Ve čtvrtek 6. dubna jsme viděli se studenty K2 a K3 zpracování tří příběhů z Canterburských povídek v angličtině – „Miller´s Tale“, „Franklin´s Tale“ a „The Wife of Bath´s Tale“ – které hráli studenti hostivařského gymnázia. Představení se konalo v DDM Ulita na Praze 3. Zde jsou ohlasy na představení psané studenty K2 (A1).
Canterburské povídky jsem četla a jsem ráda, že hráli zrovna povídky, které se mi líbily. Představení se mi líbilo, ale občas „hercům“ nebylo rozumět, aspoň z mého pohledu.
Nemám ráda divadlo a do divadla nechodím, ale sehranost, originalita a svěží mladistvost divadelní skupiny, která hrála, mě opravdu velice mile překvapila.
Pro mě to bylo inspirující z ohledu divadelního, jelikož jsme s dramaťákem našli další způsoby, jak naše divadlo vylepšit. Hezky zpracované, i když bylo trochu těžké udržet pozornost. Taky jsme amatéři a oceňuji jejich snahu o zpracování.
It was great. I didn´t like how they shouted so much but otherwise it was nice.
Líbilo se mi to. Ještě lepší by bylo, kdyby se za námi nikdo nebavil a neměl hloupé připomínky. Jinak téma bylo dobře vybrané i zpracované. A ten kluk s vlasy po pás… Ten byl nejvíc super.
I really liked it. The actors seemed to be quite skilled, they New the text perfectly and thein acting was also really good. I liked the stories they picked and enjoyed the whole show.
Představení bylo dobře připravené, jednoduché, ale i tak dobré. Klobouk dolů. Já osobně bych se neodvážil mít divadelní hru před středoškoláky.
Divadlo se mi velmi líbilo. Všem hercům bylo dobře rozumět a hráli skvěle. Občas trochu moc křičeli, ale klidně bych se šla podívat i na jejich další hry.
The play was quite good although much shorter than I expected it to be. The students´take on the Tales was funny, but it didn´t dishonor the original in any way. In fact, some of the more serious moments were quite powerful. What I liked most, however, was the clever stage transformation. From a compartment in a train to a throne and even forest and mountains. That was really the highlight of the show.
Divadlo, kterého jsme se zúčastnili minulý čtvrtek, byl zážitek víceméně zajímavý, ale zkažený několika věcmi – hlavně prostředím a umístěním diváků. Do velké místnosti byla pozvána spousta lidí, kteří velmi rychle spotřebovali kyslík, který ovšem nebyl doplňován otevřenými okny (…) Diváci byli umístěni tak, že ze zadních řad na účinkující nebylo vůbec vidět a mohlo se odhadovat pouze podle jejich hlasů, co se děje na improvizovaném jevišti. K samotnému představení výhrady prakticky nemám, zmodernizované povídky byly celkem zábavné, ale často opakované chyby v angličtině poněkud kazily dojem z jinak nadaného studentstva.