Libri prohibiti
Na exkurzi do knihovny Libri prohibiti jsme se se studenty K1 vypravili 26. ledna. Návštěvě této zvláštní instituce předcházel teoretický úvod do historie „zakázané“ či ineditní literatury, se zvláštním zaměřením na období totalitního Československa, a také o samotné knihovně, jejím zaměření, funkci i hrdinném zakladateli. Studenti si následně měli na základě důkladnějšího prostudování webových stránek LP připravit pro její pracovníky své vlastní otázky k problémům, které je zaujaly, což zodpovědně a s velkou invencí učinili. Popravdě v den exkurze působili dojmem až rozrušeného těšení. A myslím, že nebyli zklamáni. V knihovně jsem byli usazeni kolem velkého stolu, který paní knihovnice Natasha pokryla vybranými samizdatovými tituly různých typů, z různých dob a od rozličných autorů – od sborníků po monografie, od poezie přes prozaickou tvorbu až po vědecké práce. Zejména tuto možnost „osahat si“ tyto zvláštnosti a cennosti potom studenti ve svých reflexích velmi oceňovali. Výklad Natashi a jejího kolegy nám přiblížil nelehké doby a podmínky, kdy bylo nutné pěstovat kulturu „nezákonně“, včetně technických náležitostí výroby neoficiálních tiskovin. Studenti si mohli „osahat“ psací stroje, prohlédnout si cyklostyl a na předložených publikacích vidět, jak vypadají výsledky takových postupů. Paní knihovnice pak také odpovídala na některé dotazy studentů, které jsem jí poslala předem. Jelikož obecně téma svobody slova je i dnes velmi živé a diskutované, rozvinula se debata až vzrušená, takže se dokonce naše návštěva o půl hodiny protáhla.
Exkurze do Ústřední tělovýchovné knihovny
Tato exkurze se uskutečnila díky laskavému pozvání vedoucího knihovny dr. Broučka. 16. února jsme tedy seběhli o několik pater níž a s údivem začali objevovat svět v přízemí a podzemí hlavního traktu budovy, v níž sídlí i naše škola. S doktorem Broučkem jsme se setkali ve studovně s nově rekonstruovanou příruční knihovnou. Na úvod se studenti dozvěděli nejen o složení fondu a historii knihovny, ale také samotného bývalého VÚMLu neboli „Vokovické Sorbonny“, jak byl ústav lidově nazýván v časech totality. Mohli se probírat publikacemi v příruční knihovně studovny – opravdu mě překvapilo, jaký zájem u nich výklad pana knihovníka i tituly, které si prohlíželi, vzbudil (například objev, že mezi knihy s tělovýchovnou tematikou vlastně patří i tituly o hrách v přírodě, hrách deskových či o zdravém životním stylu). Potěšila je kladná odpověď na jejich dotaz, zda si v této univerzitní knihovně mohou půjčovat knihy i nestudenti UK. Dobrodružství ale pokračovalo: po přímo haptickém setkání s lístkovými katalogy, kterými se směli studenti probírat, jsme sestoupili do podzemí, kde byla podniknuta výprava za fascinujícími technickými taji zdejšího repozitáře s kovovými posuvnými regály na kolejnicích. A na závěr jsme nahlédli do „knihovnického pekla“, jak pan knihovník nazval plísní zavánějící domov nevalných spisů dřívějších dob.
.
