Ohlasy studentů na film „Kdo zabil Natašu?“

Ve středu 7. března 2012 v rámci festivalu Jeden svět viděli studenti K3 s prof. Trégnerovou film „Kdo zabil Natašu?“. Grozný, hlavní město Čečenska, 15. července 2009. Nataša Estemirová, novinářka a lidskoprávní aktivistka, nepřijde na plánovanou schůzku. Život nebojácné ženy ukončila kulka z pistole a její tělo později najdou pohozené u silnice. Stejně jako její blízká přítelkyně Anna Politkovská, zaplatila Estemirová nejvyšší cenu za kritizování poměrů v Čečensku a shromažďování důkazů o zločinech páchaných brutálním aparátem Ramzana Kadyrova, kterého do prezidentského křesla dosadil Vladimir Putin. (…)“ (zdroj: www.jedensvet.cz)


Tento film mě zaujal proto, že ukazuje skutečné Rusko Vladimíra Putina. Na osudech Natálie Estemirové a jejím marném boji proti vládnoucím silám v Rusku se odráží lhostejnost zahraničních politiků. Ale je v tom i něco víc. Z dokumentu je patrné, že Čečenci jsou na tom daleko hůře než třeba Tibeťané, ale podpory a pomoci se jim nedostává. Rusko je totiž velmoc a silný obchodní partner, a jak jde o obchod, jdou ostatní zájmy vždy stranou. Stejné je to s Čínou a jinými zeměmi. Kvůli ruské ropě nemůžou trestní tribunály soudit jakéhokoliv vysoce postaveného ruského politika. Dnešní Rusko (a na jejich republikách je to znát) je stejné jako byl SSSR, ale s jinými tvářemi. Ty jsou nové, ale režim zůstal stejný. Ovšem někteří si zase myslí, že Rusové potřebují tvrdou ruku, že si nemusí demokraticky vládnout a že by dopadli stejně jako jsme s demokracií dopadli my. Každý režim má svá pro i proti. Chtěli byste raději žít v chudobné, zdevastované (např. válkou), demokratické zemi, nebo bohaté, nablýskané totalitě? Taky na režimu v Africe je vidět, že lidé radši bezpečí diktatury než strach o život v anarchii (Lybie, Sýrie).

Lukáš T. (K3)


…Festival Jeden svět mám velmi ráda, vždy mi přinese do života něco nového a rozšíří obzory. Díky tomu mohu vidět svět takový jaký je, špatný a zkorumpovaný. Film „Kdo zabil Natašu?“ mě velmi zaujal. Neměla jsem ani nejmenší tušení, že po pádu železné opony může ještě někde takhle být. A také mnohem hůř. Velmi obdivuji práci všech lidí, kteří nějakým způsobem pomáhají, aby bezpráví na lidech zmizelo. Paní Nataša a její kamarádka Politkovská udělaly kus práce a asi i spoustě lidem zachránily život. Už jen kvůli nim doufám, že se Čečensko dočká svobody a lidé, kteří vraždili nevinné, budou potrestáni…

Nikola B. (K3)


…někteří říkají srážka s realitou, ale přiznávám se, že záběry do ulic plných ozbrojenců, záběry na sebevědomého, nadutého prezidenta, podporujícího islamistický extremizmus mě nijak nezaskočil. Země mimo Evropu a Spojené státy jsou stále „džunglemi“, kde není žádná svoboda, kde si nikdo není jist zítřkem. Pozorujeme, usazeni v pohodlných křeslech u televizorů občanské války v Lybii, v Egyptě, v Sýrii a říkáme si: „Ještě, že to není tady u nás.“ Nebojte se, ani nebude. Čeští občané se už dávno stali stádem. Ne, u nás to nezačne býčími zápasy v aréně. U nás půjdeme rovnou na porážku. Obdiv Vám, paní Natašo. Obdiv Vám.

Šárka Ch. (K3)


Zdá se, jako by vše bylo za nepropustnou stěnou a všechny správní orgány, mezinárodní tribunály a obranné rady neměly možnost zasáhnout do událostí v Čečensku. Demokratické Rusko, skrze Kadyrova ovládá národ, to je smutná skutečnost v roce 2012. Nač byly revoluce proti komunistickým režimům, když se ty dnešní chovají ještě hůř?

Dominik Č. (K3)


Po dlouhé době to byl pro mne zase emocionální zážitek. Máte pocit, jako kdyby vás někdo vytáhl z útulného, teplého vajíčka a mrštil s vámi do bahna a špíny ulice. A vy si říkáte, tohle se vážně děje? Taková je vyspělá moderní společnost? A najednou si připadáte naprosto banálně a zbytečně, když si představíte, jaké jsou vaše každodenní starosti a jaké jinde. V téhle chvíli mám vždy tendence říci: Chci tam být! Chci něco dělat! Něco změnit! Doufám, že k tomu budu mít nějakou větší příležitost. Tento film mne velice motivoval.

Monika Š. (K3)


Film nakousl docela ožehavé téma situace v Čečensku, která není dlouhodobě vůbec dobrá. Lidé se musí bát o své životy. Nataša Estemirová doplatila na svou odvahu říkat vše otevřeně. Dokument byl určitě velmi zajímavý a dobře natočený, ukazoval Čečensko v pravém světle pod vojenskou nadvládou Kadyrova. Kadyrov je Putinovým „miláčkem“, který plní jeho rozkazy, proto ho Putin dosadil na post prezidenta. Ve filmu bylo vidět, že se někteří lidé báli mluvit do kamery, což je pochopitelné. I přesto, že tento dokument byl otevřený a nebral si servítky, tak stejně se nepodařilo vraždu Nataši objasnit. A co hůř, následovaly další únosy a vraždy.

David L. (K3)


Možná se teď o Čečensku začne zase mluvit. Vím, že se tam kdysi něco dělo, ale doteď jsem nevěděla, co přesně a proč a že to stále přetrvává. A nemyslím si, že by ta nevědomost byla chybou jen na mé straně. Spíš jakousi pozdní cenzurou, možná už se pro noviny toto téma stalo příliš ohraným, a tak to nikdo neřeší. Anebo je to tou dálkou a typicky českým „Nás se to netýká.“ Ale jsem ráda, že se něco takového znovu objevuje v povědomí veřejnosti a hlavně naší generace, protože jsou věci, které jsme nezažili, a tudíž se o ně nemusíme nijak moc starat, ale kdoví, teď, když jsme s tím byli seznámeni, třeba s tím dokážeme něco udělat. Ve filmu je krásně vidět výjimečnost některých, kteří bojují za práva lidí i za cenu vlastních životů.
Možná, že čím víc se toho o Čečensku dozvíme, tím víc s tím dokážeme udělat a pomoci jim.

Bětka N. (K3)


Kdysi dávno jsem v televizních zprávách viděla, že v Čečensku jsou nějaké nepokoje. Nepřikládala jsem tomu váhu, moc mě to nezajímalo. Když jsem dnes viděla, co se tam děje, dost mě to překvapilo. To, co dělá Kadyrov proto, aby si udržel moc, je zákeřné a nechutné. Je mi líto těch lidí, kteří v tom žijí, i těch, co zemřeli pro to, v co věřili.

Nejvíce mě pobouřilo tvrzení Kadyrova, že v Čečensku je demokracie. Kdyby se rozhlédl kolem sebe, viděl by, že to, co dělá, je špatné, a že s demokracií to nemá co dělat.

Bára E. (K3)


Tento dokument byl rozhodně užitečný. Nestačí pouze přehled o událostech u nás, ale je užitečné být obeznámen s děním z okolního světa. To, co jsme viděli, svědčí o tom, že všude okolo nás je různé „svinstvo“ a násilí, na které jsme příliš krátcí. Všechny tyto zločiny probíhaly za účelem odstranění novinářů a bojovníků za lidská práva, protože to byli nepohodlní svědci. Tuto moc měl a stále má ruský prezident, který má na všechno vojsko a každou špinavou práci odvedou jeho lidé. Usvědčit pana prezidenta Ramzana Kadyrova je nemožné, protože má všechny v hrsti. Pokud jde o můj osobní vztah k Rusku, tak tuto zemi nemám rád a celkově je to země plná vojska, útoků a vztahy jsou zde špatné. Nataša byla správná žena, která se snažila hájit lidská práva a pokusila se usvědčit prezidenta, ale právě pro dobrou vůli zaplatila svým životem.

Tomáš L. (K3)


…nějak extra na mě tento film nedolehl, přijde mi, že je spíše smutné, že jediné, co západ dělá, je to, že uspořádá sem tam nějaký ten festival, ve kterém sem tam ukáže, jak je situace na východě hrozná, i když se pak stejně vše zamete pod koberec. Hlavně abychom nenaštvali Rusko, přitom každý den vídáme v televizi, jak hynou vojáci OSN a hlavně hrdí američtí mariňáci v boji proti pomyslnému strašáku, takzvaného „terorismus“. Přitom už dávno není veřejným tajemstvím, že ve válkách na africkém kontinentu jde pouze o ropu a obchod se zbraněmi. Místo toho nám stejně každý vpálí, že s tím nemůžeme nic dělat. Tak je to vlastně jedno. Nejspíš média a veřejné mínění považují za nejdůležitější, abychom si vážili, že zde nejsou žádné konflikty a že bychom všichni měli „držet hubu a být spokojeni“. Spíše bych ocenil, kdyby konečně někdo poukázal na to, že morální hodnoty ustoupily v této společnosti před hodnotami vyššími – MATERIÁLNÍMI – anebo každý člověk dnes zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho. Přínosnější by byl festival, který by účelově rozváděl duševní a morální hodnoty, například by učil o toleranci ostatních „ras“ a kultur, zrušil hierarchické postavení člověka ve společnosti a upozornil na rovnost. Prostě festivaly, které by se aspoň pokusily zbavit svět předsudků…

Tomáš P. (K3)


Za ta léta, co jsem byla několikrát na Jednom světě, musím říct, že mě tento film oslovil nejvíce. Člověku to ukazuje, že i když se nevedou války, svět stále není dokonalý a bohužel asi ani nikdy nebude. Poté bychom se opravdu měli zamyslet, co my sami pro tuto situaci můžeme udělat. Myslím si, že i taková nejmenší věc může být, že budeme šířit myšlenky těchto lidí, aby všichni věděli, že takováto situace existuje…

Eva K. (K3)


Osobně se mi na tento film moc nechtělo, ale vzhledem k tomu, že si to třída „odřádkovala“, tak mi nic jiného nezbylo. Teď mohu třídě děkovat, protože tento film mi ukázal opět kousek reality, která rozhodně není příjemná. Chování k lidem, kteří chtějí zlepšit svět a snaží se vyřešit spoustu případů, je nepochopitelné. Pokud člověk chce pomoci, tak moc možností/šancí není. Chápu, že obyvatelé těchto míst chtějí do „bezpečí“. Takový život ve strachu musí být strašným životem, ale na druhou stranu nejvíce mi vadí, když k nám tedy přijedou, tak se někteří chovají namyšleně a povrchně (…) Každopádně mám díky tomuto filmu opět nad čím přemýšlet a rozhodně se vypravím na další filmy, které nabízí Jeden svět.

Katka K. (K3)


Film se mi velice líbil. Byl velice originálně natočený a zaujaly mě i efekty s fotografií paní Nataši, které dávaly filmu osobitý až přátelský nádech. Člověk měl hned pocit, že Natašu osobně znal a myslím, že to v dokumentárních filmech dělá hodně. Celý příběh byl velice poutavý, možná je to tím, že celý případ je stále zahalen tajemstvím a sám divák se snaží najít, proč a kdo ji zabil. Musím říci, že i beseda po filmu byla moc příjemná a to díky hostovi, kterým byla moc milá a zajímavá paní, bylo vidět, že má veliký přehled nad událostmi v Rusku a Čečenskem.

Veronika Š. (K3)

Exkurze po pražských věžích

Poslední únorový den se studenti K2 a část studentů K3 vydali na akci Pražské věže (zdarma). Bohužel mělo stejný nápad několik stovek dalších lidí různého věku i národností, a tak bylo na věžích, ve věžích, pod věžemi a především na úzkých točitých schodištích opravdu veselo. Naše fyzické a zvláště psychické schopnosti stačily na zdolání Prašné brány a věže Staroměstské radnice, dále už jsme se, procvičeni v anglickém jazyce, jen prodrali stávkujícími studenty ke Karlovu mostu, kde jsme navzdory italským průvodcům s mikrofony vyslechli referáty o obou mosteckých věžích, které doprovázely fanfáry historických trubek z ochozů věží. Děkuji studentům za projevenou psychickou stabilitu a těším se na další exkurzi :-). Text: M. Mrázová

Masopust 2012

V pondělí 20. února slavili někteří studenti napříč všemi ročníky masopust, a tak připavili pro ostatní veselé okamžiky ve společnosti dvou Pipi dlouhých punčoch, draka, Karkulky, Bořka stavitele, Alexeje Puškina a dalších, na které se můžete na fotkách podívat.

Exkurze do Štrasburku

Foto a text: Eva K. (K3)

Ve dnech 12. – 14. 12. 2011 se tři studenti naší školy (Eva K. a Lukáš T. z K3 + Otto D. z K4) zúčastnili exkurze do francouzského města Štrasburk (hlavní město Alsaska ležící ve východní Francii), která byla pořádána českými politky z evropského parlamentu pro pražské studenty jako odměna za správně vyplněný vědomostní test, právě o Evropské unii. Výlet byl zahájen odjezdem z pražského Zličína a následovala předlouhá cesta až do Štrasburku. Zde jsme si mohli prohlédnout krásy města v poměrně dlouhém rozchodu, po kterém následovala vyhlídková jízda na lodi kolem celého města s výkladem v několika jazycích. Dále pro nás byla připravena prohlídka evropského parlamentu, kde jsme mohli vidět, jak vypadá takové pravé plenární zasedání, což bylo bezesporu velmi zajímavé. Poté byla na programu diskuze s panem Liborem Roučkem, kde jsme diskutovali hlavně o světových problémech, ale i o všem ostatním, co nás zajímalo. Následovala typická štrasburská večeře, opět s panem Roučkem a tentokrát již i s panem Falbrem. Na noc jsme se přesunuli do příjemného hotýlku na německé straně, do malého městečka jménem Offenburg, kde jsme nabrali energii na další den. Ten spočíval již převážně v cestě zpět do České republiky, avšak s navštívením technického muzea v Sinsheimu, které určitě stojí za to. Zpět do Prahy se dorazilo kolem páté hodiny a myslím si, že mohu říci, že to byla určitě velmi obohacující a zajímavá zkušenost.

Exkurze Praha gotická

1. prosince 2011 se třída K1 vydala na exkurzi po gotických památkách promrzlé Prahy. Studenti zpracovali referáty např. o Prašné bráně, chrámu Panny Marie před Týnem, Staroměstské radnici, Karolinu nebo chrámu Panny Marie Sněžné. Ohřáli jsme se v Anežském klášteře v expozici českého středověkého umění a na výstavě věnované Anežce České. Některé referáty si můžete přečíst zde.

Exkurze do Roztok u Prahy

29. listopadu vyrazila malá část třídy K4 do městečka Roztoky u Prahy. Původně měli v plánu navštívit tamní muzeum a dvě výstavy v něm, nakonec ale bylo vše jinak, protože v muzeu měli zavřeno. Program byl i tak zajímavý, neboť skupinka studentů spolu s třídní profesorkou Zaviačičovou se vydala po stopách Zdenky Braunerové, malířky a grafičky, jejíž rodina vlastnila v Roztokách od roku 1861 mlýn. Níže můžete vidět několik fotek z procházky po překrásných roztockých vilách v Tichém údolí.