Představení KMD Relativita v Divadle v Řeznické – reflexe žáka K3

Kdo by neznal Miroslava Táborského, výborného českého herce a dabéra, kterého můžeme vidět ve filmech jako jsou například Vratné lahve, Lotrando a Zubejda, Probudím se včera nebo Tmavomodrý svět či Četnické humoresky. Nikdy jsem ovšem neviděl pana Táborského živě na divadelních prknech, a proto pro mne toto představení bylo jasnou volbou (tedy ihned poté, co se velice rychle rozebraly vstupenky na Bratry Karamazovy od Dostojevského).

Večer ve čtvrtek 5. 12. jsem se tedy společně s mým kolegou, předním divadelním kritikem Jakubem, vypravil do Divadla v Řeznické. Již ve škole jsme dostali od paní ředitelky informaci o tom, že toto divadlo je komornějších rozměrů, netušili jsme ovšem, jak moc pravdivé toto tvrzení bylo. Poté, co jsme divadlo objevili, jsme zjistili, že divadlo sice disponuje šatnou, již jsme ochotně využili, ovšem hlediště byla opravdu malá místnost s několika řadami sedadel bez místenek. Navíc v těch vyšších řadách byl i strop zasazen docela nízko, jelikož je to situováno v podzemních prostorách.

A nyní již samotné představení s názvem Relativita. Děj byl v podstatě prostý. Albert Einstein již v pokročilém věku pracuje jako profesor na americké univerzitě v Princetonu. Jednoho dne ho zastaví mladá slečna s tím, že by s ním ráda udělala interview pro Židovský deník. Einstein zpočátku odmítá, ale dívka ho přesvědčí o své vysoké inteligenci a on ji pozve do svého bytu. Zde se odehrává podstatná část představení; vtipné pasáže a diverzitu představení zajišťuje postava Helen Dukasové, Einsteinovy hospodyně, uklízečky a „sekretářky”. Postupem času přijdeme na to, že dívka, jež se představila jako Margaret Hardingová, vůbec neexistuje a ve skutečnosti nepracuje pro Židovský deník, ale je dcerou samotného Einsteina, kterou měl se svou první manželkou Milevou Marićovou. Tato dcera prý záhadně zmizela, ale ve skutečnosti se Albert Einstein rozhodl svěřit ji do rukou jiných lidí, kteří by ji, dle jeho mínění, vychovali lépe než on sám, a navíc, což bylo pro něj nejspíš i důležitější, by mu nebránila ve výzkumu. Jeho dcera pro něj má ovšem ještě jedno překvapení. Její syn je extrémně chytrý, prakticky génius, svůj talent tak nejspíš zdědil po dědečkovi. Jenže je stejný jako on – geniální, ale asociální.

Drama dokonale popisuje věčnou otázku, kam až je možné posunout hranice morálky a humánnosti. Co je větším přínosem pro lidstvo? Vychovat tři děti, mít dům a zemřít, nebo zkoumat otázku, která pomůže vyřešit problematiku pochopení vesmíru? Každý máme jiné priority, je tomu tak i dnes. Buď se soustředíme moc na rodinu a nikdy ničeho nedosáhneme, nebo jsme až moc velcí kariéristé a ztrácíme rodinu, přátele a postupně i sami sebe. Einstein byl v těchto ohledech velmi obětavý, svůj život zasvětil bádání a zkoumání, zapomínal však na to, co je podle mého také velmi důležité, a to jsou mezilidské vztahy. Dle mého osobního názoru každý potřebujeme někoho, s kým zajdeme na skleničku, nebo si jen popovídáme, obejmeme se navzájem, a řekneme si tu krásnou „uklidňující” lež o tom, že všechno bude dobré.

Herecký výkon pana Táborského s manželkou Kateřinou (Helen Dukasová) byl dokonalou souhrou, takže představení, okořeněné i o ztvárnění postavy Margaret Hardingové Lucií Štěpánkovou, bylo zkrátka nezapomenutelným zážitkem. Dokázali nám, že i malé divadlo dokáže odehrát báječné přestavení.

Tadeáš Novák, K3

.