Co o nás říkají absolventi

Poznámka: Ve starších rozhovorech je používán dřívější název naší školy, tedy Střední škola pro knihkupce a nakladatelské pracovníky.

Tomáš Vašek

Absolvent z roku 2018. 

Co v současnosti děláte?absolvent

Působím jako politický redaktor online zpravodajství nejčtenějšího českého deníku.

 

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

Díky škole jsem získal zejména hlubší znalosti v oblasti literatury a publicistiky včetně historických souvislostí. Měl jsem také možnost nahlédnout do fungování řady českých nakladatelství, knihkupectví, archivů a dalších institucí věnujících se tvorbě a uchovávání textů. Zároveň jsem získal osobní a jedinečnou zkušenost s tím, jak vzniká kniha.

 

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

O nabytých vědomostech může člověk otevřeně diskutovat s pedagogy, tedy s lidmi, kteří mají v těchto tématech bohaté zkušenosti. I díky tomu bývá výuka doplněna příklady a zajímavými příběhy z praxe. Škola nabízí také časté příležitosti, jak získat cenné znalosti a zážitky z terénu – jsou to časté exkurze, návštěvy veletrhů nebo z mého pohledu klíčové oborové praxe. Změna prostředí, kdy člověk vymění školní lavici za pracovní atmosféru knihkupectví, knihovny nebo nakladatelství, s sebou totiž nese důležitou zkušenost – možnost prozkoumat svůj osobní vztah k oboru bez pomocného pouta, které představuje škola.

 

Můj nejoblíbenější předmět?

Vždy jsem měl srdeční vztah k české literatuře, který stejnojmenný předmět na škole bohatě rozvinul. Radost mi dělala také vysoká úroveň dějepisu a opravdu kvalitní výuka českého jazyka.

Anna Strnadlová

Anička byla vždycky nesmírně aktivní, spolehlivá a svědomitá studentka, která neváhala pomoci v různých situacích. Ve školním roce 2009/2010 založila se svými spolužáky školní časopis Poznání a jeho šéfredaktorkou byla dva roky. Tento časopis nevznikal v rámci výuky, redakce se scházela ve svém volném čase. V roce 2011 se časopis Poznání umístil spolu s jedním gymnáziem na 1. místě v soutěži pořádané Vyšší odbornou školou publicistiky. Nyní Anička studuje Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Dějiny umění, má za sebou bakalářské státnice a pokračuje plynule v navazujícím magisterském studiu. A daří se jí vytrvale spojovat studium s praxí. Nyní pracuje ve Veletržním paláci pro knihkupectví Národní galerii, které zaštítil a podporuje Walter König, jeden z největších německých knihkupců a distributorů se zaměřením na kunsthistorickou literaturu, ale začíná se podílet i na výstavních projektech – na jaře příštího roku bude v Obecním domě otevřena dosud největší retrospektiva Kamila Lhotáka, na níž spolupracuje.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

SŠKK mi pomohla k mnohému. Především myslím, že nám všem, kteří se o obor zajímali a chtěli v něm zůstat, dala možnost seznámit se s teorií a hlavně praxí, což se nejen po ukončení školy projevilo jako neocenitelné, protože vystupujete s certifikátem odbornosti a prvními kontakty, a máte tedy jistotu, že najdete uplatnění. V neposlední řadě je velkým plusem školy obrovská znalost literatury a všeobecný přehled.
Co se dějin umění týče, vlastně jsem k nim byla asi trochu předurčena, ale jistotu, že se jim chci věnovat, jsem získala až právě díky školní praxi v Galerii Ztichlá klika.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

Samozřejmě v mnohém… komorní kolektiv, ale o to silnější vazby, humanitní zaměření, spoustu prostoru pro kreativitu, praxe… Když jsem na FF UK nastoupila, dlouho jsem ještě těžila ze středoškolských znalostí zejména literatury, protože výtvarné umění a krásná literatura se samozřejmě v mnohém propojují a náskok před ostatními byl chvílemi evidentní a příjemně hřál. Škoda jen, že člověk tak rychle zapomíná, zahlcen informacemi a vědomostmi novými…

Můj nejoblíbenější předmět?

Bylo jich jistě více, mě vlastně bavilo skoro všechno, ale zmínit musím určitě světovou literaturu s prof. Věrou Zaviačičovou. V jejím výkladu bylo tolik zápalu a lásky k literatuře, tolik nadšení pro jednotlivé autory a knihy, o kterých nám vyprávěla, že ve mně vzbuzovala neustálou touhu si to všechno přečíst. A to jsem také většinou dělala, za což jsem dnes nesmírně ráda, protože teď už na to není skoro žádný čas.

Alice Lily Neradová

Co v současnosti děláte?

V současné době se věnuji hodně věcem, ale samozřejmě to, co má nejblíže k naší střední škole, je práce v knihovně a pak psaní knih. V minulosti jsem vydala pár knížek, některé z nich byly fantasy fikce, některé z nich byla společná díla v populárně naučném žánru. Upřímně to ale byla jen ještě taková studentská dílka. Knihy, které se pro mě staly skutečně důležitými, jsou následující. Vzpomínky Evy Romanové, což je kniha, kde nejsem autorka, ale přeložila jsem ji z angličtiny do češtiny, a pak kniha Příběhy našeho krasobruslení. Na této knize jsem pracovala několik let a můžu zcela upřímně říct, že kdybych díky Střední škole knižní kultury neměla povědomí o tom, jak knižní trh a nakladatelství fungují, jen těžko by se mi povedlo ji skutečně přivést na trh. Teď už jen doufám, že v budoucnu si budu moci připsat na konto i další literární díla.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

Myslím, že to už jsem nakousla v předešlé otázce. Střední škola knižní kultury, mi poskytla náhled do zákulisí českého knižního trhu. Ať už se z vás stane knihkupec, nakladatel či spisovatel anebo i překladatel. Zjistíte, že vám praxe od školy i z odborných hodin poskytne alespoň nějakou půdu pod nohama, a neřítíte se do velkého neznáma a kolikrát vás to zachrání před tím, aby vás nějak neošidili. Mluvím alespoň z vlastních zkušeností.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

Tady si dovolím trochu se rozmluvit. Protože to, v čem se naše střední škola liší od ostatních, je mnoho. Praxe a odborné znalosti je jedna věc, která mi pomohla k výše uvedeným věcem. Další věcí je velmi specifická komunita lidí. Když jdete na gymnázium, potkáte lidi se zcela jinými zájmy a aktivitami. Zatímco u nás je velký předpoklad, že už se setkáte s lidmi, kteří mají zcela podobné smýšlení a koníčky. Jsou humanitně zaměření, jako škola samotná, a snadno tak vznikají skvělé třídní party a přátelství, která vám vydrží ještě léta. Já sama jsem v blízkém kontaktu, hned s několika spolužáky z SSKK a považuji je skutečně za ty nejlepší přátelé, se kterými si stále mám co říct. Dalším přínosem SSKK je záběr aktivit, které nabízí. Upřímně, všechny školní akademie, spolupráce na knižních veletrzích, praxe a široký záběr humanitních předmětů mi dopomohl dostat se na vysokou školu ve Velké Británii, protože mě to tolik odlišovalo od ostatních studentů, kteří se na univerzitu hlásili. Univerzitu jsem úspěšně zakončila s titulem bakaláře umění se zaměřením na literaturu a historii a mohu říct, že i během studia na vysoké škole jsem měla oproti mnohým svým spolužákům skvělý znalostní základ, a to právě díky SSKK.

Můj nejoblíbenější předmět?

Můj nejoblíbenější předmět na SŠKK byla bezesporu Světová Literatura, kterou nás vyučovala naše třídní profesorka Věra Zaviačičová. Ráda vzpomínám na to, s jakým zaujetím a nadšením nám vykládala o autorech a jejich dílech.

František Vaculík

Absolvent z roku 2011, nyní studuje třetím rokem režii a scénáristiku v ateliéru Audiovizuální tvorby na Fakultě multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

Nastartovalo mě, že když jsem školu studoval, byla kolem mě spousta tvořivých spolužáků, jak v nižších, tak ve vyšších ročnících. Nejdřív jsem pomáhal točit filmy Ondrovi Švecovi a pak jsem začal zkoušet vlastní tvorbu. Dobré byly akademie, kde jsme dostávali od spolužáků zpětnou vazbu. Viděl jsem i ostatní spolužáky, kteří něco tvořili, a tak jsem si mohl udělat představu, koho pak oslovit do filmu.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

Je to malá škola, takže lidi se tu víc znají a je zde prostor pro individuální přístup, což teda nemusí vyhovovat každému. Profesoři podporovali tvůrčí činnost. Vyhovovalo mně, že je SŠKK humanitně zaměřená. Nevím o jiné škole, kde mají světovou a českou literaturu zvlášť. Bylo skvělé, že jsme měli oba předměty paralelně, takže se spolu s filozofií a historií učivo skládalo do celistvého obrazu. Jeden profesor na dějiny umění na FUD v Ústí (kde jsem studoval, než jsem nastoupil ve Zlíně) nás nabádal, abychom jednotlivé historické a umělecké epochy nevnímali jako „buřty“, které jdou za sebou a jeden navazuje na druhý, ale spíše jako kabely, které plynou paralelně jeden s druhým a navzájem se ovlivňují. V tomto vnímání mi přístup na SŠKK pomohl.

Můj nejoblíbenější předmět?

Měnilo se to v průběhu studia. V prváku Dějiny filozofie a Dějiny umění, což bylo asi i starověkem a antikou, které jsme probírali a bavily mě.

V dalších ročnících to byla literatura, ta mě bavila vždycky, později též odborné předměty, jako nakladatelská činnost, či marketing. Též jsem si užíval odborné praxe v knihkupectvích.

Marek Šmidrkal

Na naší škole byl Marek výraznou osobností, zapojoval se do akademií, natáčel filmy s Františkem Vaculíkem, moderoval maturitní ples, provozoval filmový klub. Jeho následující život po absolvování SŠKK je nesmírně pestrý a zajímavý.

Po absolvování SŠKK studoval tři roky Vyšší odbornou školu grafickou v Hellichově ulici, konkrétně nakladatelskou činnost. Stále mu ale nebylo jasné, jakým směrem se vydat, a tak rok studoval sociální práci na Vyšší odborné škole pedagogické a sociální. Stále ho ale přitahoval grafický design. Začal pracovat jako grafik na volné noze a jeho první velkou zkušeností se stala grafická úprava jazykového časopisu, který se právě rozjížděl. Časopis však skončil, a tak následovalo intermezzo sítotiskové dílny, kterou založil se svým kamarádem. A nyní prokazuje službu vlasti, jak sám vyjádřil v našem rozhovoru.

V čem spočívá moje práce?

Pracuji v PR oddělení ministerstva obrany jakožto kameraman a správce videoobsahu stránek a sociálních sítí tohoto úřadu. Zároveň jsem stále grafikem na volné noze a úzce spolupracuji se svým tatínkem, který je kurátorem výstavní síně v Želči u Tábora. Graficky jsem zpracoval několik publikací, které doprovázely tamní výstavy. Grafickému designu bych se rád věnoval i v budoucnu. Moje práce jsou k vidění na internetové adrese mareksmidrkal.cz.

V čem Vám SŠKK pomohla?

Škola mě směrovala zásadním způsobem. Získal jsem humanitní rozhled, mohl jsem si vyzkoušet spoustu věcí prakticky, a to během praxe, tak i v hodinách. Zjistil jsem, co by mě mohlo bavit dělat jako obživu. Vyšlo mi, že něco praktičtějšího, že potřebuji manuální činnost. Když jsme ve 4. ročníku probírali grafické zpracování tiskovin, přišlo mi, že bych se tím chtěl zabývat. A vlastně bych chtěl vzkázat i současným studentům, aby se v tomto odvětví nebáli podnikat. Akorát při samotných praxích, a to i na VOŠ grafické, bych uvítal, kdyby nám toho ukázali ještě víc.

Čím je SŠKK zajímavá?

Tím, že je malá a že se tu všichni spolu dobře znají, tudíž nějaké nežádoucí jevy (třeba neosobní přístup) se neobjevují. Pokud má student zájem, může se toho hodně naučit.

Můj nejoblíbenější předmět?

Literatury – česká a světová. To bylo hodně zajímavé.

Bc. Eliška Kvasničková

Absolventka z r. 2018.

Co v současnosti děláte?

V červnu roku 2021 jsem složila státní závěrečné zkoušky na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové v oboru Sociální patologie a prevence a nyní plynule pokračuji na magisterském navazujícím studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor Aplikovaná psychoterapie a inovace v sociální práci. Zároveň na půlúvazek pracuji na pozici katalogizátora v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd České republiky a ve volném čase se věnuji projektu „Dáme čaj a kávu“, který jsme založily s mou kamarádkou a v rámci kterého dobrovolně poskytujeme poradenství a první psychologickou pomoc lidem v náročné životní situaci.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

SŠKK mi nejvíce pomohla v rozvoji kritického myšlení a v získání a rozšiřování vědomostí především v humanitní oblasti. Byla jsem velice dobře připravená na studium na vysoké škole. SŠKK mi pomohla také k získání práce skrze odborné praxe. Několik let jsem pracovala v knihkupectví, a sledovala tak dění na knižním trhu z první ruky!

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

Jelikož jsem byla milovníkem literatury již od svých raných let, byla jsem nadšena především z výuky literatury v širších kontextech. Záběr humanitních a odborných předmětů vyučovaných paralelně k světové a české literatuře mi byl velkým přínosem. Dále pro mě byla, jakožto pro člověka poměrně introvertního, jednoznačně důležitá komorní a vstřícná atmosféra, která upevňovala vztahy nejen mezi žáky samotnými, ale také mezi žáky a učiteli.

Můj nejoblíbenější předmět?

Upřímně a bez mučení přiznávám, že se učím a vzdělávám moc ráda, a tak jsem si v každém předmětu našla své (ano, měla jsem ráda i matematiku!), ale – ač nemůžu opomenout českou a světovou literaturu a dějepis – vždy jsem se těšila také na hodiny dějin filosofie a společenských věd ve výkladu paní učitelky Veroniky Trégnerové. Ostatně znalosti právě z těchto pěti předmětů pro mě byly základem, z kterého jsem čerpala po celou dobu studia na vysoké škole.

 

Mgr. Libor Kvasnička

Absolvent z roku 1998. Vystudoval obor hudební věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době pracuje jako knihovník a archivář ve Specializované knihovně Pražské konzervatoře. Zde se věnuje zejména digitalizaci a odborné správě knihovního fondu, vyřizování odborných požadavků učitelů, studentů konzervatoře a jednotlivých badatelů. Dále externě spolupracuje s Českým rozhlasem jako autor několika pořadů vážné hudby.

Čím mi při dosažení mého postu pomohla SŠKNP?

Škola mi poskytla odpovídající vzdělání, díky kterému jsem mohl úspěšně pokračovat ve studiu na vysoké škole a díky kterému jsem získal i tuto práci. Oceňuji zejména důraz na humanitní předměty, stejně jako odbornou nauku a její úzké sepětí s praxí.

Čím je SŠKNP zajímavá, jiná, nejlepší?

Podle mého názoru je SŠKNP výjimečná svým zaměřením. Díky výrazně humanitně zaměřené výuce se mohou absolventi uplatnit (samozřejmě kromě vlastního světa knih) také v profesích, kde se klade důraz na takové vlastnosti jako je tvůrčí myšlení či jazyková úroveň. Vyzdvihl bych rovněž praxi, která může být neocenitelnou zkušeností do budoucího života.

Nejoblíbenější předmět?

Dějiny hudby, český jazyk, literatura (česká i světová).

Karolína  Damaschková

Absolventka z roku 2019.

Co v současnosti děláte?

V současné době mám studium Dějin křesťanského umění na VŠ přerušené, protože se studium nedalo skloubit s novou prací. Začala jsem pracovat na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou jako provozní zámku a v dohledné době budu doufejme povýšena na kastelána.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

Studium na SŠKK mi pomohlo získat zajímavou praxi, a tím i svou vysněnou práci. Škola mi také pomohla uvědomit si, že být jiný a mít odlišné zájmy není vůbec špatně. Vyučující mě vždy podporovali, a tím rozvíjeli můj potenciál.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

SŠKK je jednoduše úžasná škola. Nejatraktivnější je na ní asi její rodinné prostředí a přátelský přístup učitelů, kteří se vždy snaží studenty nadchnout pro daný předmět pomocí zajímavých aktivit. Na SŠKK jednoduše není žádná hodina stejná ani nudná.

Můj nejoblíbenější předmět?

Mému srdci nejblíž nebyla kupodivu literatura, ale dějepis a dějiny umění. Na všechny předměty ale vzpomínám s láskou, dokonce i na matematiku, která mi nikdy nešla.

Roman Pazderský

Absolvent z roku 2007, nyní student 1. ročníku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, studijní program historické vědy, obor historie.

V čem mi k tomu pomohla SŠKNP?

Při nástupu na SŠKNP jsem od školy očekával jednak prohloubení svých, do té doby získaných, vědomostí o historii, filosofii a literatuře, ale především jsem doufal, že mi škola poskytne kvalitní a široké vzdělání v humanitních oborech. Obě tato přání se mi, díky kvalitě výuky a vlastní píli, do puntíku vyplnila. Vedle vzdělání a příjemného prostředí je obrovskou výhodou, že si student díky pravidelné praxi může vytvořit cenné kontakty se zajímavými lidmi.

Čím je SŠKNP zajímavá, jiná, nejlepší?

Na SŠKNP bych z pohledu studenta vyzdvihl dvě věci: Za prvé, již mnou zmíněné, získání kvalitního a úplného přehledu v oblasti humanitních předmětů (výuka české a světové literatury, dějepisu, dějin filosofie, dějin umění, dějin hudby, dějin knižní kultury a základů psychologie, sociologie, etnologie, politologie, ekonomie a dějin náboženství). Díky takto postavenému studijnímu programu se pilnému studentovi dostává možnost vědomí a chápání souvislostí, což je v dnešní době velice vzácné. Vedle těchto, ryze teoretických předmětů, mají na škole pevné místo i předměty čistě praktické, pohybující se v tématech knihkupecké a nakladatelské práce. Výsledkem této symbiózy je široké uplatnění studenta, který může pracovat jak jako hloubající filosof, tak jako obchodní manager knižního podniku. Zadruhé bych poukázal na přátelskou atmosféru ve škole a na s ní související bohatost nejrůznějších kulturních akcí a programů.

Nejoblíbenější předmět?

Dějepis, dějiny filosofie, dějiny umění, společenské vědy, česká literatura, světová literatura.

PhDr. Jaroslav Sojka, Ph.D.

Absolvent z roku 1997, kurátor uměleckých sbírek Pražského hradu, Správa Pražského hradu. Na snímku ho vidíme vpravo.

V čem mi k tomu pomohla SŠKNP?

Na takto položenou otázku je těžké odpovědět. Vždy jsem měl štěstí, že jsem dělal to, co mě bavilo – střední a vysokou školu i současné povolání. Můj zájem o staré i novodobé umění, se kterým jsem již nastupoval na střední školu, se mohl rozvíjet pomocí humanitních předmětů a jejich učitelů. V tomto směru si velmi vážím přínosu ředitelky školy Věry Zaviačičové, třídní učitelky. Škola si tehdy vytvářela tradici, mnohé se rodilo z prvotních impulsů vzešlých od pedagogů i žáků. Byla to týmová spolupráce. Při práci v knihkupectvích a na veletrzích mě škola dokázala zbavit zbytečného ostychu a naučila komunikaci s lidmi – s lidmi různé povahy a znalostí.

Čím je SŠKNP zajímavá, jiná, nejlepší?

Nevím jestli je to stále ta stejná škola, jako když jsem na ní studoval. Někteří učitelé ale zůstali, a tak tomu věřím. Mám totiž pocit, že školu mých dní více tvořily osobnosti učitelů, než osnovy. Pro každého mladého člověka je třeba mít před sebou lidi, kterým může věřit, mohou být jeho vzory a ne „jen“ učitelé… Rád jsem kreslil, a to jsem mohl i na této škole, rád jsem četl, a to mi bylo umožněno. Můj zájem o historii a umění rozvíjely vyučované předměty stejně jako můj zájem o němčinu. Ne jazyk gramatiky a nudné konverzace, ale – díky učiteli – o němčinu v básních, průvodcích, historii i umění. A také jsem vždy rád poznával nová místa – i k tomu dala škola mnoho příležitostí: veletrhy, exkurze, lyžařské výcviky a výlety. Zmiňovat se o tom, že jsme často byli na hudebních a divadelních akcích, je jako nosit sochy do Atén.

Nejoblíbenější předmět?

Světová literatura v podání Věry Zaviačičové, německý jazyk v podání Michala Mlezivy, účast na veletrzích a praxe v knihkupectvích.

Karolína Špičková

Absolventka z roku 1997, šéfredaktorka nakladatelství BB/art. Má na starosti ediční plán, zajišťuje vše kolem vydávání knih: zařizuje autorská práva, zadává překlady, pracuje s grafiky, tiskárnou a nakonec i s novináři.

V čem mi při dosažení mého postu pomohla SŠKNP?

SŠKNP ve mně zaprvé podnítila zájem o literaturu a vztah ke knihkupeckému a nakladatelskému řemeslu. A zadruhé mně umožnila praxi v nakladatelství BB/art, díky níž jsem získala i práci po ukončení studia.

Čím je SŠKNP zajímavá, jiná, nejlepší?

SŠKNP mě bavila, protože jsem se mohla hlouběji učit českou a světovou literaturu a zajímaly mě i další humanitní předměty. Výuka byla hojně doplněná exkurzemi a také praxí v knihkupectvích a nakladatelstvích. Přístup profesorů ke studentům byl příjemně otevřený a komunikace bezvadná. Absolutně nelituji!

Nejoblíbenější předmět?

Česká a světová literatura.

Marcela Trávníčková

Absolventka z roku 2005, školu absolvovala na individuální studijní plán jako matka 2 malých dětí. Knihkupec v knihkupectví Knihy Trávníček.

Čím mi k tomu pomohla SŠKNP?

Získala jsem na ní kvalifikaci k tomu být knihkupcem. Přesto bych si ji dala znovu, a klidně dvakrát.

Čím je SŠKNP zajímavá, jiná, nejlepší?

Má fantastické učitele, kteří své práci dávají všechno. Má jedinečný učební plán, v němž na sebe navazují dějepis, dějiny umění, dějiny filozofie, dějiny hudby i obě literatury. To na žádné jiné škole v ČR nenajdete.

Nejoblíbenější předmět?

Právě ty výše jmenované.

Mgr. Kateřina Hilgardová

Absolventka z r. 2014.

Co v současnosti děláte?

V současné době jsem součástí pedagogického sboru na Střední škole knižní kultury, kde učím český jazyk a literaturu; ještě při studiu jsem pak sedm let pracovala pro nakladatelství.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

Díky SŠKK jsem měla široký přehled o české i světové literatuře, takže po složení maturity byly přijímací zkoušky na Karlovu univerzitu (obor Český jazyk a literatura) procházka růžovým sadem, téměř jsem se nemusela připravovat. Svoje zápisky z hodin literatury jsem dokonce ocenila i u státnic. Také díky tomu, že jsem na střední škole prošla předmětem Nakladatelství, mohla jsem si na VŠ zapisovat i odbornější semináře, jejichž výstupem bylo samotné vydání knihy. SŠKK mi tedy pomohla k získání jak teoretických znalostí, ale i těch praktických.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

Škola je zajímavá právě hlubším zaměřením na literaturu, takže je vhodná pro kohokoliv, kdo uvažuje o studiu humanitních oborů. Přínosem je i praxe v oboru, kdy si student vyzkouší různé pozice při práci s knihami, a může si tak sám udělat obrázek o knižním trhu; pro někoho může být velkým plusem také menší kontakt s matematikou a přírodními vědami vůbec.

Můj nejoblíbenější předmět?

Vzhledem k tomu, že na škole učím češtinu a literaturu, se asi nikdo nebude divit, že mým nejoblíbenějším předmětem byla čeština s profesorkou Mrázovou. Ráda pak i vzpomínám na PEK, kdy „Lenka dala prospekty nejen na kajaky“ – při studiu i práci bych se bez této dovednosti neobešla.

Ondřej Cagaš

Absolvent z r. 2021

Co v současnosti děláte?

V současné době jsem v 1. ročníku sdruženého studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studuji studijní programy Historie a Archivnictví a pomocné vědy historické.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

SŠKK mi pomohla prohloubit znalosti z historie, literatury, dějin umění a dějin filozofie. A samozřejmě poznat lépe Prahu. Díky předmětu Úvod do praxe jsem lépe poznal knihkupectví, nakladatelství, archivy a antikvariáty, takže jsem si potom mohl snadněji vybrat místo pro svou praxi.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, nejlepší?

Na tuto školu jsem šel především proto, že se jedná o humanitně založenou střední školu, která nabízela předměty, o které jsem se v té době zajímal. Nejvíce jsem se vždy těšil na praktické věci, jako byla povinná praxe, exkurze, výstavy a vytvoření vlastní ročníkové knihy.

Můj nejoblíbenější předmět?

Dějepis, Společenské vědy, Dějiny knižní kultury, Dějiny umění, Česká literatura.

Šárka Palacká

Absolventka z r. 2021

Co v současnosti děláte?

Studuji na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dvouoborové bakalářské studium italianistika a historie – evropská studia.

V čem mi k tomu SŠKK pomohla?

V první řadě mi určitě pomohly znalosti z hodin dějepisu, kterých jsem na SŠKK nezískala málo a nyní jsou mi velkou oporou při studiu na vysoké škole. Jistě k tomu dopomohlo i to, že jsou dějiny umění a dějiny filozofie samostatnými předměty, tudíž je na historické události jako takové více času a ve čtvrtém ročníku se v dějepise končí „v současnosti“. To považuji za velkou přednost školy. Co se týče italštiny, tak jsem díky SŠKK získala praxi v knihovně Italského kulturního institutu, s nímž jsem od té doby aktivně v kontaktu. Zpětně také vím, jak moc přínosné byly souborné zkoušky ve druhém a třetím ročníku (usnadnily přípravy na maturitu) a psaní maturitní práce.

Čím je SŠKK zajímavá, jiná, lepší?

Obrovskou výhodou je rozdělení literatury na českou a světovou – umožňuje to studium většího množství autorů. Zajímavá je navíc ještě odbornými předměty a nesmím zapomenout na praxe, protože když si člověk dobře vybere, může mu to v budoucnu usnadnit mnoho věcí (nejen při získání brigády).

Můj nejoblíbenější předmět?

Dějepis, dějiny umění, management a marketing, společenské vědy, česká a světová literatura.