Dne 29. 3. se studenti tříd K1-K4 zúčastnili festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. V kině Oko zhlédli film Buď můj hlas. Poté se konala beseda s organizátory festivalu, jak dokumentuje následující fotogalerie.
Zde je několik reflexí studentů naší školy na snímek, který viděli.
Student A
Film byl podle mě kvalitně zpracovaný, hodně mě zasáhl. Diskuse po něm byla zajímavá a podnětná, dozvěděla jsem se o různých nových věcech. Základní informace jsem o situaci v Iránu měla, ale film byl zajímavý vhledem do této problematiky. Velmi emotivní.
Student B
Bylo to mrazivé. Myslím, že je to problematika, o které se stále dost nemluví.
Student C
Dnešní film byl velmi emočně vypjatý. Byla jsem ovšem ráda, že se neřešil pouze feminismus, ale celková problematika lidských práv na Blízkém východě. Myslím, že celý film by se měl zařadit do společenských věd a pouštět při výuce.
Student D
Dnešní projekce se mi líbila. Ač to bylo hodně smutné téma, myslím si, že je dobře, že se o tom mluví. Doufám, že lidé, kteří zažívají v Iránu denně takové peklo, budou mít lepší budoucnost.
Student E
Jeden svět mám ráda, k takovému filmu bych se totiž jinak nedostala. Bylo děsivé vidět lidi i dnes tak utlačované. Moc mě mrzí, že si spousta lidí myslí, že feminismus není potřeba a že už jsme vše dokázali, protože pak vidím něco takového a láme mi to srdce.
Student F
Film zpracovával neobvyklé téma a byl velmi emotivní, v jedné části mě dokázal i rozbrečet.
Student G
Je až děsivé vidět, co se děje ve světě, a je určitě dobré, že se o tom můžeme dozvědět. Zanechalo to ve mně opravdu silné pocity.
Student H
Myslím, že mi ten film pomohl uvědomit si, co se děje ve světě za obrazovkami. Ne všude žijeme tak, jak jsme zvyklí. Jsem ráda, že o tom vím, a budu se snažit toto sdílet s ostatními a tím snad pomoct.
Student G
Díky dokumentu jsem si uvědomila, že jsou lidé, kteří mají mnohem horší problémy, ale i tak se nevzdávají.
Student I
Tento film ukázal, jak křehká je svoboda jednotlivce. Náboženství by mělo být osvobození, ne nástroj k útlaku.
