Studenti K2 – K4 navštívili 9. března v rámci festivalu Jeden svět kino Atlas, kde zhlédli film Nic se neodpouští. Tady je pár zamyšlení, která ve vás film vyvolal:
V pátek jsme měli možnost dozvědět se věci, které nám v tv novinách ani na internetu nikdo nesdělí. Tento film ve mně vzbudil zájem a nevšední pocity.
Viděli jsme marockou ženu Zineb, novinářku a aktivistku, jak se snažila změnit různé věci dějící se nejen v Maroku. Následně odjela do Paříže a začala pracovat v časopise Charlie Hebdo. Zineb na mě působila jako velice silná a zajímavá žena. Po útoku na redakci, kdy přišla o své kolegy (svou druhou rodinu), jsem ji opravdu obdivovala, že dále v časopise pracovala a nezhroutila se…
Jak je vůbec možné, že se uprostřed Paříže mohou po zuby ozbrojit teroristé? Nezáleží na jejich původu, ale jak je to vůbec možné? Film nás donutí přemýšlet, což je dle mého názoru to hlavní…
Bylo mi jí velice líto, musela si projít tím vším. Myslím, že na jednoho člověka je toho za celý život hodně, ale svým způsobem jsem hrdá, že zůstala silná a dál bojovala, dokonce založila rodinu. Myslím si, že je to úžasná žena, která se nenechala zlomit…
Moc velké naděje jsem do filmu nevkládala a upřímně jsem nečekala, že bude takhle zajímavý. Dříve jsem skoro nic ohledně Charlie Hebdo nevěděla, tak bylo dobře, že jsme mohli přímo nahlédnout do redakce…
Celkově se mi myšlenka tohoto „projektu“ velice líbí. Film se mi také líbil. Řekla bych, že je to téma, které je dobré probírat. A to nejen kvůli atentátu, ale celkově kvůli problematice s tím spojené…
Hlavním přínosem byl pohled na situaci přímo od člověka vyrůstajícího v muslimské zemi. Její vlastní pohled na islám a osobní zkušenost s teroristickým útokem a jeho následky. Podle mě by se tento film měl promítnout před velkou částí národa a některými politiky, aby si uvědomili, že ne každý, kdo je tmavší pleti, je okamžitě muslim. Mezi muslimskou komunitou jsou i ateisté…
Film se mi líbil, bylo zajímavé vidět to z pohledu Zineb. Klidně bychom mohli jít příští rok na více filmů, protože všechny vypadají velice zajímavě. V rámci výuky by to bylo osvěžující a zároveň žáky by tato forma vzdělávání také bavila více… Na konci filmu se mi chtělo brečet, protože Zineb si velmi koledovala o ztrátu svého života. Otázkou ale zůstává: vyplatí se položit život za práva ostatních?
Film dokumentoval značně riskantní pokus o obohacení se na vzrůstající nevoli k Islámu. Bylo to dobré varování proti povzbuzování náboženské nenávisti. Film se prezentoval jako boj o svobodu slova, zatímco zcela záměrně opomíjel důsledky a zodpovědnost, které s sebou toto právo nese…
Přijde mi hloupé rozebírat podstatu dokumentu, jelikož to celé, o čem byl, bylo vyvoláno bodáním do vosího hnízda ze strany redakce časopisu Charlie Hebdo. Nicméně je zajímavé vidět to z pohledu člověka, který byl hlavním aktérem nejen celé události, ale i příčinou, proč k ní došlo…