Svět knihy Praha 2018

Letošní pražský veletrh Svět knihy byl již 24. v pořadí a dle zvyku byla akce pořádána na pražském výstavišti v Holešovicích. Stejně jako v předchozích ročnících se jí zúčastnila i naše škola, s úkolem svou činností přispět do úspěšného chodu veletrhu. Kromě provozu stánku naší školy pomáháme na informacích, zajišťujeme obsluhu v mnoha sálech a centrech a plníme tak poselství, které naše škola nese, a to udržet tradici četby knih v chodu. Strávíme tu skoro celou dobu trvání veletrhu, takže máme možnost setkat se s mnoha zajímavými lidmi a je to vždy báječná zkušenost.

I letos byla jako vzácný host jedna z pozvaných zemí, tou byl letos Izrael. Za jedním z nejmladších samostatných států, který na veletrhu kdy vystupoval, hovořil pravděpodobně nejznámější současný izraelský spisovatel David Grossman. Ten se ve svých knihách věnuje hlavně politické situaci Izraele a také jeho historii. Dalším tématem, kterým byl letošní ročník Světa knihy výjimečný, bylo téma komiks. Bylo připraveno nespočet programů, při kterých byl účastníkům představen vývoj komiksu a celá jeho škála variací – od podoby „evropského komiksu“, jak ho známe my, až po japonskou mangu. Mimo jiné kvůli komiksu jako magnetu na mladší generace bylo letos o dost více akcí zaměřených na mládež, děti dostaly i vlastní sál, kde se prezentovaly nejznámější knihy pro děti jak ze současnosti, tak z dřívějška, např. Malý Mikuláš.

Na veletrhu celou dobu panovala příjemná atmosféra, i přes masy lidí a občasné horko. Svět knihy je akce velice radostná, protože si sem lidé najdou i přes digitální věk, ve kterém žijeme, cestu z vlastní iniciativy a přiměje je to aspoň na chvíli se vrátit k otáčení papírových stránek a vůni, která se z nových knížek line.

Text: Barbora Křepínská

Foto: M. Krýže a B. Křepínská

Seminář Aliance žen s rakovinou prsu

17. dubna proběhl ve škole seminář Aliance žen s rakovinou prsu. Dvě sympatické Bellisky, tj. mladé ženy s touto diagnózou sdružující se v pacientské organizaci Bellis, seznámily dívky ze druhého až čtvrtého ročníku se svými osobními příběhy. Hlavně jim ale podrobně vysvětlily vše o prevenci a zásadách samovyšetření. Děvčata si vše mohla sama vyzkoušet na přinesené pomůcce.

 

 

Exkurze do Archivu hl. m. Prahy

4. dubna jsme vyrazili se studenty K1 v rámci Úvodu do praxe na odbornou exkurzi do Archivu hl. města Prahy na Chodovci. Po krátkém zaváhání, kdy jsme se octli v archivu Národním, jsme zamířili už správně na domluvený sraz s Janem Schwallerem. Následovala podrobná přednáška s prezentací o tom, jak archivy fungují, proč do nich lidé chodí či jaké druhy archivů existují. Poté jsme se odebrali do badatelny, kde jsme spatřili vskutku několik badatelů, a prošli jsme se útrobami archivu. Jen některé z nás mrzelo, že jsme se nemohli dostat přímo do prostor, kde jsou archiválie uloženy. Prý samé papíry, papíry a papíry. Nemohli jsme ani nahlédnout do restaurátorských dílen, kde by nám prý hrozilo jakési nebezpečí. Každopádně atmosféru archivu jsme nasáli a konečně se některým z nás objasnilo, k čemu všemu jsou archivy užitečné.

 

Matematická soutěž Náboj

V pátek 23. března vypravila naše škola dva pětičlenné týmy do soutěže Náboj. V těžké konkurenci převážně gymnázií se naši reprezentanti popasovali s netradičními zajímavými úlohami a vyzkoušeli dynamickou týmovou spolupráci. V pražském Tophotelu Chodov soutěžily dvě stovky pětičlenných týmů, a tak měla soutěž opravdu náboj. Zde jsou dojmy jedné naší účastnice, doplněné jejími fotkami z akce:

„Bylo to úžasné. Moc se mi líbila atmosféra celé soutěže. Je pravda že počítání bylo velmi náročné, ale myslím, že jsme si to všichni užili (nejenom kvůli bagetám). Opravdu doufám, že se i příští rok budeme moci zúčastnit, protože i když nevyhrajeme, získáme tím skvělou zkušenost.“

Text: prof. Hoffmann

 

 

 

 

Mezinárodní veletrh fiktivních firem

Ve dnech 21. – 23. března 2018 proběhl na pražském Výstavišti již 24. Mezinárodní veletrh fiktivních firem. Celkem přes 120 týmů z osmi evropských zemí na něm prezentovalo své vize, kreativní řešení a obchodní zdatnost, které načerpaly během měsíců intenzivní přípravy. Mezi dvěma tisíci soutěžících jsme se neztratili ani my. Náš stánek knihkupectví Královské Vinohrady byl po celé tři dny v neustálém obležení zájemců o knižní kulturu. Na jednoduchém kvízu si přes 50 zájemců vyzkoušelo své znalosti z literatury a tržby za prodané knihy překročily 12 000 Kč. Odměnou za naši snahu prosadit se v početné konkurenci bylo nakonec 3. místo v soutěži o nejlepší veletržní katalog. O ten se zasloužil největší měrou tandem Nikol Platilová a Jonáš Pevných. To nás v sychravých dnech, jež veletrh provázely, opravdu zahřálo. (Text: Nikol J. z K2)

Foto: Jiří Kolečko

 

 

Den knihy

Ve středu 14. března se opět po dvou letech konal Den knihy, na kterém se učitelé SŠKK tentokrát v úvodu převtělili do řeckých bohů a bohyň. Sice v našem profesorském sboru převažují ženy, ale někteří bohové byly naštěstí ztvárněny s nadšením i kolegyněmi. Program se odvíjel hladce a studenti si většinou mohli vybrat ze dvou až tří paralelně probíhajících akcí. Na začátku dne zazářila divadelní skupinka, která nás s lehkostí provedla rozsáhlou literární historií. O přestávkách byl otevřený antikvariát, který organizovali studenti K4. Pro příště by chtělo přestávek více, abychom si obchod a výborné občerstvení užili. Besedovat se studenty přišel rekordní počet absolventů, konala se soutěž v recitaci, řečnictví, prof. Hoffmann uspořádal pub kvíz a Kate Š. (K2) připravila svůj pořad věnovaný Černým historkám. Besedovat se studenty přišel tvůrce komiksu Vít Kovář a scénárista Petr Kolečko. Tento ročník se vydařil, a tak děkujeme prof. Trégnerové za jeho koordinaci a všem zúčastněným za jejich nadšení a odvahu.

Program Dne knihy 2018

Jeden svět – Nic se neodpouští

Studenti K2 – K4 navštívili 9. března v rámci festivalu Jeden svět kino Atlas, kde zhlédli film Nic se neodpouští. Tady je pár zamyšlení, která ve vás film vyvolal:

V pátek jsme měli možnost dozvědět se věci, které nám v tv novinách ani na internetu nikdo nesdělí. Tento film ve mně vzbudil zájem a nevšední pocity.

Viděli jsme marockou ženu Zineb, novinářku a aktivistku, jak se snažila změnit různé věci dějící se nejen v Maroku. Následně odjela do Paříže a začala pracovat v časopise Charlie Hebdo. Zineb na mě působila jako velice silná a zajímavá žena. Po útoku na redakci, kdy přišla o své kolegy (svou druhou rodinu), jsem ji opravdu obdivovala, že dále v časopise pracovala a nezhroutila se…

Jak je vůbec možné, že se uprostřed Paříže mohou po zuby ozbrojit teroristé? Nezáleží na jejich původu, ale jak je to vůbec možné? Film nás donutí přemýšlet, což je dle mého názoru to hlavní…

Bylo mi jí velice líto, musela si projít tím vším. Myslím, že na jednoho člověka je toho za celý život hodně, ale svým způsobem jsem hrdá, že zůstala silná a dál bojovala, dokonce založila rodinu. Myslím si, že je to úžasná žena, která se nenechala zlomit…

Moc velké naděje jsem do filmu nevkládala a upřímně jsem nečekala, že bude takhle zajímavý. Dříve jsem skoro nic ohledně Charlie Hebdo nevěděla, tak bylo dobře, že jsme mohli přímo nahlédnout do redakce…

Celkově se mi myšlenka tohoto „projektu“ velice líbí. Film se mi také líbil. Řekla bych, že je to téma, které je dobré probírat. A to nejen kvůli atentátu, ale celkově kvůli problematice s tím spojené…

Hlavním přínosem byl pohled na situaci přímo od člověka vyrůstajícího v muslimské zemi. Její vlastní pohled na islám a osobní zkušenost s teroristickým útokem a jeho následky. Podle mě by se tento film měl promítnout před velkou částí národa a některými politiky, aby si uvědomili, že ne každý, kdo je tmavší pleti, je okamžitě muslim. Mezi muslimskou komunitou jsou i ateisté…

Film se mi líbil, bylo zajímavé vidět to z pohledu Zineb. Klidně bychom mohli jít příští rok na více filmů, protože všechny vypadají velice zajímavě. V rámci výuky by to bylo osvěžující a zároveň žáky by tato forma vzdělávání také bavila více… Na konci filmu se mi chtělo brečet, protože Zineb si velmi koledovala o ztrátu svého života. Otázkou ale zůstává: vyplatí se položit život za práva ostatních?

Film dokumentoval značně riskantní pokus o obohacení se na vzrůstající nevoli k Islámu. Bylo to dobré varování proti povzbuzování náboženské nenávisti. Film se prezentoval jako boj o svobodu slova, zatímco zcela záměrně opomíjel důsledky a zodpovědnost, které s sebou toto právo nese…

Přijde mi hloupé rozebírat podstatu dokumentu, jelikož to celé, o čem byl, bylo vyvoláno bodáním do vosího hnízda ze strany redakce časopisu Charlie Hebdo. Nicméně je zajímavé vidět to z pohledu člověka, který byl hlavním aktérem nejen celé události, ale i příčinou, proč k ní došlo…

 

 

 

Jeden svět – Neslyšící syn

Studenti K1 zhlédli 6. března v rámci filmového festivalu Jeden svět film Neslyšící syn. Jde o dokument natočený otcem neslyšícího chlapce, který mapuje celý jeho dosavadní život od dětství v Holandsku, přes základní a střední školu až na univerzitu pro neslyšící v USA. Popisuje každodenní život a problémy neslyšícího dítěte a teenagera ve slyšící rodině, otázku používání znakové řeči, interakci se „slyšícím“ světem i navazování partnerských vztahů. Po dokumentu následovala diskuze na stejné téma. A tady je několik Vašich ohlasů na  film:

Zaujalo mě, že má každá země svoji verzi znakové řeči a také různé dialekty a že se stále více rozšiřují studijní obory a možnosti pro neslyšící…

Překvapilo mě, že tito lidé svou indispozici sluchu většinou neberou jako překážku a to ani přes to, že dříve neměli tolik možností, co se týká třeba školství a toho, že jim v podstatě nezbývá nic jiného než se s tím smířit a naučit se s tím žít… Líbí se mi, že jsou jednou komunitou a čím dál více slyšících lidí je schopno a ochotno s nimi komunikovat jejich znakovou řečí. Mně osobně znaková řeč vždy fascinovala a ráda bych se ji někdy naučila…

Líbil se mi vztah mezi Tobiasem a jeho rodinou. Film ve mně vyvolala tendenci nelámat si hlavu s malichernostmi, protože opravdové štěstí je, že každé ráno můžeme vidět či slyšet naše blízké…

Film byl zajímavých pohledem do světa neslyšících. Myslím, že Tobias měl a má velkou výhodu, že se může pohybovat hlavně ve světě neslyšících, kde se může setkávat s lidmi, kteří vnímají svět podobně, a může se cítit jejich součástí…

Velmi mě zaujal příběh tohoto kluka, který opravdu neměl lehký život. Byla jsem překvapená, co všechno se může odehrávat v neslyšící osobě (pocity, emoce). Je úžasné, jak i přes svůj handicap šel do všeho naplno. Chodil na velké hudební festivaly a vnímal rytmus. Klobouk dolů před takovými lidmi…

Chvílemi mi přišlo, že je ve filmu příliš velké ticho, hudba v pozadí by tedy nebyla špatná… Je ale možné, že právě v tomto tichu byla jakási skrytá myšlenka – alespoň na malou chvíli zakusit to, co musí Tobias snášet celý svůj život…

Jsem ráda, že jsem možnost vidět svět neslyšících z jiné perspektivy, než z té venkovní. Díky tomuto filmu se pravděpodobně na každého neslyšícího budu koukat jinak, se soucitem, pochopením a vírou, že ten dotyčný dostane všechno, po čem touží…

Je úžasné, že se Tobiasovu otci podařilo zachytit tolik momentů jak z jeho dětství, tak ze současného života. Bylo vidět, že znaková řeč může plně nahradit řeč mluvenou, což je až neuvěřitelné. I neslyšící mohou žít normální život a je pěkné, že se Tobias rozhodl vyučovat a tím i dál šířit znakovou řeč…

 

 

 

 

Univerzální umělec Jaroslav Vožniak

15. února zhlédla třída K4 v rámci Dějin umění výstavu významného českého malíře a grafika 2. poloviny 20. století Jaroslava Vožniaka v Muzeu Kampa. Studenti si tu ověřovali znalost termínů jako abstraktní a figurativní umění, surrealismus, akční malba, informel, neokonstruktivismus nebo koláž a asambláž, ale zároveň na sebe nechávali vystavená díla docela obyčejně působit.

A toto je výběr z charakteristik, vzpomínek a asociací, které studenti vytvořili týden po návštěvě galerie:

Alternativní. Groteskní. Poutající. Barevné. Abstraktní. Impulzivní. Děsivé. Expresivní. Originální. Strukturované. Salvator Dalí. Efektnost. Krev. Maso. Zbytky. Drolící se skála. Exprese. Emoce. Sen. Hlavy, oči, rty. Baroko a cetky. Bizarnost. Otevřenost. Chaos. Pravěk. Mužství. Strach. Znepokojení. Rozpaky. Varování. Veteš. Červená. Ženy. Jemnost s prvky agrese. Rozpolcenost. Vášeň. Chtíč.