Adventní zájezd do Regensburgu – 6. 12. 2019

V pátek 6. prosince 2019 jsme se vypravili na předvánoční zájezd do bavorského Regensburgu neboli Řezna. Cesta autobusem byla dlouhá, ale zpříjemnil nám ji sympatický pan průvodce, který nám vyprávěl o historii města a také nám mimo jiné barvitě vylíčil bavorské vánoční zvyky a tradiční pokrmy. Všechny překvapila zima, která sice vykouzlila malebně vypadající stromy obalené jinovatkou, ale „vykouzlila“ i promrzlé ruce a červené tváře. Z památek jsme viděli například monumentální památník Walhalla, Kamenný most (Steinerne Brücke) a skvostnou Katedrálu sv. Petra. Adventní atmosféru dokreslovaly vánoční trhy.

Mgr. Jana Hegrová

Sraz: 6.40 na parkovišti Wilsonova – u skleněných kopulí, Hlavní nádraží Praha
Odjezd:  7:00
Začátek programu: 11:00
Konec programu: 16:00
Návrat: cca 20:00 na stejné místo

Program:
11:00-12:00 prohlídka památníku Walhalla
12:00-12:30 přesun do centra města
12:30-16:00 komentovaná prohlídka města, rozchod na adventních trzích, nákupy

Následují reflexe dvou žáků, kteří se zájezdu zúčastnili:

Dlouho jsem se těšil na tento výlet a mohu říci, že se z mého pohledu tento zájezd velice vyvedl. Ačkoliv jsem kvůli tomuto výletu musel vstávat už v 5 hodin ráno, protože se tam jelo +/- 4 hodiny a zpátky totéž, což ale byla jen jediná záporná stránka tohoto výletu. Cesta byla velice příjemná, všichni byli v dobré náladě a těšili se na prohlídku Wallhally a Řezna (německy Regensburg). Plus bych rád zdůraznil, jakého skvělého jsme měli průvodce, který nám tuto cestu také dokázal velice zpříjemnit. Někdy okolo 11. hodiny jsme dojeli k památníku Wallhalla, museli jsme vyjít pár schodů, ale ten výhled stál za to. Až jsme si říkali, že by to bylo super, buď bydlet přímo pod tím památníkem, protože by mohlo být zajímavé každý den vstát a podívat se na tuto nádheru, nebo si udělat nějaký stánek přímo u toho památníku, jelikož okolo toho nic nebylo (což tomu ale také přidávalo na efektu). Uvnitř tohoto památníku bylo něco přes 130 bust a pár desítek pamětních desek. Udělali jsme několik fotek a museli vyrazit dál. Dalším cílem bylo tedy samotné město Řezno. Nejdříve jsme měli komentovanou prohlídku městem, kde jsme si ukázali památky jako například Prétorskou bránu (nejstarší kamenná stavba v Německu), Zlatou věž nebo Skotský kostel sv. Jakuba. Poté byl asi dvou hodinový rozchod. Všichni jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme pak chodili po městě. Asi každý měl ty samé cíle, najít něco dobrého k snědku, udělat nějaké pěkné fotky, ale hlavně najít nějakou dobrou kavárnu, kde by se dalo schovat před zimou. Jakmile však nadešla naše chvíle, museli jsme se rychlým krokem odebrat k autobusu a namířit si to zpět do Prahy. Čekal jsem, že kvůli pátečnímu provozu bude cesta horší, ale nejspíše jsme měli štěstí, protože jsme projeli docela v pohodě. Ve 20:00 jsme dojeli na Hlavní nádraží, vystoupili, rozloučili se a vydali se vstříc naším praxím, ale nejdříve však víkendu.

Budík zvoní, vypínám ho. Kolik je? Displej ukazuje 5:15. Zrníčka instantní kávy padají do hrnku. Zalívám je horkou vodou, dolévám mléko. Ke snídani si pustím muziku. Vyrážím ven. Je hluboká tma, přerušovaná kužely světla od lamp, a reflektory aut. Výhodou je, že metro není přeplněné. Opomenul jsem nabít sluchátka, to mne mrzí. Příští stanice: Hlavní nádraží. V trafice kupuji vodu a časopis. Setkávám se se spolužákem. Oba jsme rozespalí. Volám Matějovi. Kde jsi? Dobře. Dorazíme k autobusu, zdravíme ostatní. Co to vidím? Jí je zima. Obejmu jí, ať se zahřeje. Pevně se mě drží, mě to ale není nepříjemné. Naopak. Ostatní přicházejí. S kamarádem se snažíme odlehčit atmosféru. Funguje to. Nastupujeme, vyrážíme. Před námi čtyři hodiny cesty. To bude dlouhá jízda. Lukáš spustil svůj vyčerpávající monolog. Ano, mám tvoje číslo Lukáši, určitě ti zavolám. Vychází slunce, nastává nový den. Východ slunce je tak romantický. Proč tu sedím zrovna s ním? Zastávka u McDonald’s, kávu jsem měl ráno, volím místo ní horkou čokoládu. Další cesta, krajina se míhá za oknem. Za hranicemi vidíme krásně zasněžené lesy. Je to nádhera.
Stavíme u Walhally, vidíme prvky klasicismu. Musíme před paní profesorkou působit, že víme naprosto přesně, na co se díváme. Monumentální vnitřek, krásné busty. Jdeme ven. Chci se proletět okolní krajinou, být volný jako pták. Mám skočit? Tak prý ne, možná jindy. Jdeme zpět, nyní směr Regensburg. Jdeme ven, je opět zima. Most. Vypadá jako Karlův most, jen má jednu sochu a málo turistů. Není to Karlův most. Jdeme na něco, co vypadá jako náplavka. Není to náplavka. Příští zastávka: katedrála sv. Petra. Mozaiky, chrámová loď, obrazy, krypta. Strašidelné. Jdeme dál. Věž. Pěkná věž. Cože Lukáši? Tohle je vyšší než ta katedrála? Nevěřím. Jde se dál. Náměstí. Der Platz. Stánky. Poslední volitelná zastávka – kostel sv. Jakuba. Komornější, ale pěkný.
Máme volno, jdeme si to prohlédnout. Vybíráme na trzích, je nám zima. Mám svíčku. Je nám zima víc, hledáme kavárnu. Všechno je moc malé, nebo zarezervované. Je nám zima víc a víc, přestávám cítit končetiny. Ještě že chodíme, abychom se trochu zahřáli. Konečně volný podnik. Teplo. Dane, pojď, jdeme si něco objednat. Trochu drahé, ale nevadí. Výborná káva. Mocha Macchiato, ano prosím. Je čas se vrátit. Vracíme se, už jsme měli odcházet, ale samozřejmě, že někdo chybí. Jdeme k autobusu, vyrážíme domů. Ještě poslední čtyři hodiny cesty. Cože? Vy se chcete prohodit? No tak tedy dobře, hlavně že sedíme. Ona říká, že nechce spát, že nebude spát. O pět minut později mi leží na ruce. Je to sice krásné, ale au moje ruka. Vískám jí ve vlasech. Již je tma. Na chvíli se probudila, pozice se změnila, tohle je dokonalé. Kilometry ubíhají, míříme hlouběji do nitra noci. Zastávka na benzínové stanici před Plzní. Nechci ani chodit ven. Zvoní mi telefon. Jsme za Plzní a asi za hodinu budeme v Praze, neboj se. Dojeli jsme. S někým jsme se rozloučili na dlouhý měsíc. Jedeš metrem, viď? Tak pojedeme spolu. Vystupuji a přeji jí krásné svátky. Dorazím domů, vyprávím zážitky, pozřu večeři, jsem unavený, jdu si rovnou lehnout. Vlastně ne, ještě dám fotky na Instagram. #nestydímsečíst. Přemýšlím o dnešku, bylo to vyčerpávající, ale krásné. Těším se na další exkurzi. Poslouchám Linkin Park. Oči se mi klíží, víčka padají. Konečně jsem dost unavený, že usnu bez nekonečného koukání do zdi. Padám, padám do nekonečných hlubin snového vesmíru. Myšlenky létají jedna přes druhou. Spím (po dlouhé době) s úsměvem na tváři.

.

Představení KMD Relativita v Divadle v Řeznické – reflexe žáka K3

Kdo by neznal Miroslava Táborského, výborného českého herce a dabéra, kterého můžeme vidět ve filmech jako jsou například Vratné lahve, Lotrando a Zubejda, Probudím se včera nebo Tmavomodrý svět či Četnické humoresky. Nikdy jsem ovšem neviděl pana Táborského živě na divadelních prknech, a proto pro mne toto představení bylo jasnou volbou (tedy ihned poté, co se velice rychle rozebraly vstupenky na Bratry Karamazovy od Dostojevského).

Večer ve čtvrtek 5. 12. jsem se tedy společně s mým kolegou, předním divadelním kritikem Jakubem, vypravil do Divadla v Řeznické. Již ve škole jsme dostali od paní ředitelky informaci o tom, že toto divadlo je komornějších rozměrů, netušili jsme ovšem, jak moc pravdivé toto tvrzení bylo. Poté, co jsme divadlo objevili, jsme zjistili, že divadlo sice disponuje šatnou, již jsme ochotně využili, ovšem hlediště byla opravdu malá místnost s několika řadami sedadel bez místenek. Navíc v těch vyšších řadách byl i strop zasazen docela nízko, jelikož je to situováno v podzemních prostorách.

A nyní již samotné představení s názvem Relativita. Děj byl v podstatě prostý. Albert Einstein již v pokročilém věku pracuje jako profesor na americké univerzitě v Princetonu. Jednoho dne ho zastaví mladá slečna s tím, že by s ním ráda udělala interview pro Židovský deník. Einstein zpočátku odmítá, ale dívka ho přesvědčí o své vysoké inteligenci a on ji pozve do svého bytu. Zde se odehrává podstatná část představení; vtipné pasáže a diverzitu představení zajišťuje postava Helen Dukasové, Einsteinovy hospodyně, uklízečky a „sekretářky”. Postupem času přijdeme na to, že dívka, jež se představila jako Margaret Hardingová, vůbec neexistuje a ve skutečnosti nepracuje pro Židovský deník, ale je dcerou samotného Einsteina, kterou měl se svou první manželkou Milevou Marićovou. Tato dcera prý záhadně zmizela, ale ve skutečnosti se Albert Einstein rozhodl svěřit ji do rukou jiných lidí, kteří by ji, dle jeho mínění, vychovali lépe než on sám, a navíc, což bylo pro něj nejspíš i důležitější, by mu nebránila ve výzkumu. Jeho dcera pro něj má ovšem ještě jedno překvapení. Její syn je extrémně chytrý, prakticky génius, svůj talent tak nejspíš zdědil po dědečkovi. Jenže je stejný jako on – geniální, ale asociální.

Drama dokonale popisuje věčnou otázku, kam až je možné posunout hranice morálky a humánnosti. Co je větším přínosem pro lidstvo? Vychovat tři děti, mít dům a zemřít, nebo zkoumat otázku, která pomůže vyřešit problematiku pochopení vesmíru? Každý máme jiné priority, je tomu tak i dnes. Buď se soustředíme moc na rodinu a nikdy ničeho nedosáhneme, nebo jsme až moc velcí kariéristé a ztrácíme rodinu, přátele a postupně i sami sebe. Einstein byl v těchto ohledech velmi obětavý, svůj život zasvětil bádání a zkoumání, zapomínal však na to, co je podle mého také velmi důležité, a to jsou mezilidské vztahy. Dle mého osobního názoru každý potřebujeme někoho, s kým zajdeme na skleničku, nebo si jen popovídáme, obejmeme se navzájem, a řekneme si tu krásnou „uklidňující” lež o tom, že všechno bude dobré.

Herecký výkon pana Táborského s manželkou Kateřinou (Helen Dukasová) byl dokonalou souhrou, takže představení, okořeněné i o ztvárnění postavy Margaret Hardingové Lucií Štěpánkovou, bylo zkrátka nezapomenutelným zážitkem. Dokázali nám, že i malé divadlo dokáže odehrát báječné přestavení.

Tadeáš Novák, K3

.

Výsledky ankety o nejoblíbenější program Dne naruby 2019

Každý z 21 programů dostal ve studentském hlasování aspoň 1 hlas. Nejvíc hlasů, 17, a první místo získala přednáška Jakuba Röslera (K4) o organizaci Schutzstaffe. Na druhém místě skončila s počtem 16 hlasů přednáška Valerie Hykešové (K3) na téma Psychické poruchy. Na třetím místě se s počtem 13 hlasů umístil program Jana Škuty (K2) o Charlesi Bukowském. Čtvrté a páté místo se shodným počtem 11 hlasů obsadily Duely a historické souboje Jaroslava Zetka (K1) a LARP Hany Matochové (K1) a Jakuba Mazla (K3). Vysokou kvalitu ale měla drtivá většina programů. Děkujeme!

.

Den naruby – 4. prosince 2019

Program přednášek a workshopů

K1

Queen a jejich svět (Matěj Komárek)

Timothy Burton (Maeve Byrne)

Duely a historické souboje (Jaroslav Zetek)

Quentin Tarantino (Anežka Sieberová a Antonie Žáková)

LARP (Hana Matochová)

Kuchařský kurz jednoduchých studentských receptů (Dalibor Svoboda, Helena Dohnalová, Ema Rigo)

K2

Charles Bukowski (Jan Škuta)

Pečení vánočního cukroví (Nela Brzorádová a Luisa Suchochlebová)

Císařovna Sissi (Michaela Faiglová)

Rychle a zběsile (Martin Suk)

Hádáme osobnosti podle fotografií – kvíz (Vojtěch Štochl)

K3

Jídla původních obyvatel Ameriky (Alexandra V. Jurisová)

Autoři her (Nikol Jacáková)

Divadelní seminář (Tadeáš Novák)

Balet (Dorotea Šilarová)

Psychické poruchy (Valerie Hykešová)

LARP (Jakub Mazel)

K4

Zvláštní hudební nástroje (Oscar Šebek)

Přednáška o organizaci Schutzstaffe (Jakub Rösler)

Hebrejština (Vanessa Elbaz)

Historie Číny (Nikola Krabcová)

.

.

Klub přátel vážné hudby 2019 – reflexe žákyně K3

ikona

„Velcí skladatelé tvoří hudbu, díky které můžeme nahlédnout do jejich duše. Do toho tajemného prostoru, ve kterém se promítá a zároveň je z něj směřován život člověka – jeho přemýšlení, city, rozhodování a boje.“ – oficiální stránky České filharmonie o programu Čtyři kroky do nového světa

Čtyři kroky do nového světa (u nás ve škole Klub přátel vážné hudby) je jedním z mnoha vzdělávacích programů organizovaných Českou filharmonií, která se tímto způsobem snaží rozšířit hudební obzory nové generace. Tento konkrétní program je koncipován jako čtveřice koncertů doprovázených komentáři Petra Kadlece, průvodce, a Marka Ivanoviće, dirigenta, pod jehož taktovkou při těchto koncertech hraje Česká studentská filharmonie. Při interpretaci některých děl se k nim připojí například i pěvci z Národního divadla nebo další hudební soubory.

Díla se rok od roku liší, v loňském roce jsme mohli slyšet například Beethovenovu symfonii č. 5, zvanou též „Osudová“, nebo Dvořákovu devátou symfonii, známější jako „Novosvětská“. Letos jsme zatím navštívili dva koncerty, a to Janáčkovu Její pastorkyni a Beethovenovo a Kabeláčovo Mystérium času. V druhé polovině školního roku nás čeká Dvořákovo dílo Stabat Mater a Čajkovského Romeo a Julie a Labutí jezero.

Její pastorkyňa je pravděpodobně jedna z nejznámějších oper Leoše Janáčka, a to nejen u nás, ale i ve světě. Práci na této opeře započal Janáček v roce 1894 a dokončil ji o deset let později. Předlohou byla Janáčkovi stejnojmenná divadelní hra Gabriely Preissové, poprvé uvedená v Národním divadle v roce 1890. I přesto, že tvorba Její pastorkyně nebyla nic snadného, stala se úspěšnou nejen u nás, ale i po celém světě. Ještě za Janáčkova života byla uvedena třeba v New Yorku, Vídni nebo Berlíně.

Mystérium času od Miroslava Kabeláče a Egmont od Ludwiga van Beethovena spolu na první pohled nemají mnoho společného, už jen proto, že Miroslav Kabeláč byl českým skladatelem minulého století a Beethoven spadá do období přelomu mezi klasicismem a romantismem. Na pohled druhý si ale člověk určitých podobností všimne. Egmont byl skutečná historická postava, muž, který bojoval za nezávislost Holandska, a Kabeláč se svou tvorbou snaží taktéž v jistém smyslu bojovat za nezávislost na komunistické straně.

Dle mého soudu má tento program smysl a dovolila bych si i říci, že mezi našimi studenty je poměrně oblíbený, neboť i když většina z nás klasickou hudbu neposlouchá každý den, máme všichni své oblíbené dílo.

Anežka Šubrtová, K3

Zdroje:

https://www.ceskafilharmonie.cz/pro-rodiny-a-skoly/pro-skolky-a-skoly/ctyri-kroky-do-noveho-sveta/

https://www.ceskafilharmonie.cz/koncert/21381-janackova-jeji-pastorkyna/?source=education

https://www.ceskafilharmonie.cz/koncert/22184-beethovenovo-akabelacovo-mysterium-casu/?source=education

Leoš Janáček Její Pastorkyňa (výběr z opery) – brožura

Beethoven Egmont Kabeláč Mystérium času – brožura

Listopadová akademie 2019

 Program listopadové akademie 2019

  •  Živé obrazy v podání studentů z K1 a K3
  • „Kdyby byla druhá světová válka na facebooku“ – hra z pera Slávka F. v podání studentů K4
  • „České nebe“ – hra Divadla Járy Cimrmana v podání studentů K3
  • Modlitba pro Martu a další písně v podání Terezy P. z K3
  • „Ze života SŠKK“ – pásmo v podání studentů z K3

Fotografie z jednotlivých částí programu listopadové akademie.

.

.

Následují reflexe některých žáků tříd K1 – K4 na školní akademii:

Školní akademii jsem si velice užila. Bylo úžasné, že byl někdo ochotný předstoupit a něco předvést, a že to zvládli secvičit a zorganizovat. Děkuji moc za zážitek.

 

Všechna představení na letošní listopadové akademii byla povedená. Nejvíc se mi líbilo pěvecké vystoupení Terezy Podzemské, ale vůbec nejlepší bylo závěrečné představení Ze života SŠKK, kde byli naprosto dokonale ztvárněni nejvýraznější kantoři naší školy. I přes jistý nedostatek řádných kulis představení nepůsobila amatérsky a bylo znát, že na všech se pečlivě a zodpovědně pracovalo. U vás nejprve panovala jistá skepse, ale nakonec se, z pobavení publika, ukázalo, že i vaše představení sklidilo značný úspěch.

 

Akce se mi velmi líbila. Na to, že chyběli někteří herci, to bylo podáno hezky a alespoň jsme se pobavili. Líbila se mi zvolená témata, hlavně České nebe, protože jsou mi díla Járy Cimrmana velice blízká a bylo to skvěle a vtipně zpracované. Zpěv T. Podzemské se mi líbil nejen pro její hlas, ale i pro tematicky zvolené písně na 17.11. V dramatu o naší škole bylo hodně výstižných a vtipných věcí. Těším se na další rok.

 

„Živé obrazy“

Originální vystoupení, které pobavilo a připomnělo důležité události v české historii.

„Kdyby byla druhá světová válka na facebooku“

Zábavné vystoupení K4, které komickou formou vylíčilo průběh 2. světové války a změny v hranicích.

„České nebe“

Divadelní hra by potřebovala o trochu víc času, ale herci zvládli všechny nečekané a nepředvídatelné komplikace.

Tereza Podzemská

3 písně v podání Terky byly krásné a navázaly na nedávné oslavy Sametové revoluce.

 

Letošní, a tedy poslední Akademie, byla takovou perličkou na konec. Nejlepší výstup snad měla K3 s parodií na učitele (opravdu přesnou). Zároveň zpěv Terezy Podzemské byl velmi krásný a mrazivý. Atmosféra byla uvolněnější než roky předešlé, ale mrzelo mě, že se nezúčastnilo více učitelů.

 

Toto byla moje první školní akademie na této škole. Musím říci, že za mě se opravdu vyvedla. Obdivuji lidi, kteří do toho jdou a zapamatují si dlouhé texty. Vůbec nevadí, že mají občas výpadky, kdo je nemá. Už se moc těším na příští rok.

 

Mně se třeba moc líbilo, že nebyla jen divadelní stránka, ale i to, že dokázali využít elektroniku, ta hudba tomu dodala šmrnc, ale ten herecký výkon některých herců byl vážně bomba. Třeba Tadeáše nebo Matěje. Ztvárnění historie na jedničku a hudební vystoupení tam moc hezky oživilo program. No, a jestli můžu, tak bych řekla, že by mohlo být úžasné ztvárnění nějakého příběhu knižního nebo i skutečného. Nejlépe něčeho, co nebylo zfilmováno. Nejvíc obdivuju jejich odvahu vystoupit před ostatní a hrát.

 

Myslím, že se akademie dokola opakuje, podobně jako dějiny. J v prváku jsme (z donucení) zpívali s celou třídou německy, ve druháku jsme sice nic nedělali, ale to si už určitě nikdo nepamatuje, ve třeťáku jsme měli Baladu o Průšovi a dnes jsme opět mluvili německy, vyžívali se v jemně černém humoru. Ale pokud bych to měla porovnávat, tak tato Akademie byla asi nejlepší. Ať už co se atmosféry týče, tematikou, vystoupením nebo kvalitou her – ve všem byla nejlepší. Jen nám pamětníkům se stýská po starých prostorách. Ale udržujte tuhle tradici, je skvělá.

 

Myslím si, že letošní Akademie byla zábavná. Ano, měla pár svých much, ale řekla bych, že převažovala pozitiva. Příští rok mám v plánu se opět zúčastnit.

 

Copak recenze, ale JMELÍ!

 

Akademie se mi líbila. Příjemně jsem se pobavila a i přes moji obtíž udržet pozornost jsem si toto tříhodinové představení užila. Technické problémy mi nevadily. Naopak to působilo přirozeně a některé byly i vtipné. Rozhodně se těším na další ročník.

 

Tento rok se naše třída rozhodla zapojit do školní akademie s divadelní hrou. Jsem velice ráda, jak naše hra za daných okolností dopadla. Všichni se svých úloh zhostili velmi dobře. Dále mě zaujalo pásmo Ze života SŠKK z K3. Některé scény byly výstižné. Zpěv Terezy Podzemské byl také velmi pěkný. Je obdivuhodné, že se do toho sama pustila. Letošní Akademie se přes veškeré problémy pěkně vyvedla.

 

Asi nejlepší bylo poslední vystoupení – zvláště pak „představení“ pana prof. Hoffmanna a pana Víta – to bylo přímo fenomenální. Dále také Tadeášova „transformace“ prof. Mrázové – skoro jsem smíchy odpadla. Všichni jsme si to, doufám, užili a věřím, že se další ročníky nenechají zahanbit a příští rok nás překonají. Jen tak dál!

 

„Živé obrazy“ byly pěkně znázorněné, některé vtipnější (Ženy Karla IV.), některé smutnější (Okupace 68´) a některé dojemnější (Sametová revoluce 89´).

 

Bylo to fajn. Hlavou se mi toho honí spousta. Bylo to zajímavé od začátku do konce. Jako účinkující na to budu mít subjektivnější názor. Jsem se svým výkonem spokojená, s vyvrtaným zubem, teplotou 37.6 stupňů a knedlíkem v krku. Nejvíce mě pobavila Slávkova hra. Byl to humor na úrovni České sody a moc se mi to líbilo. Mělo to poselství.

 

.

 

 

Program Jak se nestat obětí sociálních sítí v Divadle U Hasičů (K3) 15.11.2019

Dne 15. 11. 2019 se třída K3 vypravila do Divadla U Hasičů, kde shlédla program Jak se nestat obětí sociálních sítí. Zde následují reflexe žáků K3 na tento program:

„Na této přednášce se mi nejvíce líbila uspořádanost témat, ale mrzí mne, že to nebylo zaměřeno více na naši věkovou kategorii.“

„Přednáška mi nepřišla úplně dobře podaná. Ačkoli přednášející se snažil, nemělo to dle mého soudu tak dobrý účinek, protože upřímně mi přišlo, že přednáška je zaměřena proti Facebooku a moc si nevybavuji, že by tolik mluvil o samotném tématu tolik, jako mluvil o Facebooku. Nápad a téma byly dobře zvoleny, jen špatně podány.“

„Bylo to zajímavé. Myslím, že jsem se nedozvěděla mnoho nových věcí, avšak utvrdilo mě  to v tom, že stojí za to omezovat čas na sociálních sítích.“

„Přednáška byla určitě přínosná. Dozvěděla jsem se tam některé nové věci, které jsem ještě v ten den uvedla do praxe. Byla velmi zajímavá a vsuvky z psychologie byly zábavné.“

.

Příběhy bezpráví 2019 (K3, K4) 12. 11. 2019

V úterý 12. 11. se žáci tříd K3 a K4 zúčastnili pořadu Příběhy bezpráví 2019 s Mgr. Michalem Sedláčkem.

Zde následují reflexe několika žáků na tuto akci:

„Film mi přišel záživný, dozvěděl jsem se hodně o tom, jak to vlastně fungovalo, když chtěl člověk na sklonku 50. let vycestovat. Beseda byla příjemná, pán působil sečtěle a světoznale, ostatně světoznalost je v jeho profesním poli. Nepůsobil strojeně či nudně.“

                                                                                                                                                D.

„Film se mi velice líbil. Byl velice hezky zpracován a končil dobře. Druhou hodinu byla beseda s p. Sedláčkem o jeho vzpomínkách na listopad (i říjen) 1989. Vždy si ráda vyslechnu i jiné zážitky o zkušenosti tohoto data od někoho jiného, než jsou moji rodiče. Beseda se mi též velice líbila, protože se p. Sedláček příjemně poslouchá a mluvil zajímavě o své profesi v zahraničí a o svých vzpomínkách na r. 1989. Jsem ráda, že jsem byla ve škole, abych se besedy zúčastnila.“                                                                             T.

 

„Film byl především dobře sestříhaný. Příběh mě zaujal, je odlišné se něco dozvídat skrz vyprávění, a ne z učebnic. Docela mě překvapilo, že utíkali i mladí lidé (velmi mladí) – s tím jsem nějak nepočítal. Dokážu si představit, že bych v té době chtěl z Čech pryč, ale nevím, jestli bych se v tomto věku odvážil jet naprosto sám někam do neznáma.“               M.

 

Tento film se mi moc líbil. Je hezké slyšet o odvaze lidí, kterým se podařilo uniknout z komunistického vězení jménem Československo. Nejvíc mě zajímala ta část, co dělal, když se dostal do Francie. Petr zanechal skoro všechno, co měl, ale ve Francii byl více spokojenější s tím málem, a jak se mu zpočátku moc nevedlo. Mnohokrát jsem slyšel o lidech, kteří unikli, ale už se moc nemluví o jejich životě v cizině. Samotná beseda byla taky dobrá. Trochu mě překvapil věk pamětníka, který byl tehdy na VŠ a nyní je diplomatem a vyslancem. Dozvěděl jsem se něco o diplomacii i o názorech a vztahu USA k České republice.                                                                                                                            M.                

Film, který jsme viděli, byl zajímavý a hezký, bylo to opravdu zajímavé takhle vidět osud jednoho konkrétního člověka, který se snažil emigrovat a potom jak žil ve Francii a vlastně tam žije napůl ještě dodnes. Dozvěděli jsme se, že to nebylo tak jednoduché, aby mu vůbec dovolili odcestovat do cizí země, a že měl i docela štěstí, že se mu to takhle podařilo, prošel přes všechny kontroly a nakonec se opravdu do té Paříže dostal. Také bylo zajímavé pozorovat, jak se snažil v té Francii žít a jak pro něj bylo nejdříve těžké naučit se francouzsky, potom si třeba také najít práci. A bylo také zajímavé vidět, jak ti lidé vnímali rok 89, když byla ta revoluce, jak tomu někteří nejdřív nechtěli ani věřit, že se to tentokrát už vydaří. Debata po filmu byla také zajímavá a přínosná, také jsme se toho hodně dověděli.                                                                                                                                    A.

                                                                                                                                                  

Film se mi líbil. Zpracování mi přišlo zajímavé a chvilkami byl velmi dojemný. Nedávno jsem dělala rozhovor s pamětnicí o Sametové revoluci a dověděla jsem se pár nových zajímavých informací. Bylo fajn to vidět z dalšího úhlu a spatřit, slyšet další příběh z této doby.  Rozhovor byl také zajímavý, ale mrzí mě, že více nevyprávěl o té době. Samozřejmě něco povídal, ale mrzelo mne, že jsem se nedozvěděla víc o událostech z jeho pohledu.

                                                                                                                                                      A.

Film mě zaujal už jen svým originálním zpracováním. Kombinace úhlu pohledu člověka, který raději emigroval, a jeho rodiny a přátel, kteří zůstali v ČS, byla zajímavá. Z celého filmu mě překvapilo nejvíce to, že komunistický režim padl dříve i v Bulharsku než u nás. A vzhledem k tomu, že nyní jsou komunisté opět ve vládě, to podle mě i něco o našem národu vypovídá. Beseda s panem Sedláčkem byla aspoň po mne přínosná tím, že ČR má stabilní zahraniční politiku nehledě na výroky různých domácích politiků.                                                                                                                                                                                    T.

V úterý 12. listopadu nám byl promítán film 1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu. Film byl moc hezky zpracovaný, bylo zajímavé vidět film složený z dopisů. Některé scény byly velmi dojemné. Myslím si, že je potřeba vidět tyto události očima více lidí, každý měl trochu jiný příběh. Hlavně si to neumíme ani představit. Diskuse s hostem byla velmi zajímavá. Mě osobě baví, když lidé vypráví své vzpomínky.

                                                                                                                                                       E.

Jsem ráda, že na naší škole jsou přednášky a besedy v rámci projektu Příběhy bezpráví. Film jsem viděla podruhé, ale husí kůže a vlhké oči byly jako při prvním zhlédnutí. Karlovi Strachotoví se moc povedl. Myslím si, že moji generaci a mladší zaujme film svými prvky – střihy, hudba (př. Mluvilo se o Francii a Paříži – dobové záběry a typická hudba). Líbí se mi myšlenka na konci: svobodná Evropa – domov hlavního hrdiny. Beseda s panem Sedláčkem byla zajímavá, paní profesorka vedla debatu profesionálně a kladla zajímavé otázky. Je zajímavé, jaké má diplomat zkušenosti. Netušila jsem, že vytvořil zákon o ČT s Ladislavem Jaklem. O demokracii je třeba bojovat a chránit ji a je důležité připomínat si boj za demokracii v historii, protože člověk může rychle zapomenout. Někteří nezapomněli a nezapomínají. A za to jim patří velký dík!                                                                 T.

.

Pořad Drogová kriminalita a my v Divadle U Hasičů (K1, K2)

Dne 22. 10. 2019 se žáci tříd K1 a K2 vypravili do Divadla U Hasičů, kde shlédli pořad Drogová kriminalita a my.  Následující odstavce zachycují jejich reflexi na zmiňovaný pořad.

In my opinion, this event was good. In the beginning, I was pretty bored, because the speaker was just reading facts, but then it started to be very exciting. The best thing were the real stories from his experience.“ (M. from K1)

„It was useful and I learnt new things, and I am grateful for it. It was a bit monotonous at first, but overall I enjoyed it.“ (J. from K1)

„It was surprisingly good. I liked it; the main guy was funny and seemed to know a lot about drugs. He showed us pictures of drugs and even dead people. I would go there again.“ (E. from K1)

„Today, we learnt about something unusual – about drugs. A policeman was telling us about different drugs and mostly about their effects on human beings. We were shown several photos of victims of drugs and told a lot of stories. It was really interestings. (A. from K1)

.

Klub přátel vážné hudby – Janáčkova „Její pastorkyňa“ (K2-K4)

Dne 16. 10. 2019 jsme se se žáky tříd K2-K4, kteří jsou členy Klubu přátel vážné hudby, vydali do Rudolfina na Janáčkovu Její pastorkyňu.  Následující odstavce zachycují reflexe žáků naší školy na toto představení.

„Na této středeční filharmonii nám byla představena opera Její pastorkyňa. Pokaždé se mi líbí, jak moderátor i dirigent komunikují s publikem. Posluchače se vždy snaží zapojit. Mně osobně se velmi líbila část opery, kde byla slyšet nejvíce harfa. Zvuk harfy je jeden z nejkrásnějších.“ (V. z K4)

„Dne 16.10. jsem se svými spolužáky zhlédla Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Bylo to pojaté velmi inovativně a nikdo v sále se nenudil a věnoval tomu všechnu svou pozornost. Bylo to akorát tak dlouhé s jednou kratší pauzou. Určitě to nebyla moje poslední návštěva a těším se na další.“ (T. z K4)

.