Klub přátel vážné hudby – Janáčkova „Její pastorkyňa“ (K2-K4)

Dne 16. 10. 2019 jsme se se žáky tříd K2-K4, kteří jsou členy Klubu přátel vážné hudby, vydali do Rudolfina na Janáčkovu Její pastorkyňu.  Následující odstavce zachycují reflexe žáků naší školy na toto představení.

„Na této středeční filharmonii nám byla představena opera Její pastorkyňa. Pokaždé se mi líbí, jak moderátor i dirigent komunikují s publikem. Posluchače se vždy snaží zapojit. Mně osobně se velmi líbila část opery, kde byla slyšet nejvíce harfa. Zvuk harfy je jeden z nejkrásnějších.“ (V. z K4)

„Dne 16.10. jsem se svými spolužáky zhlédla Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Bylo to pojaté velmi inovativně a nikdo v sále se nenudil a věnoval tomu všechnu svou pozornost. Bylo to akorát tak dlouhé s jednou kratší pauzou. Určitě to nebyla moje poslední návštěva a těším se na další.“ (T. z K4)

.

Kurz první pomoci (K1)

Dne 4. října proběhl v K1 již tradičně kurz první pomoci. Nejednalo se jen o teoretickou přednášku, ale studenti si mohli vyzkoušet také resuscitaci v praxi na „Andulách“, tedy na cvičných figurínách. Jak to probíhalo, nejlépe vystihují fotografie a reflexe některých studentů.

„Nejlepší na této akci bylo to podání. Na mě to působí jako tíživé téma a vtipné poznámky paní záchranářky nechaly atmosféru bez starostí. Dozvěděl jsem se informace, které nám paní podala tak, že nebylo obtížné si je zapamatovat.“

„Kurz první pomoci formou ´Takže kdybyste chtěli někoho, koho nemáte rádi, dostat do bezvědomí, jak byste to udělali?´ je myslím naprosto ideální způsob výuky. Paní byla ohromně milá a všichni si kurz užili, i když někteří v průběhu přišli o oko.“

„Tento kurz byl podle mě mnohem lepší než jakýkoliv jiný, který jsem zažila. Paní byla velmi příjemná a dokázala udržet naši pozornost vtipnými poznámkami. Dozvěděla jsem se nové věci ohledně resuscitace a jsem za ně vděčná!“

„Paní z Červeného kříže nás toho myslím hodně naučila, protože jsme si to vše mohli vyzkoušet v praxi a díky tomu to bylo zábavnější. Všechno se mi líbilo a zaujalo mě, jak nám tvořila rány z hmoty a navzájem jsme je ošetřovali.“

„Jelikož už jsem jedním kurzem prošla a dokonce se stejnou záchranářkou, myslela jsem si, že to mám v malíku. To jsem se ovšem mýlila. Zapomněla jsem úplně všechno. Bylo příjemné si mé znalosti oživit a navíc to byla sranda. Moc jsem si to užila.“

 

 

 

.

KMD: Bedřich Smetana The Greatest Hits (reflexe K3)

kmd

Tento měsíc jsme v rámci školního klubu KMD navštívili představení Bedřich Smetana: The Greatest Hits v divadle ABC. K jeho zhodnocení jsem si přizvala váženého člena školní divadelní skupiny dramatického kroužku SŠKK Tadeáše Nováka z K3.

  1. Když sis vybíral, na jaké představení tento měsíc půjdeš, proč ses rozhodl zrovna pro Bedřich Smetana: The Greatest Hits? Co jsi od toho očekával?

Znám některá díla Bedřicha Smetany a zajímalo mě zpracování v podání činoherního divadla. Navíc druhá možnost mě příliš nelákala.

  1. Jde o moderní pojetí všech devíti Smetanových oper, líbilo se ti hudební aranžmá Ivana Hlase a Jiřího Janoucha, nebo dáváš přednost spíše klasické podobě?

Rozhodně jsem byl překvapen, jak dobře zněly některé pasáže určené pro orchestr na elektrické kytaře a kompozice všech písní byla velmi energická, a věřím, že prožitek z nich měli všichni diváci.

  1. O humor v tomto muzikále určitě nebyla nouze. Co tě pobavilo nejvíc?

To je pravda. Nejvíc jsem se asi nasmál na závěrečném odhalování tajemství jednotlivých postav, jež eskalovala jedno za druhým a připomínala mi svým způsobem staré mexické novely – např. „Já jsem tvůj otec, ale převlékl jsem se za ženu, abych tě našel.“ nebo „My ale nejsme sestry!“

  1. Vystupovalo zde mnoho postav, která ti byla nejsympatičtější a proč?

Je neskutečně těžké vybrat jednu – grandiózní byl výkon pana Radima Kalivody jako šermíře, který chtěl za každou cenu dostat do inscenace rytířský souboj, nebo herecký um paní Veroniky Gajerové, která ztvárnila Libuši a úžasně vysvětlila pověst o tom, jak Libuše viděla Prahu, ale za mě na plné čáře vyhrál pan Zdeněk Vencl, představitel Stařenky, jenž nám všem ukázal, jak dokáže správný herec bez sebemenších problémů ztvárnit ženskou roli a navíc jeho postava byla od začátku až do konce nejvtipnější.

  1. Jaké pocity v tobě představení zanechalo?

Byl jsem neskutečně nadšený, rozhodně jsem načerpal inspiraci pro náš školní dramaťák a po dlouhé prázdninové pauze jsem si první letošní představení vážně užil. Navíc mne vždy hrozně potěší jednak to, že dnes stále lidé hojně navštěvují divadla, ačkoliv je tu mnoho jiných věcí, které upoutávají naši pozornost (velkou konkurencí dnešní doby jsou především kina nebo možnost sledování filmů a seriálů z pohodlí domova), a druhak úspěšná inscenace, ať už sám hraji nebo jsem divákem a je to pro mne vždy jedinečný zážitek. Už teď se těším na další představení.

 

Děkuji za rozhovor. Nezbývá než dodat, že se všichni velmi těšíme na další kulturní zážitky, které nám tento školní rok přinese.

Tereza Koudelková, K3

.

Adaptační a sportovní kurz září 2019 – reflexe našich žáků

Žáci K3 hodnotí proběhnuvší adaptační a sportovní kurz, který se konal od 4. do 7. září 2019 v Albrechticích v Jizerských horách. Účastnili se ho třídy K1 a K3.

Sportovní kurz
Od sportovního kurzu jsme zřejmě každý očekávali něco jiného. Jednou z prvních náročných věcí hned na začátku bylo přepravit sportovní náčiní z budovy školy do blízko přistaveného autobusu, což byl úkol vskutku nelehký, ale několik z nás mělo alespoň za sebou rozcvičku na rozehřátí.
Poté, co to vypadalo, že autobus odjede pouze se zavazadly, nebo že se snad ani nevejdeme, se nakonec situace uklidnila a sympatický řidič vyrazil.
Cesta probíhala poklidně, v průběhu jízdy jsme mohli obdivovat okolní krajinu, případně si navzájem sdělit naše očekávání. Dorazili jsme kolem poledne, ještě první den jsme všichni zvládli výstup na Špičák, což je nedaleký vrch s výškou 810 m. n. m. Některé z nás odrovnalo už úpatí kopce, jiní se vydali poklidnou chůzí stoupat vzhůru, někteří jedinci se překonali a do kopce téměř vyběhli s lehkostí, jakou by jen málokdo čekal.
Následujících několik dní proběhlo v duchu sportovních aktivit, část z nás se bavila dobře, část méně, ale osobně si myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře. Kromě klasických sportovních odpolední jsme také jako hrdinové společně s K1 zdolali Mariánské schody, viděli překrásný vodopád nebo se – to už ovšem bez přítomnosti K1 – podívali do firmy DETOA, což je místní výrobce dřevěných hraček, zde jsme toho moc neslyšeli, ovšem o to více jsme si prohlédli.
Podvečery ve společenské místnosti byly také kapitola sama pro sebe. Nejprve jsme prvákům ukázali krátkou sérii scének, abychom jim dali nahlédnout pod pokličku našeho každodenního života na SŠKK, následně nám oni předvedli své scénky na zadané témata – při těchto scénkách jsme okamžitě objevili adepty na nové členy divadelní skupinky – a na závěr celého kurzu byla báječná diskotéka, na které jsme si pustili pecky z místního jukeboxu, pěkně jsme si zatancovali a užili si společně zábavu.
Nakonec nás čekala znovu klidná a poměrně plynulá cesta zpět do Prahy, kde jsme byli všichni v autobuse rozespalí a zároveň unavení z náročného, ale příjemného zážitku, kterým pro nás tento kurz určitě byl, každopádně na nás musel být velmi vtipný pohled. Závěrem bych rád uvedl, že zpočátku jsem si nebyl moc jistý tím, že jedeme společně s prváky, kteří se mají mezi sebou seznamovat. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že jsme se všichni seznámili napříč ročníky, užili jsme si spoustu legrace a alespoň už jsme se druhý týden školy znali o něco lépe. Myslím si, že udržovat dobré vztahy mezi ročníky je důležité, a tak jako poslední chci poděkovat paním profesorkám Mrázové, Hegrové, Kuncové a panu profesoru Vítovi za to, že se odhodlali s námi někam vyrazit a připravili pro nás velmi pestrý program.

.

Sportovní kurz K3
Ve dnech 4. až 7. září se v Albrechticích třída K3 zúčastnila sportovního kurzu společně se třídou K1, která zde strávila svůj adaptační pobyt.
V den příjezdu obě třídy absolvovaly výlet na Špičák, kde následně hrály seznamovací hry. Po večeři bylo žákům K3 oznámeno, že si mají připravit scénku pro K1, aby jim přiblížili život na SŠKK.
Druhý den jsme se vydali na výlet k vodopádům, ke kterým vedla velmi dobrodružná a nebezpečná cesta přes velmi pofidérní schody. Tím výlet ovšem neskončil. Po cestě jsme zjistili, že vodopády jsou o několik kilometrů dál, než jsme si původně mysleli. SŠKK se rozdělila na dvě skupiny: na ty, kteří chtěli domů, a ty, kteří chtěli pokračovat k vodopádům. Odpoledne jsme společně hráli sportovní hry a po večeři přišlo na řadu velkolepé představení K3.
Třetího dne se K3 vydala do továrny na dřevěné hračky, ke které bylo připojeno malé muzeum. Prohlídka továrny ovšem částmi připomínala scénu z filmu Na samotě u lesa, kde Ing. Radim Zvon vypráví historku o vodníkovi.
Po návratu z továrny a spěšném obědě si K3 zaposilovala v kroužku. Po večeři se K1 postarala o večerní program v podobě vtipných scének, po kterých následovalo karaoke a diskotéka.
Posledního dne – před odjezdem zpět do Prahy – se konalo vyhodnocování týmů K1 a následoval prostor pro pozitivní vzkazy, které jsme anonymně napsali na kousky papíru připevněného na zádech všech přítomných.
Sportovní kurz spojený s adaptačním pobytem byl úžasnou zkušeností a troufám si říct, že se nám nesmazatelně vryl do paměti a většina účastníků si ho užila na sto procent.

.

Charitativní akce Světluška (K3) – reflexe

Žákyně ze třídy K3 se dne 9. září zúčastnily charitativní akce Světluška.  Na snímku jsou s lucerničkou plnou peněz.

Praha 9. – 13. 9. 2019
Naše škola se zapojila do charitativní sbírky pro Světlušku. Světluška je nadační fond
Českého rozhlasu, který pomáhá nevidomým dětem i dospělým. Jeho existence se datuje od roku 2003. Patronkou Světlušky je výherkyně první řady Superstar a zpěvačka Aneta
Langerová.
Od pondělí do pátku jsme se spolužáky ze třetího ročníku po dvojicích na místech hlavního
města Prahy prodávali charitativní předměty, do kterých patřily ponožky, píšťalky, nebo
zubní kartáčky. Kuriozitou mezi prodávanými předměty byly hrací karty, které měly velký
úspěch a zmizely z naší nabídky jako první.
S Anežkou Strakovou jsme si vybraly stanoviště u Hlavního nádraží a byly jsme nadšené z
pozitivních reakcí dárců. Prodejem jsme za jeden den vybraly až neuvěřitelných 3573 Kč (za pět dní to bylo celkem více než 13 000 Kč!). Jen během tří hodin jsme prodaly všechny
předměty. Přispěl také například poslanec z KDU-ČSL Marian Jurečka, který si koupil píšťalku.
Mám radost, že jsem se na této akci mohla také podílet. Myslím si, že po výkřicích typu
„Pomozte najít nevidomým světlo ve tmě!”, nebo „Krásné ráno! Nevidomí lidé nevidí, jak je
dnešní ráno krásné. Vy máte požehnání vidět!”, nezůstalo žádné oko suché a musel přispět každý.
Zdraví je jedna z nejdůležitějších součástí života. Zdravý zrak je štěstí, které není pro
každého samozřejmostí. Světluška je důležitý projekt. Pomáhá šířit světlo nejen nevidomým, ale i nám vidoucím, abychom si uvědomili, že si musíme pomáhat.
Tereza Podzemská, K3

.

.

Adaptační a sportovní kurz Albrechtice v Jizerských horách (K1 a K3)

Ve dnech 4. 9.  až 7. 9. se třída K1 zúčastnila adaptačního kurzu a třída K3 sportovního kurzu v Albrechticích v Jizerských horách. Obě třídy společně šly první den na vrchol Špičák. Žáci a žákyně obou tříd se seznámili a blíže poznali díky herním aktivitám. V následujících dnech se K3 věnovala především sportu, zatímco K1 šla jak na celodenní výlet na přehradu Souš, tak se účastnila dalších seznamovacích her, což dokumentují fotografie zde v galerii. Poslední večer kurzu probíhal zábavný program, jehož se zúčastnily obě třídy: žactvo zpívalo i tančilo v rytmu hudby z jukeboxu ve společenské místnosti ubytovacího zařízení, nechyběly ani divadelní scénky.

.

.