Dne 11. 11. 2008 proběhla na naší škole akce Příběhy bezpráví v rámci projektu Jeden svět na školách. Studenti čtvrtého ročníku shlédli dokumentární film „Srpen jako kladivo“ (z časových důvodů pouze některé kapitoly) a poté následovala beseda s pamětníkem a přímým účastníkem srpnových událostí Mgr. Karlem Sedláčkem, tehdejším redaktorem Československého rozhlasu v Plzni a pozdějším redaktorem deníku Svobodné Slovo a radia Svobodná Evropa. Beseda byla velmi zajímavá a o tom vypovídají i reakce studentů:
…Když se pan Sedláček ujal slova, byla jsem příjemně překvapena. Byl to velmi sympatický pán s příjemným hlasem, jehož vyprávění bylo opravdu zábavné a zajímavé. Bylo na něm vidět, že z toho sám má potěšení a baví ho vyprávět nám, co prožil. A to je pro takovéto besedy asi to nejdůležitější…
Tereza S., K4b
…Tato část historie studenty zajímá a málo se o ní mluví, proto jsme byli vděčni za takového přímého účastníka. Opravdu jsme to nemuseli „přetrpět“, milí pedagogové!…
Jakub N., K4b
…Pan Sedláček byl velmi sympatický muž a přes všechno, co prožil, v roce 1968 i veselý a plný optimismu. Dokázal o všem vyprávět velice poutavě, takže nás všechny, řekla bych bez výjimky, zaujal. Na závěr mi i přišlo líto, že už je konec, vydržela bych ho poslouchat déle…
Katrin T., K4b
…Tato akce se mi velice líbila. Nejenže byla zajímavá, ale i vtipná. Pan Sedláček byl velice příjemný. Dozvěděla jsem se více o roce 1968, než jsem předtím věděla. Doufám, že takovýchto besed bude do budoucna více…
Kristina K., K4b
…Dle mého názoru jedna z nejlepších akcí za poslední cca 2 roky… Celou akci bych hodnotil kladně, a to z důvodu zajímavého tématu a skvělé formy podání. Zradila nás akorát technika, poněvadž maximální hlasitost byla nastavena jako na usínání dětí, takže jsme museli hodně napínat uši…
Martin Š., K4b
…Příběhy bezpráví jsou zajímavý projekt, který naše škola chodí sledovat už nejeden rok. Tentokrát se promítalo přímo u nás ve škole. Po promítání následovala beseda s Mgr. Karlem Sedláčkem, který v osudovém roce 1968 pracoval v Československém rozhlase. Nejednalo se o nudnou přednášku, jak tomu často bývá. Přednáška byla velmi zajímavá a všichni ji napjatě poslouchali, protože například ve chvíli, kdy okupanti obsadili budovu plzeňského rozhlasu, připomínala akční film. Doufám, že do konce ročníku ještě zhlédneme nějaký další dokument z tohoto projektu, protože dosud všechny byly zajímavé a poučné…
Tomáš B., K4a
…Historická fakta člověk věděl už dříve, takže mě zaujaly spíše detaily. Jako například fakt, že tanky rozrážely dlažbu, aby nebyla vidět krev na chodníku. Vzpomněla jsem si poté na fotky mé babičky, na kterých jsou vidět rozbořené domy na náměstí v Liberci…
Katka C., K4a
…Mnohé filmové záběry jsem viděla už dříve, ale i tak jsem se utvrdila ve svých protikomunistických názorech (nejhorší byla zmínka o zastřelení mladé matky v létě 68 na Klárově)…
Doubravka N., K4a
…Je zajímavé slyšet vyprávění člověka, který to zažil… Naše generace to zná jen z vyprávění, proto si často ani neumí představit, jaké to bylo v době, kdy se z mikrofonu ozývalo „Ať žije svobodné Československo“…
Katka K., K4a
Vpád vojsk Varšavské smlouvy
Díky naší paní profesorce Trégnerové se nám naskytla možnost seznámit se s událostmi srpnového převratu roku 1968, kdy nás vojenské jednotky SSSR a dalších států Sovětského svazu napadly pod záminkou ochrany před „kontrarevolucionáři“. Ve skutečnosti to však byl jasný útok, který měl ostatním zemím ukázat, jak se povede těm, kdo nebudou poslouchat dobré a moudré rady Sovětského svazu.
Z krátké ukázky filmu o srpnu 1968 bylo na první pohled zřejmé, jak surová a nelidská tato imaginární pomoc režimu ve skutečnosti byla. Dobové záběry mrtvých a raněných hovoří za vše.
Otázka, hořká zpověď lidského charakteru, však visela ve vzduchu: proč?
Proč tolik nevinných lidí muselo zemřít, bylo to opravdu nutné?
Myslím, že hlavním viníkem těchto hrůz je bezesporu tehdejší totalitní režim se svou nenasytnou touhou po moci, jenž se neohlížel na zájmy obyvatelstva, které prý tak svědomitě opatroval, či lépe řečeno zneužíval.
Pro útok samotný byl též zřetelný důvod, který nebyl vojenský ani politický, ale ideologický. Svoboda, jíž se před zásahem těšilo obyvatelstvo našeho státu, představovala pro komunismus zřetelnou hrozbu. Byla jasným vyvrácením všech teorií a představ, jimiž se představitelé režimu snažili ospravedlnit své kroky k naprostému ovládnutí života celé společnosti. Ukazovala, že žít lze i jinak a lépe, bez diktátu cizí vůle. Proto ji snad museli vládci SSSR potlačit, ačkoliv ne na dlouho.
Je totiž v lidské přirozenosti toužit po svobodě a tato touha se společně s dalšími vlivy stala pro režim kamenem úrazu, na němž padl. To však nebylo hlavním námětem naší besedy. Tím, co nás toho dne přivedlo do školní knihovny, byly příběhy člověka, jemuž srpnová okupace obrátila život naruby.
Jeho vyprávění o této době tak, jak ji sám zažil na vlastní kůži, bylo okouzlující, smutné i veselé, tak jak se doba i situace měnily. Byl to poutavý příběh o životních zkouškách, strastech, ale i radostech a přátelství. Myslím, že mi toto setkání dalo hlubší vhled do pohnuté historie naší země a jsem moc rád, že jsem měl možnost setkat se s tak zajímavým člověkem a podívat se na historii i z jiného úhlu. Rozhodně to bylo zajímavé.
Poděkování za to patří paní profesorce Trégnerové, která se nám snaží dějiny přiblížit nikoliv jen jako chronologický soupis dat a událostí, ale jako spletitý labyrint lidských životů, barvitější a fantastičtější, než si jen dokážeme představit.
Martin S., K4b
