(…) Film pojednával o sedmi ženách, které zažily koncentrační tábor, vypráví o jejich nelehkém osudu, o tom, co všechno si musely prožít, líčí jejich pocity, jejich bolest, beznaděj, ale i sílu a naději, s jakou pohlížely do budoucnosti.
Celý film na mě působí velmi depresivně, smutně, a i když je bezesporu zajímavý, moc se mi právě díky své atmosféře nelíbil. Ženy vše velmi živě, realisticky popisují, doplněn je o skutečné fotky a záběry, čímž je ještě umocněn dojem z celého filmu.
Po skončení filmu jsme měli krátkou besedu s režisérkou filmu. Apelovala na naši vnitřní sílu, na to, že máme vždycky bojovat, tvrdě bojovat proti bezpráví a proti tomu, co se nám nelíbí. Abychom zabránili něčemu podobnému, a aby se nic takového nemohlo opakovat, opravdu bychom bojovat měli.
I. Brabcová (K1)
Těžko budu popisovat slovy, co přesně jsem cítila po zhlédnutí filmu „Sedm světel“. V prvé řadě mi bylo hrozně špatně. Vždycky jsem věděla, že to bylo, že se opravdu tak ošklivě s židy zacházelo. A také už jsem několik podobných filmů viděla. Ale tentokrát to mnou opravdu otřáslo. Jako by mi někdo konečně otevřel oči a já spatřila, jak vypadá „Zlo“ v té nejhorší podobě. Pokud lidé dokáží něco takového páchat jiným lidem, pak už se může stát cokoliv. „Bůh musí své výtvory nenávidět.“ Lidé, kteří přežili koncentrační tábory, prošli peklem. Mě samotnou děsí fakt, že se museli rozloučit s rodinami a netušili, co s nimi bude. Věřím, že bolest a hlad nejsou nic proti strachu o své milované. Obdivuji ty dvě ženy, které se Němcům postavily a přidaly se k odboji. Ale ještě mnohem více obdivuji ty, které přežily koncentrační tábory… Já bych tolik síly síly neměla.
K. Cahová (K1)
(…) Vždy mě tyto filmy strašlivě zasáhnou, nechápu jak ty ženy mohly být tak silné, že všechna svá utrpení ještě mohly vyprávět do kamery. Vzpomínat a oživovat svou bolest. Obdivuji je, že jsou tak silné a dokážou mluvit o tak strašlivých a dech beroucích zážitcích z koncentračních táborů, kde umírali jejich blízcí. Bylo mi jich líto, nesmírně líto. Bylo mi těžko poslouchat jejich vzpomínky. Abych pravdu řekla, nelíbilo se mi, že to mělo smutné téma, avšak líbilo se mi pěkné zpracování. Obdivuji i autorku, paní Olgu Sommerovou, že byla tak silná a dokázala se setkat s oběťmi 2. světové války.
E. Reichertová (K1)
