Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět – Reflexe filmu „Můj džihád“

Film se mi líbil. Nejvíc mě překvapily rozhovory s rodiči chlapců, kteří odešli do Sýrie…


Víc než film mě velice zaujala následná diskuse. Pán, se kterým jsme měli možnost debatovat, byl velice milý a s přehledem zvládal reagovat i na hloupé a radikální názory…


Dokument byl velmi zajímavý. Líbí se mi, že v Belgii existuje škola, která učí děti Islámu ve vlámštině, kde se vyučující angažuje také v programech pro dospělé vyznavače, řeší a rozmlouvá případný odchod do Saudské Arábie…


Film „Můj džihád“ byl dobře natočený a nemohu říci, že by nudil. Ovšem nepřipadá mi, že by přinesl něco objevného. Za hlavní poselství považuji fakt, že kvůli několika extrémistům není velká skupina špatná, což už dávno vím a beru to jako samozřejmost…


Od žlutých titulků mě po chvíli bolely oči , kvůli tomu jsem nemohla pečlivě sledovat film a musela občas oči zavítat. V důsledku toho mi některé informace unikly. Co se týče diskuse, ta byla podařená. Muslim, kterému se pokládaly otázky, byl příjemný a snažil se dobře reagovat i na ty hloupé otázky…


Nejvíce se mi líbil záběr, kde ukazovali školu pro děti, ve které je učili o náboženství a školu se snažili co nejvíce rozšiřovat…


Film byl velice zajímavý. Dokazoval to, že Islám není to, co o něm říkají. Bylo mi líto těch matek, jejichž synové odešli bojovat do Sýrie…