Z návštěvy výstavy Protisvěty Ladislava Fukse v letohrádku Hvězda (K4)

Co se nám líbilo: Grafické zpracování výstavy, i když byla poměrně malá. Nábytek obalený do novin. Všudypřítomné brýle. Zrcadla. Překlady Fuksových knih. Jak byla výstava celkově stavěná – jak byla rozřazená do částí a každá se týkala jiných děl a jiných částí Fuksova života. Zajímavé dobové předměty ve vitrínách. Promítané ukázky filmů. Čtení Fuksových myšlenek a poslouchání příběhů v uzavřeném prostoru. Celá instalace. Fuksovy citáty na zdech. Atmosféra různých místností. Děsivá neosvětlená místnost, ve které hrála opera.

Co nám utkvělo v paměti: Že chtěl do filmového zpracování Spalovače mrtvol použít reálné mrtvoly. Že se jeho bytu přezdívalo mauzoleum. Zabalený nábytek a dítě převázané provázky. Citát „Někdo má rád cukroví a holky, on měl prostě rád kluky a mrtvoly“. Dokumenty, dopisy, fotografie a rukopisy knih, které byly vystaveny ve vitrínách. Šlechtična, co staví muzeum, a paní, co chytá myši.

Den pro bezpečnost (K1-K4)

Dne 22. 3. v naší škole proběhl „Den pro bezpečnost“ pro třídy K1-K4. Program zajistily organizace jako Policie ČR, Městská policie hl. m. Prahy a Český červený kříž. Podrobný program je zde.

Průběh dne dokumentuje níže uvedená fotogalerie.

Následují reflexe studentů na proběhnuvší akci:

  • Student A

První hodina byla o představení práce policie. Přednáška mě zajímala pouze proto, že se o tuto práci zajímají moji nejbližší. Přednáška byla pouze přesvědčování o změně „kariéry“. Druhá přednáška byla i před počáteční neúplné nadšení fajn. Získali jsme informace, které se nám jednou mohou hodit. Dostali jsme dokonce i alarm a reflexní střapec. Pan policista byl zábavný a příjemně se poslouchal. I přestože se mi druhá přednáška líbila, byla bych radši, kdybychom měli maturitní předmět místo tělocviku.

  • Student B

Včerejší den pro bezpečnost byl zajímavý. První přednáška byla spíš jako nábor k policii. A pán mi nebyl moc sympatický. Druhou přednášku jsem si užila víc, ale pořád nechápu, proč jsme museli být rozděleni na dvě skupiny – holky a kluci. Nicméně i tak to bylo fajn.

  • Student C

Velice zajímavé bylo ukazování různých nástrojů, které se dají použít na sebeobranu. Bavila mě přednáška o způsobu využití zvířat v řadách policie. Také bylo zajímavé poslouchat o různých dopravních prostředcích, které policie používá.

.

Panelová diskuze reflektujicí české předsednictví EU (K3)

Dne 15. 2. jsme s třídou K3 vyrazili do DDM Prahy 2 na panelovou diskuzi Pražského parlamentu dětí a mládeže z cyklu „Pro mladé“ k uplynulému českému předsednictví v Radě EU. Průběh diskuze zachycují následující fotografie. Jak studenti hodnotí akci, se můžete dočíst pod fotogalerií.

 
Hodnocení studentů:
S1: Diskuze mi přišla informačně přínosná. Velmi mě zajímá tematika EU, takže bylo také velmi zajímavé a důležité se dozvědět něco o (ne)placených stážích a o (ne)zahrnování mladých ze strany úředníků/organizátorů zapojených v předsednictví.
 
S2: Moderátorka to dobře zvládla, hosté dobře odpovídali. Oceňuji výběr hostů i pořadí, kdy jsme dostali takový úvod s mladšími hosty a pak jsme se do toho více dostali se staršími. 
 
S3: Organizace akce byla skvělá a bylo to fajn. Jen mě zrovna toto téma tolik nebavilo – jako například minulá debata s kandidáty na primátora. Ale byla to dobrá zkušenost.
.

Adaptační kurz (K1) a sportovní kurz (K3) ve Stráži nad Nežárkou

Ve dnech 5. 9. – 8. 9. 2022 se uskutečnil jednak adaptační kurz třídy K1, jednak sportovní kurz třídy K3 ve Stráži nad Nežárkou. Cílem adaptačního kurzu bylo, aby se studenti K1 blíže poznali; tomu napomohly seznamovací hry, aktivity tmelící kolektiv, ale i výlet do Třeboně, který se konal společně s K3 poslední den kurzu.  Pod odborným vedením PhDr. Dušana Blažka, Ph.D. probíhaly sportovní aktivity na kurzu K3. Zahrnovaly nejen tonizační cvičení a strečink, ale i míčové hry. Kolektiv studentů K3 se též stmelil, čemuž napomohly humorněji laděné aktivity jako běhací diktát, ale bez pochyb i středeční diskotéka, divadelní scénky nebo pěší túra k zámku Jemčina. Následující fotogalerie napovídá, jaký byl průběh kurzu.

 

Názory studentů K1 na adaptační kurz:

Student A: Adaptační kurz se mi líbil, seznámila jsem se s lidmi, o kterých jsem si myslela, že si nebudeme rozumět, ale ukázalo se, že jsou fajn. Všichni jsou milí a ochotní. Hry se mi líbily.

Student B: Adaptačního kurzu jsem se velmi bála, ale spolužáci i profesoři byli vstřícní a brzy jsem si zvykla. Program mě osobně bavil, ale jídelna nebyla úplně nejlepší. Seznamovací hry a hrané scénky nás donutily se rychleji seznámit a víc komunikovat.

Student C: Bylo to zábavné a naučné, ale pořád si nepamatuji jména svých spolužáků.

Student D: Adaptační kurz nebyl špatný. Většina her nás opravdu stmelila. Jídlo nebylo moc dobré.

Student E: Lépe jsme se jako třída seznámili.

Student F: It was nice. It also helped me a lot to feel more comfortable around my classmates and find new friends. Our room was very quiet, but I have no complaints about that.

Jaké měli na sportovní kurz názory studenti K3, se můžete dočíst zde:

Student A: Kurz jako celek se mi líbil. Nejvíce zajímavá byla odpolední rozcvička rozdělená do dvou skupin. Nejvíce bych pochválil učitele TV, který mluví velmi kultivovaně a své práci rozumí, toho si vážím.

Student B: Líbily se mi aktivity: diskotéka, vycházka, divadlo a výlet do Třeboně. Mrzelo mě, že diskotéka se nekonala každý den a že jsme neměli pokoj jen pro nás dva.

Student C: Na kurzu jsem nenašla nic, co by mi vyloženě vadilo, pouze jsem neměla ráda rozcvičky, jelikož jsem byla v tu dobu ještě rozespalá. Jinak jsem byla se vším v pohodě.

Student D: Jsem ráda, že jsme jeli, bylo to super. Jela bych zase.

Student E: Velice jsem si zacvičila a začnu víc cvičit doma. Příroda byla pěkná, jídlo už tolik ne. Bylo by se mi bývalo líbilo víc, kdybychom byli bývali cvičili s hudbou. Proč byla večerka již ve 22 hodiny? Byla bych uvítala více výletů.

Student F: Jsem ráda, že jsme měli možnost společně vyrazit a poznali jsme se vážně dobře. Určitě nám to pomohlo, byla spousta legrace a mentálního odpočinku. Myslím, že jsme si i s učiteli udělali hezké vztahy, jezdila bych takto pořád.

.

Seznamovací workshop K1

Dne 2. 9. proběhl tradiční seznamovací workshop ve třídě K1, kde je třídní učitelkou Mgr. Bára Vencálková. Workshop s ní vedl metodik prevence PhDr. Radek Vít, Ph.D. Dostavili se všichni studenti K1 a vedle házení míčem si při představování zahráli také seznamovací bingo a další hry.

Průběh workshopu dokumentuje následující fotogalerie:

Jaký názor na seznamovací workshop měli studenti K1, se můžete dočíst zde:

Student A: Bylo to super. 9.5/10

Student B: Workhop byl určitě velmi sociální, a proto se povedl. Určitě jsme se při něm mnohé o sobě navzájem dozvěděli.

Student C: Jsem ráda, ze jsme se seznámila a poznala, kdo má největší ucho. 7/10

Student D: Bylo to fajn.

Student E: Bylo to fajn, konečně se trochu známe a můžeme se bavit o svých zájmech!

Student F: Bylo to dobré, jen bylo občas složité si zapamatovat jména ostatních. Všechny aktivity byly zábavné.

Student G: I did not enjoy this. Sorry.

Student H: Myslím si, že všechno probíhalo v pořádku a líbí se mi, že nikdo nikoho do ničeho nenutil. Řekla bych, že si i jména pamatuji lépe.

Student I: Hezké, přínosné, účinné.

Student J: Byl to jeden těch lepších workshopů. Ty hry nebyly ani moc trapné, ale zase to nebyla největší zábava na světě. Paní učitelka a pan učitel byli moc fajn.

Student K: Myslím si, že nás to sblížilo. Líbily se mi nápady her.

Student L: Dnešek byl super, rychle to uteklo a bavilo mě to. Pomohlo mi to zapamatovat si některá jména a dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí.

 

 

Jeden svět – film Buď můj hlas

K2

Dne 29. 3. se studenti tříd K1-K4 zúčastnili festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. V kině Oko zhlédli film Buď můj hlas.  Poté se konala beseda s organizátory festivalu, jak dokumentuje následující fotogalerie.

Zde je několik reflexí studentů naší školy na snímek, který viděli.

Student A
Film byl podle mě kvalitně zpracovaný, hodně mě zasáhl. Diskuse po něm byla zajímavá a podnětná, dozvěděla jsem se o různých nových věcech. Základní informace jsem o situaci v Iránu měla, ale film byl zajímavý vhledem do této problematiky. Velmi emotivní.

Student B
Bylo to mrazivé. Myslím, že je to problematika, o které se stále dost nemluví.

Student C
Dnešní film byl velmi emočně vypjatý. Byla jsem ovšem ráda, že se neřešil pouze feminismus, ale celková problematika lidských práv na Blízkém východě. Myslím, že celý film by se měl zařadit do společenských věd a pouštět při výuce.

Student D
Dnešní projekce se mi líbila. Ač to bylo hodně smutné téma, myslím si, že je dobře, že se o tom mluví. Doufám, že lidé, kteří zažívají v Iránu denně takové peklo, budou mít lepší budoucnost.

Student E
Jeden svět mám ráda, k takovému filmu bych se totiž jinak nedostala. Bylo děsivé vidět lidi i dnes tak utlačované. Moc mě mrzí, že si spousta lidí myslí, že feminismus není potřeba a že už jsme vše dokázali, protože pak vidím něco takového a láme mi to srdce.

Student F
Film zpracovával neobvyklé téma a byl velmi emotivní, v jedné části mě dokázal i rozbrečet.

Student G
Je až děsivé vidět, co se děje ve světě, a je určitě dobré, že se o tom můžeme dozvědět. Zanechalo to ve mně opravdu silné pocity.

Student H
Myslím, že mi ten film pomohl uvědomit si, co se děje ve světě za obrazovkami. Ne všude žijeme tak, jak jsme zvyklí. Jsem ráda, že o tom vím, a budu se snažit toto sdílet s ostatními a tím snad pomoct.

Student G
Díky dokumentu jsem si uvědomila, že jsou lidé, kteří mají mnohem horší problémy, ale i tak se nevzdávají.

Student I
Tento film ukázal, jak křehká je svoboda jednotlivce. Náboženství by mělo být osvobození, ne nástroj k útlaku.

 

Beseda o první pomoci (K1)

Dne 8. 10. nás tradičně navštívila v rámci Úvodu do praxe paní Bernatová z Červeného kříže se svou besedou o první pomoci. Studenti K1 se dozvěděli něco o tom, jak a kdy provádět první pomoc, čeho se vyvarovat, ale hlavně měli možnost si vše prakticky vyzkoušet. Níže si můžete přečíst názory některých studentů:

Beseda se mi velmi líbila. Zopakovala jsem si základy první pomoci. Nejvíce se mi líbil trénink masáže srdce.

Návštěva z Červeného kříže mě potěšila, nejvíce to, že jsme si mohli nechat namaskovat falešná zranění. Chtělo by to ještě jednu hodinu, bylo to příliš krátké!

Podle mě byla beseda velmi informativní a často i vtipná. Paní instruktorka to vysvětlila skvělou formou. Sami jsme si mohli vyzkoušet různé situace, takže to rozhodně nebylo nudné!

Program se mi velmi líbil. Myslím, že je důležité znát základy první pomoci. Každý by si měl projít podobným školením. Jediné mínus je snad je to, že to netrvalo déle.

Průběh akce dokumentuje následující fotogalerie:

Jak studenti K1 hodnotí adaptační kurz

V písemné anketě studenti K1 zhodnotili adaptační kurz, který se konal ve dnech 6. 9. – 9. 9. 2021 ve Stráži nad Nežárkou. Zde jsou některé z jejich reflexí.

Student A

Program byl skvělý, hodně her a zábavy, které nás jako třídu hodně sblížil. Pobyt byl taky celkem v pohodě. Moc se mi líbilo, jak jsme se všichni povzbuzovali a spolupracovali, ať už v týmu, nebo ne.

Student B

Podle mě to byla velmi dobrá zkušenost. Hry byly všechny povedené a zábavné. My jsme se všichni při nich i mimo ně sblížili. Užila jsem si to!

Student C

Bylo to skvělé. Ze začátku jsem sice byla trochu nervózní, ale potom jsem si to užívala až do konce.

Student D

Tenhle adaptační tábor se mi fakt líbil, jsem ráda, že jsem měla možnost se víc seznámit s ostatními a moc doufám, že tenhle školní rok bude stejně zábavný.

Student E

V penzionu byla hrozná zima. A na tomto pobytu se mi líbily různé aktivity a hlavně jsem ráda, že jsem se seznámila s tak úžasnými lidmi jako jsou moji spolužáci. Místo pobytu bylo krásné. Snídaně, obědy i večeře byly moc dobré. Nakonec jsem si tento pobyt užila.

Student F

Na adaptačním kurzu se mi moc líbilo. Seznámila jsem se se svými spolužáky, udělala si kamarády a vytvořili jsme spolu dobrý kolektiv. Hry byly zábavné a užitečné na zapamatování jmen. Celkově to byl nezapomenutelný pobyt a těším se na naše další společné zážitky.

.

Sportovní kurz (K3) 2020/2021

Sportovní kurz, jehož se ve šk. roce 2020/21 zúčastnila třída K3, se konal od 2. 9. do 3. 9. První den jsme byli na túře v Divoké Šárce, kde jsme i cvičili, druhý den jsme byli v pražské zoo, kde jsme se procházeli a rovněž cvičili. Následuje reflexe žáků naší školy na tento kurz.

Sportovní kurz se mi líbil a byla to zábava. Procházka v Divoké Šárce byla moc pěkná, všude kolem nádherná příroda. V zoo se mi líbilo ještě více, měli jsme nádherné počasí a myslím, že se tam líbilo každému z nás. Byly to moc fajn dva dny.  J. H.

Sportovně-turistický kurz se v rámci možností vydařil, počasí nám přálo, program a místa, která jsme navštívili, byla v pohodě. Návštěvu zoo poslední den jsem si užila nejvíc. Mohli bychom jezdit na výlety častěji.  F. L.

Sportovní kurz byl fajn! První den jsme byli v Divoké Šárce, kde jsme se pořádně prošli a zahráli si fajn hry. Druhý den jsme navštívili zoo, která byla skvělá. Viděli jsme mnoho druhů zvířat a projeli jsme se lanovkou. Celkově to bylo fajn a všichni si to užili. Příště bych vynechala rozcvičky a bylo by to dokonalé.      M. S.

Sportovně-turistický kurz se mi v rámci možností líbil. Ve středu jsme se vydali na procházku do Divoké Šárky, kde jsme, mimo kochání se přírodou, hráli hry a užívali si krasného počasí, které se velmi vydařilo.  J. H.

Sportovní kurz se mi líbil. V Divoké Šárce je krásná krajina a mohli jsme si to tam v klidu projít. Druhý den jsme navštívili pražskou zoo, která nám poskytla mnoho nových informací. Oba dny jsme zároveň využili ke sdělení zážitků z prázdnin a celkově jsme si popovídali o této složité situaci.  R. F.

.

Adventní zájezd do Regensburgu – 6. 12. 2019

V pátek 6. prosince 2019 jsme se vypravili na předvánoční zájezd do bavorského Regensburgu neboli Řezna. Cesta autobusem byla dlouhá, ale zpříjemnil nám ji sympatický pan průvodce, který nám vyprávěl o historii města a také nám mimo jiné barvitě vylíčil bavorské vánoční zvyky a tradiční pokrmy. Všechny překvapila zima, která sice vykouzlila malebně vypadající stromy obalené jinovatkou, ale „vykouzlila“ i promrzlé ruce a červené tváře. Z památek jsme viděli například monumentální památník Walhalla, Kamenný most (Steinerne Brücke) a skvostnou Katedrálu sv. Petra. Adventní atmosféru dokreslovaly vánoční trhy.

Mgr. Jana Hegrová

Sraz: 6.40 na parkovišti Wilsonova – u skleněných kopulí, Hlavní nádraží Praha
Odjezd:  7:00
Začátek programu: 11:00
Konec programu: 16:00
Návrat: cca 20:00 na stejné místo

Program:
11:00-12:00 prohlídka památníku Walhalla
12:00-12:30 přesun do centra města
12:30-16:00 komentovaná prohlídka města, rozchod na adventních trzích, nákupy

Následují reflexe dvou žáků, kteří se zájezdu zúčastnili:

Dlouho jsem se těšil na tento výlet a mohu říci, že se z mého pohledu tento zájezd velice vyvedl. Ačkoliv jsem kvůli tomuto výletu musel vstávat už v 5 hodin ráno, protože se tam jelo +/- 4 hodiny a zpátky totéž, což ale byla jen jediná záporná stránka tohoto výletu. Cesta byla velice příjemná, všichni byli v dobré náladě a těšili se na prohlídku Wallhally a Řezna (německy Regensburg). Plus bych rád zdůraznil, jakého skvělého jsme měli průvodce, který nám tuto cestu také dokázal velice zpříjemnit. Někdy okolo 11. hodiny jsme dojeli k památníku Wallhalla, museli jsme vyjít pár schodů, ale ten výhled stál za to. Až jsme si říkali, že by to bylo super, buď bydlet přímo pod tím památníkem, protože by mohlo být zajímavé každý den vstát a podívat se na tuto nádheru, nebo si udělat nějaký stánek přímo u toho památníku, jelikož okolo toho nic nebylo (což tomu ale také přidávalo na efektu). Uvnitř tohoto památníku bylo něco přes 130 bust a pár desítek pamětních desek. Udělali jsme několik fotek a museli vyrazit dál. Dalším cílem bylo tedy samotné město Řezno. Nejdříve jsme měli komentovanou prohlídku městem, kde jsme si ukázali památky jako například Prétorskou bránu (nejstarší kamenná stavba v Německu), Zlatou věž nebo Skotský kostel sv. Jakuba. Poté byl asi dvou hodinový rozchod. Všichni jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme pak chodili po městě. Asi každý měl ty samé cíle, najít něco dobrého k snědku, udělat nějaké pěkné fotky, ale hlavně najít nějakou dobrou kavárnu, kde by se dalo schovat před zimou. Jakmile však nadešla naše chvíle, museli jsme se rychlým krokem odebrat k autobusu a namířit si to zpět do Prahy. Čekal jsem, že kvůli pátečnímu provozu bude cesta horší, ale nejspíše jsme měli štěstí, protože jsme projeli docela v pohodě. Ve 20:00 jsme dojeli na Hlavní nádraží, vystoupili, rozloučili se a vydali se vstříc naším praxím, ale nejdříve však víkendu.

Budík zvoní, vypínám ho. Kolik je? Displej ukazuje 5:15. Zrníčka instantní kávy padají do hrnku. Zalívám je horkou vodou, dolévám mléko. Ke snídani si pustím muziku. Vyrážím ven. Je hluboká tma, přerušovaná kužely světla od lamp, a reflektory aut. Výhodou je, že metro není přeplněné. Opomenul jsem nabít sluchátka, to mne mrzí. Příští stanice: Hlavní nádraží. V trafice kupuji vodu a časopis. Setkávám se se spolužákem. Oba jsme rozespalí. Volám Matějovi. Kde jsi? Dobře. Dorazíme k autobusu, zdravíme ostatní. Co to vidím? Jí je zima. Obejmu jí, ať se zahřeje. Pevně se mě drží, mě to ale není nepříjemné. Naopak. Ostatní přicházejí. S kamarádem se snažíme odlehčit atmosféru. Funguje to. Nastupujeme, vyrážíme. Před námi čtyři hodiny cesty. To bude dlouhá jízda. Lukáš spustil svůj vyčerpávající monolog. Ano, mám tvoje číslo Lukáši, určitě ti zavolám. Vychází slunce, nastává nový den. Východ slunce je tak romantický. Proč tu sedím zrovna s ním? Zastávka u McDonald’s, kávu jsem měl ráno, volím místo ní horkou čokoládu. Další cesta, krajina se míhá za oknem. Za hranicemi vidíme krásně zasněžené lesy. Je to nádhera.
Stavíme u Walhally, vidíme prvky klasicismu. Musíme před paní profesorkou působit, že víme naprosto přesně, na co se díváme. Monumentální vnitřek, krásné busty. Jdeme ven. Chci se proletět okolní krajinou, být volný jako pták. Mám skočit? Tak prý ne, možná jindy. Jdeme zpět, nyní směr Regensburg. Jdeme ven, je opět zima. Most. Vypadá jako Karlův most, jen má jednu sochu a málo turistů. Není to Karlův most. Jdeme na něco, co vypadá jako náplavka. Není to náplavka. Příští zastávka: katedrála sv. Petra. Mozaiky, chrámová loď, obrazy, krypta. Strašidelné. Jdeme dál. Věž. Pěkná věž. Cože Lukáši? Tohle je vyšší než ta katedrála? Nevěřím. Jde se dál. Náměstí. Der Platz. Stánky. Poslední volitelná zastávka – kostel sv. Jakuba. Komornější, ale pěkný.
Máme volno, jdeme si to prohlédnout. Vybíráme na trzích, je nám zima. Mám svíčku. Je nám zima víc, hledáme kavárnu. Všechno je moc malé, nebo zarezervované. Je nám zima víc a víc, přestávám cítit končetiny. Ještě že chodíme, abychom se trochu zahřáli. Konečně volný podnik. Teplo. Dane, pojď, jdeme si něco objednat. Trochu drahé, ale nevadí. Výborná káva. Mocha Macchiato, ano prosím. Je čas se vrátit. Vracíme se, už jsme měli odcházet, ale samozřejmě, že někdo chybí. Jdeme k autobusu, vyrážíme domů. Ještě poslední čtyři hodiny cesty. Cože? Vy se chcete prohodit? No tak tedy dobře, hlavně že sedíme. Ona říká, že nechce spát, že nebude spát. O pět minut později mi leží na ruce. Je to sice krásné, ale au moje ruka. Vískám jí ve vlasech. Již je tma. Na chvíli se probudila, pozice se změnila, tohle je dokonalé. Kilometry ubíhají, míříme hlouběji do nitra noci. Zastávka na benzínové stanici před Plzní. Nechci ani chodit ven. Zvoní mi telefon. Jsme za Plzní a asi za hodinu budeme v Praze, neboj se. Dojeli jsme. S někým jsme se rozloučili na dlouhý měsíc. Jedeš metrem, viď? Tak pojedeme spolu. Vystupuji a přeji jí krásné svátky. Dorazím domů, vyprávím zážitky, pozřu večeři, jsem unavený, jdu si rovnou lehnout. Vlastně ne, ještě dám fotky na Instagram. #nestydímsečíst. Přemýšlím o dnešku, bylo to vyčerpávající, ale krásné. Těším se na další exkurzi. Poslouchám Linkin Park. Oči se mi klíží, víčka padají. Konečně jsem dost unavený, že usnu bez nekonečného koukání do zdi. Padám, padám do nekonečných hlubin snového vesmíru. Myšlenky létají jedna přes druhou. Spím (po dlouhé době) s úsměvem na tváři.

.