Příběhy bezpráví 2017

Beseda s Terezou Boučkovou

Ve středu 22. listopadu se na naší škole konaly pod záštitou prof. Trégnerové další Příběhy bezpráví. Studenti K3 a K4 viděli dokument Ženy Charty 77 a následovala beseda se spisovatelkou  a scénáristkou Terezou Boučkovou, o níž film pojednával.


Paní Boučková na mě působila velmi sympaticky už v prvním dokumentu o ní, který jsme viděli. Setkání tváří v tvář mě v tom jen utvrdilo. Je to neskutečně silná a zajímavá osobnost a besedy s ní rozhodně nelituji…

Myslím si, že smysl a přínos to mělo a je mi líto, že to byla pro mě poslední možnost se v rámci školy setkat s takovýmhle typem člověka…

Jsem moc rád, že paní Boučková přišla. Její vyprávění bylo věcné, přímé, líbilo se mi, že mluvila bez sentimentu, bez patosu. Určitě mám v plánu si ve volném čase přečíst nějakou její knihu…

Příběhy bezpráví si vždy náležitě užiji, je to docela nabuzující záležitost. Hlavně mě těší, že se téma každý rok mění a dává nám tak širší pohled na dějiny naší země a tehdejší dobu, kterou jsme my sami nezažili a tím pádem na ni můžeme mít názor všelijaký, ale vždy je subjektivní. Samotná návštěva paní Boučkové byla velice příjemná, bylo vidět, že je to silná žena s příběhem, který stojí za vyprávění…

Setkání s paní Boučkovou se mi velmi líbilo, i když bych ani za nic na světě neřekla, že už jí bylo šedesát let, vypadá stěží na padesát (poměrně šok)…

Besedy v rámci projektu Příběhy bezpráví jsou podle mě nejsmysluplnější formou výuky moderních dějin. Žák si zapamatuje více informací, slyší příběhy konkrétních lidí a přímých účastníků dané doby a to je velmi důležité. Paní Tereza Boučková je navíc inspirativní a opravdu obohacující člověk a spisovatelka. Byla mi blízká svými názory, mluvila bez obalu a brala život takový, jaký je…

Příběh paní Terezy Boučkové byl velmi dojemný a naplňující. S pozitivním přístupem přežila útlak a šla si za svými zájmy a sny. Byla ponižována, ale nenechala se zlomit. Velice obdivuji její přístup k životu, naději a motivaci. Já sama, kdybych byla neprávem utlačována, tak lehce bych to nenesla. Proto jsem jí fascinována…

Příběhy bezpráví jsou vážně super věc. Film byl moc zajímavý, paní Boučková byla strašně milá a bylo na ní vidět, že o těch věcech umí hodně dobře mluvit a že je vážně prožila. Navíc se mi vážně líbilo, když nám paní Boučková přečetla úryvek ze své knihy, protože mě to dost zaujalo a muselo pro ni být velmi těžké o tom psát…

Paní Boučková mi byla velice sympatická. Myslím, že bych ji dokázala poslouchat hodiny. Její život nebyl jednoduchý, na jejím místě bych nejspíš skončila na psychiatrii nebo už o tom nikdy nechtěla mluvit. Obdivuji, že o těchto bolestivých věcech dokázala vyprávět s úsměvem a humorem. Určitě se chystám přečíst si její knihy…

Tereza Boučková je sympatická žena, umí hezky předčítat ze svých knížek, o čemž jsme se přesvědčili…

Myslím, že pořádání Příběhů bezpráví je celkově velmi dobrý nápad. Studenti se seznámí s událostmi z minulosti z první ruky, což je v této době velmi důležité…

Projekt je podle mě skvělý. Přiblíží tak studentům, co se dělo za minulých režimů a ukáže skutečné příběhy lidí, na kterých bylo bezpráví pácháno. Jsem ráda, že naše škola organizuje takovéto besedy, protože mám tak možnost vidět a slyšet velmi zajímavé lidi na vlastní oči…

Způsob výuky nedávných dějin je tímto stylem mnohem zajímavější a poučnější. Nejen, že se vše dozvíme z první ruky, ale také se můžeme ptát na věci, které třeba učitel není schopen zodpovědět…

Bylo to zajímavé, paní Boučková přinesla trochu jiný pohled na období Charty. I její pohled na politiku mě zaujal, kdy zmínila poněkud odlišný pohled na pana Havla, který se lišil od toho, jak nám ho každý popisuje…

Všechny odpovědi paní Boučkové byly vyčerpávající a postihovaly přesně tu část dějin, která je pro lidi v našem věku sice blízká časem, ale vzdálená dojmem a bizarností celé situace v komunistickém Československu. Pokud se v následujících ročnících Příběhů bezpráví podaří získat stejně zajímavého hosta, jakým bezpochyby paní Boučková byla, tak nemám výhrady k jeho pokračování…

Už se těším na další ročník…

 

 

Den naruby 2017: studenti usedli za katedry

28. listopadu 2017

Po roce se nám opět naskytla možnost vyzkoušet si, jaké to je být učitelem. Příležitosti se chopilo hned několik studentů ze tří ročníků, a tak úspěšně zaplnili poslední listopadové úterý tématy od finanční gramotnosti až po hudbu 18. století.

První hodiny se za třídu K1 chopila Anežka Šubrtová s Alexandrou Jurisovou, které rozebíraly americký seriál Supernatural, a to v anglickém jazyce. Posluchačům byl představen seriál jako takový, poté hlavní postavy či původy některých nadpřirozených bytostí. Anežka s Alexandrou zvládly i několik spojitostí s biblí, které se v seriálu často vyskytují, a udrželi pozornost celé třídy.
Zcela jiné téma si připravila Tereza Spáčilová, která referovala o svých cestách po bojištích první a druhé světové války. Přednášku doplnila válečnými artefakty, které během svých cest nalezla. „Bylo super, že Terka mluvila o svých zkušenostech a přinesla něco na ukázku,“ říká Kristýna Hervertová.

Druhou hodinu měl v hrsti Jonáš Čížek, který se svou přednáškou o ozbrojených silách Třetí říše zaplnil celou učebnu. Naskytla se nám tak příležitost poslechnout si hymnu vojenských jednotek a dozvědět se něco víc o Wehrmachtu a jeho hlavních složkách. Během toho se ve vedlejších učebnách vyučovalo o městských legendách či o domácích zvířatech.

V polovině Dne naruby zazněla hudba 18. století v podání Karolíny Damaschkové, která pokračovala i následující hodinu. Po celou dobu jsme získávali pozorností body, za které později vítěz dostal sladkou odměnu. „Kája se role vyučujícího chopila výborně, bylo vidět, že je tam jako doma,“ referuje Sorajja.

V K1 se mezitím odehrávala přednáška o středověkém Japonsku a samurajích, se kterou měla dočasná „paní profesorka“ Klára Černá též velký úspěch. O hodinu později ji vystřídal Tadeáš Novák s finanční gramotností.

Studentka prvního ročníku, Jasmína Rongeová, přenesla celou učebnu během páté hodiny do světa Zeměplochy, zatímco Kristýna Hervertová prověřila znalosti zeměpisu v podobě kvízů a skupinových prací. Nikola Platilová vyučovala v učebně K2 o energii Reiki, o jejím praktickém využití, původu a placebo efektu.

Šestá hodina v K3 patřila Vikingům v podání Tadeáše Hořáka, který přinesl několik tunik, zbroj, ale i luk a kopí. Tadeáš nám předal informace nejen o bojovém způsobu seveřanů, ale i o jejich stravovacích zvyklostech. Zároveň vyvrátil některé mýty či nesrovnalosti, které o Vikinzích rozšířily do podvědomí televizní obrazovky.
Anežka Kapková prezentovala život Anny Frankové na základě jejího deníku, Sára Dapičová společně s Klárou Gbúrovou zakončily den v K1 přednáškou o drogách a jejich účincích.

Dle ohlasů se Den naruby vskutku vydařil. Jako velké plus berou studenti různorodost přednášek, každý si tedy mohl najít něco svého a odpočinout si tak od všedních vyučovacích dnů.

Autoři: Barbora Štěpánková, Sorajja El-Riahi

.

Divadelní představení The Canterbury Tales

kmd

Ve čtvrtek 6. dubna jsme viděli se studenty K2 a K3 zpracování tří příběhů z Canterburských povídek v angličtině – „Miller´s Tale“, „Franklin´s Tale“ a „The Wife of Bath´s Tale“ – které hráli studenti hostivařského gymnázia. Představení se konalo v DDM Ulita na Praze 3. Zde jsou ohlasy na představení psané studenty K2 (A1).


Canterburské povídky jsem četla a jsem ráda, že hráli zrovna povídky, které se mi líbily. Představení se mi líbilo, ale občas „hercům“ nebylo rozumět, aspoň z mého pohledu.


Nemám ráda divadlo a do divadla nechodím, ale sehranost, originalita a svěží mladistvost divadelní skupiny, která hrála, mě opravdu velice mile překvapila.


Pro mě to bylo inspirující z ohledu divadelního, jelikož jsme s dramaťákem našli další způsoby, jak naše divadlo vylepšit. Hezky zpracované, i když bylo trochu těžké udržet pozornost. Taky jsme amatéři a oceňuji jejich snahu o zpracování.


It was great. I didn´t like how they shouted so much but otherwise it was nice.


Líbilo se mi to. Ještě lepší by bylo, kdyby se za námi nikdo nebavil a neměl hloupé připomínky. Jinak téma bylo dobře vybrané i zpracované. A ten kluk s vlasy po pás… Ten byl nejvíc super.


I really liked it. The actors seemed to be quite skilled, they New the text perfectly and thein acting was also really good. I liked the stories they picked and enjoyed the whole show.


Představení bylo dobře připravené, jednoduché, ale i tak dobré. Klobouk dolů. Já osobně bych se neodvážil mít divadelní hru před středoškoláky.


Divadlo se mi velmi líbilo. Všem hercům bylo dobře rozumět a hráli skvěle. Občas trochu moc křičeli, ale klidně bych se šla podívat i na jejich další hry.


The play was quite good although much shorter than I expected it to be. The students´take on the Tales was funny, but it didn´t dishonor the original in any way. In fact, some of the more serious moments were quite powerful. What I liked most, however, was the clever stage transformation. From a compartment in a train to a throne and even forest and mountains. That was really the highlight of the show.


Divadlo, kterého jsme se zúčastnili minulý čtvrtek, byl zážitek víceméně zajímavý, ale zkažený několika věcmi – hlavně prostředím a umístěním diváků. Do velké místnosti byla pozvána spousta lidí, kteří velmi rychle spotřebovali kyslík, který ovšem nebyl doplňován otevřenými okny (…) Diváci byli umístěni tak, že ze zadních řad na účinkující nebylo vůbec vidět a mohlo se odhadovat pouze podle jejich hlasů, co se děje na improvizovaném jevišti. K samotnému představení výhrady prakticky nemám, zmodernizované povídky byly celkem zábavné, ale často opakované chyby v angličtině poněkud kazily dojem z jinak nadaného studentstva.

Projekce filmu Anthropoid a exkurze Památníku hrdinů Heydrichiády

Ohlasy žáků K4 na projekci filmu Antropoid, následnou besedu s vojenským historikem Zdeňkem Špitálníkem a návštěvu Památníku hrdinů Heydrichiády. Akce se konala dne 2. 12. 2016.


Film byl zajímavý, i když tam bylo něco, co by mohlo být jinak. Exkurze do krypty byla také zajímavá, nejvíce mě zaujal otisk krve jednoho z parašutistů.

Honza K.


Film se mi opravdu zalíbil. Trochu mi vadily ony rozdíly mezi filmovým a reálným charakterem Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Film byl emotivní, mnohem víc na mě zapůsobil, než kdybych to slyšela v hodině.

Štěpánka K.


První polovina filmu mi přišla poměrně zvláštní, nemohla jsem si zvyknout na směs českých a amerických herců a jejich angličtinu. Od atentátu ovšem film nabral na obrátkách a vzbudil ve mně emoce, což věřím, že byl záměr. Následná debata s velice sympatickým odborníkem byla nesmírně zajímavá. Už dlouho se mi nestalo, že by se při debatě na spoustu zvědavců nedostalo. Následná návštěva kostela byla díky předchozímu programu velice intenzívní, dotkla se mě mnohem víc.

Bára V.


Moje maličkost měla to potěšení film vidět již předtím – však to, že jsem se na něj rozhodla jít i podruhé o lecčems vypovídá. Zkráceně tedy, film se mi líbil. Následná beseda mě ale naprosto nadchla. Pan historik měl obrovské množství informací, skvěle artikuloval a uměl se vyjádřit, vypadal jako fajn člověk. Prohlídka kostela byla krásně doplňující a naučná, chtěla bych s tou paní průvodkyní žít a neustále poslouchat její nadšené řeči…

Magda P.


Film mě pozitivně překvapil ve smyslu zpracování. Co se mi nelíbilo, že to bylo trošku nastavené pro zalíbení diváků (herci, dodání míry akčnosti. Nicméně k tomu si seřadit v hlavě, jak celá akce probíhala a jak skončila, to poslouží.

Adam U.


Antropoid není film, který bych běžně vyhledávala. I přes to jsem ale ohromená. Film ve mně zanechal spoustu dojmů a pocitů. Líbilo se mi také herecké obsazení hlavních rolí. Češi a jejich angličtina byl takový rušivý element + nejsem fanynka Ani Geislerové. Mrzí mě, že jsem nedokázala vlézt do té krypty, protože by mě to zajímalo.

Tereza K.


Film se mi velice líbil, jsem ohromená. Ještě více se mi líbila beseda po filmu. Návštěva kostela i krypty mě překvapila, je to kus historie a místo, kterém bychom měli vědět. Utřídila jsem si informace.

Kristýna K.


Film byl dobrý. Je hezké vědět, že nás znají i ve světě. Jenom krypta byla zklamáním – příliš mnoho lidí v příliš malé místnosti.

Jirka V.


Film nebyl špatný a následná prohlídka byla zajímavá.

Šimon V.


Film se mi velice líbil. Ale nejvíce nadšená jsem byla z následného výkladu o tom, co bylo ve filmu podle skutečnosti a co bylo naopak smyšlené. Tento výklad také doplnil nějaké zajímavosti o atentátnících a jejich životě. Následná návštěva kostela byla také úžasná. Být přímo tam, kde se atentátníci museli skrývat, bylo neobyčejně zajímavé. Mohli jsme si aspoň představit, v jak hrozných podmínkách museli vydržet. Celkově bych tuto akci zhodnotila velice pozitivně a těším se na další akce tohoto typu.

Anička M.

Ohlasy studentů na 10. Listopadovou akademii 2016

Kdo byl nejlepší? V mých očích jednoznačně Terka Martišová a Mája. Tak rozkošné představení jsem tu ještě nezažila. I ostatní výstupy ovšem stály za to. Hra na klavír + hra na saxofon – obojí bylo skvělé. Cením i dramatické výstupy divadelní skupinky a její mně sympatický humor. Jen jako každý rok, nebylo moc dobře slyšet, ale bez toho by to nebyla akademie SŠKK…


Líbil se mi celý program, každé vystoupení bylo originální…


Akademie se mi moc líbila. Bylo fajn dát si přestávku od učení a účastnit se něčeho takového – všechna vystoupení byla skvělá, leželo za nimi hrozně moc práce a námahy. Zlepšovat snad není co. Těším se na příště…


Všechna představení byla naprosto skvělá a úžasná. Nemůžu a nebudu hodnotit nejlepší vystoupení, protože každé bylo jiné a jinak skvělé. Ale čistě subjektivně se mi nejvíc líbil Vodník, Honzova pantomima a samozřejmě Macbeth (byli jsme skvělí)…


Nejvíce se mi líbilo vystoupení Silvy Chlumcové s písničkou od Elvise Presleyho…


Divadlo bylo vtipné a hezky sehrané, zvlášť to, jak to bylo vyřešeno s nedostatkem postav…


Líbil se mi zpěv i saxofon. Danča jako 3. čarodějnice byla dobrá, ale Ludvík byl nejlepší …


Hlavně bych všem chtěla vyjádřit velký obdiv, že měli odvahu se na jeviště vůbec postavit. Nejvíce se mi líbilo vystoupení Dog Dancing v podání Terezy Martišové…


Nejlepší byla podle mého názoru vystoupení divadelního kroužku a začáteční vystoupení na klavír…


Akademie byla fajn, možná dát víc času přípravě, aby představení byla sehraná, vzájemně navazovala a zvukotechnika byla lepší. Mikrofon se musí nastavovat pro každého zvlášť. Např. Šimon Eger předvedl skvělý herecký výkon, ale skoro mu nebylo rozumět…


Vše bylo pěkně připravené, zorganizované, každý výstup měl v sobě dost překvapení. Dekuji všem za příjemnou zábavu…


Jinak mě absolutně nadchlo pojetí Erbenova Vodníka (zejména tím, jak dokázalo pobavit a také tím, že zachycovalo jedno z běžných témat některých vztahů). Dále se mi líbila inscenace Macbetha (zde bylo super zase to, jak to divadelní kroužek pojal, a musím říct, že mi u některých momentů tuhla krev v žilách). Ovšem co se obsahu týče, tak mi přišla nejsilnější dramatizace příběhu bojovnice proti nacismu Sofie Shollové v podání žáků K4…


Velmi se mi líbil Slávek v Macbethovi. Také Sára Málková byla šikovná a velmi výborná…


Celá akce se vydařila podle očekávání velmi dobře, harmonogram byl také koncipován v zásadě správně. Mezi delšími divadelními scénkami byla kratší vystoupení vhodně vložena, což je velmi důležité pro všechny účinkující v rámci fyzické a duševní připravenosti, protože mnozí vystupovali na jevišti více než jednou. Toto je pozitivní zlepšení a doufejme i nové pravidlo do dalších let…


Akademie by rozhodně měla pokračovat. Ti, kdo se na ní chtějí podílet, to dělají s chutí a spousta studentů se na ni těší. Díky akademii (a některým trapasům) vzniká spousta nezapomenutelných zážitků…


K2 zase ukázala, že jsou týpci, že se rádi předvádí, K4 nás dohnala skoro k slzám…


Vodník, Mc.Beth, apokryf, vzpěrač, psovod…


Moderátoři byli super. I když na minulý rok to nemělo. Pak Romeo a Julie byli boží. Tadeáš výborně zastoupil Michala T. v roli otce Ippollita. Kuba do toho dal srdíčko. Vystoupení byla povedená. Bylo by škoda, kdyby se akademie příští rok nekonala. Myslím, že každý, kdo se na ní podílel, by si zasloužil pochvalu za mimoškolní činnost…


Akademie by se měla konat, protože chceme někde předvést svoje talenty. A divadelní skupina by neměla kde zahrát, na čem celý rok pracovala…


Letos bylo méně vystoupení, ale byly i úplně nové věci, jako například Dog Dancing, který mě upřímně zaujal…


Nezapomenutelné bylo samozřejmě představení s tancujícím psem, který byl neskutečně roztomilý. A šmrnc tomu dodala ještě písnička od FloRidy, jejíž beaty rozduněly celý sál…


Dále se mi líbil Vzpěrač – byl vtipný. Ten soundrtrack z Rockyho na začátku byl také příhodný…


Dále se mi líbilo například představení Vodník, nebo apokryf Romeo a Julie od Karla Čapka (obě přestavení byla úžasná)…


Představení s psíkem bylo moc pěkné HAF!


Moc hezké, K4 měla krásnou scénku. Příště víc pejsků a nějaké to občerstvení a funkční mikrofony…


Nemám slov (toť kompliment)…


Pěkné. Lidi bez mikrofonů nebyli slyšet. Terka Martišová + Vílém, Hynek a Jarmila byli TOP. K4 měla skvělé osvětlovače, saxofonek byl rozkošný. ASI SCHVÁLNĚ PROPADNU, ABYCH VIDĚLA PŘÍŠTÍ AKADEMII


Vystoupení Terky Martišové a Máji – Mája byla naprosto k sežrání…


Jinak jako vždy máme k provozu školní akademie vše, co potřebujeme, a jediná negativa tedy vidím akorát v tom, že ne všichni mají herecké vlohy (mě nevyjímaje) a tudíž někdo mluví bez mikrofonu moc potichu, někdo s mikrofonem moc nahlas…


Úplně nejlepší bylo ale samozřejmě naše vystoupení. Jak jinak!?

Příběhy bezpráví 2016

Ohlasy na letošní akci Příběhy bezpráví, která se konala dne 23. 11. 2016. Po projekci filmu Václav Havel – Praha – Hrad následovala beseda s paní Annou Freimanovou, tajemnicí Václava Havla.


Film se mi velice líbil z hlediska zpracování, jediné v čem byl podle mě technický problém bylo to, že hudba někdy přehlušovala řečníky. O Havlovi jsem mnoho dokumentů neviděl a vesměs byly dost povrchní. Věděl jsem pouze, kdo byl, ne jaký. Protože jsme se na žádné škole nedostali v dějepise do období komunismu v Čechách, musím se o toto období zajímat a učit se o něm sám, a tak mi chybí dost souvislostí…

Šimon E. (K3)


Myslím si, že film je poměrně poutavě natočený, host byl fajn. Je dobře, že se to dělá a na školách by to mělo být promítáno. Lidé by měli pořádně vědět, kdo Václav Havel byl a co udělal…

Tomáš K. (K3)


Film byl vcelku povedený, nejvíce se mi líbilo nasvícení, soundtrack nebo přítomnost Dalajlámy a G. H. W. Bushe. Následná beseda byla přínosem, neboť zde padlo mnoho zajímavých otázek a ještě zajímavějších odpovědí. Projekt Jeden svět na školách je patrně podporován Ministerstvem kultury, nemůže se tudíž jednat o jen tak ledabylé snahy dostat ze studentů jejich názory. Byl bych pro, aby se promítání konalo každou druhou hodinu Společenských věd:)

Jakub F. (K3)


Celkově se mi přednáška líbila, myslím, že splnila moc důležitý záměr, aby se studenti začali aktivně zajímat o V. Havla a hlavně jeho dílo – dalo jim to podnět. Myslím, že sami od sebe by si nic od V. Havla nepřečetli – pak je snazší podlehnout pofiderním náladám a názorům na V. Havla v diskuzích…

Tomáš V. (K3)


Tento projekt je skvělá věc! Informuje žáky o věcech, o kterých by měli něco vědět. Vlastně si to můžeme i prožít, protože máme tu vzácnou příležitost mluvit, poslouchat a ptát se lidí, kteří žili a mluvili s osobami ve filmech, nebo prožili nějaké události…

Míša K. (K3)


Film mi přiblížil Václava Havla jakožto člověka. Od základní školy jsem ho měl uloženého v mysli jako jednoho z nejlepších českých prezidentů, ale nyní po zhlédnutí filmu jsem k němu pocítil velké sympatie a již pro mě není tak vzdálenou osobou. Myslím si, že by se tento film měl pouštět ve školách, jelikož žákům ukáže prezidenta Václava Havla po stránce, po které by ho měl znát každý. Jakožto milého, vtipného, pracovitého a svému lidu oddaného muže, který musel zůstat takovým, jakým byl, aby dokázal věci, které dokázal…

Michal P. (K3)


Setkání s paní Freimanovou bylo také velice zajímavé. Není nad to, když vám o dané osobě může vyprávět člověk, který ji osobně znal i ze soukromí a nesnaží se ji idealizovat a ukazovat pouze v lepším světle, což mi bylo sympatické. Celý projekt je určitě velmi smysluplný a je dobře, že u nás funguje. Může studentům pomoci vymýtit nejasnosti a špatné informace a podává jim je tak, jak se skutečně odehrály…

Eliška K. (K3)


I když jsem Václava Havla jako člověka neznala osobně a politice moc nerozumím, myslím si, že byl opravdu takový jako v dokumentu. Milý, chytrý, charismatický, což potvrdily i výpovědi lidí, kteří ho znali osobně. Beseda byla super. Paní Freimanová je příjemná paní a vážím si toho, že jsme měli možnost být v kontaktu s někým, kdo pana Havla znal osobně a byl mu i blízký…

Adéla V. (K3)


Film byl dle mého dalším snímkem z edice „Havel je úžasný člověk s dobrým srdcem“. Já sama si to také myslím, ale zajímaly by mě spíš jeho temné stránky, o kterých se moc nemluví. Celkový dojem z letošních Příběhů bezpráví je příjemný, už jen tou atmosférou, kterou film i paní Freimanová do SŠKK přinesli…

Karolína G. (K3)


Film byl povedený hlavně ze samotného filmografického hlediska. Obsahoval kvalitní střih a rozložení obsahu. Zaujaly mě také rozhovory, které byly mezi jednotlivé scény vloženy v dokonalém sledu. Beseda byla velmi zajímavá, nejlepší však byl fakt, že hlavní aktérka celé besedy vystupovala též ve filmu samotném. Projekt přiblíží studentům události po sametové revoluci, kterou tato generace již nezažila…

Jakub M. (K3)


Film se mi líbil už jen z toho důvodu, že byl přes poslední dvě hodiny vyučování, ale hlavně mě zaujal svou tématikou o Václavu Havlovi, který mi přijde, že byl dobrý prezident nebo se o to alespoň snažil a že byl člověk, který vlastně zůstal sám sebou a nenechal se „opít mocí“ jako jiní. Myšlenka projektu mi přijde zajímavá a nejspíš chápu, co se jí snaží autoři říct, jsou připomínkou doby válek a následných nemilosrdných režimů, na které bychom podle mého názoru neměli zapomínat…

Sára S. (K3)


Líbilo se mi, že se film tolik nevracel k samotné revoluci ani k celému prezidentskému období, ale zabýval se konkrétně prvním rokem, kdy V. Havel navštívil USA a Rusko. Na rozdíl od jiných filmů o Havlovi se zabýval i jeho manželkou Olgou, kterou velmi dobře znala paní Freimanová. Co se mi opravdu líbilo, bylo, že jsme diskutovali s někým, kdo Havla znal před – během – po. A byl mu stále nablízku a pracoval s ním a zároveň ho znal i z Hrádečku. Také jsem neviděla většinu promítaných fotek, kdy museli udělat prezidentské sídlo (úřad) z „ničeho“. Příběhy bezpráví jsou dost rozšířenou akcí po skoro všech školách v ČR a to je dobře:)

Lída Z. (K3)


Samotný film pro mne nějak přínosný nebo zajímavý nebyl, nejvýše tak byly zajímavé některé dokumentární záběry. Debata s pí. Freimanovou byla celkem zajímavou, bylo vidět v souvislosti s aktuelními severoamerickými událostmi značný posun ve společnosti v tom, o čem lze lépe veřejně mluvit. Byla to tedy beseda přínosná, kde se mi zdálo, že zachycuje již nového ducha a přístup k těmto věcem. Pokud jde o Příběhy bezpráví jako takové, pak mohu být jen rád za to, že se tyto omezily tentokráte jen na onu konkrétní minulost, kterou si kladou za cíl zkoumat a nevyvozovaly ani ve filmu ani při besedě závěry, které bych musil označit za zavádějící, pokud jde o dnešní mezinárodní a sociální situaci…

Šimon V. (K4)


Celkově si tuto akci moc užívám (kdo by si ji neužíval místo učení). Film byl hezký a dozvěděla jsem se něco nového – např. větší podrobnosti o setkání s Dalajlámou. Film nebyl typickým a nudným dokumentem – měl příjemné písničky, humorné okamžiky a nepůsobil zdlouhavě a moc formálně. Beseda byla také pěkná, i když většina lidí (včetně Dáši) se styděla a nebyla schopná položit otázku. K většímu trapnému tichu nedošlo, paní Freimanová byla velice komunikativní a příjemná, vyprávěla sama od sebe a nečekala, až se jí na něco zeptají. Bylo to natolik zajímavé, že se mi ani nechtělo spát:)

Dáša L. (K4)


Film se mi líbil hodně. Dokázal být stejnou měrou zábavný i poučný, a ačkoliv to s playlistem trochu přepískli, písničky tam byly supr. Tato akce se mi líbila obzvlášť, protože naši třídu na exkurze už dobrých pár let nikdo moc nebere, takže jakákoliv změna je vítaná…

Magda P. (K4)


Kdysi dávno mě má sestra, velká ctitelka V. Havla, vzala do kina na prodlouženou verzi filmu Občan Havel. Co říct, ten dokument mě neuvěřitelně nudil. Film Václav Havel – Praha – Hrad byl oproti tomu mana nebeská. Zajímavý, skvěle sestříhaný s dobrou hudbou. Celý projekt velice oceňuji, jakékoliv oživení výuky je skvělé…

Bára V. (K4)


Příběhy bezpráví jsou volitelnou, avšak podstatnou náplní výuky. Dokumenty, které jsou promítány, jsou kvalitní a stojí za to je vidět. Nejlepší na celém programu je přítomný pamětník, se kterým je vedena diskuse, která stejně jako dokument zanechá pocit jakési hlubší interakce s tehdejší dobou. Ostatně ve spojení s Václavem Havlem se mi velmi líbila výstava fotografií Tomkiho Němce v galerii DOX.

Adam U. (K4)


Film jsem před zahájením akce považovala za nepodstatný, nečekala jsem, že bychom se mohli dozvědět něco nového. Nicméně film předčil všechna má očekávání. Bylo zábavné se prostřednictvím filmu setkat s osobním životem Václava Havla, dozvědět se, jak se choval mimo formálnější vystupování a jaký na něj měli názor ostatní. Václava Havla si pamatuji jako malá z televize a rodiče mi o něm taktéž vyprávěli, ale stále jsem jej vnímala jako prezidenta, neviděla jsem jeho charakter a osobní život. Nápad promítání filmů ve škole je rozhodně dobrý a rozšířila bych ho i do nižších ročníků.

Dominika R. (K4)


Co se mi na filmu asi nejvíc líbilo, byla scéna, kdy se vzpomíná na to, jak panu Havlovi lidé posílali nesčetně hodin (poté co se zmínil v nějakém projevu, že na Hradě nebyly ani jedny hodiny) a následně si z toho jeho spolupracovníci dělali legraci, že příště řeknou, že by prezident chtěl morče. Abych ale byla i „seriózní“musím říct, že mě uchvátilo i to, jakou vlnu nadšení vzbudil prezident při návštěvě v USA. Celý ten program mě navnadil k přečtení nějakého Havlova díla…

Teruš K. (K4)


Z filmu jsem se dozvěděla, že prezident Václav Havel byl první, kdo pozval Dalajlámu a tím vyjádřil názor na okupaci Tibetu. Myslím, že podobných projektů jako jsou Příběhy bezpráví by mělo být víc, protože lidé zapomínají, co se dělo, a je jim to jedno…

Terka M. (K4)


Žijeme ve 21. století a to je skvělá doba. Přibližně od 90. let žije západní a střední Evropa v prosperitě a míru. Děti mají školní docházku, pojem válka či hlad nebo dokonce nesvoboda či útlak je pro ně téměř fiktivní. A navíc dorůstá generace, která je již čistě dětmi této prosperity. A Příběhy bezpráví učí tuto generaci tomu, že mír a svoboda nejsou samozřejmostí. Je to něco, za co se bojovalo a musí se bojovat stále. V některých částech světa každý den…

Jáchym N. (K4)

Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět – Reflexe filmu „Můj džihád“

Film se mi líbil. Nejvíc mě překvapily rozhovory s rodiči chlapců, kteří odešli do Sýrie…


Víc než film mě velice zaujala následná diskuse. Pán, se kterým jsme měli možnost debatovat, byl velice milý a s přehledem zvládal reagovat i na hloupé a radikální názory…


Dokument byl velmi zajímavý. Líbí se mi, že v Belgii existuje škola, která učí děti Islámu ve vlámštině, kde se vyučující angažuje také v programech pro dospělé vyznavače, řeší a rozmlouvá případný odchod do Saudské Arábie…


Film „Můj džihád“ byl dobře natočený a nemohu říci, že by nudil. Ovšem nepřipadá mi, že by přinesl něco objevného. Za hlavní poselství považuji fakt, že kvůli několika extrémistům není velká skupina špatná, což už dávno vím a beru to jako samozřejmost…


Od žlutých titulků mě po chvíli bolely oči , kvůli tomu jsem nemohla pečlivě sledovat film a musela občas oči zavítat. V důsledku toho mi některé informace unikly. Co se týče diskuse, ta byla podařená. Muslim, kterému se pokládaly otázky, byl příjemný a snažil se dobře reagovat i na ty hloupé otázky…


Nejvíce se mi líbil záběr, kde ukazovali školu pro děti, ve které je učili o náboženství a školu se snažili co nejvíce rozšiřovat…


Film byl velice zajímavý. Dokazoval to, že Islám není to, co o něm říkají. Bylo mi líto těch matek, jejichž synové odešli bojovat do Sýrie…

Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět – Reflexe filmu „Co se nenosí“ – 11. března 2016

Film mi přinesl důležité informace o tom, odkud drahé značkové oblečení pochází, a podmínky pracujících a výroby samotné mi připadají neuvěřitelně primitivní. Majitelé firem si žijí v luxusu, zatímco ti, kteří oblečení vytvořili, žijí ve strašné chudobě…


Film byl o upcyklaci oblečení, tudíž znovuvyužití odhozeného oblečení a přebytečné látky. Film byl zajímavý a ona myšlenka upcyklace také, ale chvílemi mi přišlo, jako by šlo spíše o styl, ale to se mi nejspíš jen zdá, protože se to musí nějakým způsobem propagovat…


Ve filmu jsem se dozvěděla, jak moc oblečení končí častěji na skládkách než v obchodech a velice mě překvapilo, kolika úpravami, které je činí jedovatými, musí oblečení projít . Tahle informace je pro mě poměrně osobní, protože moje mladší sestra má poměrně citlivou kůži a často trpí exémy…


Nepřekvapilo mě, že ve značkových džínech jsou jedovaté látky. Ale všichni je nosíme a nikomu to nic neudělalo. Nikdo nezemřel na otravu zapříčiněnou džínovými kalhotami, co vím…


Překvapilo mě, kolik energie, času, vody a chemikálii je potřeba jen na jedny kalhoty a kolik odpadu z nich zbude a je nevyužitý…


V pátek 11. 3. jsme společně s třídou K4 navštívili v rámci festivalu Jeden svět film „Co se nenosí“. Dozvěděl jsem se, jak se třídí textilie. Zajímavé bylo to, že jsme mohli slyšet estonštinu, finštinu, švédštinu a angličtinu po celou dobu projekce filmu…


Co se týká filmu, myslím, že samotná upcyklace nebude nikdy zavedena do výroby, možná ve velmi malé části a kupovat upcyklované výrobky bude jen nepatrný zlomek lidí, nejčastěji to budou ti, kteří se problémem zabývají…

Ohlasy žáků prvního ročníku na vzdělávací akci „Jak vyhrát boj s prokrastinací“, která se konala 24. února 2016

Akce byla skvělá, vydržel jsem poslouchat celou dobu. Dost věcí mi to ujasnilo a dozvěděl jsem se, že prokrastinovat je široký pojem a dělají to všichni. Zaujal mě buzer-lístek, takže už ho vedu a sbírám puntíky. Jinak tu přednášku vedla hezká paní a měla příjemné vyjadřování…


Beseda mě překvapivě zaujala, nejen formou jakou se nám pokusili vysvětlit jak a proč se s prokrastinací vypořádat. Nejvíce se mi líbil buzer-lístek, kde sbíráte bodíky za splněnou činnost. Jeden už jsem si i založila…


Přednáška byla pro mě docela přínosná a paní, která nám přednášela, měla poutavý přednes. Vzhledem k tomu, jak moc špatně na tom s prokrastinací jsem, tak jsem si zatím našla dobrou motivaci a zavedla zatím jen buzer-lístek…


Jelikož jsem ten typ člověka, co nevydrží u jedné věci déle jak 4 měsíce, tak to se mnou neudělalo nic. Jediné, co to přineslo, byl pocit provinění a ten stejně po dvou hodinách přešel. Ale jednu věc to opravdu přineslo. Zjistila jsem, že neprokrastinuji, že jsem jen líná. Beru to jako plus. Alespoň jedna věc není v mém životě ta nejhorší…


Přednáška byla poučná, zajímavá a paní měla dobré vystupování. Zajímavá mi přišla i kniha, na kterou jsem se později podívala na e-shopu. Nemyslím si však, že jsem až natolik velký prokrastinátor, že bych musela používat např. buzer-lístek. Naopak – jsem nervózní, když něco nemám hotové…


Beseda byla velice zajímavá a poučná. Zjistila jsem, že celý život vlastně líná nejsem, ale prokrastinuji. Netušila jsem ani, že se prokrastinací někdo zabývá a že jsou metody, jak ji více-méně omezit. Byla to jedna z mála přednášek, na níž jsem se nenudila…


Myslím, že člověk dokáže vymyslet věci, co byly na přednášce doporučené, sám. Nepoužiji žádnou z těch metod, protože nemám problém s prokrastinací (to, co chci udělat, udělám včas, to, co nechci dělat, nedělám). Akce mi připadala zbytečná…


Beseda mi přišla hrozně zajímavá a jsem moc ráda, že jsem tam byla. Líbilo se mi na tom všechno. Vážně, úplně všechno mi přišlo zajímavé a dokonce uvažuji, že bych se třeba o prokrastinaci mohla v budoucnu zajímat více…


Na přednášku jsem už předem šla s neochvějnou jistotou, že na mě žádná z prezentovaných metod nebude fungovat, a s tímto pocitem jsem v nezměněné podobě i odcházela. Což o to, zajímavé to nepochybně bylo, ale nedozvěděla jsem se zásadní věc. Jak se ke všem těm rapidním změnám v životě mám vlastně dokopat…


Beseda o boji s prokrastinací mě samotnou nijak zvlášť nezaujala už jen z důvodu, že jsem těžký prokrastinátor a většinu typů, jak ji překonat, znám. Přednáška podle mě těžkému prokrastinátorovi nepomůže. Žádnou z metod zřejmě nevyzkouším, protože nejsem člověk, kterého by bavilo sbírat puntíky nebo zaškrtávat barevné čtverečky…


Beseda se mi líbila, přišla mi poučná a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Uvažuji o buzer-lístku, ale sama si vedu „diář“, který mi pomáhá s mými úkoly a věcmi, co nechci zapomenout…

Příběhy bezpráví 2015

Na letošních Příbězích bezpráví, konaných 25. listopadu, se promítal Filmový týdeník č.38 a dokumentární film U nás pomáhali taky. Besedovali jsme s Danou Němcovou, psycholožkou a disidentkou.


Filmy na mě hodně zapůsobily, hodně mě ta doba vzala a upřímně, nechtěla bych tu dobu zažít, ani v ní vyrůstat….

Kristýna K. (K3)


Filmy – byly zajímavé (chvilkami až děsivé, jak daná situace vypadala ve skutečnosti). Jedna věc je, když o tom slyšíte a druhá, když to i vidíte…

Tereza M. (K3)


Krátké filmy, kterými jsme začínali, nám umožnily pocítit ducha doby a do katarze, která vcelku dlouho po nich doznívala, pronikla paní Němcová, jejíž výklad byl velmi zajímavý. Upřímně prohlásím to, co si myslí asi většina lidí v mém věku, jsem rád, že jsem tuto dobu nezažil…

Adam U. (K3)


Málokdo z nás si už dnes dokáže představit 68. rok. Někteří z nás si možná představují, „že to až tak zlé nebylo“, a filmy jako Pelíšky nebo Rebelové nedokážou realitu plnohodnotně pojmout i přes svoji kvalitu. K realitě je zkrátka nejlepší realita, což minimálně onen týdeník zachycuje. Prudký protest, zoufalství, přecházející postupně v odevzdání…něco, na co se nesmí zapomenout a už se to nesmí dovolit, což naopak připomíná film U nás pomáhali taky. Ukrajina je asi nejlepší příklad současné ruské agrese a jen nám opět připomíná souboj „Davida a Goliáše“… Vážím si lidí jako je paní Němcová, lidí, kteří bojují za pravdu a spravedlnost….

Jáchym N. (K3)


Celý projekt Příběhů bezpráví je zajímavý a určitě by měl pokračovat i v dalších letech. Je dobré, že se během nich propojuje film a beseda, takže žáci lépe udrží pozornost….

Kristýna V. (K4)


Akci jsem rozhodně uvítala. Myslím si, že historii naší země za socialismu je důležité znát, aby se nic podobného již neopakovalo ( to se samozřejmě nevztahuje jenom na naši zem)…

Veronika Z.(K4)


Paní Němcová mi přišla úžasná, protože mluvila otevřeně a přitom svobodomyslně a naslouchala našim názorům (stejně jako pan Topol vloni). Na všechny Příběhy bezpráví, které jsem zažila na této škole budu vzpomínat. Je skvělé, že my žáci máme příležitost setkat se takto živě a bezprostředně s účastníky událostí, které jsme sami nemohli zažit, a vytvořit si k nim osobnější vztah, než kdybychom o nich jenom četli…

Anna P. (K4)


Mám Příběhy bezpráví ráda. Naprosto nenásilnou formou se přiučíme něčemu novému a nebo zjistím více o něčem, o čem už jsem slyšela. Škoda, že to neprobíhá častěji…

Tereza B. (K4)


Filmy byly zajímavé. Myslím, že je důležité se o takových momentech dozvědět. Člověka to donutí přemýšlet…. Ráda se dozvídám o našich dějinách od pamětníků. Dějiny ožívají a dostávají nový rozměr….

Hanka J. (K4)


Mám rád věci na tento způsob. S oblibou poslouchám příběhy lidí, jež zažili doopravdy to, o čem my nemáme ani zdání. Poslouchat příběhy z úst tak inteligentního člověka, který si prošel vším, je k nezaplacení…

Viktor B. (K4)


První film se mi velmi líbil. Zezačátku jsem hned nepochopil, že toto se opravdu kdysi vysílalo. Film vypadal jako vcelku objektivní vylíčení událostí roku 1968. Beseda s paní Němcovou byla podle mého názoru opravdovým přínosem. Všichni museli jistě ocenit její zkušenosti s předchozími režimy. Milým překvapením pro mě také byla následná diskuse, kde se vyjadřovala k současné situaci např. na Ukrajině či na blízkém východě…

Tomáš W. (K4)


Oba filmy mně přišly velice zajímavé a docela jsem se divil, že jsem většinu těchto záběrů dosud neviděl. Také jsem si předtím celou situaci představoval trochu jinak. Takže bylo dobré to vidět a slyšet zhruba tak, jak to doopravdy bylo… Diskuse mi také připadala velmi zajímavá a otevřená, stejně jako pokládané dotazy ze strany studentů a paní profesorky….

František P. (K4)


Nejlepší beseda za poslední čtyři roky mého studia. Paní Němcová byla velice milá a vstřícná a moc hezky se ji poslouchalo…

Kateřina M. (K4)


Beseda se mi moc líbila, byla to jedna z nejlepších, jakých jsem se na škole zúčastnila. Paní Němcová byla velmi milá, měla cit pro vyprávění, moc dobře se poslouchala. Hodně jsme se toho dozvěděli, prosím víc takových besed…

Anna J. (K4)


Paní Němcová je úžasný člověk, ze kterého čiší obrovská životní zkušenost, ale zároveň i obrovská chuť do života…

Vlasta B. (K4)


Film U nás pomáhali taky, sestavený z dobových záběrů z okupace v roce 1968 mě opravdu velice zaujal. Především tím, že jsem nikdy předtím neviděla takové záběry a překvapilo mě, jak to bylo drastické a násilné. Myslím si, že je dobře, že takový film vznikl a že ukazuje, jaké to tehdy doopravdy bylo, a tím, že zmiňuje i vpád ruských vojsk na Ukrajinu nám nastavuje zrcadlo, že zapomínáme a neměli bychom dopustit, aby se to dělo znovu…

Dominika Š. (K4)