admin

Letošní, historicky první školní akademie, mě velmi pobavila! Původně jsem čekala, že to bude celé nudné a skončí to fiaskem. Opak se však stal pravdou. Akademie byla skvělá, myslím, že to bylo vhodné odreagování od učení, minimálně pro K4 a taky K3, kterým se teď blíží zkoušky. Já osobně jsem se odreagovala velmi dobře. Program byl vtipný a nijak nudný. Na některých vystupujících byla znát tréma, ale i přesto předvedli dobré výkony. Moderátoři program doplňovali vtípky, což rozhodně jen přidalo na pobavení diváka. Při některých scénkách jsem se přistihla, že smíchy až slzím. Jediné, co mě mrzí, je, že tato show nebyla nafilmována. Příště to snad vyjde a bude i filmový dokument o akademii. Příští studenti by přece měli vidět, že se ve škole nemusí jen „šprtat“, ale můžou se tu i pobavit!
Držím palce, aby se školní akademie konala i v příštích letech!

Jindra P., K3b

---

První akademie SŠKNP se opravdu povedla, ač se konala poprvé v historii naší školy. Jak účinkující ze všech tříd, tak i jejich výstupy, se mi líbili. Šlo převážně o vtipné divadelní scénky -pohádky. Také jsem obdivovala odvahu zpívajících. Vím, že zvládnout trému není jednoduché. Ačkoli měla většina lidí trému, dopadlo vše dobře. Alespoň to naznačoval nadšený divácký aplaus. Už se těším na druhou akademii.

Doubravka N., K3a

---

Na historicky první knihkupeckou akademii jsme se všichni těšili a byli jsme zvědaví na výkony některých našich spolužáků.
Naše očekávání bohužel narušily tři ranní vyučovací hodiny, které jsme ale všichni ve zdraví přežili. Po třetí hodině, (v našem případě po informačních technologiích), jsme se vypravili k nedalekému domu dětí a mládeže ULITA, kde na nás čekal již připravený sál s pódiem.
Usadili jsme se a na pódium vstoupila moderátorská dvojice tvořená studentem čtvrtého ročníku Ondrou a studentkou prvního ročníku Johankou, aby nás na akademii přivítala a zároveň uvedla následující představení. Tato dvojice se ukazovala mezi jednotlivými čísly, kterých bylo 12 z původně zamýšlených 14. (Mezi dvěma účinkujícími jsem měl mimochodem být i já s kolegy z K3a, ovšem jedna herečka nemohla dorazit, a tak se naše scénka nekonala.)
Byla to široká paleta představení. Čísla hudební – vážná i oblíbenější hudba, dramatické improvizace, či recitace poezie a celá akademie byla zakončena téměř profesionální divadelní scénkou od Woodyho Allena v podání Marka a Ondry ze čtvrtého ročníku. V průběhu akademie jsem se jak pobavil, tak jsem objevil netušené vlohy spolužáků.
Byl to dobrý tah a těším se na další akademie. Jen mě mrzí, že mě, doufám, čeká již jen jedna.

Šimon M., K3a

---

Na první školní akademii jsem spolu s Martinem Slavíkem a Bárou Nývltovou vystupoval v adaptaci pohádky bratří Grimmů „O pravé nevěstě“. Hrál jsem zde dvě role, nejprve zlého otce a potom prince. Myslím, že jsme se spolužáky pohádku dobře okořenili různými vtípky. Například, když nevěsta nevěděla, co je to mapa, nebo že hrad pro zlého otce má ve vybavení i výtah a saunu.
Naše herecké výkony snad také nebyly špatné, takže doufám, že se ostatním naše představení líbilo.
Z dalších představení mě zaujaly především další hrané pohádky a scény a samozřejmě také hudební vystoupení. Slyšet jsme mohli housle, kytary a kontrabas, ale i zpěv.
Školní akademie byla rozhodně výborná akce, každopádně by ale měla být příště delší a zúčastnit by se jí aktivně mělo více studentů. Přidal bych do programu například ještě nějaké vysloveně zábavné scény, jaké jsou v televizních zábavných pořadech. Dobré by také bylo, kdyby každý student napsal minimálně jeden námět na představení, a poté by se hlasovalo, který námět je nejlepší a ten by pak byl na akademii předváděn.

Tomáš B., K3a

Dokumentární snímek festivalu „ Jeden svět“ „Nazi Pop Stars“ je sondou do života hudební skupiny „Pruská modř“ z USA. Členkami jsou čtrnáctiletá dvojčata Lamb a Lynx. Píší a zpívají texty o nadřazenosti lidí s bílou pletí. Obdivují je neonacisté z celého světa. Avšak za celou mašinerií se skrývá jedna šedá eminence. Je to matka dvojčat April. To ona tahá za nitky a nutí obě dívky k neonacistické image. Dříve jí manipulovat se svými dětmi procházelo, ale Lamb a Lynx si začínají uvědomovat skutečnosti…..
Co se týče postižení tématu, shledávám ho mírně nepovedeným. Pokud byl cílem nějaký preventivní účinek proti nárůstu neonacismu v Evropě a zvláště Česku, moc se to na příkladu amerických holčiček nepodařilo. Celé to spíše bylo o tom, jak rodiče dokážou manipulovat se svými dětmi. Řemeslně je však dokument téměř na výbornou. Je zde znát schopnost autora improvizovat. Hlavně ve chvílích, kdy se snaží zachytit momenty, kdy jsou dívky bez dozoru April. Tyto chvíle využívá k tomu, aby se zeptal na to, co si dvojčata skutečně myslí o „Pruské modři“. Možná tu přece jen chybí více záběrů z koncertů kapely.
Je dobře, že zde zaznělo varování před evropským turné této kapely. Přitom, jak se neonacismus po celém starém kontinentě vzmáhá, je to varování před tím, o jak manipulativní ideologii se jedná. Doufám, že „charizmatu“ této kapely nepropadne v Evropě větší počet lidí. Jsme tu přeci jen náchylnější než v USA. Děkuji autorovi za varování. Doufám, že se dočká více díků.

Bára Z.

---

Co se týče filmu, měl jsem velká očekávání a byl jsem zvědavý, jak bude pojat a vůbec co zajímavého se bude možno dozvědět.
Písničkářské duo, „Pruská modř“, dvě pohledné mladé dívky – sestry, které získaly věhlas svou hudbou, hudbou se společensky „nevhodným“ podtextem, významem, posláním. To je to, co se nalézá pod titulkem filmu, který zkoumá zákulisí a prostředí vzniku tohoto novodobého a svým způsobem originálního úkazu na hudební scéně.
Film je jakýmsi náhledem do života na první pohled normální americké rodinky očima kameramana, který se dostává do tohoto prostředí a objektivně na něj pohlíží a komentuje, rozmlouvá s aktéry a postupně odkrývá okolnosti a naráží na situace, kdy „to celé velmi skřípe“.
To je celé velmi zajímavé, film ale pohlíží na celou problematiku pouze z hlediska této rodiny – vztah matky sveřepě razící svou extremistickou ideologii a jejích postupně se umírňujících dcer je v něm to hlavní, a podle mého názoru v něm chybí ukázky „z terénu“, z koncertů, kde se to hemží vyholenými hlavami neonacistů a zdviženými pravicemi. Absenci těchto prvků částečně vynahradila pozdější debata se zástupkyní organizace Jeden svět a policistou zaměřeným na boj proti extremismu. Obojí bylo zábavné, ale myslím si, že typická senzacechtivá mysl nebude tímto uspokojena zcela. A senzace a šokující vhledy a informace jsou právě tím, co nejvíce hýbe lidmi ve větším měřítku. Co se týče přítomných diskutérů, zdají se být jako dobří lidé na svých místech, ale měl jsem pocit, že i já sám bych jim již před pár lety mohl úspěšně udávat akce, o kterých nevědí a proti kterým bojují. Ale celá akce BYLA rozhodně zajímavá a myslím si, že celkově vzato, nikdo neodešel výrazně nespokojen.

Ondřej P.

Nizozemí, 2007 režisérka: Heddy Honigmann Dokument představuje několik dívek a jejich příběhy, které jsou těsně spjaty s internetem. Každá z nich prožívá jiný problém, který je přivádí k tomuto médiu (šikana, znásilnění, nelegální pobyt v Holandsku, deprese). Hledají přátele, útěchu, pocit bezpečí, to, co se jim v „normálním“ životě nedostává. Na jedné straně ukazuje režisérka, že virtuální svět internetu dívkám určitým způsobem pomáhá. Na druhé straně je možné „mezi řádky číst“, že tyto dívky nemají dostatečnou oporu ve svých rodičích, přátelích, že něco selhalo a internet je jen náplastí. Je ale tato pomoc dostatečná? Bylo zajímavé vidět, jak se lidé vypořádávají se svými problémy, když jim nedokázali pomoct jejich blízcí. Obzvlášť pro mě, jelikož já internet téměř nepoužívám a už vůbec netrávím hodiny denně na chatu (…) Katka D. Na projekci se mi líbilo, že v ní byly ukazovány spíše výhody internetu. (…) Zaujala mě holka z Holandska, kterou všichni šikanovali a neměla žádné přátele. Nepochopila jsem, jak je to možné. Možná proto, že nikoho takového, s kým by se skutečně nikdo nebavil a kým by všichni opovrhovali, neznám. Jindra V. (…) Film mě utvrdil v názoru, že komunikace přes internet může být výhodná pouze při výměně informací s lidmi stejných zálib. Existují i určitá nebezpečí – hlavně pro lidi, kteří v internetu hledají něco víc, uzavírají se do sebe, uzavírají se ve svém problému. Petra S. Akce byla povedená (…) Mám ráda příběhy ze života a zajímají mě, tak možná proto. Jediné mínus na celé akci byly děti před námi i za námi. Byly hlučné a nedbaly na to, že by film mohl někoho i zajímat. Jestli dokument měl být nějakým varováním před internetem, tak to mi moc nepřišlo. (…) Bára S. Projekce se mi nějak nelíbila. Přišlo mi, že spíše upozorňovala na to, jak je internet skvělá věc. Veronika T. Líbilo se mi, že ne vždy musí být pohled na internet špatný. Leckomu to může i pomoci. (…) Hanka Dosoudilová

Ohlasy ve formě slohových prací:

Myšlenka vytvořit dokumentární film o bývalém prezidentovi byla více než chvályhodná a chronologicky sledovat vzestup Václava Havla ve mně vyvolávalo ještě větší sympatie k dané postavě.
Dokument měl ovšem mnoho záporů, a to hlavně ve struktuře. Objektiv byl sice převážně zaměřen na pana Havla, ale zároveň nám proklouzávala mezi prsty dobová situace a podněty, na které prezident reagoval. Časové zasazení spotů nebo například komentář, který by nám osvětlil souvislosti, by nám v mnohém ulehčily zmapování jeho myšlenek a chování. Současní středoškoláci si ještě leccos mohou vybavit, neboť Václav Havel byl na scéně dlouho. Mohli jsme se o něm dočíst v tisku, knihách, slyšet ho v rádiu, vidět v televizi. A proto pro diváky, kteří budou tento dokument sledovat za nějakých třicet let, bude téměř nepřínosný.
Pod názvem Občan Havel bych si krom krásně naznačených humanistických ideálů prezidenta představila spíše podrobné nahlédnutí za oponu jeho osobního života. Mohli jsme ho sledovat v zákulisí jako člověka, ovšem nikoli jako občana.
Pokud se jednalo o tu profesionální stranu jeho žití, mohli jsme bezvadně pochopit vnitřní vztahy mezi některými politiky a také hlavně kolik lidí řídí (nebo usměrňuje) prezidentovy kroky, co musí předcházet jakémukoli veřejnému projevu a z jakých stran přichází obviňování.
Teď bohužel úlohu prezidenta zastává Havlův jmenovec Václav Klaus.
Jak jsem již jednou zmínila, nápad pana Kouteckého vyprodukovat dokument o panu Havlovi je nedocenitelný – jen si mohl vzít k ruce pár pomocníků. Slova na závěr? Těmi bude čistě osobní názor: HAVEL NA HRAD!

Bára K.

---

Láska zvítězí nad lží a nenávistí!
Tento výrok všichni známe. Ročníky narozené devatenáct set devadesát a níž mají již často problém zařadit si, kdo že to vlastně vyslovil. Byl to Václav Havel. První prezident samostatné České republiky. Dokument zahrnuje dobu od prvního zvolení Havla prezidentem České republiky až po konec jeho dlouholeté prezidentské kariéry.
Dokument ukazuje Havla takového, jaký skutečně je. Tedy občana plného humanistického přesvědčení. Celkově se nám Havel jeví jako persona grata u nás i ve světě. Jisté je, že tomu tak skutečně bylo. Myslím, že hodně záleží na tom, jaká lidská povaha dokument uvidí. Názory se různí. Lidumilové a emotivní lidé nejspíš tento dokument vychválí. Racionální lidé s technickým myšlením asi jen těžko pochopí člověka, který tak trochu lítá v oblacích. Ačkoliv každý krok, i když často špatný, uměl Havel vé politické kariéře obhájit. Co se mi nelíbilo?
Asi že panu prezidentovi chyběl ve filmu konstruktivní kritik jeho kroků. Argumentům Republikánské strany Čech a Moravy se každý inteligentní člověk smál, nebo spíš vysmál. Těžko se píše kritika na někoho, koho si já osobně velmi vážím.
Celé mi to připadalo tak trochu jako óda na Havla. Takže mi to vůbec nevadilo. Doporučuji vám, abyste si na tento film zašli sami.
Škoda, že pan Koutecký již nenatočí polemiku Občan Havel kriticky. Názor bych asi nezměnila, ale zajímal by mě ostrý úhel pohledu.
Dokument, který trvá přes tři hodiny, se snaží zachytit jeden lidský život. Myslím si, že se to povedlo. Láska zvítězila nad lží a nenávistí. Tedy v mysli Václava Havla určitě.

Tereza J.

---

A následují krátké reakce:

• • Film se mi líbil, byl zajímavý. Líbilo se mi, že to byl pohled i do kuchyně Hradu a prezidentských povinností (…)
    Martin Š. K3b

 

• • Na filmu „Občan Havel“ mě zaujalo, že Havel tam vystupuje jako hrozně naivní chudáček (…)
    Anežka Š. K3b

 

• • Na filmu mě také mimo jiné zaujalo, jak tam byl vidět měnící se přístup společnosti ke kouření. Ze začátku kouřili běžně na jednáních, ale postupně to vymizelo… Každopádně si myslím, že Havel byl dobrý prezident, ba nejlepší, co mohl být, a snažil se řídit heslem „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.
    Šimon M. K3a
  • Našly se záběry a situace, které mi vehnaly slzy do očí… Jak šel čas, měnil se i bývalý prezident České republiky. Z dobře vypadajícího muže ve svetru, „snílka, idealisty a tlučhuby“ se stal o trochu rozumnější muž v obleku, ale až s příliš unaveným obličejem. Jen oči, úsměv a humor, ten se asi nikdy nezmění (…)
    Tereza J. K3a

 

• • Díky pravidelnému sledování dokumentů podobného typu a tématu mi orientace v čase a ději nečinila zvláštní problémy, ale otitulkování a větší přehlednost by filmu jen slušely (…)
    Anička J. K3a

 

• • Pan prezident Havel nás reprezentoval jak v podání milého a dobrosrdečného člověka, tak v roli vynikajícího státníka se snahou o celkový rozvoj státu a prosazení dobra (…)
    Klára S. K3a

 

• • Dříve jsem neměla exprezidenta Havla příliš v oblibě, ale po zhlédnutí tohoto dokumentu, který ho představil jako humanistu a skromného člověka, jsem změnila názor (…)
    Tamara C. K3a

 

• • Pan Havel vypadal jako figurka, se kterou si každý hraje (…)
    Jakub N. K3b

 

• • Konečně jsem se dozvěděla, proč při volbě prezidenta paní Dáša Havlová pískala… Ale nejsmutnější jako vždy byl zub času, který zanechal, jako na každém, i na panu Havlovi zdravotní následky, následky těžkého vedení „čecháčkovského státu“ (…)
    Doubravka N. K3a

 

• • Popravdě řečeno jsem si myslela, že tento film bude „katastrofa a nuda“. Ale opak je pravdou, film mě zaujal. Bývalého pana prezidenta Havla mám ráda a vážím si ho (…)
    Jindra P. K3b

 

• • K Havlovi mám neutrální postoj a po zhlédnutí filmu se tento postoj nemění (je pořád stejně lhostejný) (…)
    Ivana B. K3a

 

• • Myslím, že se k němu hodila víc Olga než Dagmar, už tím, co spolu zažili (…)
    Katka K. K3a

 

• • Našla jsem věc, která mě osobně zklamala a maličko ubrala plusové body za tento filmový počin. Bylo a pořád mi je líto, že nebyla skoro vůbec použita stará česká undergroundová hudba jako kulisa. Myslím, že disidentské období v jeho životě patřilo rozhodně k těm nejdůležitějším. Proto považuji za velkou chybu ponechání ticha při závěrečných titulcích. Pokud autor nechtěl použít například známou skladbu „Apokalyptický pták“ od prezidentovi blízkých Plastic People, mohl zabrousit do repertoáru Rolling Stones. Tuto americkou skupinu, jak je všeobecně známo, má bývalý a první prezident České republiky velice v oblibě (…)
    Natálka D. K3a

 

• • Překvapilo mě, že se Václav Havel choval v politice slušně a čestně i ke svým politickým odpůrcům (…)
    Martin S. K3b

 

• • Jako člověka si ho vážím, jako prezidenta ne (…)
    Zdeněk O. K3b

 

• • Film byl poměrně slušně dělaná reklama pro Havla. Film natáčel tým jeho lidí. Film má ukázat Havla jako roztržitého a rádoby morálního člověka. Film podporuje Havlův kult osobnosti. Ve filmu mi chyběla Havlova inteligentní kritika.
    Josef C. K3b

 

• • Docela mě překvapilo, kolik práce, příprav, lidí, času a ,,šaškování“ je potřeba při prezidentování, různých schůzkách, promluvách atd. Taky mě překvapilo, jaký je pan Havel puntičkář, jak chce mít všechno dokonalé – od správně vyžehlené košile až po ,,řečnický pultík“ (…)
    Johanka P. K1

 

• Dozvěděli jsme se příběhy ze zákulisí naší vlády a překvapilo mne, jak to má prezident těžké.
  Film Občan Havel režíroval Pavel Koutecký. Sledoval Havla třináct let. Bohužel se ale premiéry svého filmu nedočkal, jelikož tragicky zahynul. Je ale jisté, že by mohl být na své dílo pyšný!
  Lucie P. K1