Letošní akce Příběhy bezpráví Jeden svět na školách, která se konala dne 19. 11. 2012 se nesla v duchu normalizace. Studenti shlédli film „České děti“ a následovala beseda s hlavním hrdinou filmu, historikem, publicistou a občanským aktivistou Petrem Placákem. Zde je několik reflexí studentů K3 a K4 na tuto akci.
Úžasný zážitek s Petrem Placákem, zakladatelem Koruny české. Jeho názory a životní příběh byly významným obohacením naší výuky a následující debata se ukázala být plodnou a účelnou. Promítaný film byl cennou ukázkou toho, jak by se měly vyrábět historické dokumenty.
Jiří P. (K3)
Film České děti byl výborně udělaný. Byl zajímavý a upoutal mou pozornost. O Českých dětech jsem nikdy předtím neslyšela, takže pro mě byl film i zdroj nových informací o boji proti komunistům. Hodně mě zaujal příběh o člověku, kterého „StBáci“ zmlátili. Nemluvě o tom, že chvilku po skončení filmu přede mnou seděl a vyprávěl o tom. Nové pro mě bylo i to, že demonstrace probíhaly i roku 1988 – a nebyly malé! O tom jsem vůbec nevěděla. A ještě zpět k tomu zmlácení – jsem příjemně překvapená, že ti StBáci jsou za to dnes souzeni. To je výborné! Když jsem nad tím později přemýšlela, nejde mi na mysl, že komunistická strana není zakázána! To je vážně uhozené.
Marie Z. (K3)
Situace, která momentálně probíhá v naší zemi ještě více prohloubila můj negativní názor na rudou stranu. Zločiny, které zde KSČ po dobu okupace napáchala, měly vést k nekompromisnímu zrušení strany a nikdy bych nevěřil, že je zde budou lidé ještě někdy volit. Je mi z toho smutno a celému světu jsme pro smích.
Jan M. (K3)
Film byl zajímavý – vidět, jak byly České děti založeny a jak aktivně se zapojovaly do demonstrací, bylo úžasné. Zvlášť bylo super, když soudce dal za pravdu Petru Placákovi a poslal do vězení členy STB, kteří ho v minulém režimu zkopali, takže spravedlnosti bylo učiněno za dost. Když pak přišel osobně, zaujalo mě hlavně vyprávění o 17. listopadu 1989, protože nedávno dávali v televizi Vyprávěj právě o 17. listopadu, takže jsem se dozvěděla více informací.
Katka H. (K3)
Příběh bezpráví – byl super! Pan Placák je velmi milý člověk, i po tom, co si prožil, byl velmi pozitivní. Film mi přišel velmi zajímavý. Tohle téma mě velmi zajímá a jsem ráda, že byl pan Placák zrovna na naší škole.
Adéla K. (K3)
Příběhy bezpráví se mi líbí vždy. A přednáška pana Placáka byla velmi povzbuzující, ukázala, že všechno jde, když se chce. A přes všechny výstrahy, co pan Placák dostával, dosáhl svého. Zářila z něj jistota a odhodlanost. Je dobré, že se tyto příběhy na školách prezentují, protože, jak bylo včera řečeno – „Lidé zapomínají, ale na tohle by se zapomínat nemělo.“
Nicole K. (K3)
Mně se příběhy bezpráví hodně líbily, film o Českých dětech byl zajímavý, ukázal smutnou a děsivou pravdu o normalizaci a o tom, jak řekl host následné diskuze, pan Petr Placák, jací byli komunisté „svině“. Film se mi vryl hluboko do srdce. Dalo se pochopit, proč se demonstrace konaly. Sečteno a podtrženo, film a diskuze byly opravdu vynikající.
Jakub P. (K3)
O Příbězích bezpráví jsem slyšela už od prváku. Proto jsem se na ně těšila. Film České děti jsem „zhltla“ od začátku až do konce. Na konci mě překvapilo, že pan Placák naši školu navštívil. Jeho knihu Fízl si určitě přečtu. Rozhovor i film byly opravdu velmi krásné a těším se na příští rok a další zajímavou zkušenost.
Kateřina K. (K3)
Na tomto filmu mě nejvíce zaujalo, jak byl Petr Placák odvlečen komunisty na neznámé a opuštěné místo. Byl tam zmlácen skoro do bezvědomí a neztratil víru ani silného ducha a i přes své bolesti a zranění se pokusil najít pomoc a štěstí mu přálo. Zastavilo mu auto se starším párem. „Sice celou cestu mlčeli, ale pak mi dali peníze na vlak.“ Zmínil sám Petr Placák.
Majda T. (K3)
Pana Placáka za jeho sílu, průbojnost a cílevědomost velmi respektuji, možná i obdivuji. I přesto, že mu vyhrožovali smrtí a zbili ho, nevzdal svou snahu. Tato beseda rozhodně není zbytečná. Ukazuje, že nic není nemožné. Že se má vytrvat a dosáhnout cíle.
Pavlína Ž. (K3)
Stejně jako já, i pan Placák jsme se shodli na tom, že dnešní doba má výrazné mouchy hlavně v tom, že důležité státní instituce i velkou část justice stále ovládají bývalí členové KSČ. Spousta Stbáků běhá na svobodě a nikdy nebude za své činy potrestána a bývalí vysocí představitelé režimu a kolaboranti jsou dnes velmi chráněné osoby. To je největší tragédie, že jsme se s předlistopadovým establishmentem nevyrovnali. Jistě, nejsme jako oni. Jsme horší.
Lukáš T. (K4)
Dnešní beseda byla velmi zajímavá. Je důležité vědět, co se dělo za minulého režimu a jak občané byli utlačováni státní bezpečností a jak se s tím vypořádali. Lidé nesmí zapomenout, co se dělo a nesmí dovolit, aby se to dělo znovu.
Ondřej Š. (K4)
Školní projekt Příběhy bezpráví mi přišel vhod, protože iniciativa České děti mi byla dodnes neznámým bodem v českých dějinách. Dnešní promítání a vyprávění tuto moji nevědomost naštěstí ukončilo. Je hezké, že se někdo snažil předlistopadovému režimu podkopnout nohy tímto částečně vážným a zároveň vtipným způsobem.
Luděk Z. (K4)
Akce byla velice zajímavá, dokonce jsem se dozvěděl jednu novou informaci, i přes to, že s tématem jsem obeznámen. Jen bych jí vytkl, že beseda s panem Placákem skončila brzy, i přesto, že ještě měl evidentně hodně co říct.
Samuel V. (K4)
Co se filmu týče, spíš než ten humorný nápad založit České děti s myšlenkou na monarchii, důležitý byl pro nás všechny v tom, že skvěle reflektoval danou dobu, snahy lidí něco proti režimu podnikat. Skvělé bylo, že jako letošní host přišel sám Petr Placák, který to všechno prožil a mohl mluvit z vlastní zkušenosti. Myslím, že to byl důvod, proč se zamyslet nad tímto problémem a otázkou, co se tu dělo v souvislosti s našimi komunistickými časy, protože mnozí na to zapomínají. A ocenila jsem, že Placák vyjádřil své názory i na současnou politickou scénu.
Anna S. (K4)
České děti se mi dneškem zapsaly do paměti. Vidět na živo iniciátora a vlastně živoucí důkaz pro mě znamená naději. Svět se stále mění a rozvíjí a naše individuální hlasy mohou ovlivnit, jakým směrem se bude vývoj ubírat.
Tereza B. (K4)
