PhDr. Radek Vít, Ph.D.

Projekt EDISON 2018 – fotografie a reflexe našich studentů

autor:

V týdnu od 17. do 21. 9. 2018 na naší škole proběhl multikulturní vzdělávací projekt Edison, jehož se zúčastnili stážisté ze Srbska, Ruska, Mexika, Kolumbie a Kyrgyzstánu. Představili nám své zvyky, tradice a kulturu. Zde je několik reflexí studentů naší školy:

„Celý projekt se mi velmi líbil, poznala jsem stážisty z celého světa a formou společných aktivit a zajímavých prezentací jsem se seznámila s jejich kulturou, zvyky a tradicemi. Díky projektu Edison jsem si také procvičila angličtinu a rozšířila si své kulturní obzory.“

„Myslím, že to byla skvělá zkušenost. Vždy je zajímavé poznávat nové lidi a hlavně nové věci. Jedinou nevýhodou tohoto projektu je, že se koná jednou za dva roky.“

„It went very well. Better than expected. The foreign students were well prepared, their presentations were both visually pleasing and interactive. I learnt a lot about countries I had previously no interest in. In my opinion, the project fulfilled its purpose very admirably.“

„I think that the project EDISON is a great way to learn something new about various cultures and countries. Each student showed us their typical traditions, food, etc. It was great to learn something new. I liked it.“

Zde následují fotografie z projektu EDISON ze září 2018:

Adaptační kurz K1

autor:

Ve dnech 3. – 6. září 2018 se třída K1 zúčastnila seznamovacího kurzu v Poříčí u Strakonic. Na programu byly různé seznamovací hry. Např. jsme se řadili podle začátečních písmen svých jmen beze slov, nebo poznávali, ve kterém znamení jsme narození, podle gestikulace. Pomocí různých her jsme se učili svá jména a zjišťovali, co spolu máme společného. Rozmotávali jsme gordické uzly a zavazovali si společně tkaničky. Také jsme se přesouvali přes zamořené území, řešili detektivní úkoly a soutěžili ve znalosti přísloví. A nejen to, v plánu byly další lákavé aktivity!

Jaké? Například dva výlety do Strakonic a Horažďovic.  Rozdělili jsme se na dvě skupiny. V úterý první skupina šla do Strakonic a druhá do Horažďovic.  Ve středu si skupiny cíle vyměnily. Ve Strakonicích mě velice zaujala malá výstava o průběhu významného dne našich dějin, nechvalně proslulého 21. srpna 1968 na Strakonicku. Ta výstava se konala na hradě ze 13. století, který je dodnes dochován. V Horažďovicích mě (sice méně než výstava ve Strakonicích, ale přesto) zaujala prohlídka zámku svými stylovými interiéry.

Co se týká mě, zájezd se mi líbil a rád bych ho někdy zopakoval.

Vojtěch Štochl

English texts 2018-19

autor:

Tři ukázky kompozicí psaných na hodinách anglického jazyka napříč všemi ročníky SŠKK.

 

1. Žáci měli napsat kompozici na téma „Moje ideální škola“ v rozsahu 120-150 slov za využití slovníku.

My ideal school

My dream is to study at a single-sex school. Everyone is friendly and kind to each other. I would like to study in a school that is on a beach. The atmosphere is lovely and everyone is on the same level. There is no bullying in my ideal school. We have a modern, family and friendly environment.

The main subjects are history of art, social studies and history. There is no math and biology. One day, I´d like to be a psychologist so these subjects are very important to me. My main languages are English and German.

Every lesson should be one hour long. It´s good for students and also for teachers. We have more information.

My ideal school has many after-school activities and clubs. For example, dance lessons, comedy club and horse club. I love horses so this would be my choice number one. Every teacher at the school is very open and helpful. We don´t get any homework or something similar. I would like to study just for two years and then go to another school. 

 

.

2. Žáci dostali za domácí úkol napsat vypravování o tom, jak prožili letní prázdniny.

My summer was fine, but I did not go anywhere. I was only at home and at my granny´s. In July, I helped my aunt move to a new apartment. It was difficult, because she has a lot of pets and books. During the first week in August, I was home alone, because my parents went to a river. I did not want to go, because I hate camps and river water. In August I painted my room white. I did everything in one afternoon. Also, I managed to catch up on my interests.

 

.

3. Žáci měli v neformálním dopise poradit fiktivnímu britskému kamarádovi, který neví, na jaké škole by měl studovat.

 

Hi Nick,

When I was reading your letter, it made me quite sad.

Why did you attend this school? If you want some help, I´m here for you. But for now, I want to give you some tips.

When some subject is not going well for you, find something interesting about the topic you are learning and it should get better.

But if you want to change it, then I recommend finding something else, something similar to your hobbies. But please, search for a new school only if it is necessary. 

I think you should give your school a second chance. I know it can be boring, but life is like that.

Please, contact me if you need anything.

Love,

Dita

 

Den naruby 2017: studenti usedli za katedry

autor:

28. listopadu 2017

Po roce se nám opět naskytla možnost vyzkoušet si, jaké to je být učitelem. Příležitosti se chopilo hned několik studentů ze tří ročníků, a tak úspěšně zaplnili poslední listopadové úterý tématy od finanční gramotnosti až po hudbu 18. století.

První hodiny se za třídu K1 chopila Anežka Šubrtová s Alexandrou Jurisovou, které rozebíraly americký seriál Supernatural, a to v anglickém jazyce. Posluchačům byl představen seriál jako takový, poté hlavní postavy či původy některých nadpřirozených bytostí. Anežka s Alexandrou zvládly i několik spojitostí s biblí, které se v seriálu často vyskytují, a udrželi pozornost celé třídy.
Zcela jiné téma si připravila Tereza Spáčilová, která referovala o svých cestách po bojištích první a druhé světové války. Přednášku doplnila válečnými artefakty, které během svých cest nalezla. „Bylo super, že Terka mluvila o svých zkušenostech a přinesla něco na ukázku,“ říká Kristýna Hervertová.

Druhou hodinu měl v hrsti Jonáš Čížek, který se svou přednáškou o ozbrojených silách Třetí říše zaplnil celou učebnu. Naskytla se nám tak příležitost poslechnout si hymnu vojenských jednotek a dozvědět se něco víc o Wehrmachtu a jeho hlavních složkách. Během toho se ve vedlejších učebnách vyučovalo o městských legendách či o domácích zvířatech.

V polovině Dne naruby zazněla hudba 18. století v podání Karolíny Damaschkové, která pokračovala i následující hodinu. Po celou dobu jsme získávali pozorností body, za které později vítěz dostal sladkou odměnu. „Kája se role vyučujícího chopila výborně, bylo vidět, že je tam jako doma,“ referuje Sorajja.

V K1 se mezitím odehrávala přednáška o středověkém Japonsku a samurajích, se kterou měla dočasná „paní profesorka“ Klára Černá též velký úspěch. O hodinu později ji vystřídal Tadeáš Novák s finanční gramotností.

Studentka prvního ročníku, Jasmína Rongeová, přenesla celou učebnu během páté hodiny do světa Zeměplochy, zatímco Kristýna Hervertová prověřila znalosti zeměpisu v podobě kvízů a skupinových prací. Nikola Platilová vyučovala v učebně K2 o energii Reiki, o jejím praktickém využití, původu a placebo efektu.

Šestá hodina v K3 patřila Vikingům v podání Tadeáše Hořáka, který přinesl několik tunik, zbroj, ale i luk a kopí. Tadeáš nám předal informace nejen o bojovém způsobu seveřanů, ale i o jejich stravovacích zvyklostech. Zároveň vyvrátil některé mýty či nesrovnalosti, které o Vikinzích rozšířily do podvědomí televizní obrazovky.
Anežka Kapková prezentovala život Anny Frankové na základě jejího deníku, Sára Dapičová společně s Klárou Gbúrovou zakončily den v K1 přednáškou o drogách a jejich účincích.

Dle ohlasů se Den naruby vskutku vydařil. Jako velké plus berou studenti různorodost přednášek, každý si tedy mohl najít něco svého a odpočinout si tak od všedních vyučovacích dnů.

Autoři: Barbora Štěpánková, Sorajja El-Riahi

.

Projekt žáků SŠKK v předmětu dějiny umění 2017-2018

autor:

KDYŽ SE SLAVNÝCH DĚL CHOPÍ STUDENTI SŠKK…

V rámci hodin dějin umění dostali studenti K2 a K3 za úkol ztvárnit po svém díla jiných umělců. Mohli malovat, fotit nebo využít počítačovou grafiku. Hodnotil se nápad, originalita zpracování i podobnost s originálem. Tady jsou některé z těch opravdu povedených výtvorů:

Anička (K2) jako Dáma s hranostajem

Míša (K3) jako Starý kytarista od Pabla Picassa

.

Hra „Třídní schůzka“ – autor Tomáš Vašek (2016)

autor:

PEDAGOG:
Milí rodičové! Rád bych vás jménem celé školy přivítal na této schůzce. Jakkoli nás to netěší,
musíme vám hned ze začátku našeho setkání sdělit jednu velice nepříjemnou věc. Počínaje
letošním školním rokem vstoupilo v platnost nařízení ministerstva školství o zákazu
používání pravých jmen našich studentů na schůzkách takového charakteru. Naše výkonná
moc to zdůvodňuje potřebou chránit soukromí vaše a zejména soukromí vašich dětí.
Prozatím bohužel nemáme prostředky, jak se tomuto – mezi námi, a na tom se asi shodneme, – byrokratickému nesmyslu bránit, ale mohu vás ujistit, že tento výnos platí pro všechny základní a střední školy bez výjimky. Proto – až přejdeme k otázkám prospěchu – budu o vašich ratolestech mluvit nepřímo a nebudu je nazývat jejich jmény. A o totéž prosím, přátelé, i vás.
PANÍ HAVLÍČKOVÁ: Věra
(Sepne ruce)
Ach ty vládo, převrácená vládo!
PEDAGOG:
(vytočeně na paní Havlíčkovou)
No, víte, paní Josefíno, zrovna vašemu synovi by nějaký ten respekt k pravidlům neuškodil.
PAN TOPOL: Jirka
Krucinál, chlape, jak to s náma jednáte?
PEDAGOG:
Podívejte se, pane Josefe, ti vaši rošťáci, jmenovitě Indián a Kilián – jak se mi pravidelně
podepisují do testů – ti také nejsou žádný dar z nebes! To mi tedy věřte!
PANÍ NERUDOVÁ: Monika
A můj kluk? Co můj kluk?
PEDAGOG:
K tomu nemám nejmenší výhrady, paní Barboro. To je studijní typ. Hodně si rozumí tady se
synem paní Anny-Marie. Dokonce mluvili o jakémsi almanachu, nebo něčem takovém. Jak
jsem řekl, nemám k němu žádné výhrady. Prospěch vašeho syna je výborný, vy klidně můžete
jet zpět domů. Na Malou Stranu, že?
Což mi připomíná vašeho kluka, paní Popperová!
PANÍ POPPEROVÁ: Veronika
Ano?
PEDAGOG:
No ano, to je panečku vzorňák! Ve škole prospívá, po škole kolo, fotbal, v zimě lyže, hokej…
Dokonce založil se spolužáky hokejové družstvo! Jediný, kdo hokej nehraje je syn od paní
Josefíny. Ten vašemu klukovi vždycky říká: ‚Nechoď s pány na led!‘ Ale on se nedá!
No prostě, to není jako kluci od pana Josefa! Kouření, pochybná muzika, politická
provokace…
(Podívá se na paní Fišerovou)
Paní Fišerová, Váš syn! To je taky zajímavý případ.
PANÍ FIŠEROVÁ: Ivanka
A proč prosím vás?
PEDAGOG:
Podívejte se, on je na jednu stranu hrozně pečlivý a slušný – hodně se angažuje v třídění
odpadu, například… Víte, paní ředitelka mi nedávno říkala, že ho vždycky vídá po škole s
plastiky.
PANÍ FIŠEROVÁ: Ivanka
S plastiky? Nemyslíte spíš s plasty?
PEDAGOG:
(Vyveden z míry)
No. Ano. Vždyť říkám…
Ale na druhou stranu… podívejte se, já vám to řeknu tak, jak to je. Váš syn z nás dělá hlupáky.
Hlavně tedy z pana tělocvikáře, kterému vždycky před hodinou tvrdí, že cvičit nemůže, že
jsou se sestrou invalidní sourozenci.
PANÍ FIŠEROVÁ: Ivanka
To, že tvrdí? Ale vždyť žádnou sestru nemá!
PEDAGOG:
(Otočí se na paní Kafkovou)
Nebo tady kluk paní Julie! Nekouří, nepije, o práva a literaturu se zajímá! Dokonce maso
nejí! Akorát se trochu podceňuje, to je fakt. Ale zase má rád zvířata!
PANÍ KAFKOVÁ: Gábina
Opravdu? Můj syn má rád zvířata?
PEDAGOG:
No ano! I když podívejte se, zvířata… Ne tak úplně zvířata. Třeba srnce nebo ryby, to on ne.
Na to je spíš kluk paní Popperové! On ten váš syn spíš… no podívejte se – na jaře jsme byli se
třídou na procházce ve Stromovce. A co to nevidíme, najednou po něm začal lézt jakýsi
nestvůrný hmyz! Lezl mu po nohou, po rukou, dokonce i po obličeji, ale on nehnul ani brvou.
Až kdy po něm tady syn paní Barbory – ve snaze vašeho syna zachránit – začal házet jablka,
podařilo se nám ho vysvobodit!
PAN DYK: Honza
(směje se)
O tom výletu do Stromovky mi můj syn vyprávěl. Ale o žádném hmyzu se teda nezmínil.
PEDAGOG:
No jakpak by taky mohl! Když celou dobu strávil nad kapesními šachy! A ještě něco vám
povím, pane. Když už jsme u toho vašeho buřičského synáčka, tak výlety s ním taky tedy stojí
za to! Před dvěma měsíci se nám málem utopil při návštěvě aquaparku! Sám pan plavčík ho
tam musel oživovat! Hlavně, že tam počítal vlny, blbec! Prý ‚sedmá, osmá‘… šplouch! To jste
měl vidět! (směje se) Takže jsem si kvůli němu dokonce musel rozmyslet ten nápad s třídním
týdenním pobytem u Jaderského moře.
Ale abych vašeho syna pouze nehanil, tak byste měl vědět, že si hodně rozumí tady s klukem
paní Popperové. Vždycky, když jde její syn rybařit, ten váš mu k tomu hraje na píšťalu, asi aby
mu nebylo smutno…
PANÍ MÁCHOVÁ: Alice
A kam ty naše děcka teda pojedou, pane profesore, když z toho zájezdu k Jadranu nic
nebude?
PEDAGOG:
Nakonec se pojedeme podívat na Kokořín, paní Anno-Marie. Myslím dokonce, že to byl
nápad vašeho syna. On je vůbec nějak celkově přes ty hrady, vždyť víte.
(podívá se na paní Panklovou)
Paní Terezie! Na vaši dceru bych úplně zapomněl!
PANÍ PANKLOVÁ: Lucka
Jak se jí tady daří, pane profesore? Přeci jen je u vás ve třídě jediná holka…
PEDAGOG:
Daří se jí, řekl bych, velmi dobře. Víte, vaše dcera má jaksi… dar… vycházet s muži. Ale –
omluvte mou zvědavost – zaslechl jsem, že jste jí snad už našli ženicha!
PANÍ PANKLOVÁ: Lucka
Ano, budou se brzo stěhovat.
PEDAGOG:
Tak to nás mrzí. Víte, vždycky nás těší, když vaše dcera vypráví o paní šlechtičně, případně o
vaší mamince…
PAN DYK: Honza
(opět se směje)
Počkat, počkat… Jak jediná holka ve třídě? Slyšel jsem, že tady synáček paní Marlen (ukáže
na paní Cimrmanovou) má ve zvyku oblíkat se taky jako křehká dívenka!
PANÍ CIMRMANOVÁ: Míša
(tváří se provinile)
PEDAGOG:
Podívejte se, ctěný pane. Mně je to jedno. Ať si klidně syn paní Marlen má zálibu v ženském
oblékání, ale šlechtí ho minimálně to, že pro naši školu aspoň něco dělá! Třeba minulý čtvrtek
– to se nám zrovna ztratila třídní kniha–
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
Promiňte, a co moji kluci?
PEDAGOG:
Paní Boženo, víte, ty si schválně nechávám na konec.
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
To snad ne. Nějaké problémy?
PEDAGOG:
No, podívejte se, věc se má takhle. Zaprvé: oni ti vaši kluci nechodí do školy.
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
Cože?! Jako vůbec?
PEDAGOG:
No, to je právě to. Jenom v pátek. Oni ze zásady v pátek nechodí do školy.
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
No to snad ne! A kam chodí?
PEDAGOG:
To nevíme. Bohužel. A další věc – podívejte se, ten váš mladší kluk. Já chápu jeho zapálení
pro literární tvorbu, zvlášť s nadáním jako je to jeho… Ale problém je jaksi… no, podívejte se.
On má těch svých povídek… plné kapsy! Opravdu, každý den ho vidím s těmi jeho povídkami
v kapsách. Jak v jedné, tak v druhé! Až z něho padají.
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
A co ten starší?
PEDAGOG:
Ten je zas takový tvrdošíjný! On s námi třeba odmítl jet na vánoční trhy do Německa.
Podívejte se, to bych ještě chápal, ale–
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
To znám! A on i Ka– pardon, ten mladší má strach z Německa, že ano?
PEDAGOG:
To zas ne. Tedy vlastně ano, ale jenom z Mnichova. Pořád říká, že ten Mnichov je jeho noční
můra.
PANÍ ČAPKOVÁ: Martina
To teda nechápu. Proč zrovna Mnichov? Takové krásné město! Proč ne třeba… České
Budějovice?
PANÍ CIMRMANOVÁ: Míša
Protože v Českých Budějovicích by chtěl žít každý!

: