Ohlasy na letošní akci Příběhy bezpráví, která se konala dne 23. 11. 2016. Po projekci filmu Václav Havel – Praha – Hrad následovala beseda s paní Annou Freimanovou, tajemnicí Václava Havla.
Film se mi velice líbil z hlediska zpracování, jediné v čem byl podle mě technický problém bylo to, že hudba někdy přehlušovala řečníky. O Havlovi jsem mnoho dokumentů neviděl a vesměs byly dost povrchní. Věděl jsem pouze, kdo byl, ne jaký. Protože jsme se na žádné škole nedostali v dějepise do období komunismu v Čechách, musím se o toto období zajímat a učit se o něm sám, a tak mi chybí dost souvislostí…
Šimon E. (K3)
Myslím si, že film je poměrně poutavě natočený, host byl fajn. Je dobře, že se to dělá a na školách by to mělo být promítáno. Lidé by měli pořádně vědět, kdo Václav Havel byl a co udělal…
Tomáš K. (K3)
Film byl vcelku povedený, nejvíce se mi líbilo nasvícení, soundtrack nebo přítomnost Dalajlámy a G. H. W. Bushe. Následná beseda byla přínosem, neboť zde padlo mnoho zajímavých otázek a ještě zajímavějších odpovědí. Projekt Jeden svět na školách je patrně podporován Ministerstvem kultury, nemůže se tudíž jednat o jen tak ledabylé snahy dostat ze studentů jejich názory. Byl bych pro, aby se promítání konalo každou druhou hodinu Společenských věd:)
Jakub F. (K3)
Celkově se mi přednáška líbila, myslím, že splnila moc důležitý záměr, aby se studenti začali aktivně zajímat o V. Havla a hlavně jeho dílo – dalo jim to podnět. Myslím, že sami od sebe by si nic od V. Havla nepřečetli – pak je snazší podlehnout pofiderním náladám a názorům na V. Havla v diskuzích…
Tomáš V. (K3)
Tento projekt je skvělá věc! Informuje žáky o věcech, o kterých by měli něco vědět. Vlastně si to můžeme i prožít, protože máme tu vzácnou příležitost mluvit, poslouchat a ptát se lidí, kteří žili a mluvili s osobami ve filmech, nebo prožili nějaké události…
Míša K. (K3)
Film mi přiblížil Václava Havla jakožto člověka. Od základní školy jsem ho měl uloženého v mysli jako jednoho z nejlepších českých prezidentů, ale nyní po zhlédnutí filmu jsem k němu pocítil velké sympatie a již pro mě není tak vzdálenou osobou. Myslím si, že by se tento film měl pouštět ve školách, jelikož žákům ukáže prezidenta Václava Havla po stránce, po které by ho měl znát každý. Jakožto milého, vtipného, pracovitého a svému lidu oddaného muže, který musel zůstat takovým, jakým byl, aby dokázal věci, které dokázal…
Michal P. (K3)
Setkání s paní Freimanovou bylo také velice zajímavé. Není nad to, když vám o dané osobě může vyprávět člověk, který ji osobně znal i ze soukromí a nesnaží se ji idealizovat a ukazovat pouze v lepším světle, což mi bylo sympatické. Celý projekt je určitě velmi smysluplný a je dobře, že u nás funguje. Může studentům pomoci vymýtit nejasnosti a špatné informace a podává jim je tak, jak se skutečně odehrály…
Eliška K. (K3)
I když jsem Václava Havla jako člověka neznala osobně a politice moc nerozumím, myslím si, že byl opravdu takový jako v dokumentu. Milý, chytrý, charismatický, což potvrdily i výpovědi lidí, kteří ho znali osobně. Beseda byla super. Paní Freimanová je příjemná paní a vážím si toho, že jsme měli možnost být v kontaktu s někým, kdo pana Havla znal osobně a byl mu i blízký…
Adéla V. (K3)
Film byl dle mého dalším snímkem z edice „Havel je úžasný člověk s dobrým srdcem“. Já sama si to také myslím, ale zajímaly by mě spíš jeho temné stránky, o kterých se moc nemluví. Celkový dojem z letošních Příběhů bezpráví je příjemný, už jen tou atmosférou, kterou film i paní Freimanová do SŠKK přinesli…
Karolína G. (K3)
Film byl povedený hlavně ze samotného filmografického hlediska. Obsahoval kvalitní střih a rozložení obsahu. Zaujaly mě také rozhovory, které byly mezi jednotlivé scény vloženy v dokonalém sledu. Beseda byla velmi zajímavá, nejlepší však byl fakt, že hlavní aktérka celé besedy vystupovala též ve filmu samotném. Projekt přiblíží studentům události po sametové revoluci, kterou tato generace již nezažila…
Jakub M. (K3)
Film se mi líbil už jen z toho důvodu, že byl přes poslední dvě hodiny vyučování, ale hlavně mě zaujal svou tématikou o Václavu Havlovi, který mi přijde, že byl dobrý prezident nebo se o to alespoň snažil a že byl člověk, který vlastně zůstal sám sebou a nenechal se „opít mocí“ jako jiní. Myšlenka projektu mi přijde zajímavá a nejspíš chápu, co se jí snaží autoři říct, jsou připomínkou doby válek a následných nemilosrdných režimů, na které bychom podle mého názoru neměli zapomínat…
Sára S. (K3)
Líbilo se mi, že se film tolik nevracel k samotné revoluci ani k celému prezidentskému období, ale zabýval se konkrétně prvním rokem, kdy V. Havel navštívil USA a Rusko. Na rozdíl od jiných filmů o Havlovi se zabýval i jeho manželkou Olgou, kterou velmi dobře znala paní Freimanová. Co se mi opravdu líbilo, bylo, že jsme diskutovali s někým, kdo Havla znal před – během – po. A byl mu stále nablízku a pracoval s ním a zároveň ho znal i z Hrádečku. Také jsem neviděla většinu promítaných fotek, kdy museli udělat prezidentské sídlo (úřad) z „ničeho“. Příběhy bezpráví jsou dost rozšířenou akcí po skoro všech školách v ČR a to je dobře:)
Lída Z. (K3)
Samotný film pro mne nějak přínosný nebo zajímavý nebyl, nejvýše tak byly zajímavé některé dokumentární záběry. Debata s pí. Freimanovou byla celkem zajímavou, bylo vidět v souvislosti s aktuelními severoamerickými událostmi značný posun ve společnosti v tom, o čem lze lépe veřejně mluvit. Byla to tedy beseda přínosná, kde se mi zdálo, že zachycuje již nového ducha a přístup k těmto věcem. Pokud jde o Příběhy bezpráví jako takové, pak mohu být jen rád za to, že se tyto omezily tentokráte jen na onu konkrétní minulost, kterou si kladou za cíl zkoumat a nevyvozovaly ani ve filmu ani při besedě závěry, které bych musil označit za zavádějící, pokud jde o dnešní mezinárodní a sociální situaci…
Šimon V. (K4)
Celkově si tuto akci moc užívám (kdo by si ji neužíval místo učení). Film byl hezký a dozvěděla jsem se něco nového – např. větší podrobnosti o setkání s Dalajlámou. Film nebyl typickým a nudným dokumentem – měl příjemné písničky, humorné okamžiky a nepůsobil zdlouhavě a moc formálně. Beseda byla také pěkná, i když většina lidí (včetně Dáši) se styděla a nebyla schopná položit otázku. K většímu trapnému tichu nedošlo, paní Freimanová byla velice komunikativní a příjemná, vyprávěla sama od sebe a nečekala, až se jí na něco zeptají. Bylo to natolik zajímavé, že se mi ani nechtělo spát:)
Dáša L. (K4)
Film se mi líbil hodně. Dokázal být stejnou měrou zábavný i poučný, a ačkoliv to s playlistem trochu přepískli, písničky tam byly supr. Tato akce se mi líbila obzvlášť, protože naši třídu na exkurze už dobrých pár let nikdo moc nebere, takže jakákoliv změna je vítaná…
Magda P. (K4)
Kdysi dávno mě má sestra, velká ctitelka V. Havla, vzala do kina na prodlouženou verzi filmu Občan Havel. Co říct, ten dokument mě neuvěřitelně nudil. Film Václav Havel – Praha – Hrad byl oproti tomu mana nebeská. Zajímavý, skvěle sestříhaný s dobrou hudbou. Celý projekt velice oceňuji, jakékoliv oživení výuky je skvělé…
Bára V. (K4)
Příběhy bezpráví jsou volitelnou, avšak podstatnou náplní výuky. Dokumenty, které jsou promítány, jsou kvalitní a stojí za to je vidět. Nejlepší na celém programu je přítomný pamětník, se kterým je vedena diskuse, která stejně jako dokument zanechá pocit jakési hlubší interakce s tehdejší dobou. Ostatně ve spojení s Václavem Havlem se mi velmi líbila výstava fotografií Tomkiho Němce v galerii DOX.
Adam U. (K4)
Film jsem před zahájením akce považovala za nepodstatný, nečekala jsem, že bychom se mohli dozvědět něco nového. Nicméně film předčil všechna má očekávání. Bylo zábavné se prostřednictvím filmu setkat s osobním životem Václava Havla, dozvědět se, jak se choval mimo formálnější vystupování a jaký na něj měli názor ostatní. Václava Havla si pamatuji jako malá z televize a rodiče mi o něm taktéž vyprávěli, ale stále jsem jej vnímala jako prezidenta, neviděla jsem jeho charakter a osobní život. Nápad promítání filmů ve škole je rozhodně dobrý a rozšířila bych ho i do nižších ročníků.
Dominika R. (K4)
Co se mi na filmu asi nejvíc líbilo, byla scéna, kdy se vzpomíná na to, jak panu Havlovi lidé posílali nesčetně hodin (poté co se zmínil v nějakém projevu, že na Hradě nebyly ani jedny hodiny) a následně si z toho jeho spolupracovníci dělali legraci, že příště řeknou, že by prezident chtěl morče. Abych ale byla i „seriózní“musím říct, že mě uchvátilo i to, jakou vlnu nadšení vzbudil prezident při návštěvě v USA. Celý ten program mě navnadil k přečtení nějakého Havlova díla…
Teruš K. (K4)
Z filmu jsem se dozvěděla, že prezident Václav Havel byl první, kdo pozval Dalajlámu a tím vyjádřil názor na okupaci Tibetu. Myslím, že podobných projektů jako jsou Příběhy bezpráví by mělo být víc, protože lidé zapomínají, co se dělo, a je jim to jedno…
Terka M. (K4)
Žijeme ve 21. století a to je skvělá doba. Přibližně od 90. let žije západní a střední Evropa v prosperitě a míru. Děti mají školní docházku, pojem válka či hlad nebo dokonce nesvoboda či útlak je pro ně téměř fiktivní. A navíc dorůstá generace, která je již čistě dětmi této prosperity. A Příběhy bezpráví učí tuto generaci tomu, že mír a svoboda nejsou samozřejmostí. Je to něco, za co se bojovalo a musí se bojovat stále. V některých částech světa každý den…
Jáchym N. (K4)
