Příběhy bezpráví 2013

Letos se u nás ve škole Příběhy bezpráví konaly 20. listopadu. Promítal se film „Postavení mimo hru“, což je dokument o procesu s hokejisty v 50. letech. Následovala beseda s vzácným hostem, spisovatelem Jiřím Stránským.


Film Postavení mimo hru se mi líbil. Byl to další z řady filmů, které musí vznikat proto, aby se nezapomnělo. Naši hokejisté dopláceli na své úspěchy a díky komunistům si prožili neskutečnou šikanu, korunovanou pobytem ve vězení a prací v dolech, která jim trvale podlomila zdraví.

Honza M.


Úžasné zpracování důležitého tématu. Film byl propracovaný po všech stránkách a jsem opravdu rád, že jsem měl možnost jej shlédnout před besedou. Povedený projev pana Stránského v kombinaci se vzpomínkami vytvořil něco úžasného a ve výsledku mi dal více než samotný film.

Honza Š.


Zároveň mě napadla otázka: S nacisty byl Norimberský proces, ale co s komunisty? Byli snad lepší? Rozhodně NE! …Pan Stránský mě velmi zaujal svým elánem a optimismem. Velmi mi připomněl Arnošta Lustiga. Tito lidé, díky tomu co prožili, v sobě mají cosi silného.

Aneta B.


Letošní ročník Příběhů bezpráví byl velmi vydařený a mrzí mě, že je pro mě i poslední. Tato akce by měla probíhat na všech školách a rád bych, aby se jí jednou zúčastnily i moje děti…

Petr K.


Beseda s Jiřím Stránským byla neuvěřitelná. Své osobní zkušenosti umí podat takovým stylem, že jsem s napětím očekávala každé jeho slovo. Na svůj věk je úžasně vitální.

Anna T.


Film byl pro mne přínosem, protože jsem o této kauze vůbec nevěděla. Líbilo se mi vyprávění pana hokejisty, protože bylo autentické. Beseda s panem Stránským je nezapomenutelná. Moc děkuji za tuto zkušenost. Pan spisovatel je opravdu skvělý vypravěč a vážím si ho, že i přes všechny hrůzy, které prožil, zůstal pozitivním člověkem a rozhodl se pomáhat v boji proti režimu, který zničil životy mnoha lidí.

Bára F.


Obě dvě hodiny zasvěcené vězňům minulého režimu považuji za povedené. Dokument o českých hokejistech pro mne byl velmi obohacující, protože jsem o něčem takovém do té doby neměl ani ponětí…Povídání pana Stránského mě rovněž zaujalo, čekal jsem zkroušenou a pesimistickou výpověď, ale přišel pozitivně naladěný muž a jeho obrovský nadhled a všudypřítomný humor jsem mu opravdu záviděl. Vše, o čem mluvil, mě zajímalo, nejvíce pak podrobný popis vězeňských podmínek, zmínka o jeho „duchovním učiteli“ Janu Zahradníčkovi a překvapil mě fakt, že seriál Zdivočelá země je natolik autentický.

Tomáš V.


Pan Stránský, „doktor vězeňských věd“, byl velmi sympatický. Největší dojem na mě udělalo to, co všechno si musel prožít, ale ještě více to, co všechno si z toho pekla odnesl.

Kryštof S.


Dnešní film o československých hokejistech, kteří nás jezdili reprezentovat do zahraničí, a díky velkému zájmu o ně byli komunisty obviněni ze zrady a špionáže a zavřeni do lágru. Film působí šíleně depresivním dojmem díky představě, jaký režim tady fungoval a není to ani tak dávno. Lidé, co přežili a dokázali se s těmito traumaty vypořádat, mají můj velký obdiv.

Ilona K.


Akce byla zajímavá a určitě přínosná. Nevěděla jsem, že i po nacistickém režimu docházelo k takovýmto procesům, zavírání, mučení. Udělat dvacetiletým klukům takovou exkurzi po vězeních jen za trochu řevu v hospodě je hodně tvrdé. Líbilo se mi, jak pan Stránský po tom, co prožil, šířil po třídě naději do budoucna a předal i jedno moudro o zlobě. To jsou ty věci, které mi utkví v hlavě i po letech…

Nicoletta M.