Dnes 14. 10. a zítra 15. 10. se těšíme na setkání s Vámi v Městském společenském domě v Kolíně v druhem patře, kde se koná přehlídka škol a učilišť. Všichni zájemci jsou vítáni.
.
PhDr. Radek Vít, Ph.D.
SŠKK na Veletrhu celoživotního vzdělávání v Domě kultury Kladno
Stejně jako včera i dnes se na Vás opět těšíme na Veletrhu celoživotního vzdělávání v Domě kultury Kladno.
.
Adaptační a sportovní kurz září 2019 – reflexe našich žáků
Žáci K3 hodnotí proběhnuvší adaptační a sportovní kurz, který se konal od 4. do 7. září 2019 v Albrechticích v Jizerských horách. Účastnili se ho třídy K1 a K3.
Sportovní kurz
Od sportovního kurzu jsme zřejmě každý očekávali něco jiného. Jednou z prvních náročných věcí hned na začátku bylo přepravit sportovní náčiní z budovy školy do blízko přistaveného autobusu, což byl úkol vskutku nelehký, ale několik z nás mělo alespoň za sebou rozcvičku na rozehřátí.
Poté, co to vypadalo, že autobus odjede pouze se zavazadly, nebo že se snad ani nevejdeme, se nakonec situace uklidnila a sympatický řidič vyrazil.
Cesta probíhala poklidně, v průběhu jízdy jsme mohli obdivovat okolní krajinu, případně si navzájem sdělit naše očekávání. Dorazili jsme kolem poledne, ještě první den jsme všichni zvládli výstup na Špičák, což je nedaleký vrch s výškou 810 m. n. m. Některé z nás odrovnalo už úpatí kopce, jiní se vydali poklidnou chůzí stoupat vzhůru, někteří jedinci se překonali a do kopce téměř vyběhli s lehkostí, jakou by jen málokdo čekal.
Následujících několik dní proběhlo v duchu sportovních aktivit, část z nás se bavila dobře, část méně, ale osobně si myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře. Kromě klasických sportovních odpolední jsme také jako hrdinové společně s K1 zdolali Mariánské schody, viděli překrásný vodopád nebo se – to už ovšem bez přítomnosti K1 – podívali do firmy DETOA, což je místní výrobce dřevěných hraček, zde jsme toho moc neslyšeli, ovšem o to více jsme si prohlédli.
Podvečery ve společenské místnosti byly také kapitola sama pro sebe. Nejprve jsme prvákům ukázali krátkou sérii scének, abychom jim dali nahlédnout pod pokličku našeho každodenního života na SŠKK, následně nám oni předvedli své scénky na zadané témata – při těchto scénkách jsme okamžitě objevili adepty na nové členy divadelní skupinky – a na závěr celého kurzu byla báječná diskotéka, na které jsme si pustili pecky z místního jukeboxu, pěkně jsme si zatancovali a užili si společně zábavu.
Nakonec nás čekala znovu klidná a poměrně plynulá cesta zpět do Prahy, kde jsme byli všichni v autobuse rozespalí a zároveň unavení z náročného, ale příjemného zážitku, kterým pro nás tento kurz určitě byl, každopádně na nás musel být velmi vtipný pohled. Závěrem bych rád uvedl, že zpočátku jsem si nebyl moc jistý tím, že jedeme společně s prváky, kteří se mají mezi sebou seznamovat. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že jsme se všichni seznámili napříč ročníky, užili jsme si spoustu legrace a alespoň už jsme se druhý týden školy znali o něco lépe. Myslím si, že udržovat dobré vztahy mezi ročníky je důležité, a tak jako poslední chci poděkovat paním profesorkám Mrázové, Hegrové, Kuncové a panu profesoru Vítovi za to, že se odhodlali s námi někam vyrazit a připravili pro nás velmi pestrý program.
.
Sportovní kurz K3
Ve dnech 4. až 7. září se v Albrechticích třída K3 zúčastnila sportovního kurzu společně se třídou K1, která zde strávila svůj adaptační pobyt.
V den příjezdu obě třídy absolvovaly výlet na Špičák, kde následně hrály seznamovací hry. Po večeři bylo žákům K3 oznámeno, že si mají připravit scénku pro K1, aby jim přiblížili život na SŠKK.
Druhý den jsme se vydali na výlet k vodopádům, ke kterým vedla velmi dobrodružná a nebezpečná cesta přes velmi pofidérní schody. Tím výlet ovšem neskončil. Po cestě jsme zjistili, že vodopády jsou o několik kilometrů dál, než jsme si původně mysleli. SŠKK se rozdělila na dvě skupiny: na ty, kteří chtěli domů, a ty, kteří chtěli pokračovat k vodopádům. Odpoledne jsme společně hráli sportovní hry a po večeři přišlo na řadu velkolepé představení K3.
Třetího dne se K3 vydala do továrny na dřevěné hračky, ke které bylo připojeno malé muzeum. Prohlídka továrny ovšem částmi připomínala scénu z filmu Na samotě u lesa, kde Ing. Radim Zvon vypráví historku o vodníkovi.
Po návratu z továrny a spěšném obědě si K3 zaposilovala v kroužku. Po večeři se K1 postarala o večerní program v podobě vtipných scének, po kterých následovalo karaoke a diskotéka.
Posledního dne – před odjezdem zpět do Prahy – se konalo vyhodnocování týmů K1 a následoval prostor pro pozitivní vzkazy, které jsme anonymně napsali na kousky papíru připevněného na zádech všech přítomných.
Sportovní kurz spojený s adaptačním pobytem byl úžasnou zkušeností a troufám si říct, že se nám nesmazatelně vryl do paměti a většina účastníků si ho užila na sto procent.
.
Charitativní akce Světluška (K3) – reflexe
Žákyně ze třídy K3 se dne 9. září zúčastnily charitativní akce Světluška. Na snímku jsou s lucerničkou plnou peněz.
Praha 9. – 13. 9. 2019
Naše škola se zapojila do charitativní sbírky pro Světlušku. Světluška je nadační fond
Českého rozhlasu, který pomáhá nevidomým dětem i dospělým. Jeho existence se datuje od roku 2003. Patronkou Světlušky je výherkyně první řady Superstar a zpěvačka Aneta
Langerová.
Od pondělí do pátku jsme se spolužáky ze třetího ročníku po dvojicích na místech hlavního
města Prahy prodávali charitativní předměty, do kterých patřily ponožky, píšťalky, nebo
zubní kartáčky. Kuriozitou mezi prodávanými předměty byly hrací karty, které měly velký
úspěch a zmizely z naší nabídky jako první.
S Anežkou Strakovou jsme si vybraly stanoviště u Hlavního nádraží a byly jsme nadšené z
pozitivních reakcí dárců. Prodejem jsme za jeden den vybraly až neuvěřitelných 3573 Kč (za pět dní to bylo celkem více než 13 000 Kč!). Jen během tří hodin jsme prodaly všechny
předměty. Přispěl také například poslanec z KDU-ČSL Marian Jurečka, který si koupil píšťalku.
Mám radost, že jsem se na této akci mohla také podílet. Myslím si, že po výkřicích typu
„Pomozte najít nevidomým světlo ve tmě!”, nebo „Krásné ráno! Nevidomí lidé nevidí, jak je
dnešní ráno krásné. Vy máte požehnání vidět!”, nezůstalo žádné oko suché a musel přispět každý.
Zdraví je jedna z nejdůležitějších součástí života. Zdravý zrak je štěstí, které není pro
každého samozřejmostí. Světluška je důležitý projekt. Pomáhá šířit světlo nejen nevidomým, ale i nám vidoucím, abychom si uvědomili, že si musíme pomáhat.
Tereza Podzemská, K3
.
.
Adaptační a sportovní kurz v Albrechticích – vyúčtování
Po obdržení faktur od všech dodavatelů bylo provedeno zúčtování záloh oproti nákladům kurzu a všem účastníkům vznikly přeplatky ve výši 310 Kč. Vratka přeplatku bude poukázána bezhotovostně na bankovní účet, ze kterého byla zaslaná záloha. V případě dotazů se obraťte na Mgr. M. Krýže.
.
Dopis historické postavě – Český jazyk 2019-20
Studenti v rámci předmětu Českého jazyka měli za úkol napsat dopis historické postavě, nebo spisovateli.
Můj drahý Ježíši,
jak se máš? Co děláš? Já doufám, že se máš velmi dobře a že se s Máří moc nehádáte! Vím, jak dokáže být Máří temperamentní žena, ale věz, že myslí jen na tvé dobro!
Ale abych přešla k věci. Tento rok ti bude můj drahý Ježíši již 33 let! Což si myslím, že je krásné číslo a mělo by se řádně oslavit! Takže tajně v skrytu své duše doufám, že mě zase znovu pozveš na svoji „Boží Párty“. Snad bude ještě lepší jak ta na tvé osmnáctiny a dvacetiny. Tam jsme se vlastně viděli naposledy, a pokud se nemýlím, tak s vůlí Boží to nebylo poprvé ani naposledy, co jsi předváděl ten skvělý zázrak s vodou a vínem! Doufám ale, že tento rok neskončím pod stolem v tak hanebném stavu… Díky, že jsi mi podržel vlasy, když jsem tak neomaleně pozvracela tvůj práh. Také díky za vyléčení kocoviny a následné umytí nohou. Jsi Boží!
Jinak také bych tě chtěla obeznámit s tím, že jeden tvůj učedník se mi ale vůbec nelíbí! Viděla jsem ho sice jenom jednou, ale nepůsobil na mě moc důvěryhodně. Necítím z něj nic dobrého. Doufám, že ho již nepotkám. Doufám však v to, že se vrzy setkáme a bude to dříve, než nestane soud Boží. Děkuji ti za vše, můj pane a spasiteli. Snad se za mne a mou duši v noci přimluvíš u taťky.
Amen.
Tvá nejúžasnější, nejmilejší a prostě nejlepší
D.
Vážená paní Rowlingová,
píšu Vám, protože se chci doptat na pár věcí ohledně Vaší světově úspěšné série Harryho Pottera. Nejdřív bych Vám ale chtěla říct, že tyhle knihy pro mě byly vždycky záchranným lanem v mých horších obdobích. Ty knížky ve mně vždycky vyvolaly pocit, že není všechno tak černé, protože by po mně mohl jít Pán zla s horou smrtijedů. Musíte uznat, že oproti tomu pokažená písemka z dějepisu vypadá jako nic.
První z věcí, o kterých jsem Vám chtěla napsat, je jedna z romantických linek. Rona mám opravdu ráda a jsem šťastná, že našel lásku, ale nenašel by se pro něj někdo lepší? Protože Hermiona by (dle mého) byla vhodnější pro jednoho zmijozelského blonďáka s tatínkovským komplexem. Jistě, v několika chvílích to byl rozmazlený fracek a v jiných začínající smrtijed, ale já věřím, že měl v sobě dobrou duši, která by se dostala na povrch, kdyby ji Hermiona trochu popostrčila a věnovala jí svou lásku a dobrotu. Chápu, že je to poněkud klišé, ale pořád lepší než klišé „miluju svou/svého nejlepší/ho kamaráda/kamarádku“.
Další věc se týká spíše Vás než knih. Svět se mění. Je jiný než v době, kdy jste knížky psala. Je sice krásné, že nám dáváte nové podněty k diskuzi, ale nedělejte to. Všichni odvedli skvělou práci. Tak proč je pořád řešit a nenechat je už na pokoji? Proč se pořád vracet? Doufám, že Vás nijak neurazím, ale myslím si, že byste měla přestat žít minulostí. Chápu, že je to těžké, ale už kvůli tomu byste je měla nechat spát. Zvedněte hlavu a vyrazte vstříc budoucnosti a nechte Harryho a ostatní za zády.
Doufám, že Váš můj dopis nijak nenaštval nebo rozčílil. Touto cestou jsem Vám jen chtěla říct svůj názor.
S úctou a přáním hezkého zbytku dne,
S.
Vážená paní Austenová,
Pamatuji si stále na tu chvíli, kdy můj otec přišel do světnice s Vaší první knihou v ruce. Věděla jsem, že je pro mne. Byla jsem jediná v rodině, kdo byl ochotný se naučit číst. Kdysi mi otec donesl Vaši knihu „Pýcha a předsudek“. V prvních čtecích chvilkách jsem si říkala, že to nebude nic pro mne, ale když jsem se začala vžívat více do postav, přišlo mi to jako nejlepší kniha na světě. Myslím, že postavu pana Darcyho jste vymyslela dokonale, nejen vzhledově, ale i charakterově. A Elizabeth? Nemám slov, dost jsem se v této dívce viděla. Nejspíš jako každá žena, která knihu četla. Myslím, že jste dokázala skvěle vylíčit prostředí anglického venkova s tamními rodinnými vztahy a snahu všech matek provdat své dcery co nejlépe. A ten ironický podtext je na tom všem snad nejlepší. Podle mě tento román udělá do světa díru. Ženy si uvědomí svou cenu a muži zjistí, že není třeba ukazovat svou povýšenost a jmění. Než ale zakončím svůj dopis, mám otázku.
„Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Toto je první věta v knize, řekněte mi, proč si myslíte, že tomu tak je? Snad Vás tento dopis zaujme natolik, abych mohla očekávat odpověď.
S neutichajícím obdivem a plná očekávání,
Š.
Drahá Marie Terezie,
velice si vážím toho, že mám možnost Ti napsat dopis. Také vážené ženě, jako jsi ty. Jak se ti daří? Doufám, že se máš tam nahoře v nebi skvěle a hezky odpočíváš. Mně se teď vede celkem dobře, jen v té škole to je moc těžké… No a to je vlastně důvod, proč Ti píšu. Povinná školní docházka… Ano, byl to tvůj nápad, ty jsi ji zavedla. Samozřejmě, že jsi tehdy měla zajisté dobré záměry, nicméně si myslím, že v dnešní době již není škola taková, jaká byla za tebe. Určitě si teď říkáš, co tím myslím. Trochu ti to tedy osvětlím…
Ty jsi tehdy myslela na to, že budou děti pro život něco umět, že budou mít nějaké vzdělání. Samozřejmě, že to je dobře, jenže v dnešní době se děti na nějaký test učí tak, že se všechno zkrátka naučí nazpaměť, napíšou písemku a pak to hned zapomenou… Sama s tím mám zkušenost. Nevím, jestli to takhle bylo i za Tvé doby, ale rozhodně si myslím, že ne. Nebo hodnotit děti podle známek… Vždyť je to k ničemu, ne? Co si o tom myslíš Ty? Bylo by fajn, kdybys nikdy přišla zase mezi nás. Co Ty na to? Podívala by ses, jak to v dnešní době ve školách vypadá, jak většina dětí leží znuděně na lavicích nebo jak tajně používají při hodinách telefon. To by ses nestačila divit! Vždyť ani učitelé nemají žádný respekt!
Podle mě bys to mohla nějak změnit. Něco určitě vymyslíš, ne? Protože si myslím, že až to uvidíš, tak se určitě zhrozíš. Vzdělání je důležité. To ne že ne! Ale chce to vymyslet nějaký způsob, aby si toho děti ze školy pak více odnesly… Špatně se mi to teď popisuje, ale až přijdeš, tak podle mě pochopíš.
Doufám, že se brzy shledáme.
Tvá věrná M.
Dobrý den, paní Rowlingová,
ze začátku bych Vám ráda řekla, že zbožňuji Vaši sérii o Harrym Potterovi. Znám ji už od doby, kdy jsem byla malá a postupem času jsem si ji zamilovávala čím dál víc. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knižních sérií vůbec.
Zbožňuji kouzelnický svět, většinu postav a dobrodružství, která prožívají. Bohužel, jak už asi víte, Harry je Gary Sue. Přímo ukázkový příklad. Ať jsem se snažila sebevíc, nikdy jsem si ho neoblíbila stejně jako Hermionu, Rona, Siriuse, Remuse a ostatní. Ale chápu, že Harry byl Vaše prvotina, takže jste zřejmě se psaním neměla tolik zkušeností.
Další postavy, které mi přišly neúplné a přeceňované, jsou Brumbál a Voldemort. Brumbál má asi být záhadný, ale dobrý čaroděj, i přesto se ale k Harrymu chová (cca od poloviny série) hrozně. Nikdy mu nic nevysvětlí, a to ani na konci. A Voldemort? Upřímně, nevadil mi tolik jako ministerstvo. Nepřipadal mi jako to největší a nejhorší zlo. Proti Grindelwaldovi to byl amatér.
A když už jsem se zmínila o Grindelwaldovi, co měl znamenat ten film? Kromě Mloka, Brumbála a Grindelwalda na něm nic dobrého nebo smysluplného nebylo. Z prvních Fantastických zvířat jsem byla nadšená. Nebylo to něco úplně jiného, ale aspoň už se dál nerozmazávala původní série. Mrzí mě, že nemáte nové nápady a s recyklací Vašich minulých Vám musí pomáhat někdo, kdo evidentně o Harrym Potterovi nic moc neví.
Zkuste se nepřizpůsobovat okolí a nechte Harryho být. Musí to být určitě těžké, ale myslím, že mu to víc ublíží, než pomůže, když budete pořád přidávat nové a nové informace (taky ničím nepodložené).
S nadějí se loučí
V.
Adaptační a sportovní kurz Albrechtice v Jizerských horách (K1 a K3)
Ve dnech 4. 9. až 7. 9. se třída K1 zúčastnila adaptačního kurzu a třída K3 sportovního kurzu v Albrechticích v Jizerských horách. Obě třídy společně šly první den na vrchol Špičák. Žáci a žákyně obou tříd se seznámili a blíže poznali díky herním aktivitám. V následujících dnech se K3 věnovala především sportu, zatímco K1 šla jak na celodenní výlet na přehradu Souš, tak se účastnila dalších seznamovacích her, což dokumentují fotografie zde v galerii. Poslední večer kurzu probíhal zábavný program, jehož se zúčastnily obě třídy: žactvo zpívalo i tančilo v rytmu hudby z jukeboxu ve společenské místnosti ubytovacího zařízení, nechyběly ani divadelní scénky.
.
.
Seznamovací workshop K1
Seznamovací workshop třídy K1 proběhl v naší škole dne 3. 9. 2019 za účasti třídní učitelky Mgr. Jany Hegrové a metodičky prevence naší školy Mgr. Veroniky Trégnerové.
.
.
Báje – Světová literatura 2019-20
Studenti v rámci předmětu Světové literatury měli za úkol vymyslet báje o přírodních jevech či vzniku světa.
Čtyři roční období
Na začátku byly čtyři sestry. Každá z nich vládla různou silou.
Nejstarší sestra v sobě nosila chlad. Mráz tak silný, že ani největší oheň by ho nedokázal zahnat.
Druhá nejstarší vládla mocí pomíjivou a vrtkavou. Chvíli nechala z nebe padat déšť, v další zase ohřívala zem a nechávala kvést rostliny.
Třetí sestru zahaloval spalující žár. Pod jeho náporem uvadaly květiny a vysychala jezera. Ne vždy ho ovšem Třetí sestra vypustila naplno. Nechala ho rozpustit poslední zbytečky sněhu a ledu a připravila zem na radovánky a veselení pro všechny tvory obývající tento svět.
Nejmladší byla nejmírnější. Její moc byla nárazník mezi smrtícím chladem a oslňujícím žárem jejích sester. Pod jejíma rukama se listy barvily do zlata a padaly na zem.
Tyto čtyři sestry vládly společně v křehkém míru. Každá chtěla pustit uzdu své moci, proto se ve svých radovánkách střídaly. Někdy Třetí sestra nevydržela čekat a zasáhla do vlády té nejstarší. Ta jí to zas oplatila v jejím čase, a tak to pokračovalo dál a dál.
Dodnes se sestry střídají a zasahují si navzájem do svých období. Proto jsou studená léta a teplé zimy. Jen Druhá a nejmladší sestra jsou umírněnější a nezasahují ostatním do jejich vlád. Tak se střídá Zima, Jaro, Léto a Podzim a tak to i bude, dokud sestry nerozhodnou jinak.
H.
Zemětřesení
Bohové měli opravdu hodně práce, snažili se lidem ulehčit život a chtěli, aby svět prosperoval. Nejčastěji seděli u stolu, takže neměli žádný pohyb. Proto se jednou za čas museli pořádně rozcvičit, aby nezlenivěli a měli stále dobrou formu. Takže se každý rok konal maraton po rozkvetlé louce, dlouhý několik kilometrů. Tím pádem, když všichni bohové najednou běhali, celý svět i nebe se otřásalo. Proto je a bude jednou za čas zemětřesení.
A.
Sestry
Na počátku všeho dění byly dvě sestry. Obě byly velmi soutěživé a rády se před sebou předváděly. Obě trpěly ohromným sebevědomím a každá si myslela, že je lepší a chytřejší než ta druhá. Proto si daly soutěž. Ta, která vytvoří hezčí planetu, se stane vládkyní vesmíru a její sestra se jí bude muset podrobit. Obě sestry tvořily s velkým nadšením a úsilím. A stvořily spousty planet, ale ani jedna nikdy nebyla s výtvorem spokojena. Pomalu je začínala opouštět soutěživost a začalo je neustálé tvoření nudit, protože nemohly dosáhnout toho, co si představovaly. Něco dokonalého, něco naprosto mimořádného a odlišného. Nakonec tvrdá neustávající práce obě sestry unavila. Společně se sešly na jedné z největších planet a sdělily si svá trápení. V ten moment si teprve uvědomily, že to, co potřebují, má vždy ta druhá. Z počátku dělaly výměnný obchod, zkrátka nápad za nápad. Po čase si ovšem uvědomily, že to pořád není ono. Opět se sešly na oné velké planetě a domluvily se, že už mají soutěžení dost. Obě chtěly, aby jejich práce nesla nějaké ovoce, a proto daly hlavy dohromady, a tak společnými silami stvořily planetu Zemi a sluneční soustavu kolem ní. Sestry se tak unavily tvořením, že ulehly do hlubokého spánku a dodnes se neprobudily.
D.
Den a noc
Nedlouho poté, co Slunce a její manžel Měsíc stvořili oblohu, porodila Slunce dvě děti – Temnou a Světlého. Ti dva se ale jen těžko snášeli, a tak jejich rodiče, unavení z věčných hádek a křiku na nebi, stvořili pro ně obydlí níž. Z hlíny a prachu Měsíc uhnětl dvě misky, které Slunce svým žárem vypálila. Misky ale její žár nevydržely a spekly se v obyčejnou hroudu. Tu umístili bohové pod svá nebesa a srazili své děti, Temnou a Světlého, tam dolů, na místo, jež nazvali Zemí.
Oni dva ale nepřestali bojovat o nadvládu nad novorozeným světem. Ani jeden z nich nebyl ochotný se spokojit s kompromisem, každý chtěl vládu jen pro sebe. Jejich matka byla spory svých dětí velmi zarmoucená, a rozhodla se válku o Zemi ukončit.
Nařídila každému ze svých dětí vymyslet svému sourozenci úkol. Kdo zkoušku splní lépe, získá navěky právo vládnout světu pod oblohou.
Jako první se o slovo přihlásila Temná. Pro svoji marnivost se rozhodla požadovat po Světlém, aby pro ni zajistil možnost stále obdivovat svou tvář.
Ten neváhal a roznesl po obloze tisíce zrcadel, rozmístil je kolem dokola celého světa. Světlý tedy svůj úkol splnil. Jeho úkol byl ale složitější. Požádal Temnou, aby stvořila světlo.
Temná byla zoufalá, uměla tvořit mlhy a bouře, znala taje rud a kamene, ale světlo bylo zcela proti její přirozenosti. Nešťastná se tehdy rozhodla jít pro radu ke své matce. Slunce byla bezradná. Cítila se vinná za neštěstí své Temné dcery. Vždyť to ona přeci vymyslela zkoušky. Když poznala, co se odehrává, rozplakala se. Její zlaté slzy dopadaly na Zemi a rozsvěcely ohně. Svět se rozzářil hořícími slzami bohyně. Temná se zaradovala, zanechala svou plačící matku a běžela ke Světlému. Jak se zdálo, aby své zkoušky splnili. Chtějíce ukončit dlouhé spory se konečně shodli.
Vláda nad Zemí se mezi nimi střídala, se Světlým přicházel den, Temná přinášela na Zemi noc. Za dne se v nebeských zrcadlech bohů odrážely modré oceány a odrazy ohňů na nebi zářily v noci. A tak se božští sourozenci k radosti svých rodičů, shlížejících z oblohy, usmířili a společně dotvořili Zemi k obrazu svému.
H.
Láska má sílu ohně
Na nebi žili bohové. Bohové ovládali různé přírodní zvláštnosti.
Jednou jedna mladá bohyně jménem Ateria, která ovládala hvězdný prach, se vloupala do zakázané knihovny samotného vládce bohů Klea. Ateria tam našla velmi zvláštní knihu. Chtěla si ji přečíst, takže ji s sebou odnesla. Později, až byla sama, se dala do čtení.
Objevila tam zmínku o krásném bohu ohně, který však zemřel při boji o hvězdy. Ateria se do boha okamžitě zamilovala. Nemohla bez něj vydržet ani minutu, proto našla místo, kde byl pohřbený. Vykopala jeho rakev a chtěla ho pomocí kouzelné knihy oživit. Z počátku to nešlo, ale po chvíli to vypadalo, že se začalo něco dít. Bohužel ani po hodně dlouhé snaze boha ohně nešlo vzkřísit. Z Aterie zničené žalem vytryskla všechna bolest a zklamání. Byla to taková síla a jiskra, až zapálila hvězdný prach, který postupně padal k zemi. A tak lidstvo získalo oheň.
Přebásněná verze:
Jednou zvědavá bohyně žila,
zakázanou knihu si vypůjčila.
Objevila tam muže svého srdce,
že je mrtví se jí prostě věřit nechce.
Jeho hrob se hledat vydává,
pomocí kouzelné knihy bůh ožívá.
Bohužel se něco pokazí,
kouzelná kniha na prach shoří.
Bohyně žalu propadá,
její bolest se na povrch prodrává.
Drtivá síla zapálila hvězdný prach,
ten padal a padal
až lidstvu oheň získal.
K.
Bouře
Dnes se na mě velký pán nahoře zase zlobit. Já totiž zapomenout na zaklínadla a neodříkat je, když bílá koule stoupat na nebe. A jak já poznat, že Pán se zlobit? Lehce. On seslat velká černá vlna na oblohu. Z vlna padat pití a střílet světelné tyče a ty nechat svítit stromy, až dokud ty nedosvítit. Ono to bouchat. Já zlý, zlý člověk. Já se pánovi potom prosit, ať on přestat. Já přinést mu čtyřnohé jídlo s ostrým na hlavě. On se potom už nezlobit. Ale já už nesmět zapomenout, protože Pán se moct zlobit ještě víc. A já nechtít vědět, co pak.
Já říct všem lidem, aby oni nezapomenout na odříkávat zaklínadla. Já to i napsat na zeď, aby i ti, co přijít po já, nezapomenout na zaklínadla.
D.
English texts 2019-20
Tři ukázky kompozicí psaných na hodinách anglického jazyka napříč všemi ročníky SŠKK.
1. Žáci měli napsat neformální email kamarádovi, kde popisují zločin, jehož byli svědkem.
Hi Jo,
How are you? I´ve just got back from work and you won´t believe what happened today.
I was at work and I was just putting books on the shelf when an elderly woman came in and behaved very strangely. Imagine she suddenly dropped a lot of books, took one of them and ran out of the store. The guard followed her, but he could not catch her. She was really fast for her age, but then she was caught by one of the shopping center visitors. The security guard took her away and kept her until the police arrived.
It was really strange and we had to clean up again because of this woman.
BFN
Dan
.
2. Žáci měli napsat neformální dopis kamarádovi do Británie o knize, kterou právě přečetli.
Dear Fran,
How have you been? I haven´t heard from you for ages, so I´m curious. Let me know.
I just have finished reading a really good book and I´m sure if you read it, but if you have not, you definitely should. It is called „Harry Potter“ by J. K. Rowling.
The main character is Harry Potter, like the title of this book. He´ll find out that he is a wizard. He´s accepted at the Academy of Sorcery and Magic in Hogwarts, where his story starts. It´s about good and evil, magical world and friendship, that is why I loved it and I think you would, too.
If you don´t have any plans for the summer, I would like to invite you to our town. Think about it and let me know.
Love,
Gina
3. Žáci měli odpovědět na inzerát, který viděli na internetovém foru; měli vysvětlit, jak tráví svůj den, kdy a jak dlouho se učí, co dělají ve svém volnu, jak se stravují.
Hi there!
I am writing to you, because I saw your ad on the Internet forum. I am Judy, a seventeen-year-old girl from the Czech Republic. I usually sleep seven hours.
I eat five times a day and I study from Monday to Friday six or eight hours. After school I read books or listen to music.
I hope I helped you.
Judy