Se třídou K1 jsme vyrazili v úterý 11. 9. do Národního zemědělského muzea, a to hlavně kvůli výstavě Zmizelá Šumava, která široce mapuje tamní faunu, flóru, ale i kulturu kraje. Že tato výstava ale nebyla „středobodem“ vyprávění většiny studentů, si můžete přečíst také v následujících textech.
Cesta do muzea zemědělských strojů – Veronika Toulová (K1)
Při sdělení paní profesorky, že půjdeme na exkurzi do muzea zemědělských strojů jsem se zděsila. Myslím, že velké nadšení jsem nesdílela jen já, ale i všichni ostatní. „Jééé, to bude zase otrava,“ míhaly se nám nejspíš tyto myšlenky hlavami. Má představa o budově plné traktorů a podobných, mně nezajímavých, věcí se potvrdila. Už jsem to tam chtěla tzv. zabalit a čekat znuděně někde nedaleko ode všech těch zetorů a hromady plechu.
Nyní jsem jen ráda, že jsem tak neudělala. Při vstupu do muzea jsem pochopila, že tato akce nás všechny zase o málo sblíží. Stalo se tomu tak i v tramvaji. Všichni jsme si po cestě vyprávěli něco o sobě – což děláme často… Ze zadní části vagónu se jen ozývalo: „Já když…Mno a tohle!“ Všichni jsme si měli co říct! Jen mi někdy bylo líto Fandy (nevím proč, ale musím mu tak říkat, protože Franta mi přijde neosobní). „Jéé, holky, já si koupila tohle…“ Tohle pro něj musí být hrozné. Jenže i on se připojil do toho našeho tlachání o všem a zároveň o ničem, a tím mě velice překvapil.
Nemám ani tak krásný pocit z muzea, ale z našeho sblížení. Nezapomenutelný zážitek mi připravila i Bára. Ukázala, jaký je „živel“ a že se ničeho nebojí. Pro naše pobavení s odhodláním vylezla na traktor, pod nímž se tyčil nápis „lezení po traktoru jen na vlastní nebezpečí“. Kdo tam nebyl, nechápe, jaké to bylo v tu chvíli vtipné.
Já osobně jsem z této exkurze nadšená a děkuji za ni, protože si říkám: „Čert vem traktory, hlavní je, že jsem poznala lidi, s kterými, doufám, budu moci strávit krásné čtyři roky a nejlepší léta.“ Velice se těším na další takové akce a jsem ráda za tak milé lidi ve třídě. Jsou to spolužáci, jaké by bral každý.
Zemědělské muzeum – Katka Danielová (K1)
Náš druhý výlet na mojí nové škole byl právě do zemědělského muzea. Bylo úterý 11. září. Prvních pět hodin jsme se učili a ve 12.45 jsme se všichni shromáždili před vchodem do školy a společně s naší paní profesorkou třídní jsme vyrazili na cestu. Hned pro začátek nám ujela tramvaj. Tu další už jsme stihli a dojeli jsme s ní až k našemu cíli.U pokladny jsme slušně pozdravili a zaplatili vstupné 30 Kč.
V prvním patře byla výstava vývoje potravin. Mohli jsme si prohlédnout starý krám s různými potravinami jako rýže, brambory nebo různé koření. Atmosféru chodu starého obchodu nám přibližovalo CD, na kterém byly nahrány různé zvuky. Sypání rýže nebo cinkání pokladny.
K dispozici nám byly dva počítače, na kterých jsme si mohli prostřednictvím hry vyzkoušet chod krámu sami. Také jsme si mohli přečíst různé staré listiny, noviny jak o potravinách, tak i o spoustě jiných věcech.
Nakonec ale zvítězila zpočátku zdánlivě nezajímavá výstava traktorů. K vidění byla spousta druhů!
Byly seřazeny od nejstaršího typu po ten nejnovější. Každý měl své jméno a lišily se i barvami. Nejzajímavější barva byla asi růžovofialová, ale mohli jsme vidět také spoustu odstínů zelené. V tomto patře (přízemí) jsme měli též k dispozici dva počítače, na kterých jsme si mohli pro změnu vyzkoušet vožení hnoje z kravína a tak dále….
Nakonec jsme tam byli déle, než jsme původně plánovali a pocity byly převážně pozitivní.
Hned před muzeem se začala naše poměrně malá skupinka pomalu rozpouštět. Jeli jsme domů.
(Až na to, že jsem tak trochu zapomněla na Výstavu zmizelé Šumavy, kvůli které jsme tam vlastně jeli.)
