídka továrny ovšem částmi připomínala scénu z filmu Na samotě u lesa, kde Ing. Radim Zvon vypráví historku o vodníkovi.
Po návratu z továrny a spěšném obědě si K3 zaposilovala v kroužku. Po večeři se K1 postarala o večerní program v podobě vtipných scének, po kterých následovalo karaoke a diskotéka.
Posledního dne – před odjezdem zpět do Prahy – se konalo vyhodnocování týmů K1 a následoval prostor pro pozitivní vzkazy, které jsme anonymně napsali na kousky papíru připevněného na zádech všech přítomných.
Sportovní kurz spojený s adaptačním pobytem byl úžasnou zkušeností a troufám si říct, že se nám nesmazatelně vryl do paměti a většina účastníků si ho užila na sto procent.

.