Film „Občan Havel“

Ohlasy ve formě slohových prací:

Myšlenka vytvořit dokumentární film o bývalém prezidentovi byla více než chvályhodná a chronologicky sledovat vzestup Václava Havla ve mně vyvolávalo ještě větší sympatie k dané postavě.
Dokument měl ovšem mnoho záporů, a to hlavně ve struktuře. Objektiv byl sice převážně zaměřen na pana Havla, ale zároveň nám proklouzávala mezi prsty dobová situace a podněty, na které prezident reagoval. Časové zasazení spotů nebo například komentář, který by nám osvětlil souvislosti, by nám v mnohém ulehčily zmapování jeho myšlenek a chování. Současní středoškoláci si ještě leccos mohou vybavit, neboť Václav Havel byl na scéně dlouho. Mohli jsme se o něm dočíst v tisku, knihách, slyšet ho v rádiu, vidět v televizi. A proto pro diváky, kteří budou tento dokument sledovat za nějakých třicet let, bude téměř nepřínosný.
Pod názvem Občan Havel bych si krom krásně naznačených humanistických ideálů prezidenta představila spíše podrobné nahlédnutí za oponu jeho osobního života. Mohli jsme ho sledovat v zákulisí jako člověka, ovšem nikoli jako občana.
Pokud se jednalo o tu profesionální stranu jeho žití, mohli jsme bezvadně pochopit vnitřní vztahy mezi některými politiky a také hlavně kolik lidí řídí (nebo usměrňuje) prezidentovy kroky, co musí předcházet jakémukoli veřejnému projevu a z jakých stran přichází obviňování.
Teď bohužel úlohu prezidenta zastává Havlův jmenovec Václav Klaus.
Jak jsem již jednou zmínila, nápad pana Kouteckého vyprodukovat dokument o panu Havlovi je nedocenitelný – jen si mohl vzít k ruce pár pomocníků. Slova na závěr? Těmi bude čistě osobní názor: HAVEL NA HRAD!

Bára K.


Láska zvítězí nad lží a nenávistí!
Tento výrok všichni známe. Ročníky narozené devatenáct set devadesát a níž mají již často problém zařadit si, kdo že to vlastně vyslovil. Byl to Václav Havel. První prezident samostatné České republiky. Dokument zahrnuje dobu od prvního zvolení Havla prezidentem České republiky až po konec jeho dlouholeté prezidentské kariéry.
Dokument ukazuje Havla takového, jaký skutečně je. Tedy občana plného humanistického přesvědčení. Celkově se nám Havel jeví jako persona grata u nás i ve světě. Jisté je, že tomu tak skutečně bylo. Myslím, že hodně záleží na tom, jaká lidská povaha dokument uvidí. Názory se různí. Lidumilové a emotivní lidé nejspíš tento dokument vychválí. Racionální lidé s technickým myšlením asi jen těžko pochopí člověka, který tak trochu lítá v oblacích. Ačkoliv každý krok, i když často špatný, uměl Havel vé politické kariéře obhájit. Co se mi nelíbilo?
Asi že panu prezidentovi chyběl ve filmu konstruktivní kritik jeho kroků. Argumentům Republikánské strany Čech a Moravy se každý inteligentní člověk smál, nebo spíš vysmál. Těžko se píše kritika na někoho, koho si já osobně velmi vážím.
Celé mi to připadalo tak trochu jako óda na Havla. Takže mi to vůbec nevadilo. Doporučuji vám, abyste si na tento film zašli sami.
Škoda, že pan Koutecký již nenatočí polemiku Občan Havel kriticky. Názor bych asi nezměnila, ale zajímal by mě ostrý úhel pohledu.
Dokument, který trvá přes tři hodiny, se snaží zachytit jeden lidský život. Myslím si, že se to povedlo. Láska zvítězila nad lží a nenávistí. Tedy v mysli Václava Havla určitě.

Tereza J.


A následují krátké reakce:

    • Film se mi líbil, byl zajímavý. Líbilo se mi, že to byl pohled i do kuchyně Hradu a prezidentských povinností (…)
      Martin Š. K3b

 

    • Na filmu „Občan Havel“ mě zaujalo, že Havel tam vystupuje jako hrozně naivní chudáček (…)
      Anežka Š. K3b

 

    • Na filmu mě také mimo jiné zaujalo, jak tam byl vidět měnící se přístup společnosti ke kouření. Ze začátku kouřili běžně na jednáních, ale postupně to vymizelo… Každopádně si myslím, že Havel byl dobrý prezident, ba nejlepší, co mohl být, a snažil se řídit heslem „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.
      Šimon M. K3a
    • Našly se záběry a situace, které mi vehnaly slzy do očí… Jak šel čas, měnil se i bývalý prezident České republiky. Z dobře vypadajícího muže ve svetru, „snílka, idealisty a tlučhuby“ se stal o trochu rozumnější muž v obleku, ale až s příliš unaveným obličejem. Jen oči, úsměv a humor, ten se asi nikdy nezmění (…)
      Tereza J. K3a

 

    • Díky pravidelnému sledování dokumentů podobného typu a tématu mi orientace v čase a ději nečinila zvláštní problémy, ale otitulkování a větší přehlednost by filmu jen slušely (…)
      Anička J. K3a

 

    • Pan prezident Havel nás reprezentoval jak v podání milého a dobrosrdečného člověka, tak v roli vynikajícího státníka se snahou o celkový rozvoj státu a prosazení dobra (…)
      Klára S. K3a

 

    • Dříve jsem neměla exprezidenta Havla příliš v oblibě, ale po zhlédnutí tohoto dokumentu, který ho představil jako humanistu a skromného člověka, jsem změnila názor (…)
      Tamara C. K3a

 

    • Pan Havel vypadal jako figurka, se kterou si každý hraje (…)
      Jakub N. K3b

 

    • Konečně jsem se dozvěděla, proč při volbě prezidenta paní Dáša Havlová pískala… Ale nejsmutnější jako vždy byl zub času, který zanechal, jako na každém, i na panu Havlovi zdravotní následky, následky těžkého vedení „čecháčkovského státu“ (…)
      Doubravka N. K3a

 

    • Popravdě řečeno jsem si myslela, že tento film bude „katastrofa a nuda“. Ale opak je pravdou, film mě zaujal. Bývalého pana prezidenta Havla mám ráda a vážím si ho (…)
      Jindra P. K3b

 

    • K Havlovi mám neutrální postoj a po zhlédnutí filmu se tento postoj nemění (je pořád stejně lhostejný) (…)
      Ivana B. K3a

 

    • Myslím, že se k němu hodila víc Olga než Dagmar, už tím, co spolu zažili (…)
      Katka K. K3a

 

    • Našla jsem věc, která mě osobně zklamala a maličko ubrala plusové body za tento filmový počin. Bylo a pořád mi je líto, že nebyla skoro vůbec použita stará česká undergroundová hudba jako kulisa. Myslím, že disidentské období v jeho životě patřilo rozhodně k těm nejdůležitějším. Proto považuji za velkou chybu ponechání ticha při závěrečných titulcích. Pokud autor nechtěl použít například známou skladbu „Apokalyptický pták“ od prezidentovi blízkých Plastic People, mohl zabrousit do repertoáru Rolling Stones. Tuto americkou skupinu, jak je všeobecně známo, má bývalý a první prezident České republiky velice v oblibě (…)
      Natálka D. K3a

 

    • Překvapilo mě, že se Václav Havel choval v politice slušně a čestně i ke svým politickým odpůrcům (…)
      Martin S. K3b

 

    • Jako člověka si ho vážím, jako prezidenta ne (…)
      Zdeněk O. K3b

 

    • Film byl poměrně slušně dělaná reklama pro Havla. Film natáčel tým jeho lidí. Film má ukázat Havla jako roztržitého a rádoby morálního člověka. Film podporuje Havlův kult osobnosti. Ve filmu mi chyběla Havlova inteligentní kritika.
      Josef C. K3b

 

    • Docela mě překvapilo, kolik práce, příprav, lidí, času a ,,šaškování“ je potřeba při prezidentování, různých schůzkách, promluvách atd. Taky mě překvapilo, jaký je pan Havel puntičkář, jak chce mít všechno dokonalé – od správně vyžehlené košile až po ,,řečnický pultík“ (…)
      Johanka P. K1

 

  • Dozvěděli jsme se příběhy ze zákulisí naší vlády a překvapilo mne, jak to má prezident těžké.
    Film Občan Havel režíroval Pavel Koutecký. Sledoval Havla třináct let. Bohužel se ale premiéry svého filmu nedočkal, jelikož tragicky zahynul. Je ale jisté, že by mohl být na své dílo pyšný!

    Lucie P. K1

Akademie 2008

Program:

  1. František Vaculík /K1/ – houslové vystoupení: Antonio Vivaldi – Koncert G-moll, 1. koncert
  2. Katka Cichá, Tamara Czuczorová a Ivana Baňacká /K3a/ – „Sedm švábů“
  3. Tereza Janouškovcová /K3a/ – zpěv – píseň „Pramínek vlasů“
  4. Tereza Skalická, Katrin Tarkhounová a Martin Šmejkal /K3b/ – „Zlaté tolary“
  5. Jan Linhart /K4/ – hra na kontrabas
  6. Camille Saint-Saëns – „Labuť“, „Slon“
  7. Johann Janitch – Canzona
  8. Gabriela Rossi (zpěv), Petra Schořová (kytara), František Ďuriš (bubny), Bára Srncová (loďky) /K1/ – píseň „Už z hor zní zvon“
  9. Anička Svítilová a Maruška Dostálková /K3b/ – „Žabák“
  10. Bára Nývltová, Martin Slavík, David Novotný /K3b/ – „O pravé nevěstě“
  11. Míša Řehořová /K1/ – recitace vlastní tvorby – báseň „Báseň pro dostihovou kobylku“
  12. Ondřej Pěkný a Marek Šmidrkal /K4/ – kytarový duet – skladba O. Pěkného „Beze jména“
  13. Kolektiv K1 – pásmo japonské poezie (nacvičili pod vedením prof. Zaviačičové)
  14. Ondra Švec a Marek Šmidrkal /K4/ – Woody Allen – „Smrt klepe na dveře“

Soutěž o nejlepší třídní erb

Setkání nad třídními erby se vydařilo. Sice jsme se do jazykové učebny sotva vešli, ale zato jsme si byli blíže. Nejdříve paní profesorka Trégnerová zahájila celou akci a promluvila o jejím smyslu. Poté zástupci tříd sami zhodnotili, jak se jim práce na erbu dařila, jaké těžkosti naopak měli. Proces tvorby byl u některých tříd dramatický, ale nakonec všichni svůj erb dotáhli do zdárného konce. Studenti každé třídy za svou snahu získali sladkou odměnu. O výtvarně nejzdařilejším erbu pak hlasovali všichni přítomní. Krtkův dort, což byla cena pro vítěze, si odnesla třída K3a; tento erb ztvárnila Katka Korbelová a Marek Hovorka.

Maturitní ples 2008

Maturitní ples, tentokrát s upírskou tematikou, se konal 30. ledna v sále hotelu Belvedere na Letné. Ples začal stužkováním a slavnostním přijetím studentů prvního ročníku. Následovalo předtančení a poté šerpování studentů čtvrtého ročníku. Pak bylo na řadě vyhlášení královny a krále plesu a bohatá tombola. Závěrečným překvapením byla uklidňující skladba, kterou na kytary zahráli studenti Marek Šmidrkal a Ondřej Pěkný.

Moderátory plesu byli Tereza Turková a Martin Ekrt, bývalí studenti SŠKNP. Po celý večer hrál osvědčený James Band.

Rozhovory s učiteli – 2007

Veronika Trégnerová

Čas ráda trávím s knížkou, ale nemám babičky na hlídání

Dnes jsme pro vás připravily rozhovor s profesorkou dějepisu a společenských věd Veronikou Trégnerovou. Odhaluje zde, jak se dostala k učení na SŠKNP a své sny, jak strávit volný čas…

Jak jste se dostala k učení na SŠKNP?

Vystudovala jsem filozofickou fakultu a nastoupila jsem v městském muzeu v Novém Strašecí jako vedoucí pobočky, ale poté, co se mi narodilo první dítě, bylo už dojíždění do práce neúnosné. Jednou ke mně přišla na návštěvu přítelkyně z mládí. Shodou okolností to byla paní profesorka Krýžová v té době působící na této škole. Obrátila se na mě s nabídkou, jestli bych zde nechtěla učit nějaké předměty. Práce se mi zalíbila více, než jsem čekala. Takovéhle práce se člověk přeci jen trochu bojí. Ale zalíbilo se mi to tak, že jsem zůstala.

A jaký předmět máte nejraději?

Nejraději mám dějepis a společenské vědy. Když jsem nastoupila, učila jsem dějiny umění. Ty se mi líbily asi nejvíc.

Máte nějaké oblíbené historické období nebo osobnost?

To jste mě zaskočily. (Zamyslí se.) Nemusím války, ale na každém období je něco hezkého. Oblíbený mám asi středověk nebo pozdní středověk a začátek novověku. Dejme tomu období renesance. Nemůžu říct, že bych obdivovala nějakého panovníka. Spíše mě zajímají osudy obyčejných lidí (směje se). Jak může obyčejný člověk jako jedinec ovlivnit něco tím, že má někoho rád nebo naopak.

Jak vidíte budoucnost školy? Myslíte, že přetrvá do dalších let?

Budeme se určitě snažit udělat pro to maximum. Zaměříme se více na propagaci školy.

Myslíte, že by studenti mohli chodit po ZŠ a prezentovat naši školu?

Ráno jsme o tom mluvili. Na ZŠ můžeme dělat vstupy a mluvit o naší škole. Například poslat profesora v doprovodu studentů. Dělat propagaci i mezi neknihkupeckou veřejností. Jinak působit na rodiče a jinak na děti. Hledáme chytré a šikovné děti, které jsou dobré v humanitně zaměřených předmětech a moc jim nejdou naopak vědy přírodní. Pak můžou pokračovat ve studiu na filozofické fakultě, pedagogických školách apod.

Přemýšlela jste o kandidatuře na místo nového ředitele školy?

Příliš jsem o ní nepřemýšlela, protože jsem moc zaměstnaná péčí o rodinu a o děti. Manžel je živnostník. Od rána do večera pracuje. Je dost vytížený v zaměstnání. Navíc nemám babičky na hlídání, takže nemůžu být do večera v práci.

Tím jste nám tak trošku odpověděla na další otázku. Jak trávíte svůj volný čas?

Tak určitě bych ho ráda trávila sama s knížkou (směje se). Ale většinou se věnuji dětem. Čtu cestou do práce a z práce, to má člověk chvilku čas pro sebe. Jinak chodím dvakrát týdně cvičit, to je také čas pro sebe. Pak mám chalupu, takže práce na zahrádce. Ráda chodím do kina a divadla. A jinak rodina, děti, manžel… Ale nejraději čtu.

A oblíbený žánr? Autor?

(Přemýšlí.) Rozhodně nejsem typ, co učí ve škole a po večerech čte odbornou literaturu. Většinou čtu beletrii. Karel Čapek, Vladimír Neff, John Steinbeck, Michal Viewegh… Ale čtu i klasiku jako Balzac, Zola… Líbí se mi, že je tam popisována doba, způsob života. Nejde mi o žádná odborná fakta. Opravdu mám raději historické nebo společenské romány, ne politické a ani cestopisy. Většinou nečtu romány pro ženy a ani červenou knihovnu. Možná jen Vlastu Javořickou, to sice trochu červená knihovna je a dopředu vím, jak příběh dopadne, ale zajímá mě to hlavně z etnologického hlediska. Popis života na venkově.

Hana Fišerová, Veronika Hesounová

Monika Šebková

Ráda cestuji, ale nedokážu si představit žít někde jinde

Ráda bych vám představila paní profesorku Moniku Šebkovou, která ráda cestuje a místo domácího mazlíčka má plyšového pejska. A učení považuje za kreativní práci.

Proč jste se rozhodla učit?

V té době, kdy jsem se rozhodovala o zaměstnání, jsem učení považovala za kreativní zaměstnání (to si myslím doteď). Dřív jsem učila na prvním stupni základní školy a chtěla jsem zkusit učit na střední škole. Není v tom takový rozdíl, záleží na lidech a typu školy.

Cestujete ráda a kde všude jste byla?

Já cestuji velice ráda, ale cizích zemí, kde jsem byla, není tak moc. A země, které jsem měla možnost poznat hlouběji, byly například Francie a Irsko. Ale také se mi líbilo Slovensko a Polsko.

Kde byste nejraději bydlela, kdybyste si mohla vybrat?

To je těžké. Nevím. Dokážu si představit žít ve Francii nebo v Irsku. Obě tyto země mají nádhernou kulturu a jazyk. Ale o tom, že bych se přestěhovala do ciziny, neuvažuji.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

Nemám žádné oblíbené jídlo. Ale teď právě mi nejvíc zachutnal nakládaný hermelín.

Jak relaxujete?

Já relaxuji aktivně. Nejradši mám chůzi. Nejvíc si odpočinu při procházce v přírodě.

Čeho byste chtěla v životě dosáhnout?

Čeho bych chtěla v životě dosáhnout? Asi toho, abych byla šťastná a lidé okolo mě taky.

Jaké máte koníčky?

Kromě zmíněné turistiky je můj další koníček tanec.

Máte nějakého domácího mazlíčka?

Nemám, toho mi nahrazuje můj plyšový pejsek.

Plánujete si v nejbližší době pořídit rodinu?

O zakládání rodiny moc nepřemýšlím, neplánuji to.

A chtěla byste holčičku nebo chlapečka?

Pokud jde o pohlaví miminka, je mi to jedno.

Gabriela Klivanová

Alice Krýžová

Česky umím dobře

Sympatická profesorka češtiny a literatury působí na Střední škole pro knihkupce a nakladatelské pracovníky téměř od jejího vzniku a již poměrně dlouhou dobu je i zástupkyní současné ředitelky. To se ale již velmi brzy změní, a tak jsme se budoucí paní ředitelky zeptali, jak se na svou novou úlohu připravuje, co nového chystá a na co všechno se můžeme těšit. Také jsme se snažili v našem rozhovoru poznat ji i po jiné nežli učitelské stránce, a to stránce osobní.

Od září příštího roku vás čeká zajímavá změna, stanete se novou ředitelkou naší školy. Jakou tedy budete chtít být ředitelkou a neobáváte se, že vám ta moc stoupne příliš do hlavy?

Tak toho se určitě neobávám. Spíš to vnímám tak, že mě čeká velká spousta práce, značná část věcí se bude muset změnit. Také nastává čas vytváření nového školního vzdělávacího programu a hodně sil musíme věnovat propagaci naší školy, protože se v souvislosti se současným pádem demografické křivky potýkáme s nízkým počtem studentů v nejnižších ročnících.

Jak by se vám, jako budoucí ředitelce, líbilo zařazení předmětu „dějiny filmu“, o jehož zavedení se údajně diskutuje? V tomto odvětví má značná část lidí poměrně velké mezery a vztah některých jedinců ke kvalitnímu filmu není ideální; přitom jména jako Kadár, Klos, Němec, Forman, Vertov či Renoir jsou pro všeobecný přehled stejně tak významná jako literáti typu Maeterlinck, Seifert, Čechov nebo Stoppard. Jaký je na to váš názor?

Rozhodně by bylo dobré, kdyby se tenhle předmět zavedl, ale je tu jeden formální problém: pro jeho zařazení v našem současném učebním plánu není místo. Máme přesně daný počet hodin, který nesmíme přesáhnout, je to nějakých třicet tři až třicet čtyři hodin do týdne, takže bychom se museli „zbavit“ nějakého jiného předmětu.

Kupříkladu matematiky?

To by nešlo, protože v učebním plánu je přesně dané, že např. v 1. ročníku jsou tři hodiny matematiky týdně, ve 2. ročníku dvě atd., a toho se musíme držet. Relativní možnost se nabízí jedině zrušením nějakého semináře. Nebo by to mohl být nepovinný předmět, ale všichni víme, jak to s takovými předměty většinou dopadá. Ale už jsem mluvila o vytváření nových učebních programů, které se kvapem blíží, a to je šance pro vytvoření prostoru pro předměty tohoto typu.

Během hodin působíte velice spontánně a nenuceně. Je tedy vaše vzdělání skutečně tak obsáhlé, anebo se na každou hodinu pečlivě připravujete? Před soubornými zkouškami je pro nás tato otázka velice aktuální.

Abych pravdu řekla, na běžné hodiny se už připravuji strašně málo, pokud tedy máte na mysli informativní složku hodin. Tím ovšem nemyslím, že bych nečetla nové práce ze svého oboru a nedoplňovala si průběžně své vzdělání – to musí každý učitel. To, co vám říkám, v té hlavě skutečně mám. Zatím. (Smích.) A spontánní – možná je to proto, že už to dělám tolik let, že mi připadá zcela normální před vámi stát a povídat. Když si jdete koupit do obchodu housky, jste taky spontánní, a já jsem v životě daleko víc času strávila ve třídě než v samoobsluze.

Dokáže vás vůbec po těch letech vyučování ještě něco překvapit, zaskočit, nebo dokonce dopálit?

Dopálit určitě, hlavně ignorance. Když někdo něco soustavně nedělá, neumí a nenosí, například čítanky (smích). Štve mě to hlavně u těch „studijně méně nadaných“. Co se týče překvapování, tak já jsem překvapená v podstatě dnes a denně, naše škola naštěstí není pásová výroba, a určitě mě taky potěší, když mi někdo něco nového a zajímavého řekne, jen musíte proboha mluvit zřetelně a pěkně nahlas (smích; narážka na ne úplně dokonalý sluch paní profesorky).

Vaše oblíbená kniha v dětství? A teď?

V dětství asi Rychlé šípy. Dneska třeba Jáchym Topol. Je strašná spousta dobrých knížek a je dost těžké vybrat jen jednu.

Co ráda děláte, když nic neděláte?

To se stane málokdy. Máme doma předškolní dítě, takže prostoru pro vlastní aktivity je málo. Ale chodím třeba na jógu… a to je asi tak všechno, co pro sebe dělám. Jinak jsem buď tady ve škole, nebo rozvíjím dítě (smích).

Jaká hudba vás baví?

Když jsem kdysi začínala poslouchat hudbu, byl to hlavně folk, protože to bylo za totality a to tady kromě dechovky a středního proudu nic jiného nebylo. Dneska mě nejvíc baví jakákoli alternativa, a nejvíc právě alternativa směřující někam k tomu folku. Namátkou Sestry Steinovy, Majerovy brzdové tabulky, Tara Fuki.

Jak jste na tom s kulturním životem, pakliže na něj zbude čas?

Dřív jsem se každý týden snažila zvládat jedno divadlo, jeden film a jednu výstavu. Teď jsem od tohoto ideálu dost daleko, ale snažím se.

Co je vám bližší, divadlo, nebo film?

Určitě divadlo. Naposledy jsem viděla hru Rock´n´roll od britského dramatika s českými kořeny Thomase Stopparda. Zaujalo mě netradiční zpracování, hudební proklady i vystoupení legendárních Plastic People.

Kromě češtiny, kterou vyučujete, hovoříte i jinými jazyky, popřípadě jaký jazyk byste ráda uměla?

Hrozně ráda bych mluvila anglicky, ale ani trochu se mi to nedaří. Učila jsem se rusky, nejmíň 10 let, ale když jsme byli s panem profesorem Krausem na Ukrajině, byl nucen hovořit především on; taky jsem trochu koketovala s němčinou – asi 6 let, ale s nevelkými úspěchy. Patřím k těm ostudám, co mluví v podstatě jenom česky. Ale česky umím dobře.

Děkujeme za rozhovor.

Ondřej Švec, Ondřej Pěkný

Výlet do Norimberka

V pátek 7. prosince jsme se vypravili na výlet do Norimberka. Cesta autobusem byla docela dlouhá, ale cíl stál za to. Ve druhém největším bavorském městě jsme si prohlédli hlavní náměstí s kašnou, vystoupali jsme na tamní hrad, navštívili přívětivě teplý Frauenkirche (kostel Panny Marie) a prošli jsme se po vánočních trzích provoněných svařákem a praženými ořechy. V rámci výpravy jsme se rozdělili na různě početné skupiny, které podle zájmu šly do Germánského muzea, domu Albrechta Dürera, nebo Dopravního muzea. Z Norimberka jsme odjížděli už za tmy, ale v doprovodu mnoha světýlek lemujících ulice.

Přednáška emeritního policejního rady Dočekala

Přednáška se konala 23. října v divadle U Hasičů. Z názorů studentů vybíráme:

  • Můj osobní názor na tuto akci je velmi pozitivní. Pan Dočekal to přednesl vskutku netradičně a myslím si, že zaujal nejen mě, ale i ostatní.
  • Myslím, že jsme se nedověděli nic nového, ale pár historek policejního rady Dočekala se dalo celkem vydržet, místy to bylo i k zasmání, jen to sezení v první řadě bylo poněkud děsivé.
  • Pan emeritní vysloužilec má zřejmě takovéto projevy již zakořeněny v těle, a proto mu šly opravdu výjimečně: obsah byl většině z nás známý, zato projev byl jedinečný.
  • Přednáška byla bezesporu velice zajímavá, vtipná i poučná! Nemám výtek…
  • Jo, tak vůbec nelituji času, který jsem tam strávil. Pan Dočekal byl vtipný a přednášel velmi pozoruhodné historky. Sice jsme na takové akci již kdysi byli, ale tohoto milého staršího pána si vždy rád poslechnu.