Adaptační a sportovní kurz září 2019 – reflexe našich žáků

Žáci K3 hodnotí proběhnuvší adaptační a sportovní kurz, který se konal od 4. do 7. září 2019 v Albrechticích v Jizerských horách. Účastnili se ho třídy K1 a K3.

Sportovní kurz
Od sportovního kurzu jsme zřejmě každý očekávali něco jiného. Jednou z prvních náročných věcí hned na začátku bylo přepravit sportovní náčiní z budovy školy do blízko přistaveného autobusu, což byl úkol vskutku nelehký, ale několik z nás mělo alespoň za sebou rozcvičku na rozehřátí.
Poté, co to vypadalo, že autobus odjede pouze se zavazadly, nebo že se snad ani nevejdeme, se nakonec situace uklidnila a sympatický řidič vyrazil.
Cesta probíhala poklidně, v průběhu jízdy jsme mohli obdivovat okolní krajinu, případně si navzájem sdělit naše očekávání. Dorazili jsme kolem poledne, ještě první den jsme všichni zvládli výstup na Špičák, což je nedaleký vrch s výškou 810 m. n. m. Některé z nás odrovnalo už úpatí kopce, jiní se vydali poklidnou chůzí stoupat vzhůru, někteří jedinci se překonali a do kopce téměř vyběhli s lehkostí, jakou by jen málokdo čekal.
Následujících několik dní proběhlo v duchu sportovních aktivit, část z nás se bavila dobře, část méně, ale osobně si myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře. Kromě klasických sportovních odpolední jsme také jako hrdinové společně s K1 zdolali Mariánské schody, viděli překrásný vodopád nebo se – to už ovšem bez přítomnosti K1 – podívali do firmy DETOA, což je místní výrobce dřevěných hraček, zde jsme toho moc neslyšeli, ovšem o to více jsme si prohlédli.
Podvečery ve společenské místnosti byly také kapitola sama pro sebe. Nejprve jsme prvákům ukázali krátkou sérii scének, abychom jim dali nahlédnout pod pokličku našeho každodenního života na SŠKK, následně nám oni předvedli své scénky na zadané témata – při těchto scénkách jsme okamžitě objevili adepty na nové členy divadelní skupinky – a na závěr celého kurzu byla báječná diskotéka, na které jsme si pustili pecky z místního jukeboxu, pěkně jsme si zatancovali a užili si společně zábavu.
Nakonec nás čekala znovu klidná a poměrně plynulá cesta zpět do Prahy, kde jsme byli všichni v autobuse rozespalí a zároveň unavení z náročného, ale příjemného zážitku, kterým pro nás tento kurz určitě byl, každopádně na nás musel být velmi vtipný pohled. Závěrem bych rád uvedl, že zpočátku jsem si nebyl moc jistý tím, že jedeme společně s prváky, kteří se mají mezi sebou seznamovat. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že jsme se všichni seznámili napříč ročníky, užili jsme si spoustu legrace a alespoň už jsme se druhý týden školy znali o něco lépe. Myslím si, že udržovat dobré vztahy mezi ročníky je důležité, a tak jako poslední chci poděkovat paním profesorkám Mrázové, Hegrové, Kuncové a panu profesoru Vítovi za to, že se odhodlali s námi někam vyrazit a připravili pro nás velmi pestrý program.

.

Sportovní kurz K3
Ve dnech 4. až 7. září se v Albrechticích třída K3 zúčastnila sportovního kurzu společně se třídou K1, která zde strávila svůj adaptační pobyt.
V den příjezdu obě třídy absolvovaly výlet na Špičák, kde následně hrály seznamovací hry. Po večeři bylo žákům K3 oznámeno, že si mají připravit scénku pro K1, aby jim přiblížili život na SŠKK.
Druhý den jsme se vydali na výlet k vodopádům, ke kterým vedla velmi dobrodružná a nebezpečná cesta přes velmi pofidérní schody. Tím výlet ovšem neskončil. Po cestě jsme zjistili, že vodopády jsou o několik kilometrů dál, než jsme si původně mysleli. SŠKK se rozdělila na dvě skupiny: na ty, kteří chtěli domů, a ty, kteří chtěli pokračovat k vodopádům. Odpoledne jsme společně hráli sportovní hry a po večeři přišlo na řadu velkolepé představení K3.
Třetího dne se K3 vydala do továrny na dřevěné hračky, ke které bylo připojeno malé muzeum. Prohlídka továrny ovšem částmi připomínala scénu z filmu Na samotě u lesa, kde Ing. Radim Zvon vypráví historku o vodníkovi.
Po návratu z továrny a spěšném obědě si K3 zaposilovala v kroužku. Po večeři se K1 postarala o večerní program v podobě vtipných scének, po kterých následovalo karaoke a diskotéka.
Posledního dne – před odjezdem zpět do Prahy – se konalo vyhodnocování týmů K1 a následoval prostor pro pozitivní vzkazy, které jsme anonymně napsali na kousky papíru připevněného na zádech všech přítomných.
Sportovní kurz spojený s adaptačním pobytem byl úžasnou zkušeností a troufám si říct, že se nám nesmazatelně vryl do paměti a většina účastníků si ho užila na sto procent.

.

Charitativní akce Světluška (K3) – reflexe

Žákyně ze třídy K3 se dne 9. září zúčastnily charitativní akce Světluška.  Na snímku jsou s lucerničkou plnou peněz.

Praha 9. – 13. 9. 2019
Naše škola se zapojila do charitativní sbírky pro Světlušku. Světluška je nadační fond
Českého rozhlasu, který pomáhá nevidomým dětem i dospělým. Jeho existence se datuje od roku 2003. Patronkou Světlušky je výherkyně první řady Superstar a zpěvačka Aneta
Langerová.
Od pondělí do pátku jsme se spolužáky ze třetího ročníku po dvojicích na místech hlavního
města Prahy prodávali charitativní předměty, do kterých patřily ponožky, píšťalky, nebo
zubní kartáčky. Kuriozitou mezi prodávanými předměty byly hrací karty, které měly velký
úspěch a zmizely z naší nabídky jako první.
S Anežkou Strakovou jsme si vybraly stanoviště u Hlavního nádraží a byly jsme nadšené z
pozitivních reakcí dárců. Prodejem jsme za jeden den vybraly až neuvěřitelných 3573 Kč (za pět dní to bylo celkem více než 13 000 Kč!). Jen během tří hodin jsme prodaly všechny
předměty. Přispěl také například poslanec z KDU-ČSL Marian Jurečka, který si koupil píšťalku.
Mám radost, že jsem se na této akci mohla také podílet. Myslím si, že po výkřicích typu
„Pomozte najít nevidomým světlo ve tmě!”, nebo „Krásné ráno! Nevidomí lidé nevidí, jak je
dnešní ráno krásné. Vy máte požehnání vidět!”, nezůstalo žádné oko suché a musel přispět každý.
Zdraví je jedna z nejdůležitějších součástí života. Zdravý zrak je štěstí, které není pro
každého samozřejmostí. Světluška je důležitý projekt. Pomáhá šířit světlo nejen nevidomým, ale i nám vidoucím, abychom si uvědomili, že si musíme pomáhat.
Tereza Podzemská, K3

.

.

Dubnové exkurze (K1)

V měsíci dubnu jsme se s K1 vypravili v rámci Úvodu do praxe na dvě pracoviště. Prvním z nich byl Archiv hlavního města Prahy, který sídlí na Chodovci. Přivítal nás svérázný pan Schwaller, který nám pověděl něco o chodu archivu a ukázal nám jeho nejzajímavější části. Zde  několik málo reflexí:

„Návštěva archivu se mi líbila, dříve jsem si myslela, že archiv je docela nudné místo, ale po dnešku jsem změnila názor.“

„Líbil se mi přímý projev pana přednášejícího, jediné, co bych vytkla, bylo uspávající a zastaralé video, které nám pustil ze začátku. To bych do příště změnila. Jinak ale exkurzi hodnotím pozitivně.“

Dalším místem, na které jsme se vypravili, bylo nakladatelství Grada. Vstoupili jsme do přátelského prostředí, kde nás přivítala sympatická paní Šlaufová. Zavedla nás do jedné z místností, kde nás obsloužila vodou, a začala vyprávět o chodu nakladatelství, o tom, jak složité a zdlouhavé je vydat knihu, ale také o radostech, které toto povolání přináší. Nakonec došlo i k malému překvapení – všechny nás obdarovala snad tím nejhezčím dárkem, který můžete dostat a to knihou. Děkujeme a těšíme se příští rok!

.

Projekt EDISON 2018 – fotografie a reflexe našich studentů

V týdnu od 17. do 21. 9. 2018 na naší škole proběhl multikulturní vzdělávací projekt Edison, jehož se zúčastnili stážisté ze Srbska, Ruska, Mexika, Kolumbie a Kyrgyzstánu. Představili nám své zvyky, tradice a kulturu. Zde je několik reflexí studentů naší školy:

„Celý projekt se mi velmi líbil, poznala jsem stážisty z celého světa a formou společných aktivit a zajímavých prezentací jsem se seznámila s jejich kulturou, zvyky a tradicemi. Díky projektu Edison jsem si také procvičila angličtinu a rozšířila si své kulturní obzory.“

„Myslím, že to byla skvělá zkušenost. Vždy je zajímavé poznávat nové lidi a hlavně nové věci. Jedinou nevýhodou tohoto projektu je, že se koná jednou za dva roky.“

„It went very well. Better than expected. The foreign students were well prepared, their presentations were both visually pleasing and interactive. I learnt a lot about countries I had previously no interest in. In my opinion, the project fulfilled its purpose very admirably.“

„I think that the project EDISON is a great way to learn something new about various cultures and countries. Each student showed us their typical traditions, food, etc. It was great to learn something new. I liked it.“

Zde následují fotografie z projektu EDISON ze září 2018:

Odborná exkurze do redakce časopisu Respekt

Ve středu 13. června jsme se studenty K1 vyrazili na naši poslední exkurzi v rámci Úvodu do praxe, a to do redakce časopisu Respekt, který sídlí v architektonicky zajímavé budově v Karlíně. Provedl nás redaktor Tomáš Brolík, který směle, fundovaně a vtipně reagoval na palbu otázek, které za čtyřicet pět minut padly. Odcházeli jsme nadšeni prostorem i obsahem naší besedy. Děkujeme Respektu a Tomáši Brolíkovi za vřelé přijetí.

A jak se exkurze líbila samotným studentům?

Exkurze do redakce časopisu Respekt byla velmi hezká. Provázel nás milý a sympatický pracovník, který byl velmi ochotný odpovídat na naše dotazy, ať už byly jakékoli, a že jich nebylo málo. Budova, kde sídlí hned několik vydavatelství novin a časopisů, byla moderně vybavená, pracovní prostředí tiché a prostorné a odpočinková místnost, kde jsme exkurzi zakončili, velmi útulná. Potěšilo mě, že jsme měli k dispozici ukázku čísla samotného časopisu Respekt. Na exkurzi jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací včetně toho, jak se časopis vlastně tvoří a jak to celé funguje. (T. K.)

Exkurze se mi velmi líbila! Bylo zajímavé vidět, jak to chodí v redakci. Náš průvodce (Tomáš Brolík) byl velmi sympatický. V průběhu exkurze nám odpověděl na otázky, takže já osobně jsem se dozvěděla spoustu nového. Za tuto exkurzi moc děkuji. (…)

Hned, co jsem přišla do redakce, se mi tam moc líbilo. Prostorná, moderní budova a velmi příjemný kolektiv. Mému kladnému pohledu pomohl i náš průvodce pan Brolík, který bez váhání odpověděl na všechny naše otázky. Jestli se mi někdy naskytne příležitost v této redakci pracovat, bez váhání bych ji využila. Podle toho, co nám pan Brolík v redakci říkal, je mi jasné, že tam pracují velmi laskaví a hodní lidé. Moc ráda bych časopis Respekt poznala zevrubněji. Velmi příjemná exkurze. Rozhodně jedna z nejlepších.

Exkurze do redakce časopisu Respekt považuji za jednu z lepších. Povídání bylo zajímavé a především mě uchvátily moc hezké prostory. Skvělé je i umístění vedle restaurace Eska, v jejímž pekařství prodávají nejlepší loupáky pod sluncem. Myslím, že zaměstnanci mají velké štěstí, že pracují tam, kde pracují.

Velice povedená exkurze do moderního časopisu, jehož redakce – ač působila menším dojmem – nás všechny zaujala. Prostory vypadaly velmi reprezentativně a bylo nám tam příjemně. Tato exkurze u mne rozhodně zvýšila zájem o tento týdeník. (T. N.)

Abych řekla pravdu, tohle byla první exkurze, na kterou jsem se těšila. Sama časopis čtu a vždycky jsem ho pokládala za ten, který říká, co si myslí, a píše prostě o zajímavých věcech. Exkurze se mi líbila, vždycky jsem se chtěla podívat do nějaké redakce časopisu. Chlapík, který nás prováděl, působil mile a ochotně odpovídal. Prostě sympaťák. I ostatní, které jsme tam jen tak zběžně potkali, působili opravdu mile a dali nám jídlo, což se vždycky cení. (B. P.)

 

 

 

 

Svět knihy Praha 2018

Letošní pražský veletrh Svět knihy byl již 24. v pořadí a dle zvyku byla akce pořádána na pražském výstavišti v Holešovicích. Stejně jako v předchozích ročnících se jí zúčastnila i naše škola, s úkolem svou činností přispět do úspěšného chodu veletrhu. Kromě provozu stánku naší školy pomáháme na informacích, zajišťujeme obsluhu v mnoha sálech a centrech a plníme tak poselství, které naše škola nese, a to udržet tradici četby knih v chodu. Strávíme tu skoro celou dobu trvání veletrhu, takže máme možnost setkat se s mnoha zajímavými lidmi a je to vždy báječná zkušenost.

I letos byla jako vzácný host jedna z pozvaných zemí, tou byl letos Izrael. Za jedním z nejmladších samostatných států, který na veletrhu kdy vystupoval, hovořil pravděpodobně nejznámější současný izraelský spisovatel David Grossman. Ten se ve svých knihách věnuje hlavně politické situaci Izraele a také jeho historii. Dalším tématem, kterým byl letošní ročník Světa knihy výjimečný, bylo téma komiks. Bylo připraveno nespočet programů, při kterých byl účastníkům představen vývoj komiksu a celá jeho škála variací – od podoby „evropského komiksu“, jak ho známe my, až po japonskou mangu. Mimo jiné kvůli komiksu jako magnetu na mladší generace bylo letos o dost více akcí zaměřených na mládež, děti dostaly i vlastní sál, kde se prezentovaly nejznámější knihy pro děti jak ze současnosti, tak z dřívějška, např. Malý Mikuláš.

Na veletrhu celou dobu panovala příjemná atmosféra, i přes masy lidí a občasné horko. Svět knihy je akce velice radostná, protože si sem lidé najdou i přes digitální věk, ve kterém žijeme, cestu z vlastní iniciativy a přiměje je to aspoň na chvíli se vrátit k otáčení papírových stránek a vůni, která se z nových knížek line.

Text: Barbora Křepínská

Foto: M. Krýže a B. Křepínská

Odborná exkurze do nakladatelství Grada

Ve středu 18. dubna jsme navštívili v rámci Úvodu do praxe se studenty K1 nakladatelství Grada, které bylo založeno už v roce 1991 a patří mezi jedno z největších nakladatelství v České republice. Tuto exkurzi jsme domluvili díky naší absolventce Báře Srncové, která v Gradě vykonávala odbornou praxi a teď zde pracuje jako redaktorka v oddělení beletrie a literatury faktu. Přivítal nás ředitel společnosti Milan Brunát a s fungováním samotného nakladatelství nás velmi poutavě seznámila šéfredaktorka beletrie a literatury faktu Markéta Šlaufová. Odcházeli jsme nabiti zajímavými informacemi a ještě s knižním dárkem. Děkujeme.

A tady je ještě několik reflexí od studentů K1:

Nejdříve jsem vůbec neměl ani ponětí, co se v takovém nakladatelství dá vše dělat. velice se mi líbilo, jaký vztah si ti lidé dokážou udělat ke knížkám, které vyrábí. Už se velice těším na další praxe, protože bych rád do nějakého takového nakladatelství šel. (J. M.)

Líbila se mi moc celá přednáška, paní byla velmi milá a sympatická a předala nám užitečné a zajímavé informace. Zaujalo mě, co vše vlastně práce nakladatele zahrnuje a informace o tom, že i když v podstatě děláte pořád to samé, je to pokaždé s jinou knihou, a proto to nikdy není stereotyp. Dále se mi líbila možnost elektronické knihovny, kterou jsme dostali možnost si vyzkoušet. (…)
(T. K.)

Zaujalo mě, jakou práci musí lidé odvést, aby byla vydána jedna kniha. Paní šéfredaktorka mi byla velice sympatická, mluvila velice pestře a poutavě. Proto se tato exkurze řadí mezi mou nejoblíbenější. 
(K. B. K.)

Jednoznačně nejlepší. Už jen to, že jsme přišli nahoru a přítomní se na nás usmáli, by nakladatelství řadilo do prvních deseti procent. Ale když jsme zjistili, že ta voda je fakt pro nás, že ta dobrá žena odpovídá na každou otázku asi pět minut a ne dvěma slovy, jak tomu bylo jinde, byli jsme nadšení. Nejvíc mě dostala věta „Abyste neřekli, že jsme vám nic nedali.“ (pozn.: reakce na předání dárků studentům na konci exkurze).
(J. R.)

 

 

 

Jeden svět – Nic se neodpouští

Studenti K2 – K4 navštívili 9. března v rámci festivalu Jeden svět kino Atlas, kde zhlédli film Nic se neodpouští. Tady je pár zamyšlení, která ve vás film vyvolal:

V pátek jsme měli možnost dozvědět se věci, které nám v tv novinách ani na internetu nikdo nesdělí. Tento film ve mně vzbudil zájem a nevšední pocity.

Viděli jsme marockou ženu Zineb, novinářku a aktivistku, jak se snažila změnit různé věci dějící se nejen v Maroku. Následně odjela do Paříže a začala pracovat v časopise Charlie Hebdo. Zineb na mě působila jako velice silná a zajímavá žena. Po útoku na redakci, kdy přišla o své kolegy (svou druhou rodinu), jsem ji opravdu obdivovala, že dále v časopise pracovala a nezhroutila se…

Jak je vůbec možné, že se uprostřed Paříže mohou po zuby ozbrojit teroristé? Nezáleží na jejich původu, ale jak je to vůbec možné? Film nás donutí přemýšlet, což je dle mého názoru to hlavní…

Bylo mi jí velice líto, musela si projít tím vším. Myslím, že na jednoho člověka je toho za celý život hodně, ale svým způsobem jsem hrdá, že zůstala silná a dál bojovala, dokonce založila rodinu. Myslím si, že je to úžasná žena, která se nenechala zlomit…

Moc velké naděje jsem do filmu nevkládala a upřímně jsem nečekala, že bude takhle zajímavý. Dříve jsem skoro nic ohledně Charlie Hebdo nevěděla, tak bylo dobře, že jsme mohli přímo nahlédnout do redakce…

Celkově se mi myšlenka tohoto „projektu“ velice líbí. Film se mi také líbil. Řekla bych, že je to téma, které je dobré probírat. A to nejen kvůli atentátu, ale celkově kvůli problematice s tím spojené…

Hlavním přínosem byl pohled na situaci přímo od člověka vyrůstajícího v muslimské zemi. Její vlastní pohled na islám a osobní zkušenost s teroristickým útokem a jeho následky. Podle mě by se tento film měl promítnout před velkou částí národa a některými politiky, aby si uvědomili, že ne každý, kdo je tmavší pleti, je okamžitě muslim. Mezi muslimskou komunitou jsou i ateisté…

Film se mi líbil, bylo zajímavé vidět to z pohledu Zineb. Klidně bychom mohli jít příští rok na více filmů, protože všechny vypadají velice zajímavě. V rámci výuky by to bylo osvěžující a zároveň žáky by tato forma vzdělávání také bavila více… Na konci filmu se mi chtělo brečet, protože Zineb si velmi koledovala o ztrátu svého života. Otázkou ale zůstává: vyplatí se položit život za práva ostatních?

Film dokumentoval značně riskantní pokus o obohacení se na vzrůstající nevoli k Islámu. Bylo to dobré varování proti povzbuzování náboženské nenávisti. Film se prezentoval jako boj o svobodu slova, zatímco zcela záměrně opomíjel důsledky a zodpovědnost, které s sebou toto právo nese…

Přijde mi hloupé rozebírat podstatu dokumentu, jelikož to celé, o čem byl, bylo vyvoláno bodáním do vosího hnízda ze strany redakce časopisu Charlie Hebdo. Nicméně je zajímavé vidět to z pohledu člověka, který byl hlavním aktérem nejen celé události, ale i příčinou, proč k ní došlo…

 

 

 

Jeden svět – Neslyšící syn

Studenti K1 zhlédli 6. března v rámci filmového festivalu Jeden svět film Neslyšící syn. Jde o dokument natočený otcem neslyšícího chlapce, který mapuje celý jeho dosavadní život od dětství v Holandsku, přes základní a střední školu až na univerzitu pro neslyšící v USA. Popisuje každodenní život a problémy neslyšícího dítěte a teenagera ve slyšící rodině, otázku používání znakové řeči, interakci se „slyšícím“ světem i navazování partnerských vztahů. Po dokumentu následovala diskuze na stejné téma. A tady je několik Vašich ohlasů na  film:

Zaujalo mě, že má každá země svoji verzi znakové řeči a také různé dialekty a že se stále více rozšiřují studijní obory a možnosti pro neslyšící…

Překvapilo mě, že tito lidé svou indispozici sluchu většinou neberou jako překážku a to ani přes to, že dříve neměli tolik možností, co se týká třeba školství a toho, že jim v podstatě nezbývá nic jiného než se s tím smířit a naučit se s tím žít… Líbí se mi, že jsou jednou komunitou a čím dál více slyšících lidí je schopno a ochotno s nimi komunikovat jejich znakovou řečí. Mně osobně znaková řeč vždy fascinovala a ráda bych se ji někdy naučila…

Líbil se mi vztah mezi Tobiasem a jeho rodinou. Film ve mně vyvolala tendenci nelámat si hlavu s malichernostmi, protože opravdové štěstí je, že každé ráno můžeme vidět či slyšet naše blízké…

Film byl zajímavých pohledem do světa neslyšících. Myslím, že Tobias měl a má velkou výhodu, že se může pohybovat hlavně ve světě neslyšících, kde se může setkávat s lidmi, kteří vnímají svět podobně, a může se cítit jejich součástí…

Velmi mě zaujal příběh tohoto kluka, který opravdu neměl lehký život. Byla jsem překvapená, co všechno se může odehrávat v neslyšící osobě (pocity, emoce). Je úžasné, jak i přes svůj handicap šel do všeho naplno. Chodil na velké hudební festivaly a vnímal rytmus. Klobouk dolů před takovými lidmi…

Chvílemi mi přišlo, že je ve filmu příliš velké ticho, hudba v pozadí by tedy nebyla špatná… Je ale možné, že právě v tomto tichu byla jakási skrytá myšlenka – alespoň na malou chvíli zakusit to, co musí Tobias snášet celý svůj život…

Jsem ráda, že jsem možnost vidět svět neslyšících z jiné perspektivy, než z té venkovní. Díky tomuto filmu se pravděpodobně na každého neslyšícího budu koukat jinak, se soucitem, pochopením a vírou, že ten dotyčný dostane všechno, po čem touží…

Je úžasné, že se Tobiasovu otci podařilo zachytit tolik momentů jak z jeho dětství, tak ze současného života. Bylo vidět, že znaková řeč může plně nahradit řeč mluvenou, což je až neuvěřitelné. I neslyšící mohou žít normální život a je pěkné, že se Tobias rozhodl vyučovat a tím i dál šířit znakovou řeč…

 

 

 

 

Univerzální umělec Jaroslav Vožniak

15. února zhlédla třída K4 v rámci Dějin umění výstavu významného českého malíře a grafika 2. poloviny 20. století Jaroslava Vožniaka v Muzeu Kampa. Studenti si tu ověřovali znalost termínů jako abstraktní a figurativní umění, surrealismus, akční malba, informel, neokonstruktivismus nebo koláž a asambláž, ale zároveň na sebe nechávali vystavená díla docela obyčejně působit.

A toto je výběr z charakteristik, vzpomínek a asociací, které studenti vytvořili týden po návštěvě galerie:

Alternativní. Groteskní. Poutající. Barevné. Abstraktní. Impulzivní. Děsivé. Expresivní. Originální. Strukturované. Salvator Dalí. Efektnost. Krev. Maso. Zbytky. Drolící se skála. Exprese. Emoce. Sen. Hlavy, oči, rty. Baroko a cetky. Bizarnost. Otevřenost. Chaos. Pravěk. Mužství. Strach. Znepokojení. Rozpaky. Varování. Veteš. Červená. Ženy. Jemnost s prvky agrese. Rozpolcenost. Vášeň. Chtíč.