Beseda s Terezou Boučkovou
Ve středu 22. listopadu se na naší škole konaly pod záštitou prof. Trégnerové další Příběhy bezpráví. Studenti K3 a K4 viděli dokument Ženy Charty 77 a následovala beseda se spisovatelkou a scénáristkou Terezou Boučkovou, o níž film pojednával.
Paní Boučková na mě působila velmi sympaticky už v prvním dokumentu o ní, který jsme viděli. Setkání tváří v tvář mě v tom jen utvrdilo. Je to neskutečně silná a zajímavá osobnost a besedy s ní rozhodně nelituji…
Myslím si, že smysl a přínos to mělo a je mi líto, že to byla pro mě poslední možnost se v rámci školy setkat s takovýmhle typem člověka…
Jsem moc rád, že paní Boučková přišla. Její vyprávění bylo věcné, přímé, líbilo se mi, že mluvila bez sentimentu, bez patosu. Určitě mám v plánu si ve volném čase přečíst nějakou její knihu…
Příběhy bezpráví si vždy náležitě užiji, je to docela nabuzující záležitost. Hlavně mě těší, že se téma každý rok mění a dává nám tak širší pohled na dějiny naší země a tehdejší dobu, kterou jsme my sami nezažili a tím pádem na ni můžeme mít názor všelijaký, ale vždy je subjektivní. Samotná návštěva paní Boučkové byla velice příjemná, bylo vidět, že je to silná žena s příběhem, který stojí za vyprávění…
Setkání s paní Boučkovou se mi velmi líbilo, i když bych ani za nic na světě neřekla, že už jí bylo šedesát let, vypadá stěží na padesát (poměrně šok)…
Besedy v rámci projektu Příběhy bezpráví jsou podle mě nejsmysluplnější formou výuky moderních dějin. Žák si zapamatuje více informací, slyší příběhy konkrétních lidí a přímých účastníků dané doby a to je velmi důležité. Paní Tereza Boučková je navíc inspirativní a opravdu obohacující člověk a spisovatelka. Byla mi blízká svými názory, mluvila bez obalu a brala život takový, jaký je…
Příběh paní Terezy Boučkové byl velmi dojemný a naplňující. S pozitivním přístupem přežila útlak a šla si za svými zájmy a sny. Byla ponižována, ale nenechala se zlomit. Velice obdivuji její přístup k životu, naději a motivaci. Já sama, kdybych byla neprávem utlačována, tak lehce bych to nenesla. Proto jsem jí fascinována…
Příběhy bezpráví jsou vážně super věc. Film byl moc zajímavý, paní Boučková byla strašně milá a bylo na ní vidět, že o těch věcech umí hodně dobře mluvit a že je vážně prožila. Navíc se mi vážně líbilo, když nám paní Boučková přečetla úryvek ze své knihy, protože mě to dost zaujalo a muselo pro ni být velmi těžké o tom psát…
Paní Boučková mi byla velice sympatická. Myslím, že bych ji dokázala poslouchat hodiny. Její život nebyl jednoduchý, na jejím místě bych nejspíš skončila na psychiatrii nebo už o tom nikdy nechtěla mluvit. Obdivuji, že o těchto bolestivých věcech dokázala vyprávět s úsměvem a humorem. Určitě se chystám přečíst si její knihy…
Tereza Boučková je sympatická žena, umí hezky předčítat ze svých knížek, o čemž jsme se přesvědčili…
Myslím, že pořádání Příběhů bezpráví je celkově velmi dobrý nápad. Studenti se seznámí s událostmi z minulosti z první ruky, což je v této době velmi důležité…
Projekt je podle mě skvělý. Přiblíží tak studentům, co se dělo za minulých režimů a ukáže skutečné příběhy lidí, na kterých bylo bezpráví pácháno. Jsem ráda, že naše škola organizuje takovéto besedy, protože mám tak možnost vidět a slyšet velmi zajímavé lidi na vlastní oči…
Způsob výuky nedávných dějin je tímto stylem mnohem zajímavější a poučnější. Nejen, že se vše dozvíme z první ruky, ale také se můžeme ptát na věci, které třeba učitel není schopen zodpovědět…
Bylo to zajímavé, paní Boučková přinesla trochu jiný pohled na období Charty. I její pohled na politiku mě zaujal, kdy zmínila poněkud odlišný pohled na pana Havla, který se lišil od toho, jak nám ho každý popisuje…
Všechny odpovědi paní Boučkové byly vyčerpávající a postihovaly přesně tu část dějin, která je pro lidi v našem věku sice blízká časem, ale vzdálená dojmem a bizarností celé situace v komunistickém Československu. Pokud se v následujících ročnících Příběhů bezpráví podaří získat stejně zajímavého hosta, jakým bezpochyby paní Boučková byla, tak nemám výhrady k jeho pokračování…
Už se těším na další ročník…
