Začátek nového kalendářního roku byl ve znamení knihoven. Začátkem ledna jsme navštívili nedalekou Městskou knihovnu v Praze – pobočka Korunní. Zde náš čekal workshop „Knihovna jako zdroj informací“. Dozvěděli jsme se pár věcí o chodu knihovny a také zajímavostí z knihovnického prostředí. Příjemným oživením byla aktivita na konci workshopu, která spočívala ve vyluštění tajenky. Ne každému se to podařilo!
Další exkurzí byla návštěva Národní knihovny České republiky. Pro mnohé studenty to byla první návštěva v životě a všichni jsme byli ohromeni krásou a historií budovy.
Naší zatím poslední exkurzí byla Národní technická knihovna v Dejvicích, která proběhla první únorový týden. Zde nás čekala krátká prezentace o historii, poté jsme byli uvedeni do jádra knihovny a nechali se unášet unikátním a moderním interiérem. Tímto jsme důstojně ukončili zimní putování po knihovnách.
V době od 9. 12. do 20. 12. jsou žáci tříd K1-K4 na odborné praxi v knihkupectvích, antikvariátech, archivech, knihovnách, nakladatelstvích a redakcích.
V pátek 6. prosince 2019 jsme se vypravili na předvánoční zájezd do bavorského Regensburgu neboli Řezna. Cesta autobusem byla dlouhá, ale zpříjemnil nám ji sympatický pan průvodce, který nám vyprávěl o historii města a také nám mimo jiné barvitě vylíčil bavorské vánoční zvyky a tradiční pokrmy. Všechny překvapila zima, která sice vykouzlila malebně vypadající stromy obalené jinovatkou, ale „vykouzlila“ i promrzlé ruce a červené tváře. Z památek jsme viděli například monumentální památník Walhalla, Kamenný most (Steinerne Brücke) a skvostnou Katedrálu sv. Petra. Adventní atmosféru dokreslovaly vánoční trhy.
Mgr. Jana Hegrová
Sraz: 6.40 na parkovišti Wilsonova – u skleněných kopulí, Hlavní nádraží Praha
Odjezd: 7:00
Začátek programu: 11:00
Konec programu: 16:00
Návrat: cca 20:00 na stejné místo
Program:
11:00-12:00 prohlídka památníku Walhalla
12:00-12:30 přesun do centra města
12:30-16:00 komentovaná prohlídka města, rozchod na adventních trzích, nákupy
Následují reflexe dvou žáků, kteří se zájezdu zúčastnili:
Dlouho jsem se těšil na tento výlet a mohu říci, že se z mého pohledu tento zájezd velice vyvedl. Ačkoliv jsem kvůli tomuto výletu musel vstávat už v 5 hodin ráno, protože se tam jelo +/- 4 hodiny a zpátky totéž, což ale byla jen jediná záporná stránka tohoto výletu. Cesta byla velice příjemná, všichni byli v dobré náladě a těšili se na prohlídku Wallhally a Řezna (německy Regensburg). Plus bych rád zdůraznil, jakého skvělého jsme měli průvodce, který nám tuto cestu také dokázal velice zpříjemnit. Někdy okolo 11. hodiny jsme dojeli k památníku Wallhalla, museli jsme vyjít pár schodů, ale ten výhled stál za to. Až jsme si říkali, že by to bylo super, buď bydlet přímo pod tím památníkem, protože by mohlo být zajímavé každý den vstát a podívat se na tuto nádheru, nebo si udělat nějaký stánek přímo u toho památníku, jelikož okolo toho nic nebylo (což tomu ale také přidávalo na efektu). Uvnitř tohoto památníku bylo něco přes 130 bust a pár desítek pamětních desek. Udělali jsme několik fotek a museli vyrazit dál. Dalším cílem bylo tedy samotné město Řezno. Nejdříve jsme měli komentovanou prohlídku městem, kde jsme si ukázali památky jako například Prétorskou bránu (nejstarší kamenná stavba v Německu), Zlatou věž nebo Skotský kostel sv. Jakuba. Poté byl asi dvou hodinový rozchod. Všichni jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme pak chodili po městě. Asi každý měl ty samé cíle, najít něco dobrého k snědku, udělat nějaké pěkné fotky, ale hlavně najít nějakou dobrou kavárnu, kde by se dalo schovat před zimou. Jakmile však nadešla naše chvíle, museli jsme se rychlým krokem odebrat k autobusu a namířit si to zpět do Prahy. Čekal jsem, že kvůli pátečnímu provozu bude cesta horší, ale nejspíše jsme měli štěstí, protože jsme projeli docela v pohodě. Ve 20:00 jsme dojeli na Hlavní nádraží, vystoupili, rozloučili se a vydali se vstříc naším praxím, ale nejdříve však víkendu.
Budík zvoní, vypínám ho. Kolik je? Displej ukazuje 5:15. Zrníčka instantní kávy padají do hrnku. Zalívám je horkou vodou, dolévám mléko. Ke snídani si pustím muziku. Vyrážím ven. Je hluboká tma, přerušovaná kužely světla od lamp, a reflektory aut. Výhodou je, že metro není přeplněné. Opomenul jsem nabít sluchátka, to mne mrzí. Příští stanice: Hlavní nádraží. V trafice kupuji vodu a časopis. Setkávám se se spolužákem. Oba jsme rozespalí. Volám Matějovi. Kde jsi? Dobře. Dorazíme k autobusu, zdravíme ostatní. Co to vidím? Jí je zima. Obejmu jí, ať se zahřeje. Pevně se mě drží, mě to ale není nepříjemné. Naopak. Ostatní přicházejí. S kamarádem se snažíme odlehčit atmosféru. Funguje to. Nastupujeme, vyrážíme. Před námi čtyři hodiny cesty. To bude dlouhá jízda. Lukáš spustil svůj vyčerpávající monolog. Ano, mám tvoje číslo Lukáši, určitě ti zavolám. Vychází slunce, nastává nový den. Východ slunce je tak romantický. Proč tu sedím zrovna s ním? Zastávka u McDonald’s, kávu jsem měl ráno, volím místo ní horkou čokoládu. Další cesta, krajina se míhá za oknem. Za hranicemi vidíme krásně zasněžené lesy. Je to nádhera.
Stavíme u Walhally, vidíme prvky klasicismu. Musíme před paní profesorkou působit, že víme naprosto přesně, na co se díváme. Monumentální vnitřek, krásné busty. Jdeme ven. Chci se proletět okolní krajinou, být volný jako pták. Mám skočit? Tak prý ne, možná jindy. Jdeme zpět, nyní směr Regensburg. Jdeme ven, je opět zima. Most. Vypadá jako Karlův most, jen má jednu sochu a málo turistů. Není to Karlův most. Jdeme na něco, co vypadá jako náplavka. Není to náplavka. Příští zastávka: katedrála sv. Petra. Mozaiky, chrámová loď, obrazy, krypta. Strašidelné. Jdeme dál. Věž. Pěkná věž. Cože Lukáši? Tohle je vyšší než ta katedrála? Nevěřím. Jde se dál. Náměstí. Der Platz. Stánky. Poslední volitelná zastávka – kostel sv. Jakuba. Komornější, ale pěkný.
Máme volno, jdeme si to prohlédnout. Vybíráme na trzích, je nám zima. Mám svíčku. Je nám zima víc, hledáme kavárnu. Všechno je moc malé, nebo zarezervované. Je nám zima víc a víc, přestávám cítit končetiny. Ještě že chodíme, abychom se trochu zahřáli. Konečně volný podnik. Teplo. Dane, pojď, jdeme si něco objednat. Trochu drahé, ale nevadí. Výborná káva. Mocha Macchiato, ano prosím. Je čas se vrátit. Vracíme se, už jsme měli odcházet, ale samozřejmě, že někdo chybí. Jdeme k autobusu, vyrážíme domů. Ještě poslední čtyři hodiny cesty. Cože? Vy se chcete prohodit? No tak tedy dobře, hlavně že sedíme. Ona říká, že nechce spát, že nebude spát. O pět minut později mi leží na ruce. Je to sice krásné, ale au moje ruka. Vískám jí ve vlasech. Již je tma. Na chvíli se probudila, pozice se změnila, tohle je dokonalé. Kilometry ubíhají, míříme hlouběji do nitra noci. Zastávka na benzínové stanici před Plzní. Nechci ani chodit ven. Zvoní mi telefon. Jsme za Plzní a asi za hodinu budeme v Praze, neboj se. Dojeli jsme. S někým jsme se rozloučili na dlouhý měsíc. Jedeš metrem, viď? Tak pojedeme spolu. Vystupuji a přeji jí krásné svátky. Dorazím domů, vyprávím zážitky, pozřu večeři, jsem unavený, jdu si rovnou lehnout. Vlastně ne, ještě dám fotky na Instagram. #nestydímsečíst. Přemýšlím o dnešku, bylo to vyčerpávající, ale krásné. Těším se na další exkurzi. Poslouchám Linkin Park. Oči se mi klíží, víčka padají. Konečně jsem dost unavený, že usnu bez nekonečného koukání do zdi. Padám, padám do nekonečných hlubin snového vesmíru. Myšlenky létají jedna přes druhou. Spím (po dlouhé době) s úsměvem na tváři.
V měsíci listopadu jsme se s K1 vypravili v rámci Úvodu do praxe na dvě pracoviště. Úplně první exkurzí bylo knihkupectví Kosmas na Letné. Zde náš tradičně provedl pan Jelínek, který nám zkušeně vyprávěl o chodu knihkupectví. Mohli jsme tak nahlédnout i do „zákulisí“ a mnoho studentů si s velkou chutí nakoupilo knihy za zvýhodněnou cenu.
Dalším místem, kam jsme se vypravili, byl 1. Podzemní antikvariát. Studenti byli udiveni z velkého množství knih, kreseb i dalších věcí, které se v poměrně malém podzemním prostoru ukrývaly. Dozvěděli jsme se, jak funguje antikvariát a jako bonus jsme si mohli odnést knihy, které by jinak zůstaly nepovšimnuty. Někteří studenti tak mají dárky na Vánoce! 🙂
Studenti chodí na exkurze v rámci různých vyučovacích předmětů.
„Kdyby byla druhá světová válka na facebooku“ – hra z pera Slávka F. v podání studentů K4
„České nebe“ – hra Divadla Járy Cimrmana v podání studentů K3
Modlitba pro Martu a další písně v podání Terezy P. z K3
„Ze života SŠKK“ – pásmo v podání studentů z K3
Fotografie z jednotlivých částí programu listopadové akademie.
„Ze života SŠKK“
„Ze života SŠKK“
„Ze života SŠKK“
„Ze života SŠKK“
„Ze života SŠKK“
„Ze života SŠKK“
.
.
Následují reflexe některých žáků tříd K1 – K4 na školní akademii:
Školní akademii jsem si velice užila. Bylo úžasné, že byl někdo ochotný předstoupit a něco předvést, a že to zvládli secvičit a zorganizovat. Děkuji moc za zážitek.
Všechna představení na letošní listopadové akademii byla povedená. Nejvíc se mi líbilo pěvecké vystoupení Terezy Podzemské, ale vůbec nejlepší bylo závěrečné představení Ze života SŠKK, kde byli naprosto dokonale ztvárněni nejvýraznější kantoři naší školy. I přes jistý nedostatek řádných kulis představení nepůsobila amatérsky a bylo znát, že na všech se pečlivě a zodpovědně pracovalo. U vás nejprve panovala jistá skepse, ale nakonec se, z pobavení publika, ukázalo, že i vaše představení sklidilo značný úspěch.
Akce se mi velmi líbila. Na to, že chyběli někteří herci, to bylo podáno hezky a alespoň jsme se pobavili. Líbila se mi zvolená témata, hlavně České nebe, protože jsou mi díla Járy Cimrmana velice blízká a bylo to skvěle a vtipně zpracované. Zpěv T. Podzemské se mi líbil nejen pro její hlas, ale i pro tematicky zvolené písně na 17.11. V dramatu o naší škole bylo hodně výstižných a vtipných věcí. Těším se na další rok.
„Živé obrazy“
Originální vystoupení, které pobavilo a připomnělo důležité události v české historii.
„Kdyby byla druhá světová válka na facebooku“
Zábavné vystoupení K4, které komickou formou vylíčilo průběh 2. světové války a změny v hranicích.
„České nebe“
Divadelní hra by potřebovala o trochu víc času, ale herci zvládli všechny nečekané a nepředvídatelné komplikace.
Tereza Podzemská
3 písně v podání Terky byly krásné a navázaly na nedávné oslavy Sametové revoluce.
Letošní, a tedy poslední Akademie, byla takovou perličkou na konec. Nejlepší výstup snad měla K3 s parodií na učitele (opravdu přesnou). Zároveň zpěv Terezy Podzemské byl velmi krásný a mrazivý. Atmosféra byla uvolněnější než roky předešlé, ale mrzelo mě, že se nezúčastnilo více učitelů.
Toto byla moje první školní akademie na této škole. Musím říci, že za mě se opravdu vyvedla. Obdivuji lidi, kteří do toho jdou a zapamatují si dlouhé texty. Vůbec nevadí, že mají občas výpadky, kdo je nemá. Už se moc těším na příští rok.
Mně se třeba moc líbilo, že nebyla jen divadelní stránka, ale i to, že dokázali využít elektroniku, ta hudba tomu dodala šmrnc, ale ten herecký výkon některých herců byl vážně bomba. Třeba Tadeáše nebo Matěje. Ztvárnění historie na jedničku a hudební vystoupení tam moc hezky oživilo program. No, a jestli můžu, tak bych řekla, že by mohlo být úžasné ztvárnění nějakého příběhu knižního nebo i skutečného. Nejlépe něčeho, co nebylo zfilmováno. Nejvíc obdivuju jejich odvahu vystoupit před ostatní a hrát.
Myslím, že se akademie dokola opakuje, podobně jako dějiny. J v prváku jsme (z donucení) zpívali s celou třídou německy, ve druháku jsme sice nic nedělali, ale to si už určitě nikdo nepamatuje, ve třeťáku jsme měli Baladu o Průšovi a dnes jsme opět mluvili německy, vyžívali se v jemně černém humoru. Ale pokud bych to měla porovnávat, tak tato Akademie byla asi nejlepší. Ať už co se atmosféry týče, tematikou, vystoupením nebo kvalitou her – ve všem byla nejlepší. Jen nám pamětníkům se stýská po starých prostorách. Ale udržujte tuhle tradici, je skvělá.
Myslím si, že letošní Akademie byla zábavná. Ano, měla pár svých much, ale řekla bych, že převažovala pozitiva. Příští rok mám v plánu se opět zúčastnit.
Copak recenze, ale JMELÍ!
Akademie se mi líbila. Příjemně jsem se pobavila a i přes moji obtíž udržet pozornost jsem si toto tříhodinové představení užila. Technické problémy mi nevadily. Naopak to působilo přirozeně a některé byly i vtipné. Rozhodně se těším na další ročník.
Tento rok se naše třída rozhodla zapojit do školní akademie s divadelní hrou. Jsem velice ráda, jak naše hra za daných okolností dopadla. Všichni se svých úloh zhostili velmi dobře. Dále mě zaujalo pásmo Ze života SŠKK z K3. Některé scény byly výstižné. Zpěv Terezy Podzemské byl také velmi pěkný. Je obdivuhodné, že se do toho sama pustila. Letošní Akademie se přes veškeré problémy pěkně vyvedla.
Asi nejlepší bylo poslední vystoupení – zvláště pak „představení“ pana prof. Hoffmanna a pana Víta – to bylo přímo fenomenální. Dále také Tadeášova „transformace“ prof. Mrázové – skoro jsem smíchy odpadla. Všichni jsme si to, doufám, užili a věřím, že se další ročníky nenechají zahanbit a příští rok nás překonají. Jen tak dál!
„Živé obrazy“ byly pěkně znázorněné, některé vtipnější (Ženy Karla IV.), některé smutnější (Okupace 68´) a některé dojemnější (Sametová revoluce 89´).
Bylo to fajn. Hlavou se mi toho honí spousta. Bylo to zajímavé od začátku do konce. Jako účinkující na to budu mít subjektivnější názor. Jsem se svým výkonem spokojená, s vyvrtaným zubem, teplotou 37.6 stupňů a knedlíkem v krku. Nejvíce mě pobavila Slávkova hra. Byl to humor na úrovni České sody a moc se mi to líbilo. Mělo to poselství.
Dne 7. 11. se žáci třídy K4 vypravili na výstavu Alberto Giacometti do Veletržního paláce. Na fotografiích je vidět jejich vlastní tvorba inspirovaná výstavou.
Dne 4. října proběhl v K1 již tradičně kurz první pomoci. Nejednalo se jen o teoretickou přednášku, ale studenti si mohli vyzkoušet také resuscitaci v praxi na „Andulách“, tedy na cvičných figurínách. Jak to probíhalo, nejlépe vystihují fotografie a reflexe některých studentů.
„Nejlepší na této akci bylo to podání. Na mě to působí jako tíživé téma a vtipné poznámky paní záchranářky nechaly atmosféru bez starostí. Dozvěděl jsem se informace, které nám paní podala tak, že nebylo obtížné si je zapamatovat.“
„Kurz první pomoci formou ´Takže kdybyste chtěli někoho, koho nemáte rádi, dostat do bezvědomí, jak byste to udělali?´ je myslím naprosto ideální způsob výuky. Paní byla ohromně milá a všichni si kurz užili, i když někteří v průběhu přišli o oko.“
„Tento kurz byl podle mě mnohem lepší než jakýkoliv jiný, který jsem zažila. Paní byla velmi příjemná a dokázala udržet naši pozornost vtipnými poznámkami. Dozvěděla jsem se nové věci ohledně resuscitace a jsem za ně vděčná!“
„Paní z Červeného kříže nás toho myslím hodně naučila, protože jsme si to vše mohli vyzkoušet v praxi a díky tomu to bylo zábavnější. Všechno se mi líbilo a zaujalo mě, jak nám tvořila rány z hmoty a navzájem jsme je ošetřovali.“
„Jelikož už jsem jedním kurzem prošla a dokonce se stejnou záchranářkou, myslela jsem si, že to mám v malíku. To jsem se ovšem mýlila. Zapomněla jsem úplně všechno. Bylo příjemné si mé znalosti oživit a navíc to byla sranda. Moc jsem si to užila.“
